Manželka mě nemiluje

Moje rada. Neváhej a rozumně se s ní dohodni na rozchodu. Pokud to neuděláš, budeš jednou litovat ztraceného času.

Vy asi moc nenaděláte,záleží opravdu jen na ní,jak se rozhodne.Žena pokud se rozhodne,málokdy jí jde oblomit.Jestli je jediný důvod,že je zamilovaná,pak musíte jen čekat a netlačit na ni.Třeba si uvědomí,že je škoda zahodit tolik společných let ale taky může podlehnout zamilovanosti.Po tolika letech je zamilovaná,kdo ví jak moc racionálně myslí.Jedině zkoušet spolu mluvit,aby věděla jak moc o ní stojíte,ale nepřehánět to,ať nejste doťerný ,vlezlý,hysterický...atd.to by jí mohlo odradit definitivně.

Dobrý večer, vše záleží na vaší dohodě s manželkou. Zkuste ji přemluvit k návštěvě poradny, abyste se kulturně rozvedli tak, aby děti netrpěly a tam se udělá nějaká rozumná a vyvážená dohoda, kde bude i styk s dítětem a jak bude i provizorně fungovat domácnost (platby, úklid, vaření atd.). Sice dokud neproběhne rozvod, nemá to žádnou právní váhu, ale mnohdy to pomůže. Už jen to, že se to sepíše, je tam třetí, nestranná osoba, to je něco, co tak nějak lidi nutí to brát mnohem vážněji, než doma ústně.

I vy byste tam mohl načerpat hodně podpory pro těžké období, které vás čeká, takže jestli tam žena nebude chtít, jděte tam sám. V lecčems vám mohou i prakticky poradit, co se rozvodu týče.

Pokud vás soužití se ženou ničí, setrvávat např. v kamarádském manželství, kdy každý má svého partnera, by pro vás nebylo možné.

Ano, dovedu si to představit. Proto bude dobré, když vám s tím někdo pomůže.

Víte, kdyby to bylo nějaké jednorázové poblouznění, tak by se o tom dalo uvažovat, ale u vás byly špatně rozdané karty už do začátku, když si vás brala manželka bez lásky s tím, že si snad zvykne. Jak vidíte, láska jí chybí a když by to nebyl tenhle milenec, bude to jiný. Takový život neni k žití ani pro vás, ani pro ni, ani pro děti. Když se kácí les, lítají třísky, bude to bolet, jako když se řízne do vředu, ale pak se to začne uklidňovat a až pochopíte a přiznáte si konec, postupně se s tím smíříte a časem si snad najdete milující partnerku a budete šťastný i vy.

Je moc dobře, že myslíte na děti, na ty nikdy nezapomínejte, i kdyby se přes vás převalil oceán špíny. Jsou vaší záchrannou kotvou. Lásky přicházejí a odcházejí, ale děti tu budou pro vás vždycky.

Poradna je dobrý nápad,známým sice nepomohla,ale aspoň se "pročistil vzduch"a oba pochopili,proč spolu nemohou být a že není co zachraňovat.Slyšet spoustu věcí před třetí osobou a poslechnout si jak to vidí ona,Vám pomůže nebrat to tak tragicky.

Hlavu vzhůru,život nekončí a hlavně ten nový bez manželky potom začít dobře a promyslet si to(žádná ukvapená rozhodnutí)To byste raději dál žil s někým o kom víte,že je s Vámi jen ze zvyku?Děti Vás budou mít pořád stejně rády,to se nezmění.

Znám případ,kdy žena odešla od manžela k milenci.Rozhodnutá,že dělá správně.Manžel v krizi a nešťastný,ale problémy nedělal.Jak začli s milencem fungovat jako pár a do toho péče o její děti zjistila,že to není ten pravý pro život a zamilovanost byla fuč.Borec byl zvyklý žít jinak a najednou pochopila jaký byl manžel skvělý.A slepá ulička-on jí nechce,protože jej podvedla s jiným a jak to zase říct dětem.Ona nechce,protože je hrdá a nechce přiznat,že udělala chybu.Přiznala to jen mi,kamarádce v lehké opilosti

Jestli to bude i Váš případ,to je ve hvězdách.

