Ahoj, řeším teď jednu otázku, která mě docela trápí - a protože je tu dost skvělých lidiček, zajímá mě Váš názor.
Zkrátka, je mi 21 let, bydlím na jedné vesnici, kde nic není. Cca 20 km od bydliště mám menší město, kde je taky celkem mrtvo. Kromě pařeb se tu nic nedá dělat, ale chlastačky a pařby, to není nic pro mě. Je to na severní Moravě.
Co se týká holek, nemám žádnou zkušenost. Jsem tak trochu nesmělý a moc se ve společnosti ostatních nepohybuju. Poslední dobou jsem s tím začal něco dělat - nakoupil jsem si nové oblečení, usmívám se, začal jsem cvičit, chodím do práce, zkrátka dost jsem si zvedl sebevědomí a důvěru v sebe sama.
Přečetl jsem si taky pár knih o komunikaci a začal jsem chodit na seznamku, kde si pravidelně dopisuji s pár děvčaty. Celkem mi to jde, proto jsem se odhodlal a včera jsem na ulici oslovil jednu slečnu, která se mi celkem líbila. Sice mě poslala do pr.. (asi paní negativní, protože já byl milej :D ), ale chybami se člověk učí 
Já jsem na sebe pyšný, že jsem se k tomu vůbec odhodlal... vše ve mně mi říkalo, ať na to kašlu, ale já se do toho vrhl po hlavě - i přes všechny zábrany. To pro mě byl hodně velký krok vpřed.
Ale teď k problému: Cítím, že už jsem schopný si najít přítelkyni. Opravdu. Dokonce už jsem začal přemýšlet i o tom, kam bych ji vzal, o líbání, a zkrátka o věcech, které předtím pro mě byly nedostupné a max. součástí "vlhkých snů". Ale co se chci vlastně zeptat - zkrátka, v září jdu na VŠ, která je v Brně, cca 80 km daleko. Já se ptám, jestli má cenu si někoho hledat, když pak odjedu - a na vztahy na dálku nevěřím. Nikomu z mého okolí takový vztah moc dlouho nevydržel a skončilo to zahýbáním a lhaním nejen partnerovi, ale i sám sobě. Navíc, nebylo by to fér, kdybych první zamotal hlavu nějaké holce a v září musel odjet. To by mi moje svědomí asi nedovolilo, v tomhle ohledu jsem moc hodný a pozorný (ikdyž tuhle vlastnost na sobě začínám trochu nenávidět, protože mi stěžuje život, ale to je jiná pohádka).
Vnitřní rozpor spočívá v tom, že mám opravdu nutkání si někoho najít a to prázdné místečko v mém srdci vyplnit, stejně jako mám chuť předat tu lásku, která ve mně zůstavá nevybouřená a nahromaděná, druhé osobě. Jsem jako sopka, která přemýšlí, jestli vybouchne, nebo ještě "pár století" zůstane nečinná (ale to žhnoucí jádro v ní bude kumulovat a třeba to nevydrží a vybouchne předčasně a nekontrolovaně).
Tak co s tím? Přemýšlel jsem i o možnosti, že se odstěhuju od rodičů už teď a začnu bydlet v Brně v podnájmu ihned - ikdyž ještě na samotné VŠ nejsem. Osamostatnil bych se, poznal bych neznámé město ještě před začátkem VŠ a určitě bych si na sebevědomí ještě přidal. Doma to totiž není taky žádná sláva.
Jak byste postupovali vy?
0x
Marku, máš-li chuť se seznamovat, tak to dělej a nehledej problémy kde nejsou. 80 km od domova, kde budeš studovat není žádná dálka a také na VŠ nebudeš 365 dní v roce. Zatím doma vydrž, určitě máš levnější zázení než když se osamostatníš. Brno nemusíš poznávat dopředu, nech tomu volný průběh.
S předstihem si hledat ubytování v Brně, to ano, ale na to máš čas. Ať se zadaří.
Rodičům dávám 5 tisíc měsíčně, maximální náklady v Brně jsem si spočítal na 7 tisíc měsíčně - ale s tím, že tam budu mít daleko více pracovních příležitostí, takže ve výsledku vydělám.
Peníze problém nejsou. Mám dost našetřeno a mám pasivní příjem z reklamy.
Ubytování i brigádu v Brně - oboji už mám domluvené. Je jen na mně, jestli tam půjdu hned, nebo budu vyčkávat. Právě to je to, co teď řeším, a nemůžu se rozhodnout. Omlouvám se, že jsem tyto detaily neposkytl hned v úvodu.
0x
No, hlavně nepropadej panice a buď v pohodě. Od toho se vše odvijí a nech svůj život otevřený náhodám. Máš super věk a vše před sebou. Oslovovat na ulici mi nepřijde zvlášť taktické, napoprve stačí jen usměv a ten tě hlavně nesmí opouštět. Ne ovšem vynucený, ale číšící z vnitřní pohody. To je faktor který pomáhá ke sblížení s ostatními a jednou určitě potkáš tu správnou a je uplně fuk zda ze severu, jihu či odjinud.
