Chci umřít

Trochu mě tyhle slova potěšili, je to příjemnej pocit, když někdo řekne něco hezkýho... Ale bohužel pro mě je to jen chvilkovej pocit, ale i tak je to hezký...

Asi Vám někdo šlápl do kytiček - vítejte v realitě.

Buď je Vaše zklamání z něčí zrady příliš čerstvé, nebo je to u Vás trvalý stav navozený přecitlivělostí. Pomůže 1) čas, nebo když ne, tak 2) psychické sebeotužování (sport, nová láska, dělat to, v čem jste dobrý,...) nebo pak 3) dobrý psycholog.

Je taky dobré zkusit být někomu užitečný (podporovat psí útulek a chodit venčit psy, pracovat jako dobrovolník v nemocnici - třeba číst dlouhodobým pacientům, určitě by se toho našlo dost), to Vás psychicky nesmírně pozvedne.

Jako první krok doporučuji - přestaňte se litovat, je to nekonstruktivní a jen se v tom víc a víc ňahňáte.

Joezífku, proč to hned vidět tak černě? Vložil jste dotaz a během necelé hodiny se Vám ozvalo šest lidí, kterým nejste lhostejný! A stejné je to ve Vašem okolí, jen to momentálně z nějakého důvodu nevidíte ...

Nová láska? .. Jsem gay, nemám nejlepšího kamaráda a nikdy jsem neměl, ani kluka, můj táta je idiot, nemám se komu svěřit, nikdy jsem nebyl šťastnej a teď ještě nucení do práce (jsem na pracáku) , teď ještě otřesná zpráva, že by zase byla vojna, kamarádka se mi chce pomstít... atd... je toho hodně. Já už prostě nemůžu, kdybych se nebál smrti, tak se zabiju, bojím se smrti a bolesti, a taky nechci umřít bez lásky, nešťastnej. Byl jsem už i u psychologů, ale nepomohl ani jeden, prostě nic... Vím co potřebuju, potřebuju někomu věřit... ale není komu, potřebuju obejmout, je mi 20, nikdy jsem nebyl šťastnej a nikdy jsem nikoho neměl, nikdy mě vlastně nikdo neobjal, no asi jednou na silvestra, to bylo krásný,, a jednou mě mů hetero kamarád držel za ruku a procházeli jsme se, to bylo taky krásný,, oba jsem o ty věci požádal.. ale ty kamarády už nemám, ten co mě držel za ruku, toho jsem měl hrozně rád, ale byl to podrazák, nevidíme se, nescházíme se, nepíšeme si,už několik let ...Jen potřebuju mít někoho, kdo mě bude mít rád a neodsoudí mě, ale já jentak někomu věřit nedokážu a už vůbec nedokážu mít jentak někoho rád... Je toho moc, to snad ani nejde napsat, to by z toho byla KNIHA...

V životě to tak chodí, jednou jsi dole, jindy nahoře. Věřte, po bolesti přichází štěstí, po smutku radost. Své nyní špatné období zkuste přežít s představou, že jednoho dne skončí a vy budete šťastný, milovaný a milující. Třeba už zítra.

Rád bych, ale, kolik let člověk musí trpět, aby byl šťastný? ... Protože u mě to je více, než 5 let, je to snad málo?...

Jozífku, uvědomuješ si, že vedle tebe, kousek od tebe je také někdo, kdo je tak strašně nešťastný a opuštěný? I ty patříš k tomu bezohlednému davu. Každý, stejně tak, jako ty, vidíme svoji bolest a svůj problém a u druhých si nevšimneme. Ikdyž si všimneme, neumíme, mnohdy, pomoci! Přestaň se mrskat, narovnej se, najdi si jakoukoliv práci, své bydlení a svého partnera. Tyhle problémy nemáš proto, že jsi gay, takové problémy máme všichni. Staří, mladí, zdraví, nemocní, krásní i obyčejní. Všichni! Život je jednorázový dar a jak s ním naložíš, je jen tvá věc! Nikdo to za tebe neudělá! Věř mi, neudělá, musíš sám!

Fakt si myslíš, že pro ženu je snadné si najít muže ne na jednu noc? A pro muže ženu na dlouho, ne jen na jednu noc? Věř mi, máme to složité všichni! Ale všichni s tím musíme umět zacházet.

Kdyby bylo tak jednoduchý najít si partnera, tak už jsem dávno šťastný... Navíc, většina, skoro všichni gayové hledají sex na jednu noc, atd... a to já nehledám, připadá mi, že pokud nejsem děvka, tak nemám šanci si najít kluka...

