Mamánek?

Od: Datum: 17.01.15 12:23 odpovědí: 17 změna: 18.01.15 20:03

Nemám tohle označení rád, ale pokud to na někoho sedí, tak to budu asi já. Je mi přes dvacet a stále bydlím u rodičů a nejsem schopen se osamostatnit. Řešení je jasné - najít si práci a odstěhovat se někam do podnájmu, i když to bude nevýhodné. Bohužel se mi to teď nedaří. Nechci všechnu vinu házet na rodiče, měl bych svůj život vzít do vlastních rukou, ale přesto si myslím, že na tom nesou svůj nemalý podíl.

Mám prostě pocit, že rodiče ze mě od malička dělají neschopnou trubku, až jsem tomu sám uvěřil a vyrostla ze mě neschopná trubka. Moje matka měla vždy na vše stopadesát argumentů, proč to nejde, proč bych neměl a na co si dávat pozor. Na všem hledá nejdříve negativa a vězte, že vždy najde. Pořád mě poučuje jak nějakého blbce. Když si mám například ohřát jídlo, tak mě pokaždé dá instrukce, jak si k tomu uvařit brambory. S otcem je to podobné, je manuálně opravdu hodně zručný, ale nic moc jsem se od něj nenaučil, protože je to hrozný cholerik a nemá vůbec trpělivost. Nikdy, ani teď mě k ničemu pořádně nepustí a jsem pro něj dobrý tak maximálně jako poskok (přines a odnes).

Většina vrstevníků byla vždy ve všech ohledech o krok přede mnou a tak je tomu i nyní, když už jsem všichni dospělí. Přitom v hloubi duše vím, že zas tak neschopný nejsem. Mám známého, který bydlí už několik let sám díky tomu, že zdědil byt po prarodičích. Ten člověk se za celou tu dobu nenaučil uvařit ani ty blbé brambory. Neumí si doma ani normálně poklidit a jeho hospodaření je katastrofa. Často mi volá o rady, nebo mu i přímo pomáhám. Líbí se mi ale, že jeho rodiče ho nějak víc neřeší, i když by to někdy potřeboval jako sůl.

Shrnul bych to tak, že vím, že je všude spoustu neschopnějších lidí než jsem já, ale díky mému nízkému sebevědomí, které jsem si za ta léta vypěstoval, jsou teď i tito lidé nade mnou. Přemýšlím o práci v cizině. Myslím, že by to pro mne bylo ideální, vyřešil bych otázku práce a hlavně bych se trochu otrkal a získl zkušenosti. Nevím však, jestli na to seberu odvahu. Už teď navíc vidím, jak mě od toho bude celá rodina odrazovat a nepřímo (možná i přímo) naznačovat, že na něco takového nemám.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 17.01.15 12:37
avatar

Ahoj, myslím, že tvůj pocit a dojem je správný, opravdu nejvyšší čas vyletět z rodného hnízda a samostatnou existencí dokázat sobě, ale později i rodičům, že nejsi takové lemro. :) Pocit nespokojenosti je dobrou motivací, abys se sebou něco začal dělat. Prozkoumej možnosti, jaké máš a nevyhýbej se práci ani v ČR. Netuším, co umíš nebo neumíš, ale když budeš trochu chtít, práci s bytem najdeš i u nás. Např. u nás přijímají skladníky, je jich tu málo a je to práce i s bytem.

Abys vyskočil z pohodlí a stereotypu, chce to kus odvahy a překonat lenost a pohodlnost. Jinak, než vykročením do neznáma, to nejde. Neoslabuj své rozhodnutí úvahami, jak moc se na tvé povaze podepsali rodiče, za chvíli bys totiž ztratil odvahu a přesvědčil sám sebe, že jsi vlastně chudáček a nejde s tím nic dělat. Je to jen na tobě. Chce to se na sebe naštvat a zařvat jako Tarzan, že to stačí a vrhnout se do světa, který je pro tebe jednou velkou výzvou.

