Jak vydržet práci u pásu?

mě pomáhalo neustále něco počítat, kolik zbývá do krabice dát kusů, kolik palet se odvezlo a ještě odveze. Občas někdo něco rozbil, sebou fláknul... byla i legrace

Jediný benefit u pásu je ten, že po dovolené přijdete k čistému stolu. Většina lidí v kanceláři před dovolenou musí všechno udělat a po 14 dnech dovolené na něj čeká práce za těch 14 dnů. Takže po dovolený dokonalý zápřah, aby ty získané síly za první týden utratil...

K práci na páse jsem poprvé přičichnul jako student někdy ve třeťáku na střední. Příznaky jsem měl úplně stejné. Po 14 dnech jsem počítal vteřiny do konce směny a kdyby to jen trochu pomohlo, mlátil bych hlavou do zdi. Asi na to musí být nátura (schopnost vypnout a nemyslet) nebo nemyslet od přírody. Možná se to nechá nějak nacvičit, ale v okamžiku, kdy si člověk vypěstuje vůči práci averzi, tak je pozdě. Později jsem dělal v pekárně, v podstatě taky práci u pásu a tady jsem přišel na to, že když je práce v rychlejším tempu, tak mozek nemá čas se zabývat sledováním, kolik ještě do konce směny. Paradoxně mi tedy pomohlo vybírat si místa, kde byla větší makačka. Člověk šel sice domů fyzicky servanej, ale psychicky to bylo mnohem lepší.

Několik let jsem dělal u pásu a vůbec mi to nevadilo. Nejdřív jsem se to ovšem musel dobře naučit. Jakmile ruce pracovaly samy, přemýšlel jsem si o životě, vztazích, vymýšlel blbiny. Byla to krásná doba. Měl jsem čas sám na sebe, jestli mi rozumíte. Dnes už to tak není, člověk je stále ve střehu... Ale každý má jinou povahu.

Ahoj. Něco málo doplním. Soused od naproti, dělá už léta ve Škodovce v Boleslavi. A vypracoval se na úsekovýho šéfa, na lince montáže a jeho práce je, mimo jiné, zaskakovat za své lidi v případě potřeby. On umí všechny operace a tak ten svůj úsek řídí a taky umožňuje lidem si odskočit na záchod. Ale, mají tam takovou praxi, že když někdo dokáže ten výrobní- montážní postup nějak zjednodušit, nebo vlastně ušetřit na čemkoliv, bude zařazen do skupiny návrhářů zlepšení. Jinej soused něco vymyslel, ušetřil se člověk, ten byl odeslán na jiné pracoviště. A ten šikula byl zařazen do databáze zlepšovatelů a z nich bylo vylosováno asi 10 lidí, co pak dostali Škodu Yetti v hodnotě asi 380 tisíc. Určitě jsou ještě horší pásová pracoviště, než to tvé, kde jen věšíš díly na háky a nebo je skládáš do krabic. Kde se musí nejen udělat všechno, co přijede, ale ještě to musí být kompletní, neponičené a dost odsejpat, aby se nějaké díly nebo výrobky, někde nekupily. O tom je pásová výroba nebo montáž.

Taky jsem jako student dělal podobné brigády. Mě naopak pomáhalo myslet, řešil jsem logické úlohy nebo naopak něco vymýšlel.

Ahoj. Á pozor. Já jsem vlastně taky chvíli dělal na pásu. Vlastně na konci pásu. Byl to ten klasický gumový, co u něj seděla babka a rukou zadržovala přijíždějící rohlíky od pečícího stroje. Po napočítání 80 rohlíků, tu ruku zvedla a poslala tu hromádku na konec, kde pak spadly do plastové přepravky. Nakonec jich bylo asi 6 nad sebou a ty jsem musel rychle odvézt stranou a pohodit hned další přepravku. Takhle to frčelo po dobu, co na začátku lezlo syrové těsto do průběžné pece a na jejím konci k té babce. Byl to vejvar za 7 Kčs na hodinu. Nejlepší byly teplé loupáky a šátečky s dobrým čajem. Myslím, že jsme tam toho víc sežrali, než si vydělali. Byly prázdniny roku 1975 a vydělal jsem si tím na své první správné botky s vyšším podpatkem. Celých 256 Kčs. Bylo tam teplo a příjemně to tam vonělo. Lepší jak v mlíkárně za 6,20 Kčs. Chlad a smrad. Proto tu mlíkárnu v Liberci, po převratu snad nerozkradli?