Na nějakou náhodu jsem čekal 21 let, kdybych na sobě nezačal pracovat a něco se sebou dělat, byl bych tam, kde je momentálně jeden můj bývalý spolužák - stále čeká, že mu holka spadne do klína - a momentálně si prochází celkem slušnýma depresema.
A to oslovování na ulici - mně ve skutečnosti o nic nešlo, nechtěl jsem tu slečnu sbalit nebo tak - zkrátka mi šlo o to probourat ledovec a zbavit se strachu, takže v tom oslovování mám v plánu pokračovat - jeden známý, který pracuje s lidma, mi prozradil, že ta tréma, to je jen strach z neznámého a v klidu se to dá naučit. Když začínal, tak dával lidem nějaké reklamní prospekty na ulici a ze začátku se div hanbou do země nepropadl, teď když dostane takovou práci, tak mu to přijde úplně přirozené. Řekl mi něco, na co nikdy nezapomenu a co mi extrémně pomohlo - "kámo, však ty lidi stejně už nikdy neuvidím".
A že je fuk, odkud slečna bude? Neříkám, že to bude nutně vztah na celý život, ale je přecijen rozdíl, bydlet ve stejném městě kde partnerka, nebo dojíždět přes čtvrt republiky, jen abyste se viděli. Po VŠ mám v plánu v Brně už zůstat a usadit se tam.
0x
kluk z vesnice co nikdy pořádně nežil ve městě, hmmm, raději si najdi nějakou u vás hned, která tě bude držet na uzdě, páč v Brně je asi milion studentů a píchá každej s každým :D
0x
No až poznáte život vysokoškolských studentů (např. na koleji), kde "to dělá" fakt asi každý s každým, tak vám spadnou růžové brýle. Když si najdete nyní dívku a budete od sebe daleko, tak to taky není úplně nejlepší řešení. Bude vám navzájem po sobě smutno, do toho budete muset nějak zakomponovat učení, přípravu ke zkouškám, docházku do školy, starosti s láskou a vztahem, takže vám v reálu vyjde, že na sebe s dívkou budete mít čas hodně málo, a bude záležet na tom, jak o sebe bude stát. Každá rada špatná, protože vy na tímto moc přemýšlíte. A přitom by bylo možná nejlepší, kdybyste se s dívkou seznámil tak nějak spontánně, jestli mi rozumíte. A do září byste nevydržel? Však to už není tak dlouho. A v Brně je pak spousta možností. Sice jsem psala, že vztahy mezi VŠ studenty jsou takové no... takové, jaké jsem psala, ale samozřejmě, že to není pravidlo, záleží kus od kusu. Třeba tam by přeskočila někde v tramvaji jiskra.
Na té škole kam jdu mám 3 známé a nikdy mi nic takového neřekli, ani se nechlubili. Naopak, prý tam je jen pár holek (technická škola) a všechny jsou zadané. Co se týká studentských srazů, je to spíš něco, jako sraz Geeků a taky se v takovém duchu nese...
Nevím, odkud ty informace máte, ale já to mám z první ruky a tohle není vůbec pravda - minimálně ne na technických školách, možná tak na nějakých ekonomkách, kde se studenti nudí.
No mám to taky z první ruky. A pravdu máte v tom, že lehčích vysokých školách je asi více času na zábavu. Např. můj syn studuje dost těžký obor, žádná ekonomka...dívku má. Ale každý studuje v jiném městě. Proto vím, jak je to těžké - to odloučení. Ale když dva lidé o sebe úpřimně stojí, tak je ani dálka nerozdělí. Takže tak asi nějak. Ale je to fakt hodně těžké udržet vztah na dálku. A s tou situací na kolejích - to mám taky z první ruky. Syn jen kroutí hlavou, co se tam děje. On sám na blbiny čas nemá, ani povahu.
0x
co pamatuji, tak na VŠ se známosti tvořily dost rychle. Stačilo pár dní prvního semestru a už se to párkovalo a pářilo. Některé ženské byly vyloženě na lovu. Tak si myslím, že můžeš být úplně bez obav. Dostáváš se do věku, ve kterém ti ženské polezou do postele samy.
doplněno 27.01.15 09:41:hm. Taky mám techniku a sem na poradnu píšu pouze a jedině o tom, co znám z vlastní zkušenosti.
Kámošovi vyřiď, že je mehlo a ty se chovej trochu jako chlap. Podle toho jak píšeš, bych tě odhadoval na šestnáct.
I na technických školách, kde holky nejsou? Na kolejích nebudu bydlet, budu bydlet na privátě.
Kámošovi žádné ženské do postele nelezou - a to je na VŠ skoro dva roky 
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.