Mám k vám všem důvěru, hlavně k těm co tady jsme jíž nějaký ten pátek. Chci se s vámi o něčem PORADIT! mám přátelé , děti , vnoučata. ale chci znát názor lidí kteří mne neznají , neví jak vypadám , jaká jsem.Je to těžké mluvit o sobě.Jsem mnoho , moc let oficielně sama. Mám tři děti , hezký byt , autíčko a malou chatu. mnoho let jsem pracovala a při tom všem toho hodně stíhala.Dnes si pokládám otázku, co dál. je mi smutno , děti nechci do svých myšlenek zatahovat, mají své starosti, snaží se i tak pomáhat .je škoda zustat sám , s nikým se nezasmát , nevyslechnout jeden druhého.Vím že je na světě mnoho starších mužů kteřítouží po takové ženě, kterou všechno baví, má ráda práci, vaření atd.Ale nejsme tu jen na tu práci , taky to pohlazení a objetí to zchází . Podotýkám že bych mohla mít muže i mladšího ale zadaného a to já nechci . A proto se ptám sebe , vás mám se snažit o něco co možná už nenajdu. prosím , nejsem tak naivní nemyslím na prince , jenom na milého slušného pohodáře., který umí být tolerantní k určitým nedostatkům, a chce vdobrém i špatném dožít ten pozemský život. díky za váš názor. vaše Korina
3x
Dobrý večer, pokud jde o vztahy ve zralém věku (vztahy již bez dětí), já jsem zastánce odděleného bydlení, neboli "teď už jen to hezké". Takže je fajn mít kamaráda a milence v jednom, ale proč hned soužití? Někdo mívá mizerné nálady, někdo v noci prdí, někdo je sova a někdo skřivánek, někdo uklízí denně a jiný až tehdy, kdy mu nepořádek vadí, někdo miluje jídla na cibulce a jídla s nivou a někomu to smrdí...
Není to ideální, když pěkné rande skončí pěknou pusou a každý hajdy do svého? A jednou pozve domů ona jeho, jednou on ji, hostitel vždy přichystá občerstvení a host přináší jen svou vzácnou maličkost (a třeba lahvinku dobrého vína). A když chtějí oba, zůstane se spolu až přes noc, ale když nechtějí, mají oba možnost mít svůj klid a své zvyky.
Odpadá tak i nebezpečí toho, že někdo hledá ubytování, služku, sponzora...je to prostě čistší.
3x
Pro sebe bych si uchystala jiný osud, ale Vám muže nerozmlouvám. Každý jsme jiný, někdo je raději sám, jiný je družnější.
Často si říkám, že po tom, co jsem všechno prožila za 40 let manželství, bych zaručeně zůstala sama. A vůbec by mi to nevadilo. Pořídila bych si konečně pejska, chodila hodně do přírody. Jsem dost soběstačná i na technické práce. A tak jsem toho názoru, že mladý už by nepřišel a na co se zlobit s dědkem? 
Navíc, v pozdním věku už nejsou lidé tak tvární a schopni změny chování a svých zvyků. Třeba by měl nějaké návyky, které by mě neskutečně štvaly. A stejné by to třeba bylo i opačně.
Uvařila bych si po svém, šla bych, kam bych chtěla /manžel by třeba nešel do divadla, já móóóc/, žila bych si po svém. Ale současně se nechci rouhat a tomu svému dědovi nic zlého nepřeju. Pro kafe k židovi mu rozhodně nepůjdu.
Moje mamka ovdověla celkem 3 x. Poprvé jí bylo pouhých 42 let. Následně si našla slušného vdovce.Po čase se vzali, on onemocněl rakovinou kostí. Přes rok mu trvalo, než zemřel. Vysoký statný chlap a ke konci vážil pouhých 35 kilo. 
Pak byla dlouho sama, následně si našla opět vdovce, znali se už kdysi v mládí. S ním žila spokojeně asi 5 let, následně umřel během několika dní na rakovinu slinivky.