Dřív chodili mladíci do světa na zkušenou, byla to dokonce jedna z podmínek vyučení. Pokud tě to děsí, můžeš zkusit napřed práci v ČR, bydlení třeba s jinými kluky na děleném podnájmu. Na serveru Spolubydlící a jemu podobných najdeš spoustu možností, jak si k sobě někoho najít a spolužití s vrstevníky tě posune o kus dál. Hlavně si najdi práci, abys měl peníze. Neošklíbej se nad žádnou a působ při pohovoru jako někdo, kdo o ni opravdu stojí. Kdo je motivovaný.

A pamatuj - chtěl bych, to neznamená nic, ale já chci, to pohne zeměkoulí.

doplněno 17.01.15 16:27:

Pobavil mne zdejší slet potrefených mamánků, kteří vás přilétli ujistit, jak strašně těžké to dnes máte, oproti komunismu, kdy se tu sypaly byty zdarma a létali pečení holubi do huby, spojené se strašením, jak tragicky můžete dopadnout. :-D No, tak jestli si chcete takhle psát, tak fajn, ale to vás jen vystraší a zbrzdí doma. Tam můžete čekat, až vám nějaký byt někdo odkáže, což může být třeba ve vašich šedesáti letech. ;)

Ujišťuji vás, že ani tehdy to nebylo lehké, byty byly jen pro zasloužilé soudruhy a práce s bytem jen v značně neatraktivních lokalitách, navíc byt byl propůjčen podnikový.

Začínala jsem v 19 letech sama, později s invalidním prvním manželem, který ani nenakoupil, těhotná a s rozdělanou VŠ, jsem se měla sakra co ohánět. Denně tehdy zdražovali, pronajímatelé nevěděli, co si za byt říci, ale radši jsem si zjednala noční hlídání, pidi úvazek na škole a ve špitále jako brigády, než bych šla žebrat k našim. Jo a ještě občasné úklidy. Bylo to těžké, ale byla to nejlepší škola života.

Dnes máte možnost si najít jak práci s ubytováním na ubytovně, tak levný pronájem, ceny už jsou daleko příznivější k výdělku, než v 90. letech, navíc spolubydlení nabízí startovací ceny za třeba 3000 a pak, až se chytnete v práci, si můžete pronajmout byt sám. Pronajímatelů už je na rozdíl od tehdy dostatek, takže ty ceny jsou dost slušné.

Kdy jindy se chcete osamostatnit, když ne jako mladý a zdravý člověk? Každým rokem ztrácíte sílu, sebevědomí a odvahu to udělat. Kam si chcete pozvat partnerku, kamarády a známé? K rodičům? Pohněte se hodně rychle, protože po třicítce to jde hodně ztuha a po čtyřicítce už je to skoro nemožné. Převezmete zvyky rodičů a sebevědomí si nestihnete vybudovat, už z vás bude hotový člověk, takže ani smrtí rodičů se to nemění. A s prací se každý měsíc, kdy ji nemáte, propadáte do horší a horší pozice a po dvou letech bez práce už se stáváte jen velmi obtížně zaměstnatelným. Sebevědomí a pracovní návyky jsou na bodu mrazu.

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 17.01.15 12:52
avatar

"já chci" je výraz používaný často právě "mamánky".

Já bych tazateli spíš poradil, jestli se chce osamostatnit se vším, co s tím souvisí, tak aby popřemýšlel, jestli to zvládne.

Odchod od rodičů = mít vlastní byt a dostatečný příjem. To si musí zajistit, jinak skončí jako troska.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 17.01.15 17:22
avatar

"potrefení mamánci" a jejich rady, to je přesné. "Neukvap se, přestěhuj se, až na to budeš mít, atd. ...přestavuju si ty rádce, jak seděj na internetu a mamka jim vedle vaří večeři a pere oblečení... možná i nadzvednou nohy, až mamka bude chtít vyluxovat.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: hm®
Datum: 17.01.15 13:17
avatar

To označení "mamánek" je opravdu hloupé a lidi ho dneska rádi použijí (vpodstatě jako nadávku) na každého, kdo zůstane bydlet v domě s rodiči, a vůbec si neuvědomují, že často ten "mamánek" řeší daleko víc problémů a je mnohem schopnější a samostatnější, než "nemamánek" bydlící sám v garsonce.

