Umistění babičky do Hospicu

Nabízí se několik možností. Buď babičku nechat doma a platit nějakou pečovatelku buď soukromou nebo pracovnici pečovatelské služby, jak uvádí rádce nade mnou. Nemůžete však počítat s tím, že by se jí tímto způsobem poskytovala trvalá péče. Pečovatelská služba k vám pošle pečovatelku nejvýše 2x denně. Dále je možné umístit babičku v některém pobytovém zařízení, které poskytuje sociální služby seniorům. Poradí vám sociální pracovnice na oddělení sociální péče městského (okresního, obecního) úřadu. Pokud si takové zařízení budete hledat přes internet, nezadávejte pečovatelský dům. Nic takového neexistuje, jsou sice domy s pečovatelskou službou, ty jsou však určeny pro soběstačné osoby. Hledejte domovy pro seniory a ten, který vám bude vyhovovat navštivte a vyžádejte si příslušnou žádost. Za pobyt a celodenní stravu se platí okolo 9 tis.Kč. Z důchodu mu musí zůstat 15%. Pokud má uživatel malý důchod, bude se snažit domov do financování pobytu zapojit rodinu. Pokud není rodina schopna službu doplácet, je domov povinen úhradu snížit, aby klientovi 15% zůstalo. Ze všeho nejdřív však vyřiďte pro babičku příspěvek na péči. Bez něho těžko bude do pobytového zařízení přijata. Má se totiž za to, že kdo nemá příspěvek, nepotřebuje zvláštní péči. Říkáme, že příspěvek na péči je vstupenka do sociálních služeb. Přeji hodně štěstí.

Hospic je opravdu pro těžce nemocné, kteří potřebují, a i jejich rodina, ulehčit v poslední etapě svého života, těsně před skonem. Je tam odborná péče, příslušné léky na utlumení bolesti a velká psychická pomoc, též pro toho, kdo se chce rozloučit s požehnáním.

V LDN je mnoho starších lidí, kteří nemohou být již v nemocnici, není potřeba akutní péče, je to spíš na doléčení a odkladiště, když se nemůže někdo zrovna z rodiny o nemocného postarat a než se sežene, jak uvádíte, dům s pečovatelskou službou. Zdravotních pracovníků je málo a pacientů hodně. Myslím, že tam vládne hodně deprese. S lidmi by se mělo rehabilitovat, krmit, ošetřovat proleženiny. Co jsem slyšela od známých, tak většinou se tam stav nemocného jenom zhoršil.

75 let se mě nezdá tak vysoký věk a zvláště, když Vám řekli, ža je babička čilá. To jako po fyzické stránce? A co po psychické. Zamyslete se, jestli by babička nemohla být sama doma a Vy ji jenom chodili kontrolovat, nebo se u ní postupně pár členů rodiny vystřídalo. Co když se po pár týdnech její stav v domácím prostředí tak zlepší, že na tom bude opravdu lépe? Není někdo v rodině nezaměstnaný a nemohl by se o babi postarat a zároveň by to měl jako náhradní dobu zaměstnání. Samozřejmě babička ať zažádá s Vaší pomocí o příspěvek v nemohoucnosti.

Hospic, to je ta úplně poslední štace před královstvím nebeským. Sem se dávají obvykle nevyléčitelně nemocní lidé o kterých se předpokládá, že se už domů nikdy nevrátí. Znala jsem několik lidí s rakovinou, kteří tam dožili.

I když nemoc může postihnout i mladého, myslím si, že babička nemá tak zlou nemoc a není ještě tak stará, aby se neobsloužila. Navíc je doma zvyklá a přesazujte starý strom!

Pokud si ji necháte doma,můžete si zažádat o příspěvek na péči, podle stupně postižení dané osoby.

Pokud ji chcete umístit třeba do domova důchodců, z vlastní zkušenosti vím, že se nejprve ptají právě po onom příspěvku. Máte? To je dobře. Je to smutné, ale uchazeči, kteří pobírají příspěvek, mají přednost.