Smutný osud. Dnes je mamce 83 let, už je sama. Zažila v životě hodně smutku.
Pokud cítíte, že by Vám bylo dobře s pánem, najděte si někoho, s kým vyrazíte na výlet, za kulturou...Dneska je moderní říkat "přítel". Ale ne se hned zavazovat, stěhovat ho k sobě, nechat znít svatební zvony. Prostě si žít každý sám, jenom se scházet. Ušetříte se případných zklamání.
Nemyslete si, že Vám nepřeju láskyplný vztah, ale mám zkušenosti, že lidský život se neskládá jenom z toho pěkného. A vy,pokud si budete držet určitý odstup a nezávislost, budete mít zadní vrátka, jak ho případně poslat do pryč, kdyby něco.
Tak hodně štěstí a pečlivý výběr. ve vašem věku už jistě máte dostatek zkušeností, jak na ně a určitě jak i nenaletět. 
Jaga.
Milá Jago taky bych si to takto představovalla, bohužel divadlo , procházky atd s tím jsem neuspěla. Tak zvedat pokličky , pivečko po dobré baště. A prosit o zrytí jednoho malého záhonku.Taky si umím toho hodně udělat ale nebaví mne to samotnou, mám kamaráda který se občas staví a bavíme se o mužích a jejích myšlení. taky říká Jo holka ty jsi propásla tu dobu když chlap byl ještě chlapem , co by si chtěla někomu dělat pečovatelku , kuchařku a vůbec bud ráda že jsi sama. Něco na tom bude, uvidíme. Na jaře až se příroda pohne možná že na zahrádce někoho při okopávání záhonku vykopu . né dělám si legraci , nic nebudu hrotit, Hezký den všem
1x
Dobrý den, no, a proč ne? Vždyť uvažujete zcela normálně, cítíte to tak, máte tu odvahu do toho jít a víte, co chcete. Tak, ještě jednou - proč ne? Já hlasuji ano. Zdravím!
P.S. Ale, jenom si rozmyslete, jestli se chcete starat o dědka 
.
Kdo si chce život zkomplikovat, tak jde do vztahu. Kdo chce mít klid, tak zůstane raději sám.
0x
Korino, určitě se pokuste najít partnera. Samota Vás nenaplní a můžete ještě kousek pěkného života prožít ve dvou. Pokud do toho máte chuť a odvahu jít, nechcete stárnout sama, pak určitě myšlenku na život ve dvou, nezavrhujte. Přeji Vám, abyste toho pravého pro svůj život našla a bylo vám spolu fajn. Život je krátký a nikdy není pozdě na život ve dvou. Já osobně Vám moc fandím a přeji štěstí!
0x
Dobrý večer Korino! Chápu, jak vám může chybět pohodový mužský. Jak jsem pochopila, žijete dosti dlouho sama a zvládáte to. I vaše rodina si na toto zvykla. Pokud si někoho najdete, tak ač budete mít doma pohodáře, což bych vám moc přála, nemusí se ten pán líbit vaší rodině. Anebo další možnost - vaše rodina se nebude líbit muži, kterého byste si vybrala. A další možnost, všechno klapne na jedničku a budete spokojená jak vy, tak vaše rodina, i nový partner. Bohužel, tato situace nebývá tak častá. A s tímto vším musíte při výběru partnera počítat. Věřte, že žít s člověkem, který neustále brble na vaše děti, vnoučata, případně je úplně ignoruje, je velmi stresující. Toto je můj názor odpozorovaný z reálného života.
Podívejte se na to i opačně.Ten potencionální partner má jistě také své děti,vnoučata...Korino,šla bych do toho hned,samota je to nejhorší,co může "na stará kolena" člověka potkat.Materiálno není všechno...
