Dobře slyším, špatně rozumím

Někdy se takto manifestují neurologické poruchy. Nevím, kolik je vám let, jestli jste pracoval nebo pracujete v hluku (muzikant, brusič ap.), jestli máte nějakou nemoc, zkuste o sobě napsat víc. Pozorujete to odjakživa, nebo je to v poslední době? Máte problém s pozoruměním mluvené řečí? Je to stejné i když někdo zpívá? Je to někdy horší, někdy lepší?

Jak vám jde porozumění angličtině? Neshledáváte tento problém též? Pomáhá zpomalit řeč? Chytáte se líp, nebo je to stejné, jakoby "zašumlované"?

Patrně by se mohla jednat o percepční poruchu sluchu, která se nedá léčit. Často je to způsobeno poruchou ve vnitřním uchu, kdy chybně fungují vláskové buňky, nervová vlákna nebo jejich spojení s hlemýžděm. Mozek pak špatně vnímá zvuky. Někdy je to spojeno i s poruchou rovnovážného systému v uchu. Někteří výživáři tvrdí, že je to někdy spojeno s vysokou hladinou vápníku a nízkou hladinou hořčíku. Nevím, přijde mi to málo pravděpodobné, ale můžete vyzkoušet poprosit lékaře, až vám bude brát krev, jestli by vám nezměřil i tyto hodnoty minerálů v krvi, pokud to považujete za užitečné a lékař s tím bude svolný (není to drahé vyšetření, jedná se o cenu v řádu desetikorun).

Podobný problém nastává i při senzorické afázii vlivem krvácení do mozku nebo jeho útlaku v určité části mozku, ale to u vás nepochybně nepřipadá v úvahu, je to porucha velmi těžká, se kterou se setkávají lékaři u některých pacientů po mrtvici, vzniká náhle a pacienti nerozumějí, co jim kdo říká, ač mluvit mohou.

Někteří hůře slyšící špatně vnímají hladiny určitých zvuků, např. po dlouhodobém poškozování sluchu vysokofrekvenčními bruskami (zubaři, brusiči skla), muzikanti ap., ale pokud vám dělali audiometrii, v pořádku by nebyla a na toto by přišli.

Mnoho lidí se naučí kompenzovat poruchu sluchu částečně i odzíráním, aniž si to uvědomují. Lze zjistit např. při sledování TV, pokud někdo zřetelně a dobře artikuluje a mluví pomaleji, některá slova mu bez potíží odečtete ze rtů i beze zvuku. Děti s touto poruchou bývají velmi úspěšné při odchytávání napovídání při zkoušení ve škole.

Není mi ani 20, nemoc nemám, pozoruji to spíše odjakživa možná se to poslední dobou trochu zhoršilo. Mám problém s mluvenou řečí když je v okolí hlučnější (přitom ostatní jak jsem psal slyší ve stejných podmínkách vcelku dobře), jinak v ostatních případech slyším zřetelně. Zpěvu se to netýká. Není to nijak drastické, ale trochu mě to štve. Hluku se nijak nadměrně nevystavuji.

Rovněž zdravím @dejavu a arnolde. Chci jen říct, že já to mám úplně stejně. Je mi přes 40, pozoruji to od dětských let a nikdy jsem nezaznamenal žádnou zlepšující nebo zhoršující tendenci. Vnímám to prostě tak, že někdo vidí hůř, někdo lépe, někdo to tak má se sluchem a zrovna tuhle vlastnost chápu tak, že zrovna můj mozek není schopen se naladit na "frekvenci" toho, s kým mluvím nebo koho mám posluchat, tedy ne tak jako mozky ostatních okolo.

Nevadí mi hluk jako takový, vadí mi množství zvuků, mezi kterými je třeba "hledat". V podstatě jediné situace z posledních let, kdy to nedám jsou jízda starým rozvrzaným vlakem nebo průchod na plno jedoucí výrobní halou - tím míním obrobnu, kde každý stroj jede v jiném tempu. Třeba lisovna je úplně v pohodě. V cizím jazyce to pak je daleko horší, ale tak to má asi každý.

Ano je to v podstatě tak jak to popisujete.

