Žádný vztah - deprese

Ženský se obecně strašně přeceňujou. Pohladíš si to, zažiješ trochu tý rozkoše, a pak zase budeš hledat svůj klid, který - a to mi můžeš věřit, je mnohem cennější než žena.

Já se spíš ještě nějak nedokážu smířit s tím, že bych byl sám. Ikdyž jsem celý život kráčel po jiné cestě, jsem spíš rodinný typ a toužím mít ženu a děti. Ale vztahové záležitosti mi nic neříkají a spíš jsem se jim vyhýbal, protože jsem měl jiné starosti...

Vás by netrápilo, že tu po Vás nic nezbude? Nikdo, kdo by pokračoval po té Vaši cestě? A partnerka - to záleží, jak ji berete. Podle toho co jste napsal to spíš berete tak, že ženské jsou tu jen pro naše uspokojení... já v partnerce hledám spíš oporu a lásku... to jsou moje hodnoty.

Ale asi můj obor způsobil to, že jsem tohle celou dobu ignoroval. Do společnosti popravdě moc nechodím, takové ty dnešní pařby a koncerty a chlastačky, to není nic pro mě.

Vladimíre, já mám dvě děti, dvě holky. I když jsou moje podobou, tělesně, tak moje zájmy, koníčky ani životní filosofii nesdílejí. Jejich matka byla s nimi doma, zatímco já jsem - jako "správný chlap" živil celou rodinu. Takže jsou obě fixované spíš na jejich matku, která je navíc celou dobu proti mě popouzela. Po rozchodu navíc mladší dceru naučila říkat táto úplně jinému muži.

Já prostě mám sice děti, ale vyjde to stejně, jako bych žádné neměl, kromě povinností samozřejmě. Takových nás bude určitě víc, takže myslím si, že si to celé dost idealizuješ.

martinaa: já se vůbec nezlobím, naopak jsem rád, že jste mě správně pochopila.

Takhle jsem to prožil. Je třeba vzít v úvahu, že ženy západního typu jsou slušně řečeno poněkud do větru a stát je v tom ještě intenzivně podporuje. Já si nestěžuju, z rozvodovodu jsem vyvázl velmi dobře, bývalá si výrazně pohoršila, ale jen píšu, co jsem vypozoroval.

martinaa:

Nj, ženská je jenom ženská... ale taková cigareta, to je pokouřeníčko... kdože hodně slavný (a navíc fešák) to řekl... , já vím, střelba do vlastních řad, ale trocha poezie nikoho nezabije .

Čekat na tu pravou je opravdu blbost, protože ta pravá sama těžko příjde. Musíš jít tomu naproti. Chodit tam, kde se něco děje. Nemyslím hospody, tam se moc slušná holka nenajde. Nesedět doma a čekat, až ta pravá zazvoní. Nevím, co tě zajímá. Ale různé kluby, sportoviště, lyžovat, bruslit, plavat, zahrát si tenis, volejbal, turistika, různé akce u vás, výstavy. Ted je plesová sezona. Domluvit se s kámošem a vyrazit. Kino, divadla, bych vynechal, tam moc času na seznámení není.

Normální jsi určitě. Odbornou pomoc, bych nevyhledával. Koho tam chceš potkat? Psychologa? Vykašli se na nějaké deprese a jednej. Chod ven, koukej kolem sebe. Dělej co tě zajímá a nebudeš myslet na deprese. Říkej si: Ukončil jsem školu, mám fajn práci, můžu si koupit co chci a určitě si dívku najdu ! Nic mi neujelo ! Pracuj na svém sebevědomí, usmívej se, bud veselý. Hlavně nesed doma u počítače ! Jestli nesportuješ, začni ! Jestli neumíš tancovat, tak jdi do tanečních. Je toho tolik, co se dá dělat.

Že nevíš, co si s dívkou povídat? Zatím dívku hledáš. Tak máš čas na sobě pracovat. Líbání, sex, zatím neřeš. To příjde automaticky, až dívku poznáš.