Pro Wamp: Paní Korina chtěla znát naše názory. Já jsem napsala ten svůj. Já vám ten váš neberu, ale jste si jistá, že všichni znovu provdané a oženění rozvedení, vdovci, vdovy jsou SKUTEČNĚ ŠŤASTNÍ? Je velice lehké napsat "Jdi do toho" a čekat, že vše bude jako z romantického filmu.
milí přátelé díky za vaše názory a rady, pravda je že my v letech máme své vyjeté koleje po kterých jedeme a jakákoliv změna dokáže narušit život a né vždy v dobrém.Já si o sobě myslím že jsem člověk nekonfliktní , ráda se přispůsobím ale né ve všem.Já vím že je to těžké, ale když oba chtějí jedno a jsou k sobě upřimní , tolerantní a hlavně nesobečtí tak i život po šedesátce může být poměnkový, sluníčkový a úsměvný...
0x
Me napadla jako prvni myslenka a proc byste mela zustavat sama?!Zivot ve 2 je vzdycky lepsi,ale jeste najit tu druhou polovicku, ale zase na druhou stranu celej zivot rikam, ze clovek nesmi cekat,ale musi jit stesti naproti.Samo za nikym neprijde.. Byt s nekym zadanymnema budoucnost ani dustojnost pro nikoho..Treba moje mamca sla stesti vstric a ji v tom pomahala..Sama mam 2 male deti, me zemrel tata brzy v mych 19 letech v jedne minute a ziotni sok pro celou rodinu jak uzbto tak byva..Casem jsem z domu odesla, mam scou rodinku a stejne moji brachove a mamca poznala pana co bydlel kousek od ni..Sama sobe se smala,ale ja ji vzdy rikala, ze jestli se ji libi, tak at jde do toho, alias do nej,,,Zacala jsem ji radit jak se ma namalovat, chovat, co rikat..Bylo mile videt mamcu jak pubosku..No, zabral a dnes jsou spolu uz hooodne let.Milan, tak se jmenuje byl taky vdovec nejaky casa sam by se asi nikdy neodvazil oslovit..Kazdej z nich ma svuj byt a stridave jsou jednou tam a pak zase tam..Spolecne si koupili zahradu o kterou se spolu staraji..Pokud clovek neco chce, tak by si mel o to rict..Preju hodne stesti a urcite nezustavejte sama..
0x
říká se,že nikdy není pozdě,a že ve dvou se to lépe táhne,nejde jen o chvilky štěstí,ale i o to,že na starosti a trápení není člověk sám,děti vylétli z hnízda a mají svůj vlastní život,a na trochu toho citu má každý nárok,a jestli se k tomu děti postaví špatně,tak jsou to sobci,kteří mámě nepřejí to nejlepší.co člověk může v životě mít>>> nebýt sám a mít se ke komu přitulit...
...za mně: jděte do toho a přeju hodně štěstí
0x
Korino, jestli to jen trošku půjde, nezůstavejte sama. Problém je však ten, že slušní chlapi jsou ženatí. Slušného chlapa si žena drží doma. Do ženatého chlapa nikdy! Rozvedení, to už museli být pacholci, když je žena opustila nebo vyhnala po dlouhém vztahu, bojím se říci, v letech, raději se táhala posoudech a o majetek, než by měla klid, když by to jenom trošku šlo ! A pak už jen vdovci. Ale těch je úplně naličko, skoro nic. Asi je to moc černý pohled, ale mám tuhle zkušenost. Osud byl ke mně milosrdný a postavil mi do cesty staršího pána, kterého jsem znala celá desetiletí, dlouho jsme se neviděli. Byl čerstvě ovdovělý. Až při vyklízení věcí po ženě, přišel na to, že paní nakupovala zlato ve zlatnicvích a měla ho v krabici od bot, jakože zlatý padák. Tedy cenu to mělo jen jako zlomkové zlato. 
