Komunikace ve vztahu

Od: Datum: 02.12.14 14:47 odpovědí: 1 změna: 03.12.14 20:17

Předem se omlouvám za trochu delší text, potřebuju se vypsat a tak trochu si ujasnit co vlastně prožívám a co chci. Moje jméno důležité není, ale věk možná ano, je mi 21.

Začalo to v srpnu, vrátil jsem se z dovolené a mě trochu depku z toho, jak všichni byli spárovaní a poprvé v životě vlezl na seznamku, profiltroval si místní osazenstvo a odpověděl asi na 5 nabídek. Nějaké odpovědi přišly, včetně odpovědi od mého tajného tipu - ta holka mě zaujala hned při prvním pohledu na její fotku. Smála se a celkově měla takový zvláštní obličej, který mě zaujal a i to, co měla za zájmy a jak se popisovala se mi líbilo (20 let, nemá ráda hospody ani kluby, ráda se prochází a chodí za kulturou). Prohodil jsem si s ní asi 10 zpráv a všechno vypadalo strašně fajn, byla přesně taková jak jsem si jí z popisu představoval. V půlce srpna jsme se viděli, čekal jsem, že to bude dost tragický, ale nebylo. Slečna vypadala úplně přesně jako na fotce, příjemný hlas a celou procházku jsme si měli co říct, mluvila o normálních věcech, o škole, o sobě, o rodině, také poslouchala a vyptávala se i na mě a já celou dobu nemohl uvěřit tomu, že tak úžasná dívka nemá žádného partnera a v duchu jsem si říkal, proč někdo takový píše na seznamku. Celá procházka trvala skoro 2 hodiny, ke konci koukla na hodinky že už bude muset jít a rozloučení bylo takové hektické, říkala že čas teď nemá, že pak odjíždí na dovolenou a v září pravděpodobně půjde na brigádu, takže jsme se na další schůzce nedomluvili. Byl jsem trochu zklamaný, ale nakonec mi dala pusu na tvář a odjela autobusem. Doma jsem jí samozřejmě večer napsal, že byla skvělá a rád bych jí opět viděl. Ona napsala, že to takhle dobré neočekávala, ale že opravdu nemůže a že se uvidíme třeba v září. A to byla její poslední zpráva, co kdy na seznamce napsala. Od té doby až doteď se tam nepřihlásila.

Celé září jsem téměř každý večer koukal, zda nenapsala nebo se aspoň nepřihlásila - nic. Byl jsem z toho dost zklamaný, protože mi přišlo že jsme si rozuměli víc než dobře a sama to i následnou zprávou potvrdila. Nemohl jsem jí stále pustit z hlavy a rozhodl se, že jí najdu. Několik dnů jsem to zkoušel a nic. Nakonec jsem musel poprosit kamaráda, ajťáka, řekl mu její jméno (příjmení jsem neznal) a pár dalších informací a on mi našel její facebook. Napsal jsem jí, druhý den odpověděla, že se omlouvá, ale opravdu nemá stále čas, ale že by to snad šlo o víkendu. Tak jsme se téměř po dvou měsících opět sešli. A všechno bylo zase fajn jako poprvé. Prostě jako kdyby tam ta dlouhá mezera vůbec nebyla a opět jsem z toho měl strašně dobré pocity.

Jediný háček byl zase v domlouvání dalšího setkání, sice jsem měl facebook, ale ona se tam objevovala vždycky večer na pár minut, za jeden večer nešlo naplánovat, co podnikeme a po pár dnech domlouvání se jsme zase vyrazili a konečně mě napadl spásný nápad a vzal si od ní telefonní číslo. Navíc jsem na ní při následujících schůzkách tak trochu tlačil, aby se na tom facebooku objevovala večer na dýl, což se jí příliš nezamlouvalo, takže to dopadlo tak, že si nainstalovala skype a přes den si sms napíšeme, kdy budeme na skype a domlouváme se přes něj. V dnešní době je to poměrně komické, ale hlavní je, že to funguje.

Jenže stále vidím i poté, co se od října scházíme několikrát týdně, že má náš vztah jisté nedostatky, které nevím, jak překonat, nebo jestli je lepší to neřešit a užívat si toho co máme. Já nejsem příliš komunikativní typ člověka, ne teda že bych v její společnost mlčel, ale vždycky přemýšlím, jestli to téma co nadhodím nebude trapné a mám trochu problém ptát se nebo sdělovat jisté věci. Nejen jí pochválit, že jí to sluší nebo jí říct, že jí mám rád a stále jsem trochu nervózní, když se vyptávám na její určité osobnější věci. Jenže ona to má bohužel dost stejné. Navíc je poměrně stydlivá a ačkoli fyzický kontakt chce, netroufne si mi dát třeba polibek na tvář bez toho, aniž bych se k ní blíže naklonil nebo jí naznačil, že může. To samé je v podstatě u všeho. Sice mi přijde, že se to zlepšuje, zrovna dneska v tramvaji mě poprvé sama od sebe objala- ano po 2 měsících vztahu. Jenže celkově má velký problém se rozhodnout když jí něco navrhnu, většinou se zeptá co bych rád já a přizpůsobí se tomu - a to i u takových věcí jako jídlo. Přijdeme do KFC, zeptám se jestli má hlad nebo si dá něco menšího, že se přizpůsobím a ona odpoví otázkou že co si dám já. A pak si dá to samé nebo porci podobné velikosti. Když jdeme na výlet a já nevytáhnu svačinu, tak ona také nejí. Když někde jsme, tak tam stojíme tak dlouho, než se zeptám jestli nepůjdeme dál. A takhle je to u řady věcí. Když jí obejmu já, tak se hned přitulí, když jí dám pusu nebo jí začnu líbat, nemá problém ani s francouzským polibkem, nechá se hladit a když jí pohladím tak pak pohladí i ona mě, ale sama že by začala? Velmi vzácně, většinou se spíš tak jako kouká, že by mi třeba chtěla dát pusu, nebo se trochu víc tiskne, že by chtěla obejmout, ale bojí se udělat první krok. Ale přijde mi, že má tendenci být na někom dost závislá. Z vyprávění na ní má velký vliv její matka - je jí dost podřízená, a už 2x jsme museli přesouvat program z pátka na sobotu, protože jí máma v pátek ráno řekla, že večer bude třeba něco dělat a celkově se jí vždycky musí zeptat, jestli něco nebude mít.