Jak to zvládnete sám a budete za dětmi jezdit,než se rozhodne zkuste teda bydlet sám.Třeba jí to pomůže se rozhodnout.Jen jí nedělat žádné scény,prostě zachovat klidnou hlavu a vysvětlit v klidu proč to děláte atd.

V tom případě jste obyčejný hlupák! Počítejte s tím, že když to udělala jednou, tak to udělá i po druhý! Je jen otázka času, kdy bude zase nespokojená nebo někoho potká! Máte pravdu, ženy jdou za svým snem,ale jsou i ženy, co vědi, co chtějí a to je pak úplně o něčem jiném.

Jak to tak čtu, měli byste sundat sukně pánové a nasadit kalhoty a najít si ženskou, která ví co chce, nemá v hlavě bordel a bude vás milovat!

Boha jeho, s takhle zoufalou backorou jsem uz dlouho nesetkal. Vy v sobe nemate spetku hrdosti. Tfuj, kam ten svet speje. Chlapi vymiraji.

Mne se to taky stalo a manzel byl neuveritelne trpelivy. Nebyla jsem neverna ve smyslu ze bych s tim druhym spala, bylo par pus, parkrat rande, byla jsem moc zamilovana a neslo to prehlidnout. Ten druhy to ukoncil, protoze videl, ze se strasne trapim. Uplne jsem zblbla! Trvalo asi 5 let, nez jsem se z toho uplne vzpamatovala a potom jsme se s manzelem zase milovali. Takze to jde, ale s velkou trpelivosti. Nevim, jaka je statistika, ale u nas by byla skoda to vzdat a rozvest se. Musela jsem to napsat, kdyz tady ctu ty chytraky, co radi rozvod a ze ten, kdo zustane, neni chlap.

Tomi, tak jsem si všechno přečetla a vidím, že jste docela rozumný a že to chcete skutečně řešit. Nevypadá to tak, jako v ostatních podobných otázkách, kdy se tazatel sice ptá jak z toho ven, ale pak tvrdošíjně odmítá každou rozumnou a radu. Já bych řekla, že z Vaší strany to už také není zamilovanost, to si jenom namlouváte. Po tolika letech jde spíše o zvyk na určitý život s partnerem, kterého znáte dlouho a máte ho rád. V tomhle si nakonec budete stejně udělat jasno sám. Je to citová záležitost a nikdo z nás ve Vašem příbehu citově zainteresovaný nemůže být, i když "tím samým" někteří i prošli. Ono to totiž nikdy není to samé, i když to tak zvenku vypadá. Vaše manželka Vás určitě ráda má, ale není do Vás zamilovaná. A kdyby si nenašla toho milence, tak byste si ani neuvědomil, že Vás už nemiluje a ani by Vás nenapadlo podobnou otázku řešit. Byl byste spokojený. Problém v této situace je ten, že Vás by Vás ani ve snu nenapadlo, že by se mohlo všechno to, na co jste byl tolik let zvyklý, najednou rozpadlo. A to bolí hodně. Každá ztráta bolí, ale tahle bolí jinak. Když nám někoho blízkého vezme třeba smrt, také se nám všechno rozpadne a je to děsné a bolestivé, ale nakonec se s tím všichni časem smíříme. Jenomže to víme, že v tomto případě není v lidských silách něco změnit. Kdežto ve Vašem případě si myslíte, že máte naději něco změnit, a vrátit zpět. Vaše manželka je na tom mnohem lépe. V prvé řadě ji netrápí svědomí, protože se Vám přiznala. Ve druhé řadě se pro ni vlastně nic nezměnilo k horšímu, ale spíše k lepšímu. Ona se nemá čeho bát. Vy jste jí ukázal, že o ni přijít nechcete a že jste ochoten čekat a trpět. Takže ona si může spokojeně prožívat svůj milostný románek, bez obav, že by se něco provalilo a ona by o své zázemí mohla také přijít. To Vaší manželce nehrozí, sám jste jí to přiznal. Tak proč by se ona žinýrovala, když ví, že se jí nic nestane. Já nevím kolik je Vám let, ale asi budete ještě dost mladý na to, abyste svůj další život nepromarnil zbytečně. Ono to je totiž tak, že i kdyby se to po nějakém srovnalo a ona se se svým milencem rozešla, tohle mezi vámi zůstane. Na tenhle šrám nikdy nezapomete a stejně už to nebude mezi Vámi jako předtím.

