Znárodňování v roce 1945?

Vláda Klementa Gottwalda byla sice demokraticky zvolená, ovšem byla velmi levicová. Vůbec byla tehdy celá česká společnost vůči úspěšným nesnášenlivá, takže vláda i prezident ve jménu lidu vesele znárodňovali.

Ano, první vlna znárodnění proběhla v r. 1945. Ale zárodky jsou už za války. Znárodnění bylo provedeno dekretem prezidenta Beneše (pohledat), to otevřelo cestu k socialismu. Je třeba se podívat na tehdejší politické složení moci. V programech stran. Lid byl pro. Mělo to být za náhradu. No, na intu toho bude dost.

Stručně popsáno zde cs.wikipedia.org/...

Ke znárodňování docházelo z mnoha různých příčin. Již v meziválečném období se znárodňování mnohým ekonomům jevilo jako lék na světovou hospodářskou krizi, která na Evropu tíživě dolehla před válkou. K tomu ještě přičtěte vyčerpané a zničené hospodářství válkou. Snahou bylo opětovně krizi nedopustit, najít nějaký lék, nějaké mantinely, které by nebezpečí obdobné krize potenciálně odbouraly. Nebylo jen československým specifikem, že tyto mantinely byly hledány ve velmi výrazném posílení státu. Masivní zásahy státu do ekonomiky se měly stát jakýmsi všelékem.

Jedním z prvních kroků bylo znárodnění některých odvětví československého průmyslu, bank a pojišťoven. Stalo se tak několika dekrety, které Edvard Beneš podepsal v srpnu a říjnu 1945. Kupodivu ani prezident Beneš prý nebyl zvoleným řešením nadšen. Podle vzpomínek Ladislava Feierabenda údajně při podepisování dekretů prohlásil: "Byl bych dal přednost - říkám to zcela otevřeně -, kdybychom postupovali po etapách a kdyby celý zákon co do rozsahu byl prováděn tak, aby postupem doby bylo více zkušeností. Rozhodli jste se však pro okamžité řešení celé věci najednou."Feierabend si v této souvislosti neodpustil ošklivý drb, proč Edvard Beneš i tentokrát udělal krok, s nímž vnitřně nesouhlasil: údajně musel podepsat proto, aby měl pro volbu prezidentem republiky, k níž mělo při první schůzi parlamentu dojít, zajištěny hlasy levicových sociálních demokratů a komunistů. Sám Beneš prohlásil, že znárodňovací dekrety podepsal proto, aby vzal komunistům a levým sociálním demokratům z plachet vítr, jímž chtěli mezi lidem udržovat revoluční náladu. "Všechny politické strany mi doporučily, abych dekrety podepsal (ač slovenští demokraté, lidovci i národní socialisté měli proti jejich znění určité námitky), a proto jsem tak učinil. Prozatímní Národní shromáždění by ostatně nejednalo jinak."Je třeba říci, že znárodňovací dekrety se stejně jako další politické kroky, měnící charakter československého státu, setkaly s nadšeným přijetím veřejnosti.

Stoupání rozsahu znárodnění, k němuž došlo v průběhu projednávání osnovy dekretu prezidenta republiky o znárodnění dolů a podniků energetického, zbrojního, klíčového a velkého průmyslu na půdě vlády, tvoří ovšem jedno z československých specifik v dějinách poválečné Evropy. Ke znárodňování sice došlo i v některých jiných zemích, ale dělo se tak v nesrovnatelně skromnějším měřítku a z důvodu potřeby udržet v chodu určité průmyslové podniky vyčerpané válkou. Československé znárodnění se vyznačovalo mimořádným rozsahem. Jeho nositeli byly dvě politické síly - strana sociálně demokratická s vizí "hospodářské demokracie"a indikativním plánováním a strana komunistická, pro niž znárodnění bylo prvním krokem postupného přechodu k direktivnímu řízení hospodářství po vzoru Sovětského svazu.

Československé znárodnění mělo ve srovnání s tehdejší Evropou nebývalý rozsah, nelze však souhlasit, že došlo nejdál; kromě Sovětského svazu je tady ještě Albánie, Rumunsko a Jugoslávie. Na druhé straně se reálie v některých uvedených státech měnily již v padesátých a šedesátých letech. Od vyspělé Evropy jsme se v této souvislosti lišili ještě jednou velmi podstatnou skutečností: znárodnění u nás bylo chápáno jako ireverzibilní a nezvratný krok.

