Porucha prijmu potravy

Bohužel, tady je každá rada drahá, když má u sebe zavřeno. Jedině být jí na blízku a dávat najevo, že ji máte rád, navzdory poruše, kterou má, nepodporovat v ní perfekcionismus a lásku za výkon (budu tě mít rád, když něco dokážeš, musíš tohle a tamto atd.). Dovolit jí, aby projevovala své city, ať už pozitivní nebo negativní, své názory a respektovat to. Buďte ten laskavý táta, který je jí poblíž. Stačí naslouchat a respektovat, neodsuzovat, projevit zájem. Až se jí rozsvítí, pak bude vědět, za kým přijít, až v tom mozku nebudou jen trable s jídlem.

Píšete, že jste rozdílní, ale já vidím pozitivum v tom, že jste tady, protože to znamená, že vás to trápí a chcete to změnit. V tom je dobrý start a naděje.

Puberta (stále ještě) a k tomu ať anorexie nebo bulimie, to je "mazec", ale Váše starost je obdivuhodná, asi by bylo dobré co nejvíce zachovat klid, ale na druhou stranu být nablízku (nebo třeba jen na doslech) a hlavně jí dát najevo, že ji berete, jaká je. Možná je dokonce ve stavu, kdy cokoliv Vy uděláte, je všechno špatně, ale z toho pomalu jednou vyroste. Info o poruše bych hledala na netu a radila bych se s matkou, abyste byl v obraze. Ale ten pocit, že ji přijímáte a berete vážně tak, jak je, je báječný a určitě ji uklidní, i když to třeba nebude hned vidět. No a když bude mít lepší chvilku, tak navrhnout třeba malý výlet, procházku, čerstvý vzduch dělá divy. Princezna Zubejda se přece taky uzdravila, když dřevorubci pokáceli stromy před okny a ona se dívala otevřeným oknem ven (a zavoněl jí chleba s tvarohem, ale tohle jí neříkejte ! Přeji pevné nervy , t.