Majetek?

Když jsem se rozváděla a majetek se dělil, můj ex do seznamu majetku, který se dělil napůl, napsal i dětskou židličku, postýlku a dětskou skříňku. Myslím si, že soudy a tahanice a napjatá situace a dlouhý čas k vyřešení, dají tak zabrat a tak poškodí psychiku vám a dětem, že nějaký, s odpuštěním, šifoner, za to nestojí. Majetek nestojí za psychické problémy, nevyspané noci, pocit křivdy, která vede až k nenávisti. Ukradne vám kus života, protože se nebudete umět radovat z normálních věcí, protože budete mít plnou hlavu nějakého poblbaného nábytku nebo čeho to. Moje rada: Co nejrychleji všechno uzavřete, zamáčkněte slzu do oka, odepište ztráty, protože každá věc je nahraditelná, ale ztracený čas a probémy v hlavě, které tam, zasunuty, zůstanou celý život, za to doopravdy nestojí! Věřte mi, vím to naprosto jistě.

V zásadě souhlasím s Babzov a jinými, kteří radí hodit to za hlavu. Ale všichni přece píší právě z vlastních prožitých zkušeností. Z toho vyplívá, že ani oni to tenkrát za tu hlavu nehodili, také se jim to nějak zajídalo, nechat to všechno ležet, zabalit kufr a jít si po svých s holým zadkem. Ani v takovém případě se člověk pořádně nevyspí, protože to by musel být sákryš velkorysý, aby hodil za hlavu 12 let života. Já bych tedy na spravedlivém vyrovnání trvala. Ale asi k tomu bude nutný odhad toho majetku. Nebo bych si s ním sedla a určitě se snažila s papírem a tužkou vyčíslit o jakou částku by šlo a pak bych se mohla i uchýlit k nějaké té schůdnější nabídce, abych se soudům vyhnula. Pokud je rozumný, tak na to přistoupí. Ale když to hned hodíte za hlavu, stejně se nezbavíte pocitu, že jste se nechala sprostě napálit a budete si zase naopak vyčítat, že jste byla hloupá, když jste to tak nechala a stejně spát dlouho nebudete.

Ono kdybyste tady naopak napsala otázku v tom znění, že jste se po rozvodu nechala bývalým manželem napálit a obrat, a že co teď máte dělat. Tak byste zase dostala odpovědi v tom smyslu, že jste byla s prominutím hloupá, že jste se měla bránit a soudit. Takže asi tak.

Vemte 100tis, auto a děti a začněte nový život. Život je moc krátký na soudní tahanice o ničem. K soudu byste musela mít účtenky od materiálu, co jste použili na chatě, což lze těžko dokazovat např. spotřebu cementu atd. Cena materiálu bude podělena 2 a jednu část byste měla dostat vy. V praxi je to nesmysl. Nebo soudní odhad z hodnocení chaty - další výdaje za znalce, právníka ...

Chata je jeho a jeho rodičů. Dům od nich dostal darem. Takže nárok na to má on.

Snad jen s těmi auty byste se mohli nějak zkusit dohodnout, jestli si nechal pěkné a drahé a Vám dal nějakou ojetinu.

A do zvelebení té chaty jste také dávali peníze vás obou. I to by se mohlo zohlednit. Pokud tedy on nebral 40 tisíc a Vy 10. To by pak byl nepoměr. Ale dokazuje se to dost těžko - míte třeba doklady ode všeho materiálu a prací?

Nikdy bych léta s ním nepřepočítávala na peníze. Myslím, že jste v počátcích spolu byli šťastni, proto jste se snad vzali. A dneska se nedá říct, že jste mu dala sexu a lásky třeba za 500 tisíc. On Vám jistě oplácel stejně. Takže nula od nuly pošla.

Stejně jako Vy i on by teď mohl vyrukovat s tím, ať mu dáte 100 tisíc.

Pokud si spolu nerozumíte a nechcete to opravdu ještě zkusit, na majetku bych nebazírovala, odstěhovala se a byla ráda, že je to celé za mnou. Za ten klid to stojí. A jestli se nedohodnete sami, soud rozhodne za vás. Je to ale běh na dost dlouhou trať a dost za to zaplatíte. Tak si to rozmyslete, zda by nebylo lepší se s manželem bez emocí dohodnout. Ušetřili byste si peníze i nervy. Jaga.

Zdravím.!

Přesně, jak píše Babkazov. Přepočítáváte společné leta na peníze.? To jde.?

Řešíte, jaké auto Vám dal a jaké nobl si nechal sám.? Auto je jen hromada plechu, která mi

slouží pouze k tomu, abych se dostal z "A" do "B". Nábytek je taky jen hromádka dřeva (spíš dřevotřísky).

Nehažte sama sobě klacky pod nohy tím, že se budete trápit malichernostmi.

Pokud má ten chlap trošku rozumu, tak se domluvíte. Teď myslím na děti, ne na peníze.

Držte se a myslete na budoucnost. Minulost přebolí a časem budete vzpomínat jen na to hezké.