První vlna znárodňování začala v říjnu 1945, kdy podepsal prezident Beneš dekret o znárodnění dolů, bank, pojišťoven, hutí a závodů nad 500 zaměstnanců, v některých případech i nad 150 zam. (hlavně v potravinářském a lehkém průmyslu). Ve znárodněných podnicích pracovalo 60% všech zam. průmyslových odvětví.

2. vlna znárodňování přišla záhy po únoru 1948. Na jaře byl přijat zákon o znárodnění dalších prům. a jiných výrobních podniků a závodů v oboru potravinářském a o úpravě některých poměrů znárodněných a národních podniků tohoto oboru. Přestože nová ústava z 9. května 1948 zaručovala ochranu soukromého podnikání a závodů do padesáti zam., praxe vypadala jinak, především od podzimu 1948. Stát perzekvoval živnostníky tím, že omezoval příděl surovin a zboží. Živnostníky také těžce postihlo vyřazení z tzv. "vázaného trhu": od té chvíle museli veškeré zboží obstarávat na volném trhu za neúnosně vysoké ceny, časem tak byli nuceni živnosti sami zavřít. V únoru 1949 přijalo Národní shromáždění zákon o jednotných zemědělských družstvech, kterým se proces znárodňování přenesl do zemědělství. Od 1. dubna se rozběhla kampaň za zakládání družstev. Ničení soukromých živností vyvrcholilo v letech 1950-1952. Do roku 1954 byl v Československu soukromý sektor téměř zlikvidován.

Více:
revuepolitika.cz/...
svedectvi.host.sk/...

Bohužel, prezident K. Gottwald (vládl 48-53) byl jen loutkou na šachovnici politiky SSSR, která zde vládla tvrdou pěstí, které Gottwald jen těžko mohl oponovat. Od mládí trpěl na následky onemocnění syfilis, k tomu se přidala tímto onemocněním vyvolaná luetická výduť na srdci (ta se mu stala i osudnou a po letu z Moskvy následkem změny tlaku se protrhla a Gottwald na ni zemřel) a historikové tvrdí, že když si uvědomil, že v našem státě, i když je 1. mužem, nemá žádnou moc, dal se na velmi nezřízené pití. Můžeme se dohadovat, jestli jsme pro SSSR díky našemu rozvinutému a málo zničenému válkou průmyslu a nerostnému bohatství byli tak zajímaví, že nás ovládal tak nesmlouvavě, nebo byli politici Polska a Maďarska schopnější a neústupnější tlakům z Moskvy, či je problém v Češích a jejich holubiččí povaze, která si nechá vše líbit, že u nás znárodnění bylo nevratným procesem a bylo tak důkladně provedeno. S jeho následky se potýkáme ještě dnes, kdy bývalí majitelé marně volají po restitucích majetku, znárodněných Benešovými dekrety.

Ano, uvádí se, že ke znárodňování došlo na základě Košického vládního programu, i když tam explicitně zmiňováno nebylo, hovořilo se tam o vyvlastňování půdy a konfliskaci majetku zrádců a kolaborantů, zákazu činnosti fašistických organizací a některých politických stran, ale tak nějak se předpokládalo, že znárodňování bude následovat. Strategické zahraniční směřování Československa bylo podřízeno Sovětskému svazu.

Znárodňoval se klíčový průmysl a majetek říšských Němců, kolaborantů atd. Dělo se tak po celé Evropě.

Jenomze v CSR se po 45 znarodnovalo v mnohem vetsim (rozsahlejsim, extremnejsim) meritku nezli jinde v Evrope. A to nejen nemcum nebo kolaborantum ale i cechum, cesky slechte nebo zidum (Waldes atd..). A taky z castecne odlisnych duvodu nezli treba v Nemecku nebo Britanii..

Jo a jeste jedna dulezita vec. Stat se zavazal, ze veskerej statem zestatnenej majetek (nekolaborantu) bude byvalym majitelum zaplacen - a to za za opravdu trzni ceny! - pak prisel Unor 48 a k tyhle kompenzaci od statu nikdy nedoslo..

Příležitostí po 2 Sv.v. bylo také, řešení a zkoncování s neduhy , nedostatky a neblahého působení kapitalizmu na vetšinovou společnost o což se lidstvo usilovalo min. 100 let.. Naskytla se možnost, zkoncovat s hlavním atributem kapitalizmu, soukromým vlastnictvím výrobních prostředků, které bylo zdrojem těchto problémů. Jak se to povedlo a jak to dopadlo, si musíme každý vyhodnotit individuálně, podle toho ke které skupině společnosti patřime a jak se nás to konkretně dotýká. -miro

Ke znárodnění dolů,hutí,těžkého průmyslu,bank a podniků bývalých německých majitelů došlo na základě košického vládního programu(Vikipedie)

JABRAKA