Kamarádka si vymýšlí, je jí 11let

Chorobná bájivá lhavost se dostává často až do takové formy, kdy lhář tomu sám začíná věřit.

Dcerám bych to vysvětlila, aby ji braly s rezervou a až ji zase někde "požahají mešity", ať tomu nevěří, nepláčou a nechtějí ji adoptovat. Zlá být nemusí,ale byla bych pro, aby se děvčata více věnovaly jiným kamarádkám. Proč? Chodí k Vám domů a brzy se může město bavit tím, že se Váš manžel ji pokoušel znásilnit v koupelně. Nebo něco podobného. Mohla jste ji třeba obtěžovat i Vy. Bájivé lhaní nezná mezí.

Není jediná, která s děvčaty kamarádí. Ať se upnou na ostatní a s touto pozvolně vztahy ukončí. Třeba to nemyslí zle, ale může svou fantazií o Vaší rodině pustit mezi lidi něco, co Vás bude následně sakra mrzet. Jaga.

Dobrý den,

běžně se vymýšlení vyskytuje u dětí s bujnější fantazií tak do 6 let. S příchodem do školy už takové vymýšlení většinou samovolně vymizí. Doufám, že se to stane i této dívčiny, ale je otázkou, jestli si dívka takto vymýšlela už dřív, když byla menší, nebo to začalo až v poslední době a tímto nešťastným způsobem si vynucuje pozornost vrstevníků a kompenzuje nějaký pocit méněcennosti (např. nedostatek pozornosti doma), nebo už vystrkuje růžky nějaká porucha osobnosti.

Takové lhaní (říká se tomu bájné lhaní, mythomanie nebo syndrom barona Prášila) je typické zejména u hysterických a histrionských osobností. Jak obtížný to může být problém, pokud to vytrvá do dospělosti, si počtěte v odkazech níže. Zaujal mne zejména ten Höschelův článek a zmínka v něm, že asi u 40% z nich je na pozadí nějaká EEG abnormita, úraz hlavy či infekce centrální nervové soustavy.

Co s tím můžete dělat vy? Pokud je to důležitá dceřina kamarádka a na kterou je dcera silně vázaná, která se u vás vyskytuje často, pokuste se ji něco naučit nebo směrovat nějakou hru či pomoc v práci, kterou s dětmi děláte společně tak, aby děvče vyniklo a naučilo se budit pozornost zdravým způsobem. Ideální by pro ni byla činnost v nějakém dramatickém kroužku, kde by si hysterii a touhu po pozornosti kompenzovala divadlem. Ale, upřímně, moc se s tím dělat nedá. Pokud to přetrvá, patří to spíš do rukou zkušených dětských psychoterapeutů a i pro ně je dost obtížně zvládnutelný oříšek.

Buďte ráda, že se to netýká přímo vaší dcery. Snažte se dceru spíš nakontaktovat na jiné kamarádky, s touhle by se mohla dostat do potíží, a to nejen tím, že se vaše dítě stane nějakou postavou jejich výmyslů.

Setkala jsem se s tím u jedné kamarádky mé dcery též, ale tam to vypuklo až později, kolem 15. roku, do té doby jsem žádné vymýšlení u ní nepozorovala, i když u nás trávila dost dlouhý a opakovaný čas na chatě. Děvče se začalo též pořezávat. Bohužel s ní žádná řeč nebyla, ale dcera jednou přišla ze školy vyděšená s tím, že jí tohle děvče vyprávělo, že mělo kamaráda, kterého smetl vlak a chodí mu do lesa na hrob a dává mu tam dárky.

Díky tomu, že tato holka dřív nelhala, jsem se tímhle výmyslem zabývala až do té míry, že jsem zjišťovala, zda nějaký mladistvý v té době nezmizel. Naštěstí ne, ale chování dívky byla pro mne záhada.

Na psychoterapii ani terapii léky vůbec nereagovala, nepomohl ani několikaměsíční pobyt na dětské psychiatrii, naznačovala, že ke svému pořezávání má důvod, ale tvrdošíjně odmítala tento důvod sdělit.
Nakonec se dceři svěřila, že ji léta znásilňoval vlastní otec, když se v noci nalil. Ten otec, kterého jsme tak obdivovali, jak se dětem věnuje, vymýšlí pro ně bojovky ap. Dodnes nevím, jestli to byl její další výmysl, nebo skutečný důvod. Obojí je možné.

Další malá lhářka byla dívčina ze základky. Ta si vymýšlela takové příhody, co by si přála, aby se staly, aby byla zajímavá a byla asi ve věku 10-11 let, kdy jsem si toho povšimla. V pubertě objevila, že pozornost snadno vzbudí nahými fotkami, tak se přeorientovala na svádění spolužáků a ve škole pak proběhl i jakýsi exces s jejím znásilněním. Ale to už mám jen z doslechu, dcera odešla v 6. tř. na osmiletý gympl.