Navíc mi známá lékařka sdělila, že pokud se do ústavu dostane člověk bez příspěvku, ústav mu okamžitě příspěvek zařídí. A co nejvyšší. I kdybyste žádali nevím jak dlouho a byli odmítáni, jim to najednou jde. Ústavy asi mají jiné páky, než chudák příbuzný a sociálka jim všemožně vychází vstříc.

Takže pokud trváte na umístění babičky, věřte, že ústav si příspěvek na péči vymůže. Pokud si ji chcete ponechat doma, můžete si zažádat Vy. Občas to vyjde, ale někdy to bývá ponižující.

Ale myslím si, že doma, kde je zvyklá a prožila tam kus života, je jí rozhodně líp. Vím to z vlastní zkušenosti. Ale záleží to jen na Vašem rozhodnutí.

Hospic však zaručeně ne, tam by ji ani nepřijali, pokud by neměla "smrt na jazyku". Je to možná tvrdě napsáno, ale je to pravda. Jaga.

Zdravím, pokud vím, tak pečovatelská zařízení si berou celý důchod a sociální dávky, které byly na osobu přiznány a vypláceny. Z důchodu potom klientovi dávají cca 15% jako kapesné. Zdálo se mi to šokující, ale při pomyšlení, co všechno člověk pečující o tuto osobu musí dělat a všechno zaplatit jinde, tak to tak hrozné asi nebude. Zkuste se poptat v domově důchodců, kde bývají specializovaná oddělení pro tyto lidi. Určitě rádi vysvětlí.

Když si ji nenechali na interně, tak to je známka, že jí tak moc nic není, po infarktu se přece většinou lidi dostanou zase zpátky do normy, aspoň co tak znám z okolí, záleží na stupni postižení tím infarktem.. 75 let není tak moc, a jestli je babi čilá, v LDN jí to svědčit nebude. A hospic je pro umírající...

Je skoro všude možnost zajistit charitní službu na ošetřování, nějakou pečovatelskou službu na donášku jídla, a pro začátek někdo z rodiny by se měl přesvědčit, jak moc to ostatní babi zvládá sama. A taky záleží na ní, jak se k tomu postaví, bude chtít jít jinam?

Neuspěchejte to, mně taky řekli lékaři, ať dám příbuzného pryč, že to s ním bude špatné, a on za měsíc byl fit !

Nedávná zkušenost v rodině... 120kg 83let děda je po mrtvici a má špatně pohyblivé nohy a levou ruku.

Byl 6 měsíců v pečovatelském domě a stálo to 28000,-/měsíc, takže si nechali celý důchod a zbytek se musel doplatit. Nárok na finanční dotaci od státu prý není, jelikož šlo o soukromé zařízení.

Teď se konečně uvolnilo místo ve státním zařízení a tak ho převezli tam a snad už to skoro celé pokryje jeho důchod a zmíněná dotace.

Všechno se to seběhlo velmi rychle, prakticky ze dne na den.

Příspěvek nám právě zatím nedali, stím že byl v soukromém a jinde prostě narychlo místo nebylo.

Takže teď ve státním snad už bude všechno vpohodě.

Nechci být moralista, zrovna já, která souhlasím s umístěním těžce nemocných do různých ústavů ale vaše babi je ještě mladá, čilá, diabetes není důvod pro ústav a hospic už vůbec ne. 75 letou babičku naučíte lehce inzulín aplikovat, nejsnadněj to půjde inzulínovým perem, dokonce ji naučíte píchnout se do prstu a změřit si cukr. Na LDM může být 3 měsíce a za tu dobu se buď zlepší nebo zhorší, pokud za ni nebudete pravidelně docházet tak spíš zhorší, každou návštěvu jděte na malou procházku, navštivte kantýnu, automat na kafe...domluvte babičce rehabilitaci i kdyby jste ji měli platit. Babička může pak žít sama, vy ji můžete zaplatit sestru která k ní denně dojde a třeba ji píchne i ten inzulín, pomůže s hygienou... ano, je to placená služba ale můžete pro babičku zažádat o příspěvek na péči. Pokud to opravdu nepůjde, hledejte domov pro seniory, sociální byty...hospic to je konec ¨životní cesty a tam vaše babička snad ještě není.