Laparoskopická cholecystektómie

Za mne mohu vřele doporučit. Absolvovaly jsme ji, shodou okolností se stejně starými 2 kamarádkami v rozestupu měsíc od sebe. Otec s maceškou ji oba absolvovali též. Všem se výrazně ulevilo a do měsíce se mohli normálně stravovat.

Hodně jsem dbala na rehabilitaci a už druhý den jsem se snažila courat po sobě, 2. den po operaci jsem byla doma. Hodně jsem chodila na krátké procházky, 3-5x denně, jak mi to doporučila rehabilitačka a velice rychle jsem byla v pohodě, až se všichni divili, protože doktor tam asi hrál místo laparoskopie lodě a nadělal tam děr 8 místo 4. :D

Takže za mně žlučník okamžitě ven. Snažila jsem se operaci se ubránit, stravovala se maximálně dietně, hodně pila, ale vše byla marnost nad marnost. I při absolutní hladovce a pouhému pití vody jsem měla záchvaty ob dva dny a byla jsem na Algifenu až do operace. Zkoušela jsem z doktora vyrazit rozbíjení kamenů ultrazvukem, ale vysmál se mi, že tam mám jen malé, spíš takové bláto a že to k ničemu není, protože jakmile je žlučník poškozený, musí se to vyndat, protože by se tam okamžitě začaly tvořit kameny nebo bláto další, tak jsem svěsila krovky a loni koncem ledna se odebrala na operaci.

Anestezie se nemáte proč bát, je tam od toho celý tým doktorů, aby se vám nic nestalo, netrvá to dlouho, nejste žádná stařenka nad hrobem s vetchým srdcem. Bude to dobré, uvidíte.

Není dobré čekat, až se vám tam zasekne kámen a zánět ze žlučníku přejde i na slinivku, to už vám mohou zůstat trvalé následky celý život, neotálejte s tím. Příprav žádných netřeba, krom předoperačního vyšetření. Když jsem ležela na operačním stole a bála se, vzpomínala jsem na jeden citát z filmu Zlodějka knih, který se mi vryl do paměti a moc mi pomohl. "Až přijde vaše chvíle, nepanikařte, nezdá se, že by to pomáhalo."

Držím moc palce! Bude to dobré, uvidíte.

Courat po chodbě, ne po sobě, pardon, někdo do mne něco hustil při tom, když jsem psala.

Co se anestézie při astmatu týče, přečtete si více o tom zde - věřím, že váš plicní lékař vám doporučí vhodnou dobu, kdy to bude bezpečné a na sále si vás ohlídají, mají tam plicní ventilaci a při rekonvalescenci vám pomohou zvládnout případně mírné přechodné zhoršení, pokud k němu vůbec dojde. Nebojte se. O to větší důvod tam jít dřív, než za pár let.

Když jsem s jiným problémem skončila na onkologii, udělali mi vyšetření, zjistili kameny, o kterých jsem věděla už hodně dlouho. Onkolog si mě posadil a začal mě přesvědčovat na operaci. Říkal, že kdybych byla jeho paní, že by se mnou nemluvil tak dlouho, dokud bych si nenechala žlučník vyndat. Že si vůbec nedovedu představit, kolik tam mají případů, kdy na počátku byly kameny ve žlučníku a špatná funkce zapřičinila, že se to zvrhlo v nádorové onemocnění. Přežila jsem ozařování, přežila jsem chemoterapii a ještě holohlavá, jsem dostala šílený žlučníkový záchvat. Zánět zklidnili léky na nejnutnější mez a nastoupila jsem do špitálu. Odmítla jsem laparoskopii a poprosila o větší řez a revizi všeho, až kam uvidí. Jasněže měli ze mě srandu! Já jsem jen chtěla mít jistotu, že ta "mrcha" se nezahnízdila i jinde a že chemoterapie moc neponičila játra. Udělali o co jsem žádala já jsem měla klidnější hlavu. Jsem tomu všemu ráda a jsem všem nesmírně vděčná. Myslím si, že byste se měla bát jiných věcí, než je anestezie a že má historka vám pomůže v rozhodování. Hodně štěstí