Nerovnoměrné rozložení pracovní doby

Závazná je pracovní doba tak, jak ji pro jednotlivé typy provozu stanoví stanoví zákoník práce.

V jednosměnném provozu jde o 40 hodin týdně,

v dvousměnném o 38,75 hodin, v třísměnném a nepřetržitém 37,5 hodin týdně.

Zaměstnavatel je povinen rozvrhnout pracovní směny tak, aby zaměstnanci ve vyrovnávacím období v průměru opracovali stanovenou týdenní pracovní dobu. Vyrovnávací období může činit maximálně 26 týdnů (jenom v kolektivní smlouvě lze sjednat vyrovnávací období delší – max. 52 týdnů).

Náhrada mzdy (nemocenské od 15. dne nemoci už náleží za kalendářní dny) za nemoc ani náhrada mzdy za dovolenou se nekrátí.

Za měsíc, ve kterém má zaměstnanec naplánován nižší počet směn, obdrží nižší mzdu, protože odpracuje méně hodin. Pokud v tomto měsíci onemocní, zamešká méně pracovních směn (náhradu mzdy obdrží za naplánované pracovní směny). Ostatní směny odpracuje jindy.

Obdobně s dovolenou. Zaměstnanec bude čerpat tolik dnů dovolené, kolik má naplánovaných pracovních směn. Bude-li např. mít na týden, v němž bude čerpat dovolenou, naplánovány dvě pracovní směny, bude čerpat dva dny dovolené. Zbylé dny dovolené může čerpat jindy.

Dovolená zaměstnanců v režimu s nerovnoměrně rozloženou pracovní dobou se přepočítává. Doporučuji nechat si přepočet vysvětlit mzdovou účetní (na vysvětlení máte nárok).

——

Snad jsem to napsala srozumitelně. Když tak se ptejte dál.

V režimu nerovnoměrně rozložené pracovní doby se podle mne nedá dost dobře

rozvrhnout pracovní doba rovnoměrně. Kdyby ano, nepotřeboval by zaměstnavatel

nerovnoměrně rozloženou pracovní dobu.

Při odměňování hodinovou mzdou si zaměstnanec v měsících s nižším počtem pracovních směn sice vydělá o něco méně, ale v měsících s vyšším počtem směn zase více. Ve vyrovnávacím období se to srovná. Je-li zaměstnanec odměňován měsíční mzdou (méně časté), bude mu náležet stejná mzda při nižším i vyšším počtu pracovních směn.

Pracovní dobu určuje zaměstnavatel. Zaměstnanec může zkusit požádat o rovnoměrnější rozvržení pracovních směn, ale je otázka, jestli mu zaměstnavatel bude moci vyhovět (povinnost to není).

Odpadne-li zaměstnanci naplánovaná pracovní směna (nestačí aby mu směna na nějaký den jenom "vycházela") z důvodů na straně zaměstnavatele, má nárok na náhradu mzdy za překážku na straně zaměstnavatele. Nerovnoměrné rozvržení pracovních směn není překážkou na straně zaměstnavatele.