Spolubydlící na privátě, také si stále stěžoval, že nejsou nikde pořádné holky, že nemá dívku. Chtěl, abych ho s nějakou seznámil. Ale nikam chodit nechtěl, jen seděl u počítače. Tahal jsem ho všude, kam jsem šel, hlavně na sport. Tam se seznámil s dívkou. Sice jsou teprve u vzájemného poznávání, ale přestal sedět na privátě u počítače.

Holkám se říká - sedej panenko v koutě, najdou tě - a je to blbost. A stejná blbost je to i u chlapa. Čekat, že si tě nějaká ženská najde je předem téměř jistě odkázáno k nezdaru. Každý hledá partnera jinak, záleží na osobnosti. Někdo je otevřený, nedělá mu problém se seznamovat, oslovovat jiné lidi, atd.. Takovým lidem stačí chodit do práce, věnovat se koníčkům, občas zajít někam večer posedět a téměř jistě se s někým seznámí. No a pak jsou lidi, mezi které patříš i ty, kteří tohle neumějí a není jim to vlastní. Ti pak musí hledat jinak - seznámení přes seznamky, na netu, dohození od někoho jiného, a tak.

Co se týče těch "praktických znalostí", tak ty bych moc nehrotila. Předpokládám, že teoreticky to víš a jde jen o to převedení do praxe. S každým partnerem je to navíc jiné a tudíž ta nervozita je tam nějaká vždycky

Pokud máš pocit, že tě to hodně brzí a psychicky vycucává, zkus zajít k psychologovi. Nemusí se jednat o žádnou dlouhodobou terapii, třeba jen potřebuješ trochu popostrčit a nasměrovat a dobrý psycholog tohle umí. Zvlášť pokud máš opravdu problém se sebevědomím, tak bych tu odbornou pomoc nezavrhovala. Mohlo by tě to posunout někam o kus dál.

Jedná část života vyšla, druhá ne a nejde to vrátit zpět. Už nikdy neprožijete to, co vaši kamarádi když jim bylo 14-19 let. Jste dospělí, přeskočil jste jistou etapu a nyní jste dospělý muž, tedy vaše lásky i od vás budou očekávat chování chlapa a ne dítěte. Škoda, no. Předpokládám, že jste zdraví, tedy se i divím, že vás ani denní masturbace nedohnala k tomu, si najít dívku. Snad ještě - nejste na chlapy?

Utíkávám vás čas velmi rychle, tak s tím něco dělejte.

Vladimíre, neuvedl jste svůj věk ani to, zda nějakým způsobem dívku hledáte. Tedy zda a co děláte pro to, abyste se seznámil.

Byl jsem na tom stejně, ZŠ 5 let smíšený kolektiv, pak 8 let gympl se zaměření na IT, bez jediné holky ve třídě a na VŠ to samé, v ročníku pár dívek, jinak samí kluci. Kolem 20 jsem si uvědomil, když se všichni kolem mě začali párovat, že bych se asi měl začít nějak aktivně snažit a ne jenom čekat na tu pravou. Zkoušel jsem skoro rok s různými přestávkami seznámit se, po pár pokusech už jsem se nebál oslovit ani neznámou dívku ve škole na chodbě či zastávce autobusu. Nějaké kontakty jsem získal, s řadou dívek jsem si vyšel i ven, sednou na kafe, ale po pár schůzkách bylo jasné, že si rozumět nebudeme. A paradoxně jsem se nakonec seznámil tak, že jsem narazil na internetovou seznamku (přes nějakou reklamu) a tam tak trochu ze zoufalství napsal první holce, kterou jsem tam viděl a byla mi trochu svými vlastnostmi sympatická a světe div se, ona odpověděla. Od první chvíle mi bylo jasné, že je to ta pravá a jsme spolu 3 roky.

