Péče o starou osobu

Maminku jsem nedávno pochovala. Na dotaz jsem nereagovala hned, protože mívám období, kdy na nepěkné nechci moc vzpomínat. Ale přidám svůj názor a potvrdím mnohé zde už napsané.

Od ledna 2011 jsem musela situaci okamžitě řešit. Šla jsem do předčasného důchodu. (Jak moc by se mi dnes plný důchod hodil!) První rok byl celkem snadný. Ale začalo přituhovat. Vy spoléháte na mobil. U nás nastala situace, že maminka mačkala všechno možné, musela jsem jí ho úplně odebrat. Podobně přestala umět ovládat speciální mimořádné jednoduchý ovladač na televizi. Ani vy s nějakým přivolávátkem moc nepočítejte, rozhodně ne na moc dlouho.

Vaši situaci vidím buď ústav, nebo se někdo z rodiny obětuje. A zde musím portvdit slova o pokažených partnerských vztazích. Mně odešel přítel. Nevydržel. Uštvanou a nervózní partnerku nechtěl. Přišla doba, kdy jsem ještě neměla lůžko s bočnicemi. Celé noci maminka pochodovala a přitom padala. Ráno jsem čekávala na ulici a odchytávala mužské, abychom ji zvedli. Zhoršil se mi zdravotní stav - žaludeční neuróza, vysoký tlak. Opravdu mě v tu dobu párkrát napadlo, že otrávím psa, maminku a nakonec sebe. Ulevilo se mi s tou postelí, když se z maminky stal ležák. když jsem zvedla bočnice a mohla v klidu chvíli spát.

Už se vracím do normálního života. Teď zpětně jsem ráda, že jsem maminku nikam nedala.

Shrnu to. Máte jen dvě možnosti. Ústav nebo rodinná péče. Se speciálním mobilem své rozhodování jen maličko oddálíte.

Souhlas s fenikl. A vlastní zkušenost k tomu. Byla jsem na návštěvě u své maminky, řekla mi, že se jí chce nějak spát, abych už šla domů. Ptala jsem se jí, jestli jí něco není. Odpověď zněla, "prosímtě, co by mi bylo! Jsem stará, tak si už na to zvykni." Co jsem mohla dělat? Jenomže ona měla v noci mozkovou příhodu, prostě upadla do bezvědomí a ležela na zemi, než jsme ji ráno našli. V bezvědomí může těžko člověk mačkat tlačítko. Je to prostě hodně těžká situace. Moje maminka už je mrtvá, bylo jí 83 let. Já bych ji opravdu umístila do nějakého pěkného domova důchodců s pečovatelskou službou. Ale ono nejvíc záleží na tom člověku. Moje maminka nikam nechtěla a brala to jako kdybychom se jí chtěli nějak zbavit. Přitom ani nechtěla, aby s ní někdo bydlel. Prostě trvala na tom, že je soběstačná, že nebude s nějakýma protivnýma babama a že chce být doma sama.

Já poradit asi příliš neumím. Moje maminka, se kterou nebyly vůbec žádné problémy, se rozhodla, že se může na dům vyprdnout, že ho prodá a půjde do domova důchodců. S bratrem jsme omdleli, ale ona na tom trvala. Vyhlédla si zařízení, kde si mohla nastěhovat svůj nábytek a koberce do svého pokoje. Já jsem za ní jezdila každý víkend a ve středu jsem volala. Bratr z Čech volal v úterý a v neděli večer. Ještě mobily nebyly, jen pevné linky. Takhle to bylo k její spokojenosti 3 roky. Pak onemocněla a já jsem jezdila ve středu a v sobotu. 2 roky. V tom domově byla nesmírně spokojená. Mám několik sousedek, které občas upadnou a mají pak problémy, že se nemohou postavit a na zemi prochladnou. Mají mobil, ale někde v obýváku na stole. Pohlídejte, ať maminka má oblečení s kapsami a v jedné kapse ten mobil. Stále! Furt! Nebo na šňůrce na krku!

Nepovídejte, chlapi, že někdo neumí na mobilu stlačit 1. To mi nepovídejte! Tazatel by se měl poradit s maminkou a ne ji něco nakázat, případně, jak radí fenykl, ji šmírovat!

