Spor o syna, svěření do péče

JJ, jak říká štíreček, ale nejlepší, co může otec udělat pro své dítě, je milovat jeho matku. Vím, je to klišé a kolikrát to nejde, ale zkuste nad tím pouvažovat. . Máte s ní 4leté dítě a tak předpokládám, že jste spolu +- 5 let, že? A to jste se nevzaly? Aby byla v klidu jak matka tak dítě? Nemoralizuju, to fakt né. Ale jako ženy, to cítíme trochu jinak. To, že jste měli vztah jen na psí knížku ukazuje, že jste neměl ani odvahu ji požádat o ruku. Jak má mít jistotu, že se nevykašlete i na dítě?

Uvažujte...vy byste si sedl do auta, kdybyste tušil, že jsou brzdy v háji. Mít odvahu převzít odpovědnost nejen za ženu, ale i za dítě, je tak trochu hrdinský čin. A ženy mají hrdiny rády.

Nevím, co jste si s matkou vašeho dítěte udělali, ale za pokus o návrat si myslím ten váš klučina stojí, ne? Vemte si, co všechno vám to přinese : budete nablízku synovi, nebudete muset řešit starosti vámi uvedené, a ve třech se finančně žije levněji. Vím, že to bude stát hodně sil, ale zkuste nad tím opravdu trochu uvažovat. Budu držet palce.

Ale takhle to být přece vůbec nemusí. Zdaleka ne každá žena touží po sňatku a zdaleka ne každý muž ho odmítá. Třeba já jsem s partnerem měla o Vánocích výročí 10let vztahu, dítě máme 4leté. On se chtěl ženit už týden po tom, co jsme si spolu začali, což mi přišlo jako nemyslitelné. Celou dobu jsem tvrdila, že svatba je drahá a rozvod ještě dražší a jako svobodná jsem se narodila a svobodná i umřu. Brát se budeme snad letos, jestli se nám to podaří zorganizovat. Kdyby mě pro mě naprosto nečekaně nepožádal o ruku na naše výročí před celou restaurací a nedal mi nádherný zásnubní prsten, tak bychom se prostě nebrali a žili spokojeně na hromádce, aniž bych měla obavy, že se na mně chce vykašlat. Přeci to, že mám oddací list, neříká nic o tom, jak je nebo není vztah kvalitní. Odpovědný za dítě je tak jako tak, ať je s matkou svého dítěte oddaný nebo ne.

Hmm a proč tedy některé matky opouštějí své muže, kteří je milují a milují i svou rodinu a skončí v náručí jiného?

Napsala jste dost tendenčně...

Neodešel jsem dobrovolně, ale kvůli tomu, aby netrpěl syn tím, když ona na mne začala nastupovat a křičet, on z toho měl jen trauma nebylo to zrovna příjemné. Nikdy bych to neudělal. Dokonce to došlo tak daleko, že jsem byl nucen voat policii, pak přišel dopis, aby to šla ona vysvětli na OSPOD. To byla věc. Vše tam popřela,dokonce i to, že souhlasila s tím, že já budu s malým doma. A teď je schopná mi to říci i do očí, ale u soudu, jestli na to dojde, to bude určitě jinak. A jelikož jsem byl doma s prckem, tak jsem ani nemohl na nic přispívat, ona chodila do práce a ktomu měla na sebe naspanou mateřskou. Nejsme spolu půl roku a syn je vázaný na mne, na ní také, ale věřte, že ať se to nezdá, na mne více. Je mi jasné, že tahání po psychologovi atd. není zrovna vhodné, ale jak jinak mám docílit toho, aby jsem měli střídavou péči, když jeho matka to naprosto odmítá. A přitom sama řekne, že se o něj starám suprově, a že je spokojený. Jinak finance na malého posílám už jedině z účtu. Děkuji všem za rady.

Určitě máte svědky na to, že jste na mateřské byl doma s prckem. Vy. Sousedé, rodina, kamarádi.

Pokud máte svědky, nejlépe několik, tak to není tvrzení proti tvrzení (to by bylo pouze v případě, že to tvrdíte pouze Vy beze svědků).

Dobrý den, ano, spousta lidí v okolí i z rodiny ví, že jsem s ním byl doma, ale ona to popře, jak říká, je to tvrzení proti tvrzení a na papíru to nemáme, protože v té době jsem byli v úplně jiné situaci a ani by nás nenapadlo, že to takhle skončí.