Ahoj. Pro Kapičku. Ve svém příspěvku jsem opravdu neřešil vyměšování a vylučování. Během šichty se několikrát měnila výroba, nebo se odstavovala nějaká pec a tak byl čas si odskočit. S provozem, kde je problém s odskočením si na záchod, není úplně vše v pořádku. Tohle by měl už řešit Institut bezpečnosti práce. Některé firmy se chovají nezodpovědně až trestuhodně. Je prosté radit, že si má někdo najít jinou práci, když nějaká další vhodná není poblíž. To je taky problém. Co radit pro moment, kdy se nedá jít na záchod? Prostě se vyčůrat do nějaké nádoby a nebo přímo na zem na pracovišti? Extrémní situace si vyžadují extrémní přístup a řešení. Jestli by se potom něco změnilo? Třeba zaměstnanost čůrajícího pracovníka ve firmě?

Pro kolegu: V té mlíkárně jsme byli jen dva dny. Ošidili nás o 0.80 hal. na hodinu, než slibovali. Děsně to tam smrdělo, byla to dřina vozit přepravky s litrovými lahvemi mléka do chlaďáku a stálá zima. Baštit šlo jen nanukové dorty. Kolik jich kdo dá po nějakém čase? Ahoj.

Na pas jsem také chodil, když kolbenka neplnila plán, tak nás brali z vývoje do výroby. Jistou výhodou bylo, že nás většinou dávali na různé pozice, takže práce byla pokaždé jiná a než človek trochu chytnul tempo, tak nestihal, takže se ani neměl čas nudit. Vždy jsem si ale říkal, že bych takto nechtěl být na tvalo. Moje heslo tedy bylo: "tělo máte, duši ale nedostanete", takže jsem přemýšlel nad tím, co budu dělat po práci, nad různými ptákovinami, dělali jsme i různé recese a blbosti, nebo vymýšlel jak na kolbenku vyzrát.
Můj skromný názor je, že by si se měl upnout na myšlenku z práce která tě nebaví vypadnout a nějakým způsobem se dostat k práci která tě baví. A to může být ledacos. Pro mne bylo třeba zábavou makat lopatou a krompáčem na chalupě, vykopaná díra mne potěšila více než hromada smontovaných výrobků na pase. Ty myšlenky co dělat musí mít pochopitelně nějaký reálný základ a dostupnost uskutečnění. Můsí k tomu být třeba nějaká kvalifikace nebo vzdělání, to se dá ale získat. A nad tím se dá při monotoní práci přemýšlet a třeba se i připravovat. Já jsem se tehdy učil základům němčiny, měl jsem sebou notýsek se slovíčky a každý den jsem se pár naučil. Pak mi to bylo užitečné, protože jak to šlo, z kolbenky jsem vypadl a našel si práci v Německu. Ne že bych tedy německy uměl, mluvím jako černý massa Bob, jako základ to stačilo.

Já kdysi chodil občas na brigádu do Valea. V lisovně jsem skládal nějaký černý plasty k sobě. Mistrová, co šla kolem mi říkala: "pane Junkers, usmějte se někdy trochu. Vy jste pořád takovej smutnej ..."

Měl jsem úplně stejný pocity, jako ty.

Mě by zajímalo jestli někdo poradí u toho pásu co se nesmí zastavit a chce se mi odskočit,tak jak to oddálit. Dělám,kde se vyfukují fólie a tam to prostě nejde zastavit stroj , že mi po třech hodinách chce ta výroba se těžko rozjíždí a přestávka je nárok po 5 hodinách. Jedno nebyl čas ani na objed a vydržel jsem do od 6 do 15 , jak to trénovat a oddálit děkuji

Já u pásu dělala brigádně asi 3 dny. Každá směna měla 10 hodin, ale naštěstí každé 2 hodiny byla přestávka 10 minut. Vůbec mě to tam nebavilo, takže jsem počítala minuty alespoň do každé přestávky. Bylo tam zakázáno mít u sebe cokoliv, takže mobil, mp3 nebo jídlo a pití nepřipadalo v úvahu. Člověk si ani nemohl popovídat, protože stál u pásu sám. A o hluku z těch mašin ani nemluvím, vždycky mě třeštila hlava. Obdivovala jsem ty lidi, co tam pracovali už x let a říkala jsem si, že i kdybych měla být bez peněz, už tam nikdy nepáchnu.

