Dovolit dceři 16let výlet do Prahy?

350 km tam a pak zas 350 km zpátky? Tak to je cca 4-5 hodin tam a stejnou dobu zpět. Abyste Prahu s kamarádkou užily, musely byste vyjíždět prakticky v noci a v noci se zase vracet. A pak už se to tak bezpečně netváří, jak se na první pohled zdá. Noční rychlík pro dvě slečny opravdu není nejbezpečnější místo a nádraží už vůbec ne.

Jak by kdo z rádců postupoval, je úplně jedno, přece nebudete argumentovat dětsky s otci, aby si přečetli internet, že ostatní s tím nemají problém? Akorát je naštvete. Jediné, co mohu doporučit, je s tatínky se rozumně domluvit. Myslím, že takhle velké slečny už mohou a měly by zakusit více samostatnosti a důvěry, ale jde o to výlet realizovat nějak rozumným způsobem. Zkuste se otců zeptat, za jakých podmínek by vás tam pustili (víc lidí, mužský doprovod, nocleh atd.), případně nějakého vzít s sebou, vymyslet mu samostatný program, kde by se bavil on a zařídit nějaký nocleh, abyste si užili všichni i něco jiného, než jen potloukání vlakem tam a zpět. Pokud je to nereálné, zeptejte se jich, jak daleko vás pustí a vyrazte někam blíž. Lepší vrabec v hrsti, než holub na střeše.

Nemám dcery ale syny, ale myslím, že výlet do Prahy s kamarádem v 16/17 letech bych jim dovolil. Ale to je subjektivní - někdo je v 17 jako děcko, někdo jako dospělý. Rodiče vás znají nejlíp, takže naše rady tu nic neváží.

Jako rodič to mám s manželkou tak, že co jeden dovolí, druhý zpravidla nezakazuje (i když se mu to třeba nelíbí). Rodiče by měli jednat v souladu a ne v rozporu.

Když má dcera jezdila z Ostravy do Olomouce do školy, jednou v pátek nepřijela. Byla už noc, sněhu spousty a já jsem nevěděla, kde ji hledat. Na škole a na internátě už nikdo nebyl, čísla na rodiče spolužáků jsem neměla. Bylo to strašné, pokoušela se o mě panika. Měla být doma kolem 16.hodiny. Skoro půlnoc, když dorazila. Na trať spadly stromy někde daleko od silnice, náhradní dopravu nikdo neřešil. Já vím, že tenkrát nebyly mobily, ale i mobil může být ukradený. Na ten strach nikdy, nikdy nezapomenu. Myslím si, že dnešní děti jsou velmi chytré, vzdělané, samostatné, ale lumpové jsou mnohem agresivnější, bezohlednější. Za ten strach to opravdu nestojí!

Já takhle ve Vašem věku (no, spíš 17-18) procestovala republiku. Začátky byly krušné, máma přišla s podmínkou, že bude mít adresu, kde budu pobýva (bylo to na přespání) a přesná jména lidí (což se mi nechtělo, moc dobře jsem je neznala, byli to kamarádčini známí). A vyhrožovala, že pokud jí nebudu brát telefony, nebo si ho vypnu, tak mě už NIKDY NIKAM NEPUSTÍ Když jsme se tehdy hádaly o ta jména lidí a adresy (bylo mi blbé je od nich, resp od kamarádky chtít), tak mi řekla tohle: "Představ si, že se ti doopravdy něco stane. Nějaká úplná blbost třeba, ale ztratíš mobil a budeš mít úraz, budeš v nemocnici, nevrátíš se a já budu muset volat policii. Co jim mám proboha říct?! Že je moje sedmnáctiletá dcera NĚKDE V PRAZE a JÁ NEVÍM KDE?! Je fakt, že jsem různě vlaky a autobusy jezdila dost kolem našeho města a nikdy jsem nepřišla ani o chlup déle domů, nikdy jsem neutíkala... takže pokud byste byly holky, na které se dá spolehnout, tak ano, pustila bych Vás. Pokud ale ne, tak ani náhodou

V mých šestnácti mi maminka vyprávěla, jak sama jela na pololetky k tetě na Šumavu. Ráno, okolo třetí jsem se vypařil z domova (bylo to v březnu!) s pinglíkem na zádech. V něm jsem měl ručník a pár hadrů. V kapse pár korun. Vydal jsem se na stop a večer jsem byl až v Plzni u tety a strýce. Odtamtud jsme zavolali domů. Mamince jsem sdělil, že putuji na Šumavu a ona mi sdělila, že usychá strachy, ale ať tedy jedu. Každý den jsem pak musel volat domů (mobily nebyly) z místní pošty (Strážov). Byly to nádherné pololetky a pak už jsem mohl jezdit s kamarády stopem kamkoliv, ale musel jsem se alespoň jednou denně ohlásit...

Výlet bych povolil, ale schnul bych strachy. To je můj názor.

Nevím, jaké je na vás obě spolehnutí. Co v té Praze chcete dělat? Památky? To by bylo lepší až na jaře či v létě, teď je na výlety ještě hodně lezavo. Navíc - jedna cesta 350 km, to mi připadá, že vám nezbyde na Prahu skoro žádný čas, hodně ho zabere právě cestování.

V Praze jsem v mládí nikdy nebyla sama. Jezdili jsme se SŠ - na výstavu KSČ či Lenina k Hybernům. Tam musely všechny školy povinně. Po přetrpění výstavy byl volný rozchod,okukovaly jsme se spolužačkami Dům obuvi a Bílou labuť. Na nákupy ale nebylo.

Do Prahy to mám 100 km. Asi bych vás nepustila. Vystoupí se na Hlavním nádraží, vyjdeš ven,lavičky plné bezdomovců, popíjejí krabicák, obtěžují kolemjdoucí. Jedna taková ožralá ženská se sedíc na té lavičce přes oblečení pomočila, nevěnovala tomu sebemenší pozornost. V parku pod keři injekční stříkačky. Dejvice - od metra k vlaku kousek, přesto snad 10 x cestou nablito.

Nehaním Prahu, je tam k vidění mnoho krásného, ale raději bych počkala na léto a pak si udělala výlet společně s rodiči. Nebo ať vás dvě aspoň jeden tatík doprovodí. Bude to lepší, než někde být samy. Člověk nikdy neví...A s taťkou byste se určitě cítily líp. Jaga.

Chápu, když tu byla otázka o 12ti leté holčině, ale 16let je skoro dospělá, To už je trochu přehnané, zachvilku tu bude, jestli nechat jet do Prahy 30-ti letou dceru..

Myslím si, že když jste 2 a byl by to denní výlet, tedy jely by jste zpět na Ostravu nejpozději po 16 hod. vlakem EC (předpokládám podle 350 km že jste z Ostravy) tak by to nebyl problém.

Ano, dvoum skoro dospelym holkam, ktere spolu odjedou a spolu se maji vratit bych to dovolil. Vecer navrat.

Samotnou 16 letou dceru bych samotnou nepustil. Praha je zradna, cesta jeste vice.

Vaši tátové jsou mimo realitu. Njehorší je, že takoví lidé brání druhým ve vzdělání a rozuhledu. Není důvod, abyste s kamarádkou nejely do Prahy.