Předávkování antidepresivem

Já to tu chtěla smazat, ale nevím jak

To je náhoda, taky mi je 18. Já bohužel nemůžu k doktorovi, nebo si zavolat sanitku, aniž by se to provalilo a to nechci. Budu doufat, že takhle malá dávka výrazně neuškodí a zkusím nějaké ty čaje. Navíc jsem si psala s pár lidmi, kteří s tím už mají také zkušenosti a někteří vzali si vzali mnohonásobně větší dávky a jsou v pořádku, tak já snad taky. Děkuji za ta povzbudivá slova. Tak nějak tuším, že by někde ve vzdálené budoucnosti mohlo být lépe, to jo, ale teď by mi asi celkem pomohla hospitalizace v léčebně, měla jsem si zavolat tu sanitku, protože sama od sebe tam nepujdu.

Samozřejmě strašná blbost - měla byste asi hodně pít nějaké bylinkové čaje, abyste ledviny propláchla. Stejně teď už nic nenaděláte, ale taková otrava přece jenom může zanechat nějaké stopy i na játrech, k doktorovi bych asi zašla. Může Vám dát i nějaké vitaminy.

Jak jste mohla takovou blbost udělat - doufám, že Vás to vytrestalo !

- takhle blbě bych se o sebevraždu nepokoušela - můžete taky skončit na vozíčku, nebo jinak postižená ! - a co pak?!

také jste mohla zemřít, a příště hned přečíst příbalový leták, je tam info, co dělat při předávkování, případně volat rychlou,

pokud to měl být pokus o sebevraždu, tak dojet přímo do léčebny a nechat se hospitalizovat, podají pomocnou ruku a dostanete jiný náhled na život

Děkuji všem za odpovědi. Ty bylinné čaje určitě zkusím a ledvinové testy mi dělají pravidelně, tak snad to bude vše v pořádku. Na otázku, jak jsem to mohla udělat, no spíš proč, sama pořádně nevím odpověď. Byl to takový zkrat, všechno se na mě sesypalo a možná jsem se i chtěla dostat do léčebny. Jinak ten lék byl mirtazapin.

Dobrý večer, nevím, co to bylo za léky. To jste nám, bohužel, neřekla. Ale u některých AD se serotoninem hrozí při předávkování nebo nevhodné kombinaci serotoninový syndrom a ten je životu nebezpečný. Doufám, že už to nejhorší máte za sebou, ale kdyby se dostavily bolesti břicha, malátnost, potíže s močením, žloutnutí ap., ihned kontaktujte lékaře.

Nechce se rozepsat o tom, co vás tak moc zkrušilo, že jste si sáhla na život? Předpokládám též, že během té chvíle, kdy jste experimentovala se smrtí, vám došlo, že chcete žít a tohle už máte vyřešené a budete si to pamatovat. Proto řešme to, co vás tak moc trápí, abyste se to zbavila. Pokud chcete.

Vím, že je těžké být upřímná k cizím lidem na netu, vím, že se bojíte, že vás ještě více zraní, ale tady je většina lidí velmi laskavých a bude se snažit vám pomoci. Pokud chcete, využijte toho. Můžete se též zaregistrovat a napsat mi do soukromé pošty, pokud to nechcete řešit veřejně.

Nikol, proč si myslíte, že nejde utajit, když byste šla k lékaři? Je vám 18, jste svéprávná, nikdo o tom nemusí vědět. Jestli máte bipolární poruchu, musíte se léčit. Tak, jako kdybyste měla zlomenou nohu, šla byste na ortopedii. Pokud to utajit nejde, např. už tam chodíte a dr. doporučuje hospitalizaci, proč byste to měla tajit? Vy jste si svou nemoc nevybrala, není to nic, za co byste se měla stydět. Naopak, statečně se s tím perete.

Jestli se léčíte, zajděte za svým terapeutem. Myslím, že psychoterapeut by vám byl možná mnohem prospěšnější, než psychiatr s léky, jak vás tak čtu. Své trauma z minulosti musíte zpracovat a v tom vám léky nepomohou, to vám pomůže jen ten psychoterapeut.

Zdravím,

už jsem psala v jedné odpovědi, že lék byl mirtazapin. Žádný z vyjmenovaných příznaků nemám ani jsem neměla, ale bylo to mnohem horší - halucinace, úzkost, panika - takže už nic takového podnikat nebudu. Na otázku, co mě tak zkrušilo, nemám žádnou jednoznačnou odpověď. Náhodou jsem si připomněla některé události, na které se snažím zapomenout a pak už to nešlo zastavit. Úzkost, pláč, naštvanost, agrese. Myšlenky jako proč tu vůbec jsem, proč mám tuhle nemoc (bipolární porucha) a co všechno jsem kvůli tomu ztratila. No a mezitím jsem polykala prášky na spaní a doufala, že usnu. Neusnula jsem a vytrpěla si nejhorší hodinu v životě. Takže tak.. Děkuji za zájem, ale tohle vyřešit/ zbavit se toho nejde.

O tom se nechci rozepisovat, ale utajit to nelze. Já se léčím a doma už si myslí, že mi je líp a teď musím zařídit dost věci, tak nevim, jak by se tvářili na to, kdybych chtěla dobrovolně do léčebny. Je to prostě divný, připadala bych si jako simulant. Možná se s tím peru, ale prohrávám.

No řekněme, že k lékaři byste určitě měla zajít. Minimálně proto, že jste schopná užít takové množství léků... určitě to není normální stav duše (psychiky). Co uděláte příště? Pustíte si plyn? Co vás vedlo k užití léků?

Já vím, že to není normální stav duše, děkuji za informaci. Bohužel máme elektrickou troubu, takže žádnej plyn nebude. To, co mě k tomu vedlo, jsem už v jedné odpovědi napsala, tak to nechci rozepisovat znovu.