Jestli cítíš, že chceš, odstěhuj se.

Jestli ale nemáš žádný zvláštní důvod bydlet jinde, tak proč bys odcházel a jen někomu cizímu zbytečně platil nájem? Nemamánkem se můžeš stát i doma. Prostě jen stačí říct "nech to, já to udělám", "já tam zajdu a vyřídím to", "nemusíš mi pořád radit, přece vím, jak se to dělá" atd. Kdyby tě přesto třeba táta nechtěl nechat něco dělat s tím, že to udělá sám, můžeš říct "ale já to CHCI udělat". On se asi na chvíli zarazí, ale nakonec řekne "no tak jo, no" (a půjde ti aspoň radit ).

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 17.01.15 13:42
avatar

taky nevím, proč by mělo být pravidlem odcházet z domu (byt je asi něco jiného) jen proto, abych se "osamostatnila". Myslím, že můžu žít samostatně a kvalitně i v jednom domě s rodiči, často i když si založím vlastní rodinu, anebo se odstěhovat až potom.

Pokud máte pocit, že Vám rodiče "brání v rozletu" - odstěhujte se ! - jiné řešení není - zde jistě naleznete dost rad, jak si samostatné bydlení zařídit, Jenom - rodiče obvykle bývají starostliví, záleží na tom, jak se navzájem srovnáte.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: marconalo
Datum: 17.01.15 13:36

Souhlasím s názorem hm. Nevím, jestli je pro tebe dobré, abys ze sebe udělal někoho hned jiného, kým vlastně nejsi. Mohlo by se ti stát, že si znepřátelíš rodinu a neuspěješ ani v cizině. Vzpomínám, co matka vždycky říkala :D - Nehledej štěstí v cizině, najdeš ho doma, jedině :D Pokud máš ale vážně pocit, že si s rodiči neporadíš a je toho už moc, myslím, že to sám vyhodnotíš, vezmeš bágl a budeš ten tam i bez dotazů...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: lujs®
Datum: 17.01.15 14:06
avatar

No jo, když generace našich rodičů to měly o trošku lehčí protože se tehdy dávaly městské nebo podnikové byty, novomanželské pújčky a podobně. Pro ně nebyl problém si postavit barák a splácet půjčku 20-30 let protože tehdy nehrozila ztráta zaměstnání ze dne na den jako dnes a i když už někoho propustili z práce s §53 (hrubé porušení pracovní kázně) tak ho jinde hned stejně zaměstnali (vlastní zkušenost) protože byla povinnost pracovat. I to splácení půjček bylo na úplně jiný úrovni. Plat byl třeba 2000 a splátka byla kolem 300 korun. Nájem v bytě tehdy byl maximálně 15-20% z výdělku a veškerý náklady na bydlení nedosahovaly jako dneska u někoho až 70% příjmu jednoho člověka ale maximálně 40% (spíš kolem 30%) takže člověk kterej aspoň trochu uměl hospodařit s penězma v pohodě každej měsíc něco ušetřil. Když na to byly 2 tak to bylo absolutně v pohodě.

Dneska získat byt je prakticky nemožný protože kdo má ve 20ti nebo 30ti letech milión aby si mohl koupit byt a tím pádem přestal být tím takzvaným mamánkem?!?!? Mimochodem tenhle poblblej výraz stejně není náš ale přišel k nám stejně jako hodně dalších blbostí z ameriky !.!.!.!

Ohodnoceno: 2x
 
Od: jamie
Datum: 17.01.15 14:23

S Vašim příspěvkem plně souhlasím. Mladý člověk dnes nemá moc dobrých možností, jak přijít k vlastnímu bydlení. Nejschůdnější asi opravdu je po někom byt zdědit. Jak už jsem ale uvedl, mám pocit, že rodiče ze mě dělají odjakživa tak trochu blbce a pokud nechci být v budoucnu úplný neumětel, tak mně asi nezbude nic jiného, než se odstěhovat. Kdyby bylo vše v pořádku a šlo jen o to bydlení, tak to neřeším. Mně nepřipadá trapné bydlet kolem dvaceti u rodičů.