A na děti se v tomto případě nesmíte vymlouvat. Teda myslím to tak, že se stává dost často, že jeden z partnerů a vždycky to je ten opuštěný, hledá morální zázemí a oporu v dětech a říká, že to a nebo tohle nemůže udělat kvůli dětem. Jenomže tohle pravda není, protože ani ty děti nemohou být šťastné v takovémto prostředí. Jsou to sice děti, ale to neznamená, že ničemu nerozumí a že nevidí, že to mezi vámi neklape. Pokud v sobě najdete sílu k rozchodu, tak tu agonii končícího manželství neprodlužujte. Ale musíte to říci tak, aby Vám manželka uvěřila, že to myslíte vážně. A pokud to je z její strany jenom nějaký úlet z nudy všedního života, tak je docela možné, že se rychle vzpamatuje. Pokud ne, tak to fakt už nemá smysl. Ale máte ještě jednu možnost. Smířit se s tou situací, zvyknout si na toho třetího, a snažit se žít jako předtím. Ale to je psychicky strašně náročné a skoro nemožné.

Dobrý den, právě pročítám vaše příspěvky na internetu, právě procházím něčím podobným. Jen s tím rozdílem, že manžel nikoho nemá. Máme 2 děti,3.5roku a 9měsíců. Prý už mě nemiluje a já jeho pořád. Budeme se rozvádět, pořád jsme tady spolu a mě to ničí. Ten nezájem, to že ho nepřitahuji, nedokážu to pochopit. Nikdy jsme se nehádali, měli krásné manželství (bohužel to bylo nejspíš jen z mí strany)...

Jak vy na to s odstupem času koukáte? Jde se odmilovat a najít si někoho nového?

Děkuji a držím vám palce!

Snad už je vám líp

Lucka

Pokud máte manželku opravdu rád, berte ji takovou jaká je, a pomožte jí projít obdobím poznávání jiného možného vztahu a nerozhodnosti jak s tím zacházet a co dál. Může se scházet s kým chce, psát si s kým chce, jít kdykoliv kam chce, stejně jako vy. Samozřejmě s ohledem na chod domácnosti a na život s dětmi. V klidu. To, že si píše vás sice může ničit, pokud nepochopíte situaci.

Píšete, že vás má ráda, tak to nepokažte. Hlavně ať děti mají nerušený klid pro život a oba dva rodiče. Jestli se žena bude chtít rozhodnout o změně, buďte s ní jako chápavý a milující muž, který pochopil, že si zkouší něco nového, nepoznaného, dopisování si s někým novým, je to pro ní nové, má se na co těšit a že prožívá podivný stav rizika zboření dosavadní životní jistoty. Stejně jako vy se jistě těší domů k dětem i k vám, když vás má ráda, vaří, peče, uklízí, narovná vám límeček když odcházíte v čistých botech ve vyprané a vyžehlené košili a když se vrátíte, máte doma uvařeno a teplo domácího krbu.

Co když vy jste také měl nebo máte možnost navázet nějaký zajímavý vztah v práci nebo na dálku. Nic víc, jen radost z nové známosti a povídání. Když jde v nějaké kulturní zemi muž se ženou na oběd nebo na výstavu, je to společensky přijatelné, protože to společnost bere jako běžný společenský styk. V těchto zemích, zvláště za oceánem, za každým takovým vztahem číhá rozvodový právník, který by z překročení regulí vyždímal pro sebe veliký honorář, na který by doplatil nešťastný pár. Takže si dávají pozor, aby vztah nepřekročil určité hranice, ale nevyhýbají se běžných známostem a svým zájmům, koníčkům.

Nemiluje, je kopa manželství kde se nemilují ale žijí spolu. Zamilovanost vyprchá. Proč se ptáte zde a neřešíte to se ženou, co zde čekáte, že k vám někdo přijde domů? Buď trpět, nebo řešit. Trochu sebevědomí to chce a ne sebou nechat orat.

No a šlo to, teď má peška žena.