Na vašem místě bych normálně podala návrh na úpravu poměrů k nezletilému dítěti a žádala bych střídavou péči. Bydlíte od sebe 90 km - dokud nechodí malý do školy, tak klidně to může být tak, že bude 2 týdny u vás a 2 týdny u ženy, přece nebudete jezdit každý den pro něj. Až bude ve škole, možná by bylo vhodnější přestěhovat se blíž, aby nemusel střídat školy (i když už i školský zákon je tomu přizpůsobený).

Dokud jste žili spolu, tak jste byl s malým doma a ona vydělávala, tak tam není důvod požadovat výživné, pokud jste pečoval o syna. A po odstěhování jste platil 4.000,- Kč, tak od toho byste měl mít doklady. Až bude dítě ve střídavé péči, tak se stanoví výživné pro oba rodiče. Znám několik otců v poslední době, kteří dostali střídavou péči. Praxe soudů už není stejná jako před lety.

uvidím, jak to bude dál, ale nic jiného mi nezbyde asi, protože se s matkounedomluvíme určitě né na střídavé a ani na splečné péči a navíc mám neblahý pocit, že kdyby se při úpravě styku a na soudu pak rozhodlo, že bude střídavá péče, tak bych to asi nepřežil... Co jsem tak zjišťoval, tak šance na střídavku, i když to u nás teď funguje tak, že je syn u mě 14dní a u ní také, takže klasický model střídavé péče, se u soudu moc nelíbí ve většině případů. Já vlastně posílám v uvozovkách alimenty a ještě se o syna starám. Mysíte, že na základě toho, by to prošlo u soudu, že by řekl, když to tak fungovalo do teď, tak v tom není probléém? Ona i souhlasila s tím, že když bude syn u mne, tak bude chodit do školky u mne, tak máme už 2 školky.Děkuji za odpověď.

Ve třech letech dítě spokojené bude. Pár hraček a šlus. Až poporoste, bude s sebou stěhovat sešity, učebnice, kosmetiku, kolo, brusle, oblečení, techniku... Pokud jste s ex ze stejného města a dítě nebude měnit školku, školu a bydliště, pak je to prima. V opačném případě to bude průser. Nebude si umět v dorůstající hlavičce srovnat, proč to všechno je a proč se musí pořád stěhovat, měnit prostřední a kamarády. Také je nebezpečí, že každý rodič bude mít nastavená jiná pravidla, což způsobí v nižším věku u dítěte zmatek, ve vyšším bude zneužívat toho, kdo víc dovolí.

Děkuji za podporu. Vzdávat to rozhodně nebudu a nejsem z těch, kteří by se na to v uvozovkách vykašlali, protože ho miluji a představa o tom, že jej uvídím, jednou za 14 dnů na víkend je strašná. Nejen pro mne, ale i pro něj, soudím tedy z toho co říká a jak se hová. Je to strašné, že to dospělo až sem, ale je to tak. Snad seženu nějakého dobrého advokáta raději. Kdyby někdo z lidiček, měl nějaký kontakt, budu vděčný. Děkuji.

Díky za odpověď. Dohodnout se určitě, ale když to nejde, tak si nemyslím, že je nejrozumější odstěhovat se co nejdále. Vy byste to dokázel, vědět, že máte potomky, který Vás miluje a vy jeho a sbalit jen tak kufry a odjet do Tramtárie, Já teda určitě ne. Nevím, ale v tomhle jsem jiný. A jak jste to myslel s těmi alimenty, že jsem si to zavařil sám? I když to zatím není určené soudně, tak přece máte povinnost a je to i snad morální zaležitost, přispívat na to, aby se měl malej dobře. Děkuji za odpověď.

No z našeho společného bydlení jsem odešel z důvodu, aby malinký neměl trauma z toho, že na mne skoro pořád v uvozovkách huláká a napadá mne, došlo dokonce i na policii. A tak kvůli tomu jsem nedobrovolně odešel, jinak bych to v životě neudělal, byt byl pronajatý, ale protste to už nešlo. Na klukovi se bez problémů domluvíme, občas se jí tedy nechce, ale většinou ano, ale malý se ptá každý den na tatínka, jak ona říká a kdy už přijedu. Jenže jsem z jiného města, cca 90km od nich, a nemůžu si dovolit, jezdit každý den tam a zpět. Nejsme spolu přes půl roku. Alimenty bude chtít zpětně 3 roky a nájemné také, ale jak jsem už psal, byl jsem s malým doma podle domluvy, ale mateřská byla psaná na ní, tudíž já byl v té době bez příjmu. Jsme schopni se domluvit, ale funhfuje to tak, že ona 2 týdny a já 1týden, cca a když je malý u mne, strasne rychle to uteče a když to pak spocitam, tak ho oproti ní mám u sebe chvilku. Opravdu už to takhle dál nejde...

