Jak být ok vedle nepříjemných lidí

Velmi bych zvážila, jestli mi práce vedle nepříjemných lidí za to stojí a jak často jim budu vystavena, protože dobré finance a zajímavá náplň práce jsou sice moc důležité, ale jakkoliv fajnovou práci vám otráví špatní kolegové. A na druhou stranu - s prima lidmi můžete třeba čistit kanály za pár šupů a bude vás to bavit. Pokud je to však je jednorázový počáteční náraz a pak budete v klidu, pomůže vám vidina dočasnosti nepříjemného stavu.

Na druhou stranu proti vám hraje to, že jste si nějakou dobu zvykl být svým pánem a aniž jste si to uvědomil, zjistíte v práci, že leccos, co jste dřív lépe snášel, najednou už nemáte důvod trpět a hrát nějaké poziční války; protilátky proti blbcům vymizely. Už taky znáte cenu psychického zdraví. Takže když to bude k nevydržení, jistě to nebudete táhnout do zhroucení a ozvete se včas a odejdete.

Jak se odosobnit od nepříjemných poznámek a vlivů kolegů - tady je každá rada drahá, každý na to má jiné metody. Někdo se jde večer vyřádit na kick-box, jiný vykropit hlavu do hospody, někdo to polyká a snaží se na to zapomenout, jiný si ulevuje už v práci a hází např. ledové kostky z výšky na chodník, představujíc si, že bombarduje své kolegy. Já jsem se od toho odstřihovala tím, že jsem si v duchu říkala, že je to jen hra, že jsme jen kašpárci ve velkém divadle a nesmím se nechat strhnout, že ve skutečnosti tohle, čemu se tady věnujeme, je z hlediska společnosti, lidstva a mého osobního pokroku naprosto nezajímavé, takže cíl je sice dělat dobře svou práci, ale nenechat se vycukat nějakou firemní hysterií.

Pokud jsem narazila na člověka, se kterým jsem si nesedla, nesnažila jsem se ho přesvědčit nebo zlomit na svou cestu a vzpomínala na citát F. Perlse:

"Já dělám své a ty děláš své. Nejsem tu na světě proto, abych žil podle tvých představ a řídil se tvým očekáváním. Ani ty tu nejsi proto, abys žil podle mých. Ty jsi ty a já jsem já. Když se najdeme a shodneme a půjdeme spolu kus cesty, bude to krásné. Když ne, nedá se nic dělat."

Nebrat práci s lidmi. Pokud na to nemáte náturu, nemá cenu se rozbíhat proti zdi. Nedá se to naučit, nepomáhají (dlouhodobě) žádné duševní retardéry, nedejbože pak chemie. Nedokážete to. Sám jsem učinil podobnou zkušenost, naštěstí ji pochopil, přijal a včas vycouval. Od té doby si medím, i když za menší plat.

Moje reakce na dotaz není přímo odpověď, ale vzpomněla jsem si na to, že se říká, že nejvíc naštvete a odrovnáte lidi kolem sebe tím, že se budete usmívat, chovat se mile a cítit se šťastně )

Vždyť ještě ani nevíte, jestli tam skutečně nějací nepříjemní lidé budou. A pokud musíte, nebo si vyberete pracovat jako zaměstnanec, s tímto faktorem musíte počítat. Tomu se nelze vyhnout. Ale já Vás dobře chápu, také jsem nesnášela aby mi do mé práce někdo kecal a hlavně ne někdo, kdo byl nekompetentní v oboru, ale měl nějakou funkci. To mluvím o dobách dávno minulých. Odešla jsem a postavila se na vlastní nohy v jiném státě. Bylo to náročnější na všechno, ale nikdo mi do ničeho nekecal. Myslím, že dnes to můžete udělat i u nás. Rozmyslete si, jestli Vám stojí zato sklánět hřbet a držet h.bu, i když budete vědět, že pravdu máte Vy. Píšete, že jste už na "vlastní noze" podnikal, možná bych se na Vašem místě spíše snažila v tomto směru, a rozšířila si obzory možností. Já bych teda nikdy nemohla pracovat pod něčím velením. Teď už nemusím, ale kdybych musela, tak bych opět hledala možnost být svým pánem.

Ale pokud se rozhodnete nabízenou funkci přijmout, tak v žádném případě dopředu neuvažujte, že tam budou nepříjemní kolegové a že to nevydržíte. Buďte optimista, jinak to nemá smysl.