Od: xal
Datum: 17.01.15 14:57

Jamie: Já jsem taky mamánek (opravdu příšerný výraz). Nikdy si nedávám novoroční předsevzetí, ale letos jsem si řekl, že se opravdu bezpodmínečně musím postavit na vlastní nohy.

Učebnicovým řešením je, najít si práci a pronájem. V mém případě nemám velký problém s prací - jsem OSVČ a práce je dostatek. Kdybych se ale chtěl nechat zaměstnat byl by to velký problém. U nás moc nabídek není, kdo chce práci musí dojíždět do krajských měst nebo do Prahy a to mnoho desítek kilometrů. Ohledně bydlení to je u nás ale ještě horší než s prací. Poptávka natolik převyšuju nabídku, že pokud je nějaký byt na projdej, tak se cena blíží ke 2 milionům. Město žádné pronájmy nenabízí a soukromých pronájmu je velmi pomálu a za vysoké ceny. Sem tam se nějaký inzerát objeví, ale nejnižší ceny se pohybují lehce pod 10tis. bez služeb.

Velkou náhodou jsem se dostal k možnosti koupě menšího pozemku na okraji města (cca 15 - 20 minut chůze z centra města, 3 minuty autem). Cena byla na první pohled zázračně nízká, ale pozemek vypadá jako louka a je veden jako pole, takže tam nelze nic postavit. Mnoho hodin jsem hledal možnosti na internetu a našel jsem, takže jsem pozemek ze svých úspor koupil (část jsem si musel půjčit v bance). Inspiroval mě tento článek. Zažádal jsem tedy ČEZ o zřízení odběrného místa (poplatek 12500kč) a také vodárny o přípojku vody. Elektřina se buduje už nyní a voda by se měla udělat zkraje jara. V současné době právě surfuji po internetu a hledám vhodný obytný přívěs, který by mi umožnil základní životní podmínky. Tj. sprchu, WC, kuch. koutek, přespání a pracovní stolek.

Investice = cena pozemku, přípojka elektro - cca 18tis.(dle podmínek), přípojka vody 12tis. (dle podmínek), přívěs 30tis.(dle náročnosti a štěstí), náklady na přestavbu - lednice, WC, matrace, mikrovlnná trouba, ohřívač vody,...

To se sice může jevit jako velké finanční investice, ale podle mě je to mnohonásobně levnější ež koupě čehokoli jiného a vlastního a pár desítek tisíc korun půjčených v bance se dá hravě splatit. Stačí spočítat kolik dá člověk za rok za nájem.

Možná je to celé nesmysl, ale já to chci zkusit, protože je to lepší než neudělat nic. Přijmout fakt, že postevení se na vlastní nohy je v dnešní době obtížné až nemožné, nehodlám.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: fialka
Datum: 17.01.15 15:10

Pěkný názor má hm. Není o to urvat se od rodičů, ale mít především práci, aby se dal zaplatit event. podnájem a strava.

Není dnes jednoduché sehnat práci, v zahraničí dávno není co bývalo. To jen mnozí mají pořád růžové brýle, často chvalozpěvy jsou pokrytecké - na to pozor.,

Na tom, že bydlíš s rodiči není nic závadného. Spíš jde o to postavit se na vlastní nohy a jim naznačit, že jsi dospělý. Musíš porazit pohodlí, lenivost a něco vymyslet.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 17.01.15 15:21
avatar