90 km... takže chudák malej bude co dva týdny střídat prostředí, kamarády, školku, školu, koníčky, učitele. Dochází Vám, co to způsobí?

Buď se přistěhujte blíž, pokud Vám opravdu jde o syna, anebo se smiřte s tím, že zůstane u bývalé. Mělo by Vám jít především o spokojenost dítěte, ne o vlastní zájmy.

No, vy sice pšete, že 90km je 90km, ale věřte tomu, že tak , jak to teď funguje, tak je to hodina cesty,ani vlastně ne a co se týká stěhování tam a zpět, tak syn má veškeré zázemí, jak materíální tak hlavně psychické úplně stejné jako u matky, dokonce ba i v mém bydlišti má všechny příbuzné, tzn.. babičku, dědu, tetu, strejdu, bratrance i sestřenici a pokaždé jsme u nich na návštěvě a když odjíždíme, tak se už nemůže dočkat. Bývalka souhlasila s tím, že až půjde teď do školky, tak jí nevadí, že bude chodit do dvou školek, jedna u mě a druhá u ní v místě bydliště, takže je přijat tam i tam. Mám to i potvrzené písemně. Jen se opět naskytl problém, že teď se jí to zase nelíbí, protože jsme se nepohodlipo telefonu ohledně pobytu malého, jelikož dobírala antibiotika na hnisavou angínu a přesto ho brala s sebou na 4 denní výlet, tak poté co jsem jí napsal, proč mi to neřekla, tak mi odepsala jdi fo haje, tak to zase všechno začlo znovu. nechápu.

Marku nebuď z toho pos... Ženské někdy mají přehnané očekávání. Nač stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Zkus se s ní domluvit, něco za něco, každý musí udělat nějaký vzájemný kompromis. Zkus jí to vysvětlit, advokáti nejsou levní, ze tři stání u soudu počítej okolo sta tis. Každý. Jinak co se týká střídavé péče, můj názor jsem ti psal již výše. Myslím, že i sociální pracovnice, která bude zastupovat dítě s tím nebude souhlasit, pokud bydlíš tak daleko. proti tobě bude i fakt, žes opustil společnou domácnost, tvé tvrzení "pro dobro" u soudu neobstojí. Soud to může brát tak, že před problémy utíkáš. A i kdyby byl soudce "hodný", nebudeš to mít jednoduché. Vozit každých 14 dní syna sem a tam mnoho let , vem si že bude sněhová kalamita, budeš nemocný atd a žena už tě požene opět k soudu, protože na tebe není spolehnutí atd atd. Ted si vem, až si najdeš jinu ženskou a budeš mít svou rodinu, budeš chtít odjet na dovolenou, ale nebude ti pasovat termín. V jednom městě to ještě jde, ale tahle dálka? V žij se do toho malého, jak má dvě školy? Nemůže za kamarádama...to je pro něho daleko větší stres než žít bez táty.Na druhé straně, až se situace uklidní, si můžeš malého vozit i tak, to již záleží na domluvě a když bude mít prázdniny a bude chtít, přítelkyně ho ráda pustí. Jak jsem ti psal výše, kamarád se soudil o střídavou péči sedm let. Jednou dopadly testy dobře pro jeho manželku, podruhé zase pro něho a jen se odvolávali a odvolávali a nikdo nevyhrál, jen jejich advokáti se napakovali. Často jsem mu říkal, že to nikam nevede, že je již o sedm let starší a mohl mít novou rodinu, kde by žil v klidu jak on, tak bývalá a jejich dítě. Nakonec jsem mu napsal jeho jménem inzerát a kupodivu se mu ozvala ženská, mají spolu dvě děti a žijí spokojeně. Kolikrát litoval, že mě neposlechl dřív, ty roku už mu nikdo nevrátí a taky ho to stálo třista tisíc. V té době!

Promiň, ale píšeš nesmysly. Dnes už se dávno ví, že pro dítě je naprosto klíčový vztah k oběma rodičům. Oba jsou stejně důležití. Matka není více než otec.

Tvůj známy se možna soudil o střídavou péči sedm let, ale já jsem ji měl za 9 měsíců, známy dostal střídavou péči po 2 letech. u jiného známěho dala matka návrh na PO, péče matky a otec styk jeden den za 14 dní, soud dál jako předběžné opatření střídavou péči. Víš co měli společné? Milují své děti a nevzdali se.

Dítě, opakuju dítě má právo na péči obou rodičů. neexistuje jediný důvod proč by se on měl klidit z života dítěte jen proto že je otec.

