Příspěvek na péči

Špatně se mi toto píše. Vaše maminka musí zapomenut na polovinu věcí co zvládne (alespoň před kontrolou).Vůbec se nezmiňovat, že jí DOPROVÁZÍTE na nákup, prostě musíte nakoupit vy, nemůže si uvařit ani čaj atd. Když na polovinu zapomenete, tak máte šanci na 4tisíce. Ale je to u každé sociálky jiné.

Že se maminka zadýchává nebo ujde 200m, tak je dle sociálky v dobré kondici ( ze zkušenosti). Nedostanete nic.

u dospělých jsou 4 stupně: I - 800kč, II- 4000kč, III - 8000kč, IV - 12 000kč ( IV stupeň jsou imobilní ležáci, neschopni se sami najíst, otočit..)

Který stupeň mamka dostane,o tom rozhoduje především posudkový lékař (na základě zdravotní dokumentace a vyjádření praktického lékaře) a částečně též úřednice,která přijde k mamce domů na tzv. sociální šetření. Rozhodující slovo má spíše posudkový lékař, který hodně dá na vyplněné tabulky od praktického lékaře.

Postup následující -- vemte si příslušné formuláře z úp, nechte mamce podepsat (musí podepsat mamka, která si žádá). Pak si stanoví osobu pečující -- vás nebo nějakou organizaci. Peníze lze zasílat složenkou na mámino jméno nebo na účet, který uvedete na formuláři (třeba váš).

Rozhodně říkat, co maminka dělat nemůže viz předchozí příspěvek

Pročtěte si tuto stránku:

http://socialnireforma.mpsv.cz/cs/23

Jednak jsou tam vyjmenovány základní životní potřeby, jednak se u každého stupně příspěvku dozvíte, kolik z těchto životních podmínek se nesmí zvládat.

Moje zkušenost z letošního února: Maminka byla schopná se mírně pohybovat po bytě. S chodítkem nebo se mnou jako oporou. Byla schopná samostatně donést lžíci s jídlem do úst. Takže body mobilita a stravování byly hodoceny jako dostatečné, tedy splňovala osm z deseti bodů, tedy příspěvek 8 tisíc.

Jako pečující osoba si o tom mohu myslet co chci, je to tak. Také z vlastní zkušenosti vím, že péče o člověka dementního ale mírně mobilního je nesrovnatelně těžší než o úplného ležáka. Ležáka přebalíte, polohujete, nakrmíte, umyjete, ale z postele neuteče. Dá se na chvíli opustit byt. U mírně pohyblivého není té osobní asistence u jídla, hygieny atd. o mnoho méně, ale navíc nikdy nevíte, co provede, - co zapne, vypne, kam spadne. Body soběstačnosti a jejich hodnocení nejsou nastaveny správně, ví se to, ale není to nic platné.

Děkuji za rady,všechnyjsou pro mě užitečné. Očekávám v horizontu týdne návštěvu sociální pracovnice.Vím, že až se bude mamky ptát, jak zvládá péči o sebe, řekne, že dobře, že musí. Ale není to tak. Stále říká, co si dnes uvaří, ale už několik měsíců nevařila, jídlo ji nosíme a ohřejeme. Není schopna zapnout a vypnou televizi, víc je to důsledek demence,než slepoty. Vše,co má víc jak jeden knoflík ji totálně znejistí.Dnes jsem ji nechala, ať si vaří sama kafe. Nechtěla jsem zasahovat, ale musela. Kávu místo do hrnečku by hodila do hrnce s vodou, místu cukerínu si dala cukr.Minule si kafe hodila do zásuvky, odkud vytáhla lžičku.Nechám ji, ať si z ledničkyvytáhne, na co má chuť, skončí to tak, že vytáhne vše a u všecho roztrhá obaly a tím i znehodnotí.Při tom vytahování totiž zapomene, co chtěla. Dnes jsem jí vyhověla a zašla jí do obchodu pro uzeninu, prý si chce udělat bramborový guláš. Stále jí opakuji, že v poledne jí sestra přinese oběd, ať nic ndělá. Tak čekám s hrůzou, až přijdu z práce, jak to bude u ní vypadat, pokud se do toho pustí.Minulý týden si měla sama ohřát polévku a dát do talíře. Už víme, že to nikdy nezvládne. Polévka byla rozlitá v obyváku a kolem utěrky, kterými se to snažila utřít, šel plyn a ona ležela zhroucená.

