Nechat lhaní dětí nebo ho snažit eliminovat?

Od: Datum: 31.01.15 21:51 odpovědí: 4 změna: 01.02.15 08:43

Stalo se mi několikrát že mi děti (6 a 8 let) lhaly v nějaké "nepodstatné" věci, o které jsem věděl jak se staly.

Otázka, kterou teď řeším je, jaký je správný přístup. V žádném případě se na ně nezlobím a dosud jsem to řešil tak, že jsem je vlastně dotlačil se přiznat a tak trochu se i zasmál s nimi, povyprávěl jak jsem si kdysi vymýšlel na rodiče já a apeloval ať mě jako osobě nejbližší nikdy nelžou tj. že když je průser, budu to já kdo je z něj vytáhne a potřebuje informace aby mohl rychle pomoct. Tj. aby klidně lhali lidem kolem když to bude třeba ale nejbližím lidem - tj. rodičům ne.

Snažím se o to, aby až o něco půjde (puberta, vydírání, šikana), aby důvěra byla. Je ale vidět že i v prokotinách, přesto že jsem (aspoň tak to vnímám) nikdy nereagoval špatně, nesprdával je moc, nebo vůbec a naopak se snažil pomoct, pak je to i přesto dost velký odpor, který musejí děti překonávat v těchhle chvílích kdy něco vyvedou .. např. houpá se na židli, ví že nemá, lupho spadne i se židlí a pak tají co se stalo

Zajímal by mě názor odborníka, tj. řeším, jestli není lepší jim ten pocit toho že nějaké tajemství svoje mají, přeci jen nechat. Prosím když sem budete psát názor, napište jestli jste v daném oboru nějak fundovaní nebo ne abych znal rámec odpovědi. Vítám i názory nebo hlediska kohokoli která mě nenapadla. Nechci tady rozjíždět obecné moralizování protože neni pravda ani mezi dospělými že nikdy se lhát nemá - ty okolnosti jsou důležté - to je snad zřejmé.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 31.01.15 22:23
avatar

Lhaní může být vícero druhů – od dětského fantazírování, kdy přechází fantazie v realitu a které se vytrácí kolem 6.-7. roku, až po nejčastější lhaní za účelem nějaké výhody, lhaní při zatajování ze strachu z trestu nebo lhaní bájivé, které už však spadá spíš do patologického chování.

Ptáte se - jestli mu někdy ponechat tu lež a tvářit se, že se nic neděje, protože potřebuje tajemství. Je něco jiného mít svá tajemství a na to dítě opravdu má právo, jako každý z nás a je něco jiného lhát ze strachu nebo pro nějakou výhodu.

Zvažte též, jestli jste ten, kterému děti mohou vše bez obav říci, jak se pak chováte a jestli tedy nelžou ze strachu. (Možná na tohle bude lepší se zeptat dospělého pozorovatele zvenčí, protože když se vás to týká, ne vždy dobře odhadujete své chování a jeho dopad na okolí a naopak.)

Myslím, že po lži by dítě mělo v tomto věku už nést zodpovědnost a vědět, že se to nemá. Je pak na něm uvážit, jestli mu to stojí za to volit lež nebo trest a mělo by si zvnitřnit i to, že lež je špatná a nedůstojná a že vás mrzí, když dítě lže a že se lež nevyplatí, že každá lež něco stojí, že prostě lež není v pořádku a není ani zadarmo.

Trest by samozřejmě neměl být fyzický ani křikem, žádné sáhodlouhé řečnění a dramatizování ale přiměřený provinění (sebrání nějaké výhody na den, dva, jak je třeba, úklid, čištění bot atd.) Rozhodně bych už z toho nedělala žertovnou příhodu a nevykládala jim, jak jsem lhala doma já, protože to je nepřímá podpora toho chování, kdy se dítě cítí vtipné, hodné pozornosti a na tajné spiklenecké vlně s otcem, protože co ten bude vykládat, když lže též. Případně pak jedině s výchovným dopadem, jak jste byl potrestán. Ale předpokládám, že tuto historku už vaše děti slyšely a jak vidíte, moc nezafungovala.

