Péče o starou osobu

Od: Datum: 19.01.15 10:57 odpovědí: 18 změna: 20.01.15 20:09

Dobrý den,
Mohl by se se mnou někdo podělit, resp. poradit mi, jak postupovat v této životní situaci? Nejprve ji popíšu; Moje matka (82 let) trpí celý život mdlobnými stavy. Dokud žil otec, tak to bylo pod kontrolou. Poslední dvy roky (po smrti otce) má nějakým způsobem zajištěnu opětovanou pomoc od stejně staré sousedky (klepání na zeď - panelák, návštěvy atd). Přesto došlo již několikrát k tomu, že bez nějakách zjevných příčin omdlela. Poslední případ byl už ale na hraně. V noci, pád na zem, rozbitá hlava a probrání se až k ránu. Následoval převoz sanitkou do nemocnice, tam znovu omdlela s následnou ztrátou orientace. Byla hospitalizována za ůčelem vyšetření (mozková ani srdeční příhoda se prý nepotvrdila) a bude propuštěna domů. Nikdo z potomků nemá prostor (faktický a časový) např. k přistěhování a zajištění 24 hod. dohledu. To že existují technická řešení (aplikace v mobilu kontrolující případný pád) i sociální služby vím, ale zajímaly by mne i zkušenosti ostatních. Děkuji předem za podělení se o zkušenosti.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: fenykl
Datum: 19.01.15 11:08

jedině někam do domova.Co chcete slyšet?Jestli jste movití a máte dost peněz tak si můžete zaplatit někoho kdo s ní bude bydlet.Jestli máte dost velký byt třeba podnájemníka.Nebo nainstalovat kamery do bytu a průběžně sledovat přes internet na počítači nebo v internetu v mobilním telefonu

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 19.01.15 11:11

Ono aani tak nejde o radu, ale spíš o to, jak to řešil někdo jiný.

Datum: 19.01.15 11:14
avatar

Já poradit asi příliš neumím. Moje maminka, se kterou nebyly vůbec žádné problémy, se rozhodla, že se může na dům vyprdnout, že ho prodá a půjde do domova důchodců. S bratrem jsme omdleli, ale ona na tom trvala. Vyhlédla si zařízení, kde si mohla nastěhovat svůj nábytek a koberce do svého pokoje. Já jsem za ní jezdila každý víkend a ve středu jsem volala. Bratr z Čech volal v úterý a v neděli večer. Ještě mobily nebyly, jen pevné linky. Takhle to bylo k její spokojenosti 3 roky. Pak onemocněla a já jsem jezdila ve středu a v sobotu. 2 roky. V tom domově byla nesmírně spokojená. Mám několik sousedek, které občas upadnou a mají pak problémy, že se nemohou postavit a na zemi prochladnou. Mají mobil, ale někde v obýváku na stole. Pohlídejte, ať maminka má oblečení s kapsami a v jedné kapse ten mobil. Stále! Furt! Nebo na šňůrce na krku!

doplněno 19.01.15 11:45:

Nepovídejte, chlapi, že někdo neumí na mobilu stlačit 1. To mi nepovídejte! ;) Tazatel by se měl poradit s maminkou a ne ji něco nakázat, případně, jak radí fenykl, ji šmírovat!

doplněno 19.01.15 16:00:

Těch situací může být hodně a každá jiná. Moje sousedka na patře, ta právě upadla v zimě v nevytopené koupelně a zlomila si krček. Já jsem ji neslyšela, sousedi sezhora i zdola byli v práci, mobil byl v kuchyni na stole. Vnukové ji, naštěstí, průběžně kontrolovali a když se neozvala, přijeli a našli ji prochladlou. Ikdyž byla v té koupelně jen přes hodinu. Špitál, zápal plic. Jen si postavila hlavu, podepsala papír a jela domů. Druhý den odpoledne ji kluci znovu volali a ona už nebyla. Koukala na svou oblíbenou Julii Leskotovou. Měla jsem paní Marušku velmi ráda. Občas mívám pocit, že ji mezi lidmi vidím.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: fenykl
Datum: 19.01.15 11:23

Stará babi těžko bude se učit volat mobilem.Vím to z vlastní zkušenosti.Prostě to nedokáže.Jedině to sos tlačítko na krk,co zmáčkne.Ale co když nebude schopna,bude v bezvědomí?

