Sebeovládání - pláč

Od: Datum: 03.01.15 19:02 odpovědí: 15 změna: 06.01.15 20:34

Zdravím.

Mým problémem je že kdykoli (cca 1 za čtvrt roku) na mě moje mama začne příšerně křičet (i neprávem) tak já začnu brečet. Ikdyž mi to, co říká vůbec nevadí. Snažím se to kontrolovat, ale nejde to. Jsem skoro plnoletá a nevím, jak se toho zbavit. Poradíte někdo?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: moravia
Datum: 03.01.15 19:07

Proč se toho chceš zbavovat. Nechej průchod emocím, klidně breč. To bude nejzdravější řešení.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: idilka
Datum: 03.01.15 20:23

Čím víc brečím, tím je to horší a víc mi nadává. Cítím se slabá a chci se jí postavit

Datum: 03.01.15 19:09
avatar

Ahoj,

nebylo by lepší vymyslet, jak se vyhnout situacím, kdy matka na tebe řve? V jakých situacích řve? Pláč je reakce dítěte, které se vzdává a patrně máš ozkoušeno, že to je to, co matka chce slyšet, aby to přestalo. Začít zívat nebo se v té situaci smát, může být dokonce vyloženě nebezpečné. Pamatuji známou, která v pubertě přišla pozdě v noci ze zábavy, kde na ni řval vyděšený otec, že pracuje na tom, že jí budou přezdívat Bydžovská matrace, čemuž se začala opilecky pochechtávat a rovnou koupila pěkných pár facek. :)

Jinak zkus to s někým cizím natrénovat, jak být odolná vůči křiku, případně řvát taky a přeřvat ho tak, abys ztichla až poslední. Nemusí to být ani řev, ale třeba se hodí i u techniky, kdy ti někdo skočí do řeči, že se nenecháš a mluvíš dál, případně ten hlas zvyšuješ. U cizího ti to nebude tak vadit. Není to řešení pro konflikt s matkou, to bych nedoporučovala, ale spíš proto, aby ses nerozbrečela, až začne řvát někdo další.

Prostě matku nesmíš hlavně tak točit, až se přetočí, to už pak nepomůže nic, jen se uklidit z dosahu zvučného mateřského tlampače. :)

doplněno 04.01.15 11:38:

No a je nutno tam stát a poslouchat to? Nelze se vzdálit a nechat ji uklidnit se o samotě, když se tě vlastně podstata jejího řevu netýká - pokud je pravdou, že si vylévá zlost na tobě za někoho jiného? Prostě ze sebe přestat dělat terč?

doplněno 04.01.15 18:59:

Neber to jako boj, ale jako momentální selhání nervového systému. Mám známého, takového salámistu, který čekal už atomaticky, že otec, když přijde domů, začne řvát a uklidil se předem do nejvyššího patra domu, kde měl jistotu, že tam otec nedojde a tam si v klidu hrál hry.
Můžeš to pobrat v klidu tak, že tomu řevu budeš rozumět. Že to není zavržení tebe jako dcery, ani trest, ale pouze ventil strachu a hysterie, něco jako duševní stoka.

Možná bys mohla zkusit jogínskou techniku ochranného mentálního vejce, ale to bys musela natrénovat předem, aby ses naučila se na ten pocit koncentrovat, vybalit to rovnou při plné zátěži je nanic.

Ohodnoceno: 3x
 
Od: idilka
Datum: 03.01.15 20:25

není to tak jednoduché... ona proto ani nemá důvod... prostě si vylévá zlost a u nikoho jiného mi to nevadí, jen u ní. Ostatním dokážu odporovat a jsem naprosto v pořádku.

Od: idilka
Datum: 04.01.15 18:55

odejdu, ale stejně... neuteču před tím... chci se tomu postavit

Od: wamp®
Datum: 03.01.15 19:10
avatar
Zřejmě zvýšená přecitlivělost,nebo že by sis sáhla do svědomí?...Ve tvém věku bys neměla začít bulet,ale měla by ses snažit matku uklidnit...Pročpak křičí? *nevi*
Ohodnoceno: 0x
 
Od: idilka
Datum: 03.01.15 20:26

jakmile ji začnu klidnit, je to ještě horší... a do svědomí? to je čisté

Datum: 03.01.15 20:44
avatar

Ono je možné, že jste povaha lítostivá a citlivá. Ani si to nemusíte uvědomovat, leccos přejdete a leccos se nahromadí. A pak stačí málo a dáte průchod svým emocím. Když se člověku chce brečet, má to jít ven, nestřádat to v sobě. Hodně lidí rozpláče kdeco a každou chvíli a také si nemohou pomoci. Je to prostě povahou a rozhodně se za to nemusíte stydět.

