Kolegyně mě ruší při práci

Dobrý den, chováte se jako slabší kus a kolegyně má vyzkoušeno, že když bude otravovat delší dobu, dosáhne svého. Je to svým způsobem agrese, protože vám dává najevo, že její potřeby mají přednost. Nedávejte jí to, co chce a hlavně v tom vytrvejte. Můžete ji požádat, aby vás nerušila, že pracujete, nebo mlčet, ale pak pracujte a mlčte a nezlomte se. Případně ji požádejte, aby vydržela, že až se jí budete moci věnovat, sama přijdete nebo že si můžete po pracovní době zajít na kafe a popovídat si, pokud budete mít čas a chuť. Z její strany je to opravdu hrubý nešvar a nedostatek sebekázně. Jste v práci, abyste pracovala a vydělala si na chleba, nikoliv pro pobavení kohokoliv, není to kavárna, ani debatní kroužek. Neplatí vás kolegyně za to, abyste jí dělala ucho a pomocníka, ale váš zaměstnavatel za odvednou práci.

Přesvěčte sama sebe, že její slova jsou jen bzučení mouchy ve vašich uších a že se kvůli ní nedáte vyhodit a je to jen zkouška vaší koncentrace a soustřeďte se na to, co máte. Představujte si, že jdete po trhu a lákají vás vykřikující trhovci, vychvalující své zboží. Nenechávejte se strhnout pokřikem a mějte na mysli jen to, co chcete vyřídit a koupit sama. Je to těžké, ale nelze stále mluvit do hluchých uší. I kdyby se měla urazit, je to lepší, než kdyby vás za chybovost, neschopnost či pomalost vyhodili. Prostě vytrvejte a neposkytujte jí to, co si tak nevhodným způsobem vynucuje.

Dobrý den, obávám se, že zde nějaké naznačování nepomůže a musíte ji to říci rovnou.

Něco jako: "Božka, teď ne. Mám rozdělanou práci a potřebuji na to klid. Nezapomeň to a řekneš mně to později." A takto to udělat častěji, resp. vždy, kdy Vám to bude nepříjemné.

Zdravím!

Zdravím, jak zde už zaznělo - skvělá odpověď - tak kolegyně otravuje tak dlouho, až dosáhne svého. Vaše chyba, že jste si sluchátka sundala, a že jste začala odpovídat, tím jste jí dala najevo, že když bude oxidovat dostatečně dlouho, tak jí to projde.

Takže buď špunty do uší, které spolehlivě odhluční, nebo sluchátka, a jakmile se nadechne, tak oznámit, že si budete povídat, až budete mít hotovou práci. Ale hlavně to skutečně dodržet. Když dvakrát třikrát uvidí, že nereagujete a nenecháte se, dá pokoj.

Když ona k vám není slušná, tak k ní buďte taky taková. Na hrubý pytel hrubá záplata. Je to od ní bezohledné a drzé. Možná bude překvapená a říkat, že to tak nemyslela nebo to otočí proti vám, ale stůjte si za svým. Začněte tím, že řeknete "mám Vás moc ráda, ale...", konec si doplňte. Aby nebyla tak dotčená.

A ještě bych dodal: nevěřím, že ona, byť je, jak říkáte, více akční, opravdu zvládo vě věci najednou. Tomu se říká multitaskink, spoustu lidí je přesvědšeno, že ho zvládá, ale objektivní testy je prakticky vždycky usvědčily z opaku. To možná uměl César (tedy Gaius Julius), ale možná, že si ho jen nikdo netroufl testovat.

Byla jsem na operaci ledviny. Na pokoji pro dvě. Dali mi tam paní, byla na tom stejně jako já, zhruba stejný věk. Ne, nebyla vůbec zlá, ale celé dny mlela a mlela a mlela...Jako kafemlejnek. Já si ráda čtu, měla jsem s sebou několik knih od Magdy Váňové, tak jsem se na ně těšila. Ale nešlo to. Začala jsem používat špunty do uší. Vzala jsem si je s sebou kvůli případnému nočnímu chrápání ostatních pacientek, teď mi sloužily při čtení. Paní se urazila, že ji neposlouchám. Ona si prý vůbec nečte /to jsem zase já nemohla pochopit /

V té době spáchala sebevraždu Iveta Bartošová, takže témat k hovoru bylo moc. Nechtěla jsem být jako suchar a proto jsem paní řekla, že si teď budu hodinu číst a pak si s ní budu klidně povídat. Tvářila se sice ukřivděně, ale opravdu jsem si s ní pak povídala /až mi v hlavě hučelo/.

Ono to opravdu chce nastavit si mantinely - teď mám práci, až to udělám, můžeš mi to potom povědět...Jinak se taky může stát, že kvůli ukecané kolegyni vyletíte obě dvě. Práce nebude hotová, budou tam chyby...A to by asi byla škoda, nemyslíte? Jaga.