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 19.01.15 11:28

Ano, takovou odpověď čekám. S tím mobilem je to přesně tak. Chci vyměnit za seniorský (SOS tlačítko za dotykáč, co ji zůstal po otcovi). S tou aplikací v mobilu a službou hlídající pád osoby nevím jaké jsou zkušenosti. Má s tím někdo praktickou zkušenost? Teoreticky to funguje (datové připojení, dozorový pult?)

Od: fenykl
Datum: 19.01.15 11:42

nevím,co myslíte.Já znam jen kamery co se napojí přes internetovou síť a pak se to tam může sledovat na internetu

Ohodnoceno: 0x
 
Od: fenykl
Datum: 19.01.15 11:52

1 by stlačit uměla.Tedy rychlovolba,ale co když se mobil vypne bude vybitý,spadne jí na zem,nebo hlavně když tam špatně něco zmáčkne a na displeji se jí něco objeví,nebude vědět jak z toho zpátky a je v pr...Je tu moc náhod najednou.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.01.15 12:47
avatar

Souhlas s fenikl. A vlastní zkušenost k tomu. Byla jsem na návštěvě u své maminky, řekla mi, že se jí chce nějak spát, abych už šla domů. Ptala jsem se jí, jestli jí něco není. Odpověď zněla, "prosímtě, co by mi bylo! Jsem stará, tak si už na to zvykni." Co jsem mohla dělat? Jenomže ona měla v noci mozkovou příhodu, prostě upadla do bezvědomí a ležela na zemi, než jsme ji ráno našli. V bezvědomí může těžko člověk mačkat tlačítko. Je to prostě hodně těžká situace. Moje maminka už je mrtvá, bylo jí 83 let. Já bych ji opravdu umístila do nějakého pěkného domova důchodců s pečovatelskou službou. Ale ono nejvíc záleží na tom člověku. Moje maminka nikam nechtěla a brala to jako kdybychom se jí chtěli nějak zbavit. Přitom ani nechtěla, aby s ní někdo bydlel. Prostě trvala na tom, že je soběstačná, že nebude s nějakýma protivnýma babama a že chce být doma sama.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 19.01.15 12:59
avatar

Řešili jsme to následovně: neustále se zhoršující paměť, nepoznávání lidí, žádná orientace v terénu. Poté, co začala dělat lotroviny, za které ale nemohla /zapálila gauč od plyn. sporáku, nechala přetéci dřez, všude ve dne rozsvíceno, odemčeno... apod./ už bylo jasné, že nemůže být sama. Proto jsou 2 možnosti:

1/ domácí péče osobou blízkou. Zůstanete s paní doma, budete o ni nepřetržitě pečovat. Ale je to řehole. Dělám to už asi 7 let, z toho už před 4 roky jsem musela zůstat dobrovolně doma z práce. Neustálé hlídání, neustálá péče.

Od poloviny loňského roku se manžel stal seniorem /což je asi o hodně modernější, než se stát pouhým důchodcem.*:)*/

Už na to nejsem jen sama, hodně mi pomáhá.

Podle stupně postižení staré paní si můžete požádat o příspěvek na péči o osobu blízkou. Nebudete ho brát vy, ale ona. Jsou 4 stupně. Na Váš popud vám žádost vypracuje babiččina lékařka. A sociálka buď přiklepne, nebo zamítne.