PS: Ono od mámy hodně věcí mrzí daleko více, než od ostatních...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: idilka
Datum: 04.01.15 11:27

jenže já nejsem moc jemná povaha a nejsem si s ní blíž než s tátou, přesto mi to vadí" jen od ní

Datum: 03.01.15 22:00
avatar

Cca 1 x za čtvrt roku není příliš časté. Převládá období, kdy je vše v klidu. Proč si v období klidu s maminkou nesednete a nevysvětlíš jí, jak se cítíš?

Maminka Vám určitě nechce nějak ublížit nebo Vás nějak zraňovat. Možná si jenom ve stresu neuvědomuje, jak to na Vás působí ...

Dala bych přednost odstranění příčiny.

Zaráží mne, že Vám nevadí, co maminka říká. Nemůže být příčina i v tom?

Ohodnoceno: 1x
 
Od: idilka
Datum: 04.01.15 11:35

Nevadí mi to v tom smyslu, že vím, že je to lež

Datum: 04.01.15 11:48
avatar

Pokud má doma takovou mamku, jako já, která říká takové věci cíleně, protože je prostě taková, tak se to musí naučit nevnímat.

doplněno 04.01.15 19:18:

Jedním uchem tam, druhým dovnitř, prostě v tu chvíli přemýšlet o něčem jiném. Tak to praktikuji často, a když to nejde a mamka vrtá a vrtá, tak si řeknu svoje (většinou hodně zvýšeným hlaem) a odcházím se projít nebo jdu na pivko.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: idilka
Datum: 04.01.15 18:54

jak?

Datum: 06.01.15 17:02
avatar

Ahoj ,

říká se "Život je boj" ... celý život budeš bojovat ... o svojí čest , pravdu , o svoje poctivě vydělané peníze nebo za svojí budoucí rodinu. Jde o to správně reagovat když na Tebe někdo zvýší hlas a to samozřejmě ne brekem ale spíš s jakýmsi vnitřním humorem a se zájmem problém řešit. To že na Tebe mamka zvýší hlas dokazuje že vaší problémovou situaci není schopna řešit normálně tedy bez křiku. Dnešní společnost je bohužel takto vychovávána , že vyhrává ten kdo druhého překřičí ale to je úplně špatně. Snaž se vždycky situaci uklidnit (bez breku a dohadů) ... prostě si v duchu řekni : A jé mamka zas řádí ... a přitom to se mnou může řešit bez křiku. Uvolni se , žádnej stres, jsou to jen slova a mamce v klidu řekni mami nechápu proč zvyšuješ hlas , můžeme to přece řešit normálně a bez křiku . Nasledně si spolu proberte daný problém a navrhni jeho řešení či vysvětlení celé záležitosti.

Přeju ať se Ti daří :)

Petr B. ( pb.consulting@mail.com )

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 06.01.15 20:34
avatar

Jestli Ti při tom křiku i křivdí a říká věci, které nejsou pravda, tak pak, když vychladne, by ji to teoretocky mělo mrzet, alespoň uvnitř. (Že neumí přijít a říct "Promiň", toto jediné slovo fakt stačí, to je tím, že ji to nenaučili její rodiče).

Takže já bych po některém takovém křiku, když už je tak 10 minut ticho (aby byla jistota, že nesbírá sílu na další soptění), za ní zašla a řekla "Víš, mami, když mi křívdíš a dáváš mi za vinu věci, za který nemůžu, tak je mi to líto." No a kdybys chtěla být jó odvážná, tak můžeš říct "Znám jednu paní, která taky někdy na dceru řve, ale když to přežene a ukřivdí jí, tak jí pak řekne Promiň". A pak bych odešla - raději rychle - a nechala matku jejím úvahám.

...to jako mně že znáš. Já už tedy neřvu, ale dřív jsem někdy řvala, ne moc často, ale někdy jo; a vždy jsem se pak omluvila, je to zázračné a je to obroda pro obě strany. A omluvila jsem se třeba i tehdy, když jsem řvala oprávněně a nikomu jsem nekřivdila - prostě jen za to, že jsem hulákala, ale věcně že si za tím stojím. A někdy se mi i nechtělo jít za ní první, ale říkala jsem si Já jsem tady dospělá, já ji vychovávám. A vždy mi za to dcera byla vděčná, cítila jsem to a jednou mi i poděkovala "Děkuju, že ses mi omluvila." A dnes nelituju . Je dospělá a dokonce naučila svou kamarádku umět říct "Promiň" - doma jí to nenaučili a ta kamarádka byla tzv "trochu na pěst", ale už není

Ohodnoceno: 2x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.