Tak to jste myslím udělal dobře. V tom přispívání to nepřehánějte. Musíte si opravdu pořádně promyslet, aby netrpěli děti nedostatkem, ale ona se zase musí umět postarat o normální chod baráku, když tam bude bydlet sama a později možná i s tím přítelem. Ona si totiž také musí uvědomit, co všechno jí s zároveň s Vámi odchází. Ale myslím, že zase takový trouba nejste, abyste platil všechno dál. Má přítele, tak ten musí také přiložit ruku k dílu.

Tak tohle nechápu.. Stará vám vy... s jiným a vy se jen tak odstěhujete a budete přispívat na domácnost?! Jste srábotka a ne chlap! Takhle budete pořád jen onuce se kterou si každá ne zrovna chytrá žena vytře řiť! Je mi vás opravdu líto

No řekněme, že tazatel je vlastně povinen přispívat minimálně na děti, i když opouští rodinu. Takže není žádná srábotka, ale chlap, co ví, co má dělat.

řekněme, že opouští děti, protože jeho stará je... ( neví co chce). Osobně bych manželku vykop nebo pokud bydlí u manželky, sbalil děcka a snažil se je vychovávat v lepším prostředí než které je schopna vytvořit jejich matka. Dále bych udělal vše proto, aby soud svěřil děti do péče otce.
Takhle bude jen hodnej strejda, který s dětmi tráví dva víkendy v měsíci a solí prachy!

Ale no tak, jak můžete vědět, že manželka tazatelova je špatná matka...?

jistě bude stejně dobrá matka jako manželka.

Hm...s vámi je to marné mrhání času... a škoda klápotu do PC klávesnice. Hough...

Myslím,že by nebylo fér nepřispívat,pokud pán bude jen na čas pryč,mělby.Přece nenechá z trucu ženu na vše samotnou.Po tolika letech si dělat schválnosti není moc dospělé.(i když to lidé při rozvodu rádi dělají)Pořád jsou manželé,nevyhodila jej,podvedla jej,to ano,ale řekla mu to.

Jak by bylo jemu kdyby se sebrala ona,utekla k milenci a nechala mu všechno placení a děti na krku.

Tomi,

a opravdu někoho má, opravdu je ti nevěrná nebo je to jen ve stádiu podezření. Zeptal jsi se jí na to? Pokud spolu spíte, není nic ztraceno. Z Tvého popisu to zřejmé není. Zeptej se jí jestli si máš také někoho najít.

Pokud ano, chápu je to bolestivé, na druhou stranu ji poděkuj, že to přišlo tak brzy. Představ si, že by se to stalo, až Ti bude třeba 55 roků. Víš, ono i kdyby se to urovnalo, tak Ty už na to nikdy nezapomeneš a žít s tímhle vědomím kdy to znovu přijde, bych opravdu nechtěl. Další nezanedbatelnou věcí je, zajištění bydlení po dobu po rozvodu a finanční vyrovnání. Nejdříve proběhne soud o děti a až potom ten rozvodový. Kdo bude platit půjčky nebo hypotéku pokud nějaká je. Už teď Ti doporučím, všechny dohody písemně u právníka, protože po čase přijde kamarádka, kamarád s tím, "nebuď blbá přece mu to nenecháš" a pak to začne. Platí to pro obě strany tak mně nekamenujte. Ta moje po 30 letech zvedla kotvy a teď mě honí po soudech už 5 roků i přes to, že jsme měli dohodu. Dokonce vysoudila i neplatnost této dohody, kterou vypracoval právník. Bohužel zapomněl slovíčko "dobrovolně" .

Zkus si někoho najít a moc to neutajuj, už jen proto, aby si nemyslela, že jsi k ničemu. Vezmi si telefon, aby to viděla a běž si jako hovor vyřídit ven. Vzbuď její žárlivost ať vidí, že je o Tebe taky zájem. Úspory pokud jsou někam zašantroč, ne proto bys ji ošidil, ale proto, aby ona neošidila Tebe. Polož si otázku, dokážeš vychovat a starat se o dvě děti až do jejich 18 roků a pravdivě si odpověz. Víš kolik žen běhá po světě a touží po něžném pohlazení?

Je to moc těžká situace a každý ji řešíme jak umíme. Držím palce