2/ Babičku umístíte do nějakého ústavu, kde bude mít celodenní péči, stravu, dohled. Není to ale levná záležitost. Padne na to určitě celý její důchod, možná budete i doplácet. Ale je to přece jen vaše matka. Máme také žádost a to v případě, že by nám babička padla na nohy. Potom bychom už ji nezvládli. Proto se z ústavu zhruba 2 x do roka ozvou, zda máme zájem /asi. když jim někdo umře/. Když řekneme, že dosud ne, nabídnou volné místo někomu jinému, asi podle pořadí.

Pokud trpí častým omdléváním, je skutečně nutné jí zajistit nepřetržitý dohled. Proto si myslím, že Vám zbývá jedna ze dvou mnou navržených alternativ. Bohužel. Stáří je někdy smutné, každý starý člověk není jako babička ze Starého Bělidla. Jaga.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 19.01.15 13:40
avatar

máma se dokáže postarat o několik dětí,ale několik dětí se nedokáže postarat o jednu mámu>>> nejlepším,a jediným řešením je pečovatelák...

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 19.01.15 19:54
avatar

mcme..., jenomže jste zapoměl na jednu veledůležitou věc. Děti své rodiče prostě musí poslouchat a pokud neposlouchají dobře míněné rady, tak je rodič jednoduše zpacifikuje. Kdežto rodiče své děti poslouchat nechtějí a nebudou, i když to myslíte pro ně dobře a snažíte se ze všech sil. Trochu nad tímto faktem zapřemýšlejte a nepřeji Vám, abyste jednou musel zrovna Vy čelit takovémuto problému.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 19.01.15 22:26
avatar

...právě proto mluvím o pečovateláku,protože jinudy cesta necede>>> starej se nepřestěhuje a mladý můžou jezdit každej denmale co v noci,furt tam bejt nemůžou...chce to stálou péči...

říká se že důchodci jsou jak děti,akorát,že ty dětem můžu dát na zadek...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: cestovatel*
Datum: 19.01.15 18:45

Dobrý večer! Podobný problém jsme řešili asi před 2 roky. Moje tchyně 83 let dost nedoslýchvá a zhoršující se Alzheimer,švagr 52 let mentálně postižený. Nastěhovali jsme je k nám do domku o velikosti 2+1.Druhá její dcera jí ani nezavolá. Je to denodenní boj.Nelze o tom ani psát.Mám pocit, že jsme jim obětovali naše manželství.Je to VELMI vyčerpávající.Přeji hodně sil !

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 20.01.15 06:01
avatar

Tak s tím manželstvím máte svatou pravdu. A s tím dennodenním bojem taky. Jako bych to psala já.

Manžel je moc hodný chlap, jsme spolu v manželství už 40 let. Prošel si před 8 lety Želiví, bohužel, ale kdo jsi bez viny, hoď kamenem...Povedlo se mu to, co zhruba jednomu z deseti. Stoprocentně od té doby abstinuje. Proto se snažím být k němu tolerantní, příjemná, zaslouží si to. Za to, co dokázal zvládnout, jak se odrazil ode dna, aby si udržel rodinu.

Ale je tady 90 letá babča, jeho matka. Nikoho jiného nemá, manželův bráška umřel co miminko a další děti už nepřišly. Takže ji máme na starosti my. Je to těžké. Nemůžeme nikam, ani tady ve vsi. Když mají hasiči závody u rybníka, jde na hodinu on, na hodinu já. Když byla soutěž Fichtlcup, bylo to stejné, každý chvíli. Druhý s babkou doma. Občas se kvůli ní pohádáme. Po pravdě, jinak bychom se nehádali, není proč. Rozumíme si, doplňujeme se, ale ona nám někdy tak zamíchá nervy, že to musí ven.Touto péčí se opravdu obětuje manželství. Jen dotyčný o tom nic neví. Houká si nesmysly, čurá si do plín. A je mu všechno jedno.

