Nenávist nebo láska?

Je normální mít strach?
Mám problém, že si skoro s žádným klukem nerozumím.
Jenže.. Jsem na nové škole a poznávám nové kluky, vlastně já jich ani za poslední 3 roky moc nepoznala. Skoro žádného, protože jsem byla na dívčí škole.
Mám spolužáka a máme mezi sebou strašně zvláštní vztah. Je to vtipné, ale není to normální.
Strašně si rozumíme, až tomu sama kolikrát nemůžu uvěřit.. Když jsme spolu, oba se stále smějeme, jako idioti. Nikdy jsem nepoznala nikoho ským bych se cítila, tak bláznivě jako s ním. Snažíme se, být si co nejblíž. To cítím.
Jenže.. to trvá chvilku a během další chvilky se na sebe začneme dívat strašně nenávistně a vyhýbáme se společným pohledům. Já jsem z toho zoufalá :D Teď se směju, protože je to prostě komické, ale mě na něm začalo strašně záležet.. a já začala mít strach, že už nikdy takového kluka nepoznám, mám strach z toho, jak dobře mi s ním je.. a mám strach, protože ničemu, co se mezi námi děje nerozumím.
Mnohokrát už jsme měli i dlouhý oční kontakt, ale všimla jsem si, že tak pozoruje i pár dalších holek. Jsem z něj úplně ztracená...