Je nutno si však hlavně uvědomit, že dítě ani tak moc nedá na výchovné poučky, ale spíš nasává od rodičů nějaký vzor v tom, jak se chovají a to napodobuje. A to i v tom, jestli přechází na červenou, lžou na úřadech či mezi sebou, jsou stateční a umí přiznat svou chybu, i když je to pro ně nevýhodné.

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 01.02.15 00:09
avatar
Odborník nejsem,jsem jeden z rodičů našich dvou děti 8 a 4 roky.Líbí se mi vás přístup k dětem a řekla bych,že stejným směrem vedeme s manželem i naše děti.Snažíme se o důvěru,že se nikdy nemusí bát nám cokoliv říci,že jim vždy pomůžeme i proti celému světu.Co se týče drobnosti v malichernych lži,tak tomu se jen s manželem zasmejem,tak ať děti neví,že víme.Myslím si,že je v pořádku ať mají své malé tajemstvi a do života je to jen posílí..
Ohodnoceno: 0x
 
Od: ria®
Datum: 01.02.15 00:48
avatar

Zkušenosti s dětma naprosto nemám, jen s kamarádem, který si lhaní "vypěstoval" v děckém domově a strašně těžko se toho pak zbavoval..- šlo třeba jen o prkotiny, kdo vzal poslední zákusek a on i v 20-ti letech naprosto zarputile lhal, až pak i uvěřil svojí pravdě... Pak se právě svěřil, že je to zlozvyk, ten kdo si něco nevzal, tak to neměl, ale přehouplo se to v patologické lhaní..

doplněno 01.02.15 12:08:

Někde jsem četla, že než si pamatovat jakou lež jsem komu řekl, je lepší všem říkat pravdu.. :) Bylo to trochu jinak, ale nechce se mi to hledat, já jsem takhle přesně přijela ze školy, o pár minut mi prošla jízdenka a hned mi nasolili pokutu.. Taky jsem to nedokázala dlouho tajit.. Úplně to ve mě bublalo...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 01.02.15 08:43
avatar

Já jsem, o trošku později, když děti byly o kapku starší, vysvětlovala a naštěstí s úspěchem, že lhaní přináší seboui strach. Vlastně strachů několik. Z prozrazení, z usvědčení ze lži a pak z trestu, trestu za to co vyvedly a trestu za lhaní. Ať si uvědomí, že trest nikdy nebyl krutý a ony, dcery, se samy trestají takovým, trojnásobným, čtyřnásobným strachem. Že je mnohem výhodnější a snazší, říci pravdu, vyslechnout seřvání a mít pak klidnou hlavu. Protože trest musí přijít. Kdyby nebyl, ta událost by byla stale otevřená, neukončená, pořád by čekaly, že to bude mít dohru. Trestem se udělá tečka a už se k tomu nikdo nevrací. ;) A pak ještě, aby si uvědomily, jak se roznášejí řeči, drby. Událost, která nestojí za povšimnutí, když projde někola ústy, dostane se ke mně zveličelá, zkreslená. Že je výhodnější, když se o něčem dozvím dřív, než kdokoliv jiný. Já se pak můžu zasmát a říci, že o tom vím. Že vždycky budu stát na jejich straně.

Jednou přijela mladá ze školy z Olomouce a místo pozdravu na mě vychrlila průšvih. Něco cela třída vyvedla a pak měla zaracha, kasárníka. A když je pustili, šlo asi 10 děcek, volnost a několikanásobné narozeniny, oslavit do parku s několika lahvemi. Vrátili se na intr a spolužačka zkolabovala, volali vychovatelku a ta sanitku. Otrava alkoholem. Že je vyhodí ze školy. *cert* Byla jsem jako vítr a stihla jsem tu Olomouc ještě dříve, než se kantoři a vychovatelé v pátek rozešli. Tvářili se jakoby viděli ducha, když jsem vešla do dveří a řekla co vím. Vychovatelka říkala, že děcka všechna obešla, kluci smrděli rumem a holky vínem. Nevyhodili je, ikdyž se zrovna na tom dohodli, ale dostali podmínku. Myslím si, že kdyby to mladá nevyklopila tak rychle a pravdivě, dopadlo by to mnohem hůř.

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.