Přítelkyně a zvláštní chování

Dobrého večera přeji. Přijde mi, že i po 3 měsících vztahu má stále moje přítelkyně tak trochu problém asi se stydlivostí a já mám pak problém s tím že nevím jestli jsem něco nezoral.

Zásadně o svých kamarádech nebo rodině pouze vypráví, nikdy jsem jediného jejího známého nebo příbuzného neviděl. Přitom ode mě zná třeba i babičku (sice náhodou, ale zná). Nevím, jestli se bojí jak budou třeba rodiče reagovat, ale přeci musí být zvědaví, s kým chodí ven

Další věc - když jsme náhodou někde sami kde nás nemůže nikdo rušit, je velice uvolněná, tulí se, mazlí se, hladí, líbá, zatímco když hrozí nebezpečí že kolem nás někdo půjde (stojíme před vchodem do jejího domu, na zastávce, u lavičky,...), tak je taková ostražitá a kolikrát se i stane, že se začneme líbat a občas když slyší kroky nebo jí přijde, že náš někdo "pozoruje" tak přestane a čeká...

Snažím se nelíbat jí na takových místech, kde tohle hrozí, ale když jdeme na půl dne třeba do centra, tak si přece pusu někde dát musíme tak bych potřeboval radu, jak jí pomoct, aby se trochu "otrkala", protože podobně je tom i s mluvením, většinou čeká až nadhodím nějaké téma nebo se na něco zeptám a pak se teprve rozpovídá.

Prostě - někdo se po 3 měsících ve vztahu nudí, v sexu vyzkoušeli celou kamasutru a já se stále mořím s tím, jestli se hodí políbit jí zrovna tady, nebo ne, protože hrozí že jí něco vyruší. Fakt nevím co s ní, když jsme sami (což je velmi výjimečně, třeba 2x za měsíc když narazíme třeba na prázdnou kavárnu) tak je celkem odvážná, přijde mi že by mě nejradši "sežrala", ale ve společnosti se chová úplně jinak, sice mě třeba chytne za ruku ale víc nic.