Nejste přihlášen/a.
Byla jsem několikrát pozvána kamarádkou do křesťanského sboru"Dobrá zpráva".Lidi se tam chovají předuchovněle, zvedají ruce, chválí Ježíše a mluví o lásce mezi lidma, jak ji máme rozdávat i příjímat, každý se na Vás usmívá mile,ale realita je venku poněkuď jiná. Jakmile se cítím osamělá, tak mne nepodpoří jako praví přátelé psychicky, naopak se sejdou na obědový raut v rodinném kruhu s dalšíma věřícíma a já můžu sedět sama v dešti opuštěná na zastávce a je jim to jedno, že mi zrovna domů žádný autobus nejede. Mám depku, kde je ta láska k bližnímu svému, dle slova písma Bible? Proč se cítím špatně, když si říkají milující bratři a nezáleží jim na mne po skončení sboru? Když jsem měla problémy ve škole, tak jejich rada byla odevzdej problémy Pánu bohu a on to za Tebe vyřeší. Když se nic nedělo, tak místo přátelské rady a pomoci mi bylo řečeno, že se asi špatně modlím, tak to nepůsobí. Kde je ta opravdová nepokrytecká láska? Tu nepociťuji v křesťanském sboru a místo toho cítím povrchnost a pokrytectví. Proč si ti křesťani vybírají jen to, co se jim nejvíce hodí ke kázání a pravou tvář skrývají za sladká slova boží lásky?
Pravý věřící jen věří. Organizátoři různých náboženství z toho jsou živi, většinou dobře nebo ještě lépe, vždycky to tak bylo, stačí zapátrat v historii lidstva...
Já jsem ateista - navenek, nechci dávat desátky jakémukoli organizátorovi víry. Sám v sobě "něčemu" věřím, ale to je jen můj "problém".
Ta opravdová láska je mezi lidmi, které máme rádi, kteří jsou nám blízcí, pro které rádi uděláme cokoli aniž by to vyžadovali nebo si na to vůbec pomysleli. A jestli je nějaký PánBůh (nebo jak se "TO NAD NÁMI" jmenuje...), tak právě tuhle upřímnou a nezištnou lásku ocení...
Něco podobného jako vy hope to mám i já. Jsem věřící člověk, jsem přesvědčen. že Bůh je, že smrtí život nekončí, ale nejsem zastánce toho, abych něco někomu platil nebo chodil do kostela nebo ke zpovědi. Já věřím, ale nemusím to dávat druhým na vědomí, aby o tom všichni věděli. Nepotřebuji, aby mě farář zpovídal z mých hříchů, proč? On není Bůh on mi nemá co odpouštět a já se mu nebudu svěřovat. Spousta lidí (věřících) si myslí, že čím častěji navštíví kostel, tím jsou víc pobožnější a mají k Bohu blíže...takový nesmysl. Lásku má mít člověk v sobě musí ji umět rozdávat jiným, musí umět odpouštět apod. ALE PROČ TO DÁVAT NA OBDIV?
Moje stará prateta vždy říkala, že když k nim na vsi přišel žebrák a prosil o jídlo dům od domu, že mu každý něco dal, jen ve dvou movitých domech nedostal nic. Tam bydleli ti nejzapálenější křesťani.
Pokud někdo dělá dobrodiní jen jako duchovní materialismus, aby si udělal nahoře dobře a protekci a ještě se cítí, že je něčím víc, pak to podle toho vypadá.
Neházím všechny do jednoho pytle. Buď to v sobě člověk má nebo nemá. Pokud hledáte pomoc pro sebe, najdete ji jen a jen v sobě. Vy sama jste strůjkyní svého osudu, nečekejte na nikoho a nic, co by způsobilo, že se budete cítit lépe. Musíte si najít vlastní cestu.
Lásku k bližnímu nelze hledat v žádné církvi a v žádném shromáždění nebo v "křesťanském sboru". Lásku lze najít pouze v sobě a ve svém nejbližším okolí.
Pročtěte si něco z dějin církví. Zjistíte, že jim vždycky šlo jenom o zisk (finanční prospěch), a že šlo (téměř) vždy o společenství pokrytců.
Co Vás vlastně do sboru přivedlo, co jste v něm hladala?
Zdravím, kdo skutečně věří a je normální, tak nepotřebuje žádné sedánky, žádné zvedání rukou a zbytečné kecy.
Ti Vaši známí "věřící" jsou jen povrchní pozéři, kteří naoko pomáhají a jsou plní Boha, ale ve skutečnosti jsou to duté schránky. Přátelství, láska, pomoc a úcta absolutně nesouvisí s tím, jestli je někdo věřící nebo patří do podobného sboru. Hledejte tedy jinde.
Dobrý den, patrně jste měla jiná očekávání a nebyla naplněna, resp. poznala jste pravdu o "křesťanech". A tuto větu asi znáte: "Kdybych to byl býval věděl, tak bych sem byl býval nechodil." Zdravím!
Ahoj Vendi. Moc od nich čekáte podporu. A tu Vám nedávaj. Spoustu lidí se nechová, tak jak by mělo. Například rodiče nebo jejich děti později, doktoři, učitelé, vedoucí atd. Všechno je v lidech a ne v nějakém sboru. Moje kamarádka je ve křesťanském sboru a chce, abych tam taky chodila a nechala se pokřtít. Mně se nechce chodit k faráři a nechat se pokřtít. Já v boha věřím. Protože jsem se setkala i s druhou stranou. Modlím se doma a pomáhá mi to. Modlitby jsou různé. Třeba od Lorny Byrne jsou dobré. Slova plná světla pomáhají a léčí stejně jako slova plná tmy vás dovedou na druhou stranu, stranu plnou utrpení. Slova mají zázračnou moc. Jsou čaromocná. Ale nejde jen o slova, ale i o chování, které s tím souvisí. Někdo je temný až to bolí a u někoho jinýho převažuje světlo a pozitivní chování. Sbor je kolektiv lidí. Kolektiv se chová jinak než když se scházíte s jedním člověkem z nich, který vás má rád. Mě osobně sbory nelákají. Je to pro Vás zkušenost a už tam asi nepůjdete.
všechno je to jeden guláš, kde je více nebo méně Toronského učení.
Moje teta pracovala v Psychiatrické léčebně, kam přišli ti, kteří ve jménu Boha propodnikali domy, rozvrátili rodiny.
Pořád je to stejný scénář, HLEDEJ CHYBU V SOBĚ, MÁLO SE MODLÍŠ, MÁŠ MÁLO VÍRY.
Nene,´jsou to kecy těch, kteří z tebe PARAZITUJÍ.
Jen oni jsou ti správní, jen v nich je pravda a za dveřmi stojí SATAN. Ano dle toho je poznáš, lháře a vymývače mozku a darmožrouty víry.
Hurá hurá Ježíš je vítěz, všichni jsme bohatí, šťastní a pokud ty nejsi ...tak přišel ten správný okamžik odejít.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.