Tím nechci říct, abyste psal na seznamku, ale že to chce zkoušet a nenechat se odradit neúspěchem, ne s každou si můžete sednout a nechtějte jít do vztahu za každou cenu! Ale když je Vám nějaká slečna sympatická, tak se nesmíte bát jí oslovit, zkusit to - není co ztratit. Může to vyjít poprvé, může to být běh na dlouho trať a nakonec to třeba vyjde ze strany, kterou ani nečekáte...

Věřte mi, že to přemýšlení je nejhorší - o čem bychom se asi bavili, jak se jí dotýkat ...? ono to ve skutečnosti jde samo. Bavíte se třeba nejdřív o sobě, co jste studovali, kde děláte, pak o rodině, proberete třeba svoje koníčky, zjistíte že máte nějaké společné ... a takhle to prostě "jede" dál. Je to stejné jako byste se bavil s kýmkoli jiným.
Obecně největší problém bývá se dvěma kroky: a) kdy jí dát pusu - b) kdy jí chytit za ruku. Jakmile překonáte tyhle 2 kroky, tak vám "nabyde" sebevědomí a pak už to jestli a jak se jí můžete dotknout řešit nebudete. Ono není o čem přemýšlet, protože to všechno jde tak nějak samo.

Hlavní je začít a ohlídat si to, že až se nějaká slečna objeví, tak abyste s ní nebyl jenom proto, že je první, která o Vás jeví zájem. Tak hodně štěstí!

Ahoj,
občas si taky pokládám otázku, zda mi mládí neutíká mezi prsty a to je mi 19 let S žádnou holkou jsem ještě nechodil a jakmile by mělo dojít na dotyky, líbání nejspíš bych byl značně nervózní... ale ono k těm dotykům a líbání to bude asi ještě daleko, když mé zkušenosti se slečnami jsou žalostné. Je to trochu nepříjemný pocit, když se rozhlédneš kolem a všude vidíš, jak tví vrstevníci už někoho mají. Cítil jsem se kvůli tomu špatně. Chvílemi mi to přišlo i nespravedlivé, že zrovna já nikoho nemám . Na druhou stranu ono je i dost lidí, kteří mají co se týče vztahů taky problémy. Stačí už jenom nahlédnout do téhle poradny. Tím chci říct, že je poměrně dost nesmělých lidí, kteří mají těžkosti najít si partnera. Když sám sobě položím otázku: "Kolik už jsem oslovil slečen?" "Pozval svoji spolužačku/kamarádku/známou někam ven?". Vyjdou mi z toho všehovšudy pouze dvě. S tím, že pouze u jedné jsem měl dost odvahy na to, abych zjistil, zda by se mnou nechtěla chodit. Celé moje snažení jsou jenom dvě holky! Když se na to dívám takhle, přijde mi nesmyslné, abych si stěžoval na to, že nikoho nemám. Spíš bych měl nadávat na sebe, proč se více nesnažím

Musím souhlasit s uživatelem donkarel, že je třeba to zkoušet a nenechat se odradit neúspěchem. Zkus si přečíst něco z těchto stránek ( www.qark.net ) Jsou tam docela zajímavé rady ohledně komunikace a holek obecně. Sice pravděpodobně neexistuje nějaký univerzální návod, jak se seznamovat, povídat si s opačným pohlavím... každý jsme přece jiní a co platí pro tuhle dívku nemusí platit zas pro jinou. Nicméně mě ty stránky pomohli si konečně uvědomit, že se opravdu málo snažím.

http://www.qark.net/clanek/hledani-holky-pro-vztah

http://www.qark.net/clanek/teorie-sebevedomi-a-sebeduvery

Poslední dobou se tu hodně řeší nedostatek příležitostí k seznámení se ženou. Všem hledajícím pánům bych doporučila zkusit štěstí při tanci. Znám spoustu "tance chtivých" slečen, ale muži nejsou... Na internetu se objevují inzeráty dívek, že hledají partnera do tanečních pro dospělé... Pokud nejste úplné taneční dřevo zkuste si dát inzerát, či odpovědět na nějaký dívčí. Vyrazte s kamarády na oldies nebo nějakou zábavu, ples a uvidíte, že se snadno seznámíte.