A co se týká toho WC, zkuste se poptat ostatních kolegů, jak to s tím mají a jak to dělají. Přijde mi nemožné a je to o zdraví nedojít si 8 hodin na záchod!

12 let jsem dělala děrovačku na normu, byla jsem tam spokojená i když to byl rachot, jeden stroj vedle druhýho v hale a všechny ženský do toho mlátili, že nebylo slyšet slova a ty bolesti v zádech! Když jsi chtěl jít na WC mohl jsi a pak zpátky se stavit v kantýně, koupit oběd s někým chvilinku pokecat. Kdo si chtěl vydělat musel hodně natukat, aby měl korunky. Nudná práce, myslíš na ledacos, co budeš vařit, kam půjdeš z práce, co budeš dělat večer. Zvykneš si, mysli na to, že dostaneš korunky a co si koupíš. To víš že pořád koukáš na hodiny až padne, pak ten úprk! Vypneš mozek, bez odpovědnosti, jedeš tak den za dnem, rok za rokem. Našla jsem si tam přátele, chodili jsme po práci někdy někam do kina, na skleničku, v sobotu a neděli jsme chodily tancovat, zablbnout si. Byla to hezká doba.

Dobrý den,

tohle není práce pro Vás.. U pásu jsem byla brigádně asi týden - právě 12h noční směny - já u toho naprosto trpěla, jen jsem potřebovala přivýdělek, naopak kámoška říkala, že by u toho klidně vydržela, že jí to baví a krásně si vyčistí hlavu... Lidé jsou různí.. prozatím pracujte, ale hledejte něco jiného, berte to jako dočasné řešení...

madla a junkers-

pro nás mlaďochy, co znamenalo být děrovačkou? Děkuji

A co to brát jako soutěž? Za jak krátkou dobu se vám podaří zkompletovat výrobek? udělejte nějaký rekord. Jak budete nejspokojenější z vašich spolupracovníků (otrávený umí být nakonec každý). Hlavně se nekoukejte na hodinky - to je cesta k hrozné trýzni - uvědomte si že vám taky utíká život - to chcete aby vám utíkal tak rychle. A při práci zapomeňte na peníze, pro koho to děláte atak podobně, myslete jen na tu práci a každá se dá udělat dobře (moje povolání kuchař).

Mám kamaráda, dělá u pásu na tři směny tu samou práci už osm let, deset hrubého, žádné prémie, reálně jen patnáct minut na oběd... No nemohl bych to dělat, ale on říká že je aspoň zaměstnaný, což je pravda.

No člověče, to víš víte není to lehké, pokud máš - máte takovéhle problémy, potíže, zeptejte se sám sebe, dělám to pro sebe? Dělám to pro rodinu, děti? Pokud jseš sám, tak z toho uteč, uteč někam daleko, ale to víš, pokud máš děti, tak to musiš vydržet, hele vždyť tebe trápí jen tvoje pohodlí, pokud máš děti a ptáš se na to? Tak tě řeknu vydrž, teď nejde o tebe, ale o tvoji rodinu, z čeho budou žít, když prchneš co bude s nimi? Hele já taky dělám u pásu a nejsem, alespoň doufam žádný retard, který vyšel ze 6. třídy, dělám to pro svoje vnoučata,pro svoji dceru, která je na děti sama, moc mě pomáhá to, že si řeknu je 20 hodin za hodinku a pul mám kratičkou pauzičku, pak si řeknu za hoďku mam 15 minut volno a tak si to říkej po etapách a uteče ti to líp. Pak mě taky pomáhá, že si plánuji to co budu dělat až dorazím domů, kam vyrazím s vnoučaty, dělám, tak je můžu někam vzít, to víš bez peněz budem všichni sedět nervozně doma. Já vím, že to není lehké, ale být doma bez práce za pár ubohejch drobnej je víc než šílený. Fakt věř mě, nikdy si nezvykneš. ale můžeš si to ulehčit. Já pracuji ve sklárně, dej mě vědět, jak se ti dál vede pa Eliška ta co vydrží skoro všechno