Těch situací může být hodně a každá jiná. Moje sousedka na patře, ta právě upadla v zimě v nevytopené koupelně a zlomila si krček. Já jsem ji neslyšela, sousedi sezhora i zdola byli v práci, mobil byl v kuchyni na stole. Vnukové ji, naštěstí, průběžně kontrolovali a když se neozvala, přijeli a našli ji prochladlou. Ikdyž byla v té koupelně jen přes hodinu. Špitál, zápal plic. Jen si postavila hlavu, podepsala papír a jela domů. Druhý den odpoledne ji kluci znovu volali a ona už nebyla. Koukala na svou oblíbenou Julii Leskotovou. Měla jsem paní Marušku velmi ráda. Občas mívám pocit, že ji mezi lidmi vidím.

máma se dokáže postarat o několik dětí,ale několik dětí se nedokáže postarat o jednu mámu>>> nejlepším,a jediným řešením je pečovatelák...

jedině někam do domova.Co chcete slyšet?Jestli jste movití a máte dost peněz tak si můžete zaplatit někoho kdo s ní bude bydlet.Jestli máte dost velký byt třeba podnájemníka.Nebo nainstalovat kamery do bytu a průběžně sledovat přes internet na počítači nebo v internetu v mobilním telefonu

Řešili jsme to následovně: neustále se zhoršující paměť, nepoznávání lidí, žádná orientace v terénu. Poté, co začala dělat lotroviny, za které ale nemohla /zapálila gauč od plyn. sporáku, nechala přetéci dřez, všude ve dne rozsvíceno, odemčeno... apod./ už bylo jasné, že nemůže být sama. Proto jsou 2 možnosti:

1/ domácí péče osobou blízkou. Zůstanete s paní doma, budete o ni nepřetržitě pečovat. Ale je to řehole. Dělám to už asi 7 let, z toho už před 4 roky jsem musela zůstat dobrovolně doma z práce. Neustálé hlídání, neustálá péče.

Od poloviny loňského roku se manžel stal seniorem /což je asi o hodně modernější, než se stát pouhým důchodcem.**/

Už na to nejsem jen sama, hodně mi pomáhá.

Podle stupně postižení staré paní si můžete požádat o příspěvek na péči o osobu blízkou. Nebudete ho brát vy, ale ona. Jsou 4 stupně. Na Váš popud vám žádost vypracuje babiččina lékařka. A sociálka buď přiklepne, nebo zamítne.

2/ Babičku umístíte do nějakého ústavu, kde bude mít celodenní péči, stravu, dohled. Není to ale levná záležitost. Padne na to určitě celý její důchod, možná budete i doplácet. Ale je to přece jen vaše matka. Máme také žádost a to v případě, že by nám babička padla na nohy. Potom bychom už ji nezvládli. Proto se z ústavu zhruba 2 x do roka ozvou, zda máme zájem /asi. když jim někdo umře/. Když řekneme, že dosud ne, nabídnou volné místo někomu jinému, asi podle pořadí.

Pokud trpí častým omdléváním, je skutečně nutné jí zajistit nepřetržitý dohled. Proto si myslím, že Vám zbývá jedna ze dvou mnou navržených alternativ. Bohužel. Stáří je někdy smutné, každý starý člověk není jako babička ze Starého Bělidla. Jaga.

Po smrti tchána před 10 lety jsme řešili stejný problém a nastěhovali jsme se ke tchýni do domku. S "dohledem" nám pomáhají naše děti a její druhá dcera - třeba při naší dovolené nás střídají.

Jo, a mobil není pro staré lidi řešením. Už se to nenaučí.

Dobrý večer! Podobný problém jsme řešili asi před 2 roky. Moje tchyně 83 let dost nedoslýchvá a zhoršující se Alzheimer,švagr 52 let mentálně postižený. Nastěhovali jsme je k nám do domku o velikosti 2+1.Druhá její dcera jí ani nezavolá. Je to denodenní boj.Nelze o tom ani psát.Mám pocit, že jsme jim obětovali naše manželství.Je to VELMI vyčerpávající.Přeji hodně sil !