Děkuji. Mám už papír od psychiatra, že po několika infarktech mozku má začínajícíd demenci, která se bude zhoršovat a že vyžaduje celodenní péči a dohled.Krom toho mě psychiatr oznámil, že je to na hospitalizaci, ale na to jsem řekla, že nesouhlasím, že ji nechci stresovat.Poté o tom už nehovořil. Myslím, že to byla zkouška, jestli se nechceme mamky zbavit. Taky jsme se dohodli na tom, že v tomto případě jsou jakéholiv léky zbytečné.

Dobrý večer. Na samém začátku Vám přeji hodně sil, silných nervů a hlavně trpělivosti. Tímto vším jsem si prošel již dvakrát. Moji mamce je 93 let a o soc příspěvek jsem zažádal, když bylo mamce 91 roků. Již nezvládala mnoho a mnoho věci, jako Vaše maminka. Přesto byl poprvé příspěvek zamítnut. Dokázala se totiž dobelhat na záchod a tam vykonat potřebu mimo mísu. Můj vztek a zoufalství nebralo konce. Snad si dokážete představit, když jsem ve městě zahlédl skupinku, k smrti udřených, jistých občanů před bankomatem dohadujících se, jestli jsou již prachy na účtu. I takto to v našem státě chodí. Na jedné straně musí být člověk polomrtvý, aby dostal nějakou korunu na potřebnou péči a na druhé straně flákající se "občané", samozřejmě až po práci. Věřím, že Vaše žádost bude vyřízena kladně ihned na poprvé. Opravdu nejvíce záleží na posudku lékaře. Ten náš zvoral co se dalo. Teprve napodruhé, po výměně lékaře, dostává mamča III. stupeň příspěvku. Ještě jednou přeji hodně sil a trpělivosti. Budete jí potřebovat.

Tak se vracím k tomu, co jsem začala před ani ne 2 měsíci. Moje mamka obdrží příspěvek na péči 2. stupně, tj. 4000 Kč. Jsem ráda, protože bych o ni pečovala i zadarmo, ale nevzdávám to a podám odvolání, jelikož chci 3. stupeň. Pak zase napíšu.

Ohledně odvolání se ještě poraďte se zkušenějšími. Já jsem také nebyla spokojena se zvýšením ze stupně 2 jen na stupeň 3. Ale pracovnice Úřadu práce, má poměrně dobrá známá, mi radila, ať se neodvolávám, ať raději za 3 měsíce znovu žádám. Prý ti rozhodovatelé o výši příspěvku "nemají odvolání a odvolavatele rádi"... Že je zkrátka jistějí si ty tři měsíce počkat. Ale může to být v každém kraji jinak, stejně jako je to s vlastním posouzením. Na velmi podobný stav někde dají stupeň dva, jinde stupeň tři.

jak radí @bimbam -- tento postup je rozumnější. Za několik měsíců můžete říct, že se stav zhoršil/zhoršuje a získat horší posouzení na zdrav. stav od praktického lékaře a paní úřednice. "Odvolávající se" nemají rádi podle mě nikde, konflikty a práce navíc

Díky z rady. Nicméně musím říci, že se ke mě úřednice chová slušně .Ovšem nemá důvod se chovat jinak.

Úřednice, se kterou jednáte, nerozhoduje o ničem. Zjednodušeně řečeno jen předává informace od nemocného a jeho ošetřujících lékařů k hlavním posuzovatelům. To jsou posudkoví lékaři na krajském pracovišti. A tato úřednice pak zpětně informuje nemocného a jeho rodinu o výsledku. Ale právě ona by vám mohla říct, v kolika procentech je úspěšné odvolávání se, jaké jsou termíny pro podání nové žádosti a všechno další potřebné.

Podle našich zkušeností s babičkou nejvíc záleží na dobrozdání odborného lékaře a následně ošetřujícího. I u nich záleží na taktice. T.j. nechodit k k nim primárně s úmyslem získat příspěvek, ale spíš s nimi na závěr vyšetření jako konsultovat zda zdravotní stav už nesplňuje podmínky na příspěvek. Oni svůj nález i podle toho koncipují. Sociálka byla naopak velice rozumná. Při šetření sama radila jaké možnosti raději neuvádět. Bohužel opravdu je to na každém okrese jinak. Švagrová se svojí absolutně nemohoucí maminkou dopadla hůř. Přeji hodně štěstí.

Mám v úmyslu domluvit si schůzku s jejím psychiatrem stím, že ho budu informovat o zhoršení psychického stavu. Jen nevím, jestli bude chtít mamku znova vidět, nebo dá jen na mé vyjádření. Ono není moc jednoduché tam mamku dovézt, je to pro ni velká námaha, přestože ji tam vezu autem.