Fenomenálního bájného lháře jsem měla tu čest poznat asi ve 20 letech. Promyšlenost jeho konstrukcí mne fascinovala, jak to měl vymakané do nejmenších detailů a jak pohotově dovedl reagovat, když ho někdo chytil na švestkách a dovedl se z toho vylhat. Taky nedopadl dobře, dostaly ho drogy a v 25 letech zemřel.

Vzpomněla jsem si na něj, když jsem četla skvělou Šabachovu knihu Opilé banány, kde podobného kecala zastal hrdina Jirka Ptáčník.

Snad se kamarádka vaší dcerky srovná s věkem sama. Je dobře, že to nemusíte řešit vy osobně, ani u jejich rodičů byste s tím nepochodila a pokud vás problém zajímá, přečtěte si odkazy níže.

http://www.hoschl.cz/?text=4877&lang=cz

http://www.zbynekmlcoch.cz/informace/texty/deti-chovani-zdravi/lhani-deti-a-bajna-lhavost-jak-si-ziskat-vzajemnou-duveru-aby-dite-nemelo-duvod-lhat

Ještě přidám toho lháře Ptáčníka zfilmovaného.

Nevyroste z toho. Je to prostě mytomanka. Tato porucha psychiky existuje, naťukejte si do goole "mytomanie" a tam si přečtěte, co to znamená. Já mám totiž jednu kamarádku a ta tím trpěla odjakživa. Tedy musím podotknout, že teď, když už její věk přesáhl 60 let, tak se to trochu zmírnilo. Ale jistá si tím nejsem, už se skoro nevídáme. Ale před x lety, když jsme byly obě mladé, tak mi trvalo několik let, než jsem ji odhalila. Byla velice přesvědčivá a to je právě u těch lidí nejvíc nebezpečné. Dokázala zmanipulovat celý okruh lidí a to takovým způsobem, že i když jste přímo měli důkaz o tom, že si vymýšlí a to, co kecá, že je naprostý výmysl, ještě se ti lidé obořili na vás, že ji pomlouváte. Bylo to dost děsivé, protože dokázala i zle ublížit druhému. A to, co říkáte v poslední větě, že je v kolektivu oblíbená, to je přesně ten příznak této nemoci, ale běda tomu, který by se jí veřejně, anebo i soukromně postavil a do očí jí řekl, že ji prokoukl a aby s těma hámotama přestala. Tahle děvenka je ještě malá, takže zatím nehrozí nic vážného, ale poroste to s ní a ona se bude zdokonalovat. Já bych to kamarádství své dceři raději nějak rozmluvila, pokud by si dala říci. Vždyť má i jiné kamarádky. Tady totiž nejde jenom o dětské vymýšlení, které je neškodné a spíše to člověka pobaví. Tahle už teď zachází hodně daleko. Viz smrtelné nehody a tak dál. Máte velkou pravdu v tom, že si myslíte, že tohle je už moc. Ano, tohle je moc a není to přechodná záležitost a nemá to co dělat s obyčejným dětským vymýšlením. Navíc má divné sklony k morbidnosti, příběhy co jste zde vypsala, se všechny točí kolem smrti.

Je známo, že děti mají bujnou fantazii a dokáží si vymýšlet příběhy, kterými se snaží zaujmou své okolí. Holčina je v pubertálním věku se snaží být podle mne jen středem pozornosti. Možná se jí doma dostává té pozornosti méně, než by potřebovala...Tak chce být zajímavá alespoň pro své okolí. Myslím, že z toho vyroste. Já bych předně promluvila se svoji dcerou a řekla bych jí, že nesmí věřit všemu, co kamarádka povídá. Jinak bych se tím nezatěžovala. Ono to děvče z toho také jednou vyroste.

I to se může stát. Pokud si to děvče ponese s sebou a bude taková i v dospělosti, bude ji to způsobovat problémy. Ale na to by se měli zaměřit spíše její rodiče. Oni ji vychovávají a měli by jí znát..Vy to děvče nezměníte, jen ji dávejte najevo, že ji nevěříte vše, co řekne. Třeba se sama nad sebou zamyslí. Možná má potřebu v druhých vzbuzovaz lítost a zájem o svoji osobu. A tak to dělá tímto způsobem. Ale jak říkám, měli by se tím zabývat spíše její rodiče...

Vysvětlete dceři, že její kamarádka je nemocná - trpí chorobnou bájnou lhavostí. Ať je nad věcí a nebere ji vážně. Takto postižení většinou nechtějí nikomu ublížit, či mít z toho nějaký zisk.