. Zahradu darovala dceři z prvního manželství, protože byla psaná jen na ni a spořitelní knížka jen na její jméno, tu si ihned vzala dcera. Takže milému, bolavému, smutnému mužskému, který byl projektantem a stále doma kreslil a vydělával si, ve chvíli vyschly slzy bolesti a změnily se na vztek. Já jsem ho potkala v době, kdy i ten vztek odcházel. Bylo to pěkných 5 let. Bydlel kousek ode mě a taky měl pejska. Denně jsme chodili na procházky, na večeři, na zmrzlinu, někdy jsem uvařila já. Pak koupil zahradu, abychom měli kam chodit, kde ugrilovat kousek masa a kde si vypít kafe. Každý problém, byť jen nákup nové rohožky, jsme prodiskutovali, probrali. Pokecali, zavzpomínali, zasmáli se. Stále měl svůj byt a bydleli jsme každý ve svém. Po 5ti letech se Osud usmál a pravil: Užila sis, stačilo! Spadl, zlomil si krček, zápal plic ještě v nemocnici a poměrně rychlý konec. 
Ráda vzpomínám. Chybí mi ta povídání, slova: "sluší ti to", jeho rada, jeho pohled. Chybí mi on. Jasněže mě občas štval, ale byl a byl na něho spoleh. 
Jen jestli vám mohu poradit, najděte si někoho, ale buďte velmi pozorná k maličkostem, při kterých vám zabliká světýlko, jakože bacha! A nespěchejte se stěhováním a jakože jedno tělo a jedna duše. Těch slušných je opravdu málo. Ale dobrých herců je moc! 
Hodně štěstí a laskavý osud!
dobré ráno všem! Taky mám své zkušenosti s určitým druhem mužů, člověk mu věří a myslí si že je naladěn na společné vlně.Když byly děti malé chtěla jsem aby měly aspon kamaráda když né tátu. Tak jsem se snažila se s někým seznámit. V krátkosti ,bylo nám spolu dobře i když jsme se viděli tak 2x týdně. Měl rád peníze a taky je uměl vydělat, já jsem podobného ražení ale né za každou cenu. Nikdy nic nepřinesl když k nám na 2 hod. přišel na návštěvu, často jezdil do NDR, stalo se že přivezl mě kávu dětem nic. Mrzelo mě to ale aspon otevřelo oči , jednou přijel pozdě večer právě z německa . tašku a bundu hodil do předsíně a hned do koupelny. Děti už spaly, já pořádkumilovná jsem vzala jeho bundu řádně ji pověsila a tašku ze země položila na lavici, nevím jak se to stalo , najednou jsem slyšela divný sypavý zvuk . taška byla špatně zavřená , převrátila se a vysypala svůj obsah. bonbony , žvýkačky , čoko no samé dobroty u nás nic takového nebylo.rychle jsem to nacpala zpět a byla jsem z toho nervozní, on vysprchovaný a hned by nejraději šel do ložnice . vymluvila jsem se na ženské dny. No poseděl vypil kávu a něco slupl a že musí jet. Než sem za ním zavřela tak jsem čekala že tam nechá aspon tři žvýkačky nebo bonbony pro děti a nic. ještě mezi dveřmi procedil, nebyl čas ani nic koupit snad příště. Ž ádné příště se nekonalo. . Byl tak umanutě šetřivý že to měl na kšeft ani né pro své děti. u mne se vykoupal aby ušetřil za teplou vodu. Né sobce a takového šetřílka nikdy... ha ha co asi dělá?