Zdravím, vůbec se mi nelíbí, jak Vás zde někteří straší, jak je to dnes těžké a abyste si předem rozmysel, zdal na to vůbec máte. To už se rovnou můžete poradit s maminkou a ujistit se, že na to nemáte. Vyjadřujete se jako soudná osoba, žádná naivní trubka nejste, jděte do toho. Líbí se mi příspěvek Dejavu - sehnat si spolubydlení s ostatními mladými a práci. Z našeho malého městečka takhle vylítlo do Prahy mnoho mladejch - bydlí v podobném stylu jako studenti, akorát že pracují. Ano, je to těžké, ale když nelehkou výzvu přijmete a uskutečníte, dodá Vám to pak nesmírně krásný pocit, něco o tom vím. Přeju Vám hodně štěstí!
A mamánek je mamánkem, i kdyby to doma byl on, kdo rozhoduje o financích a kdo chodí vyřizovat věci na úřady - prostě je potřeba, pro plné dospění osobnosti, zjistit (někde, kde žiju za své), že prádlo se ze špinavého koše samo nenavoní a nepřestěhuje do kopičky na mém psacím stole, že povlečení se samo nevypere a nevyžehlí, že někdy zcela nepříjemně dojde doma sůl, cukr, toaletní papír, papírové ubrousky, cokoli, že spotřeby a nájemné musím uhradit, aniž by mi to někdo připomínal atd. - nu a ejhle - postupně se nám tu klube dospělá osoba. To doma u mámy fakt nejde - nejvíce "pohrdám" těmi vysokoškolsky vzdělanými mamánky, většinou jsou to učitelé - v konverzaci s rodiči jsou chytří jak rádio a přispívají na jídlo, to ano, ale neví ani zbla o tom, co obnáší domácnost; přesto maminku puťku více či méně laskavě napomínají a opravují.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 17.01.15 16:07
Nechápu co řešíte! Buď na to mám nebo nemám! Já jsem zhruba ve stejném věku jako vy, mám solidní práci s nadprůměrným příjmem. K tomu od zaměstnavatele byt, kdy hradím pouze elektřinu. Je to levné bydlení, ale není moje, takže se poohlížím po svém. Domu jezdim když mám volno, protože na baráku je spousta práce a jako mamánek si rozhodně nepřipadám.
O podnájmu bych nepřemýšlel, zbytečně vyhozené penize.
Radši si penize šetřete, aby aby až budete žádat o hypotéku, jste nemusel říkat, že nemáte nic našetřeno
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 17.01.15 15:49

Nikam se s vašim sebevědomím nehrňte ,,udělejte si napřed jasno tady .Najděte si byt a situace vás donutí.A neseďte rodičům na krku,,dospělý chlap!Tak se jím staňte a nefňukejte,,možnosti máte,pokud vám není zhnilo

.Jen tak --co byjste dělal,kdyby nebylo rodičů.I ten pták ví,kdy má opustit hnízdo...nic ve zlém

Ohodnoceno: 0x
 

 

Datum: 17.01.15 16:05
avatar

Ahoj, přijde mi jako bys psal o mě...s tím rozdílem, že máma ne, že by byla negativní, ale spíš mi vnucuje svůj názor, ať už je jakýkoliv...a vždycky mě tlačila do něčeho, o čem byla přesvědčená, že je to správné. Kvůli ní a tátovi mám nízký sebevědomí a nedokážu se rozhodovat sama za sebe a tak mámu nechávám, aby mě ovlivňovala a táta mě pořád bere jako svojí podřízenou...A takhle pěkně dokola :D

Naštěstí jsem teď často mimo domov a zjišťuju, že čim dýl jsem mimo jejich vliv, s o to vyšším sebevědomím se vracím...Takže řešení tvého problému- odstěhuj se, jak nejdřív to půjde...Jde o to udělat první krok. Pokud chceš do zahraničí, jednoduše ignoruj počáteční nejistotu a řeči svých rodičů...a udělej ten první krok, co tě změní :)

Ohodnoceno: 0x
 
Od: nikc®
Datum: 18.01.15 20:03

Přesně takové rodiče mám taky. Dělaly ze mě jen neschopnou a oni věděly všechno nejlíp. Čekaly jen na to, kdy udělám chybu, aby mě mohli zprdnout. Zrovna dneska jsem věšela mámě záclony a ona furt u mě stála a kritizovala, že vše dělám špatně. Tak jsem jí to řekla a dala mi pokoj. Cokoliv udělám, tak to zkritizují. Když bych s ní bydlela, bylo by to o dost horší. Hůř bych se bránila. Nejlepší je s nimi nebýt a jen občas je navštívit. Jinak vás vycucaj jako bonbón. Proto radím, aby pan "mamánek" co nejdřív odešel. A když už začne bydlet s kamarády, ať si dá pozor, aby ho neokrádali, jako se to stávalo mně.

doplněno 18.01.15 20:29:

Taky mám pocit, že mě berou jako podřízenou. A tím, že z vás dělají něco, co nejste, tak vám berou energii. Pochybujete o sobě a říkáte si, co když je na tom něco pravdy? Ale to si nesmíte připustit, že je to pravda, jinak vám to právě vezme to sebevědomí. Trvá delší dobu, než se najdete.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: host
Datum: 17.01.15 16:35

Být ještě u rodičů není nic špatného, osamostatníte se, až na to bude ta správná příležitost a hlavně na to budete mít. Z počátku to může být pobyt v nějakém podnájmu "jako na koleji", to znamená s docházením domů vyprat si v pračce, na nedělní oběd a také doma pomoci, co je zapotřebí. Mít doma většinu oblečení a vybavení a teprve postupně si s sebou brát to potřebné, nebo sezónní oblečení. Hrrr odstěhování je také možný způsob, ale v případě, že máte takový plat a něco našetřené pro to, abyste byl schopen platit nájem, veškeré poplatky, koupit si vlastní vybavení - lednici (nutnost!), pračku, nádobí a další vybavení kuchyně, úklidové prostředky, nábytek, nebo alespoň postel, stůl, židle a hlavně skříně ne věci, atd. až po vlastní jehlu a nit na utržený knoflík a otvírák na konzervy.

Jen je třeba mít ještě najakou finanční zálohu pro případ že budete nějakou dobu bez zaměstnání nebo onemocníte, chřipku nebo delší onemocnění nemůžete naplánovat ani se tomu vyhnout, je nutné mít na zaplacení nájmu a poplatků i při tomto stavu. Jinak budete rodičům přidělávat starosti a vrásky. Poplatky za nájmy jsou ve velkých městech hodně vysoké, nechte si všechno projít hlavou aby vaši rodiče neměli zbytečnou starost.

Pokud si domácnost takto zařizuje zamilovaná dvojice, má hezké společné zážitky i vazby, ale hnízdo si můžete samozřejmě nejdříve zařídit sám a zvát si návštěvy už k sobě. Nezapomeňte také pozvat rodiče, aby viděli, že umíte uklízet, vařit, postarat se o sebe a že žijete spořádaně a nemusí mít o vás starost.

Pokud najdete práci v jiném městě, je obvyklé, že si najdete ubytování v místě zaměstnání. Chcete-li do zahraničí, máte domá zázemí, do kterého se můžete vrátit a pak z něho opět vyjít a zařídit si vlastní bydlení.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: klaban*
Datum: 17.01.15 17:44

Přesně to jsem měl doma taky a to především ze strany otce. Když to shrnu, tak mě nikdy k ničemu důležitějšímu nepustil. Všechno dělal on a já jen dělal poskoka nebo jen práce, u kterých se nemuselo moc myslet. Prostě mě děsně podceňoval, že jako tohle udělá on sám, páč já bych to nemusel zvládnout, nebo mi dal nějaký jednoduchý úkol a desetkrát se zeptat zvládneš to? A ještě asi pětkrát mi zopakoval instrukce, jak bych měl postupovat. Samozřejmě po letech takovéto praxe jsem si v ničem absolutně nevěřil, páč jsem se bál, že to nezvládnu apod. Dlouhou dobu jsem s tím bojoval sám v sobě. Následky si samozřejmě nesu i teď, ale již v menším měřítku. Je mi 30 let. Před dvouma rokama jsem se sám s pomocí známých pustil do stavby domu. A otec pak koukal, když jsem to měl dostavené, že jsem to zvládnul. Samozřejmě před každou operací jsem si stokrát říkal, že to nezvládnu, ale vždy jsem se donutil. Když jsem začínal stavět, byl jsem úplné tele, naprostý laik stavebničinou nezasažený. Všechny postupy jsem si hledal na netu nebo tady na poraďte, popřípadě na youtube a postupně jsem metodou pokus omyl začal realizovat. Samozřejmě, že jsem něco pokazil a musel předělávat, ale nyní již už něco zvládnu k otci jsem za celou dobu nešel pro jedinou radu. Takže rozumím tvému problému a soucítím s tebou. Teď mám manželku, dvě děti a je to OK.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.