Jinak je to naprosto skvělá holka, trochu mě mrzí, že (aspoň podle mého názoru a pocitů) chce být s každým za dobře, přijde mi, že má trochu problém vyjádřit svůj nesouhlas.
Vpodstatě bych potřeboval poradit se třemi drobnostmi, které tomu vztahu chybí nebo které mi vadí:
1. Jak jí udělat více nezávislou, aby se nebála vyjádřit svůj názor a nepřizpůsobovala se?
2. Potřeboval bych nějak odstranit tu poslední, drobnou, ale o to těžší bariéru v komunikaci. Ačkoli jí mám strašně moc rád a záleží mi na ní, tak mi je prostě blbé jí říct, že jí mám rád. A podobné to je u dalších témat či otázek - prostě u takových, kde se obávám, jestli to tak také vidí a kde je nepředpovditelná reakce na to, co jí řeknu. Největší je problém asi v tom, že je podobná jako já a má ten samý problém také. Je na to nějaká rada, nebo tomu pomůže akorá čas?
3. Bydlíme od sebe asi 10 km, bohužel doprava je prd, takže k sobě musíme cestovat přes centrum, což vyjde na hodinu. To je vlastně největší věc, co mě štve. Že si nemůžeme napsat za 5 minut před domem, ale vše musí být domluveno předem. A také trochu to, že oba bydlíme sice v Praze, ale na úplném okraji (a nic tu v okolí našich domů není), takže se setkáváme v centru a kdybych jí chtěl po procházce pozvat domů na něco na zub, tak bychom museli obsolvovat 30 minutovou cestu z centra k nám. S tím se ale asi nezbývá než se smířit.

A budu rád také za každý další postřeh nebo reakci na tento poměrně delší příběh. Ačkoli je nám oběma spolu příjemě, trochu se obávám, že právě kvůli té komunikaci bude mít vztah do budoucna problém. Jak budeme mít jistotu, že se i po delší době máme stále rádi, že opravdu cheme to říkáme a nepřizpůsobujeme se ve všem tomu druhému? Rád bych posunul vztah na další úroveň, na úroveň kdy se nebudeme před sebou stydět mluvit o ničem, kdy nebudeme hlídat, jestli to co řekneme se hodí nebo je šance, že to vyzní trapně a raději budeme mlčet. A sice jsem nehledal vztah primárně kvůli sexu, ale ona mě samozřejmě přitahuje a rád bych už pomalu po tak dlouhé době začal také směřovat náš vztah k něčemu více intimnímu. Pro začátek jí třeba pozvat večer domů, kouknout na film, popít třeba trochu vína. Být spolu doma sami dva a pak se třeba jen mazlit na gauči a následně si vedle sebe lehnout a spát. To by mi pro začátek bohatě stačilo. Ale nevím a popravdě se i docela bojím, jestli se k něčemu takovému někdy dokopeme, protože mi přijde že jsem v tomhle směru oba takoví dost pasivní.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 03.12.14 20:17
avatar

Ahoj Paulie! No já bych řekla, že hodnotit vztah po 2 měsících je opravdu velmi brzo. Jestli jde o dívčinu vesměs nezkušenou, stydlivou a ještě nééé moc políbenou, tak se nedivte, že sama nic nezačíná. Každá holka není sexuální maniačka, aby se po klukovi hnedka sápala a hnala se k němu domů. Jste oba ještě hodně mladí, oťukáváte se a to je právě krásné. Vzdálenost 10 km je nic. A co je špatného na tom, že se ještě občas musí podřídit tomu, co se po ní doma chce? Jestliže děvče žije u rodičů, asi má nějaké i povinnosti. V tom nevidím nic špatného, ani v tom, že občas se musí prostě vaše plány podřídit tomu, jak má děvče čas. Máte-li pocit, že se děvče ve všem přizpůsobuje a neumí vyjádřit svůj nesouhlas, proč si o tom s ní nepromluvíte? A na posunování vztahu na vyšší "level" máte ještě hromadu času, nic nemusíte uspěchávat, vše vyřeší čas. Když budete v něčem moc tlačit na pilu, tak se pořežete... Dejte svému vztahu s dívkou více času, méně nad vším přemýšlejte a víc si všeho užívejte.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.