A Rumíček? Máte štěstí, že Vás má kdo vystřídat v té péči. My nemáme nikoho. Manžel, jak jsem už psala, byl sám. Naše 2 děti mají své rodiny, musí chodit do práce. Zaplať pámbu, že ji všichni mají. A tak, když chceme být na 3 neděle v létě lidmi /2 týdny Korfu, 1 týden Sázava/ musíme si pro babču sehnat odlehčovací pobyt. Což je hodně nákladné. Povedlo se nám sehnat kvalitní a levnější, ale zase je to 60 km od nás, takže složitá doprava. Babča v autě vejská, ječí...

A ty 3 neděle utečou jako voda a jsme zase ve stejném. Připadám si často jako Sysifos. Dělám nepřetržitou práci, která není nikde vidět. Jako on valím svůj balvan do kopce. Babču myju, koupu, převlíkám jí postel, měním znečištěné gatě, vařím, krmím, vysvětluju...A najednou se kámen valí z kopce dolú. Je znovu zaneřáděná, zapáchá, opět převlíkám, čistím, peru koupu...Prostě pořád dokola.

Je to veliký nápor jak na jednotlivé členy rodiny, tak na prověření jejich vztahu. Někdy si říkám, že už to nevydržím. Jindy zase, že prostě musím. Ale do toho mi začíná zlobit moje 83 letá mamka, která bydlí 15 km od nás. K té také jezdím, aspoň občas. K námse přestěhovat odmítá. Tak jak to bude dál? Kterou opatřit dřív? Nikdy jsem si nemyslela, že budu mít na stará kolena takovéhle starosti. *plac* Jaga.

A než oběma dosloužím, budu na tom jako ony. *bum*

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 19.01.15 20:53
avatar

Po smrti tchána před 10 lety jsme řešili stejný problém a nastěhovali jsme se ke tchýni do domku. S "dohledem" nám pomáhají naše děti a její druhá dcera - třeba při naší dovolené nás střídají.

Jo, a mobil není pro staré lidi řešením. Už se to nenaučí.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 20.01.15 07:32
avatar

Maminku jsem nedávno pochovala. Na dotaz jsem nereagovala hned, protože mívám období, kdy na nepěkné nechci moc vzpomínat. Ale přidám svůj názor a potvrdím mnohé zde už napsané.

Od ledna 2011 jsem musela situaci okamžitě řešit. Šla jsem do předčasného důchodu. (Jak moc by se mi dnes plný důchod hodil!) První rok byl celkem snadný. Ale začalo přituhovat. Vy spoléháte na mobil. U nás nastala situace, že maminka mačkala všechno možné, musela jsem jí ho úplně odebrat. Podobně přestala umět ovládat speciální mimořádné jednoduchý ovladač na televizi. Ani vy s nějakým přivolávátkem moc nepočítejte, rozhodně ne na moc dlouho.

Vaši situaci vidím buď ústav, nebo se někdo z rodiny obětuje. A zde musím portvdit slova o pokažených partnerských vztazích. Mně odešel přítel. Nevydržel. Uštvanou a nervózní partnerku nechtěl. Přišla doba, kdy jsem ještě neměla lůžko s bočnicemi. Celé noci maminka pochodovala a přitom padala. Ráno jsem čekávala na ulici a odchytávala mužské, abychom ji zvedli. Zhoršil se mi zdravotní stav - žaludeční neuróza, vysoký tlak. Opravdu mě v tu dobu párkrát napadlo, že otrávím psa, maminku a nakonec sebe. Ulevilo se mi s tou postelí, když se z maminky stal ležák. když jsem zvedla bočnice a mohla v klidu chvíli spát.

Už se vracím do normálního života. Teď zpětně jsem ráda, že jsem maminku nikam nedala.

Shrnu to. Máte jen dvě možnosti. Ústav nebo rodinná péče. Se speciálním mobilem své rozhodování jen maličko oddálíte.

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 20.01.15 20:09

Velmi tímto děkuji všem za poskytnuté názory a zkušenosti.

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.