Jo jeden kolega v práci, byl taky neúspěšný, nemá střídavou péči...vzdal to. Jinak neznám nikoho kdo by bojoval a nedostal to. a i kdyby to nedostali, aspoň můžou mít čisté svědomí, že se snažili, že to nevzdali. Peníze nejsou důležité. Vlastni děti jsou daleko více. Navíc u opatrovnických sporů nemusí být zastupován advokátem.

Existuje stridavka.cz, unie otců, sdružení spravedlnost dětem, K213 a s těmi spolupracují profesionálni advokáti.

"Peníze nejsou důležité. Vlastní děti jsou daleko více." To už jsem taky slyšel. Rodiče se rozvedli, zadlužili a holka jim to potom vyčítala, protože nemohla jít na výšku, neměli na to. Rodiče upředňostňovali své zájmy, nechtěli nebo nemohli se domluvit, stálo je to jmění na úkor dcery! A pokud se nedomluví na tom výživném, tak advokát bude třeba!

Při opatrovnických sporech nemusí být člověk zastupován advokátem. ale vše je lepší, než jít pryč z života dívlastního dítěte. Něco takového může poradit pouze vyšinutý člověk. Dobrý rodič by to nikdy neudělal.

Než začneš někoho nazývat vyšinutým, tak se nauč pořádně číst. On už dávno z domu odešel, je vyšinutý? Sám jsem psal, že tento jeho odchod nebude soud brát jako "polehčující oklnost", ale naopak mu to přitíží! Já jen doporučuju neutrácet peníze a raděj je dítěti spořit. Ono střídavá péče není výhra ani pro jednoho z nich, nejsou to jenom práva, ale hlavně povinnosti. Když si nevyzvedne dítě ve stanovený čas, ženská ho bude znovu tahat po soudech a může po něm chtít náhradu, třeba za ušlou zahraniční dovolenou, kterou si naplánovala na dobu, kdy má být dídě u chlapa. On to dítě může mít rád i bez toho papíru a když se situace uklidní, ženská mu ho dá klidně na celý měsíc. Prostě bude dál jeho rodič, na to se nic nemění. Advokáta potřebovat bude, když jeho parnterka žádá výživní zpětně. Taktéž ho bude potřebovat i u opatrovnického soudu. To si děláš plané naděje, protože přidělený opatrovník se dívá na poteby dítěte a soud rozhoduje taky ve prospěch dítěte. Myslím, že rozumný člověk pochopí, že tahat dítě sto km sem a sto km tam mu neprospěje jak tomu chlapovi a hlavně dítěti. Přidělený opatrovník, pokud nebude vyšinutý, jak ty říkáš, na takové věci nepřistoupí. Je nutné přihlédnout na stav bydlení, sociální podmínky v jednotlivých rodinách a hlavně dálku. Pokud má otec dítě rád, přistěhuje se do stejného města, nikdy neuteče z dohledu. Jak by se ti líbilo, kdybys ses měl každých 14 dní stěhovat? To stejné může udělat i otec dítěte, najde si dvě práce, v jedné bude dělat 14 dní a na dalších 14dní se nastěhuje do města k dítěti, tak by to taky šlo, ne? Dítě nebude ve stresu, bude mít kamarády, svůj pokojiček, hračky, školu...

Můžeš napsat, proč p tobě pořád hulákala? A jak jsi na to reagoval? Myslím, že nemusíš mít obavy z toho, že bude po tobě požadovat polovinu nájemného, určitě jste v tomto směru neměli žádnou smlouvu.

Reagoval jsem na to tim, že než by mi ruply nervy, tak jsem zavolal policii, když po mne už podruhé skočila a já byl před odjezdem od syna, jen jsem se chtěl rozloučit. A pak se to řešilo na OSPODu. Jinak smlouva nájemní byla napsaná na ní, já jsem tam nefiguroval, ale byt jsme užívali oba dva včetně malého.

Já si neumín představit, že se loučím s dítětem a matka po mě bezdůvodně skočí.To je fakt celé? Myslíš, že ti to třeba soud uvěří?

Děkuji za odpověď. Teď v současné době spolu nežijeme od té doby co jsem nedobrovolně odešel, tedy cca 1rok. Společně jsme kvůli malému byli na horách a i v létě na týden, i když se to asi tím nezachránilo, tak pro ten pocit, že jsme rodina, kvůli malému. Ten to bere tak, že tatínek jezdí do páce a kdyý pak nepracuje, tak je u meě. Výživné chce zpětně 3 roky, ny což má ze zíkona nárok, ale já s ním byl doma a pečoval o něj, tak nevím. Je to na dlouhé lokty.