0x
dobrý den, já myslím, že se můžete zkusit porozhlédnout, ale buďte opatrná - jak už tu zaznělo, slušných a milých pohodářů, kteří jsou v tomto věku sami, bohužel moc není, ale hodně se jich tak tváří... časem uvidíte, jak spolu budete vycházet a jestli se budete chtít společně i žít... byla bych opatrná např. i na to, aby neměl exekuce
Tak přátelé dnes jsem byla s kamarádkou na obědě, dívala jsem se kolem sebe víc než jindy a tak jsem si tipovala při pohledu na sedící a baštící muže, kdo je asi sám a kdo né. Kamarádka se smála že to s tím mužským myslím vážně. Sluníčko svítilo, měla jsem dobrou náladu a sama jsem se přistihla že se mi zamlouvalo když nějaký oči muže se zadívaly dýl než je zdrávo.No ten je určitě ženatý a chtěl by si jen užít a hupky domů k manželce , si říkám . No uvidíme co nebo koho mi osud postaví do cesty.Vím jedno , nechci aby mne někdo využíval a nechci se k vůli mužskému trápit to ani náhodou. a je možné že i já nebudu ta pravá pro někoho kdo hledá? díky za upřimné rady , s dětma to mám jasný ty mi to přejí a nikdy by nic nenamítaly pokud já budu štastná. !
Nechci být vlezlá a netaktní, ale kolik máte roků? Jak dlouho už jste sama? Něco jiného je žena kolem šedesátky a něco jiného je žena (a její tělo) kolem čtyřicítky, padesátky. Pak je ještě jeden aspekt, kdy najít toho pravého, tu pravou, je otázkou velikého štěstí. Když se potkají mladí a mají tělo, jeden druhého okouzlí natolik, že i zápory se stávají kouzelnými nebo pikantními vlastnostmi. Jeden pro druhého mají oči plné obdivu. Když láska přetrvá a oni zůstanou spolu, začnou se jeden druhému přizpůsobovat. Jako dva dílky skládačky. Ale když se sejdou dva, životem omlácení, s tělem ne zrovna mladým, rozumní, opatrní, až podezřívaví, se špetkou nedůvěry, která vychází ze zkušeností, pak jsou schopní přizpůsobit se jen kousíček. To není vůbec snadné. Ikdyž si předsevzal/a, že nebudé náročná/ý. Ale přes něco, vlastně přes hodně věcí, vlak nejede. Jak pravil básník. 
Tož, to jsem zase cosi vyplodila!
milá babko, Já vím že to není vůbec nic jednoduchého a pokud se mi to podaří a seznámím se s takovým mužem s kterým mě bude faj a jemu taky , tak mohu mluvit o malém zázraku.Víš já jsem velmi přející člověk , mám radost když někomu něco vyjde , když vyřeší svůj problémm ku svému prospěchu, nikomu nic nezávidím. Myslím že člověk nemůže chtít všechno od života. Je dost věcí které mě v životě vyšly ale bohužel zestárnout společně s partnerem radovat se z vnoučat a pomáhat jeden druhému , tak to mne minulo. Pravdou je že znám pár dvojic co spolu zůstay , ale za jakou cenu _ dnes nežijí spolu ale vedle sebe. Vše řídí každý za sebe , nic spolu nepodnikají , žádné hezké slovo, procházky nic. Tak takové soužití bych nechtěla. Holt pro někoho není dobré to a druhému to vyhovuje.Já mám ráda pořádek a nějaký řád, pravda je že už to tak nepřeháním jako za mlada. Jo a ptáš se jak jsem stará , jsem poválečná generace tak zv. patřím mezi Gattvadovi děti. Dětství nic moc , otec alkoholik , žádné velké prožitky . Svým dětem jsem se vždy snažila dát to o čem se mi jako dítěti mohlo jen zdát. Lyže, kolo, kočárek, atd. nic na co bych v hezkém vzpomínala. Mám ráda hezké věci at na sebe , v bytě na vše jsem si uměla vydělat a nikdy nečekat co mi spadne do klína.Všeho si vážím hlavně přátelství s lidma již od dětství. Mám mnoholetou kamarádku od první třídy , druhou z učení a jiné dobré lidi kolem sebe. Od nich čerpám moudrost a náhled na život. . Díky za rady všem vážím si toho že se se mnou tím zabýváte... Korina
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.