Zdravím. Vidím, že je nás víc.U mě se problém objevil asi ve 40 letech. Absolvovala jsem mnoho vyšetření, i psychologické. Nic zásadního se nenašlo. Sama jsem si to tedy definovala jako dědičný problém se sluchem (nedoslýchavá a časem téměř hluchá babička). Dá se s tím žít.

Rozumím velmi dobře lidem, kteří dobře vyslovují. Klidně mohou mluvit i potichu. Ale pokud někdo málo otevírá ústa, jen tak "švitoří", polyká koncovky, mám problém. V hluku je to samozřejmě horší. Podobná slova mi často splynou, takže správně identifikovat zvuky "rýč" a "míč" mohu jen ze souvislosti, případně se musím zeptat.

Ano, je to někdy nepříjemné, ale jsou i horší tělesné nedostatky a nemoci.

Já jsem si začala myslet, že špatně slyším. Slyším, ale nerozumím. Třeba se hněvám, že herci, hlasatelé nevyslovují zřetelně. Zvláště pak, když mluví rychle, drmolí, pak nerozumím. A to slyším zvuky z venku a vím, kdo nebo co je vydává. A tohle by mohlo být vysvětlení. Děkuji

A na ORL Vám nabídli nějaké vyšetření, třeba CT? Já mám také problém slyšet a vnímat mluvené slovo, jenže já trpím na Tinitus a stále slyším sykot, jako když mám u ucha papiňák a to už 10 let, nepomáhá nic. - pt

Problém bude spíše v práci mozku, což je ale věc, která většinou ovlivnit nejde. Hodně záleží na míře, pokud vám to negativně ovlivňuje život, tak musíte zajít k odborníkovi, pokud to ale není takovej problém, tak bych to neřešil. Každej má nějakej "handicap", kterej ho může v některých situacích trochu znevýhodňovat. Mozek pracuje dokonale málokomu.
Pokud s tím opravdu potřebujete nějak pomoci, tak musíte najít nějakého odborníka, který to s vámi probere. Silně pochybuji o tom, že se nějaký takový odborník vyskytuje tady.

Díky bohu už jsem si myslel, že jsem jen jeden z mála co má podobný problém. Taky špatně rozumím a přitom jinak slyším pomyslně spadnout špendlík, ale jak jde o hovor jsem v háji.

Proto třeba nerad telefonuju. Druhou stranu absolutně nevidím a nemůžu tedy jak tu zaznělo odezírat. Stejný problém mám se slovákama kdy jim hodně špatně až vůbec nerozumím a musí na mě mluvit jak na retarda.

Ano, taky dobře slyším i zvuky, kteří jiní neslyší, ale jak na mě někdo mluví, tak vůbec... Pracuju na místě, kde mi lidi nahlašují jméno a kolem se prochází hlučnými "pípáky". Jakmile jde někdo přes ně a někdo jiný na mě mluví, tak je to jak kdyby na mě mluvil maďarsky. Prostě nerozumím. Pak vznikají komické situace typu "Jsem Jarda Novák" a já slyším třeba Horák nebo klidně i Jardovák nebo prostě tak něco. Pomáhá mi sledovat obličej mluvícího a trošku odezírání. To po telefonu nejde, takže vůbec... telefonování proto ráda nemám. Co je ale divné - můžu si číst u toho mít zapnutou hudbu a ještě hrát třeba nějakou hru a vnímám úplně všecko :D

jj, na audiometru (sluchoměru) nám kdysi zkoušeli dvě věci. Sluchovou citlivost a sluchovou ostrost. Citlivost se zkouší tak, že vám do ucha pouštějí pískání různě vysokých tónů. Jak uslyšíte tón, zmačknete tlačítko, výsledek se vynese do grafu.

Sluchová ostrost se zkouší podobně, do jednoho ucha vám pískají, ale do druhého pustí hlasitý šum. Výsledný graf bývá úplně jiný. Je to divné, ale je to tak. V tichu prostě slyšíte a rozlišujete jinak, než v rámusu.

Ahoj, říká se tomu nedoslýchavost. Asi s tím nic neuděláš, mě to prý dělají tzv. vpáčené bubínky, což je vrozená záležitost.