Tak si zkuste najít přítele-partnera zatím jen na psaní. Určitě jsou i tací, kteří touží po vzájemné lásce a citu (vzájemném svěřování) a ne jen po sexu. Zkuste si zatím jen dopisovat-dát si inzerát přesně v tom znění, že toužíte po komunikaci se stejně založeným chlapcem, nebo mužem, ale zatím bez osobního setkání, že toužíte napřed poznat jeho duši a srdce. Třeba se s ním časem sblížíte natolik jen s dopisů, nebo po telefonu, že mu budete moci důvěřovat a nakonec budete partneři. Zkuste to.

No - to já taky ! - nechtěla jsem se narodit ! - a už mne nebaví koukat na samé zabíjení (zvířat, stromů, atd.) kolem.

Ale - chtěla bych umřít hezky zničehonic ve spánku, bez bolesti, strachu a trápení. Nevíš, jak to udělat? Takže mi nezbejvá nežli žít a alespoň trochu si to "užít". Žádnej jinej smysl to nemá - třeba si pro sebe ještě nějakej smysl najdeš a budeš na světě rád. Tak hodně štěstí. Marcela.

Mé důvody proto, abych žil jsou: Láska, jak přátelství, tak vztah... Ale jelikož nemám ani jedno, tak zatím nemám pro co žít, už několik let... Mám smůlu na lidi, bohužel

Nikdo "nemá smůli na lidi". Každý máme ve svém okolí takové lidi, jaké si zasloužíme. Co jste udělal pro zlešení své situae (míním kromě fňukání)?

Joezífku, já se Vás neptám na obhajobu a netvrdíme ani já ani nikdo jiný, že to bude jednoduché.

Ptám se Vás, co jste pro změnu (kromě fňukání) zatím udělal. Od toho se totiž dá "odpíchnout" a případně se pokusit Vás někam nasměrovat.

Ale to hlavní – chtít změnu a udělat ji – budete muset Vy sám.

Na co se obhajovat, když si každej myslí, že je všechno tak jednoduchý...

- vúbec to není jednoduchý ! - ale počkej, ještě jsi moc mladej a třeba láska přijde, ani to nebudeš čekat.

Co takhle chodit na nějaká shromáždění gayů a trochu více se v této komunitě orientovat. Nepomohlo by to? Musíš se asi sám trochu rozhlédnout, dneska máš dost možností (na netu, anevímkde ještě - za našich mladých let takové možnosti nebyly).

Seznamky mám, ale taky nic, a na shromáždění gayů chodit nechci už jen z toho důvodu, že nevím, kerej hledá sex a kerej ne... na seznamce to je (většinou) aspoň napsaný...Jsem ještě panic a nehodlám to měnit...Žádnej sex s někým, kdo nehledá lásku.. nikdy

Je to mentalitou českého lidu.Nikde jsem to nezažil jako tady.Samej hamoun ,podrazák a bonzák.Nikomu nelze věřit.Hlavně za to může kdo a jak špatně vládne/ODS,ČSSD,TOP09/ a pak se to přenese na lidi a ti mají "blbou náladu" a nelepší se to.

Jozífku, tato tvoje věta mne dostala ...a teď ještě nucení do práce (jsem na pracáku)
Chceš lásku, přátelství ...jsi jak 3 leté děcko já chci, já chci atd. Co jsi pro to udělal? Kdo tě má živit? A nebo kdo tě živí doposud? Začni makat, nebuď vyžírka a lenoch. Kdo nepacuje, ať nejí !

To o té práci není myšleno tak, že do ní jít nechci, ale že se bojím tam jít sakra! ... kvůli těm lidem, kvůli tomu, že bych něco posral, atd! tak se z toho třeba poser!

Upozornění od sys hejkal 26. 11. 2014 13:36:41

!Pravidlo Z2: je zakázáno psát vulgárně, napadat, urážet uživatele, používat urážlivý nick. Uber vulgarizmy, ty my tu nějak netrpíme!

Tak se neboj. Všechno se naučíš, kolegové a kolegyně tě nenechají napospas. Co umíš? Jsi vyučený, čím? Nebo máš maturitu? Existuje dost povolání pro takové jemnější, citlivé typy lidí.

Jsem kuchař a vím, že to nebyla dobrá volba, to pro ty jemnější asi není

no ale to je docela dobrý povolání, kuchaři dnes prožívají (díky Pohreichovi aj.) boom ! Nebo se mýlím? Pokud budeš dobrej, tak se třeba i "podíváš" do světa.

Kuchařina je krásné řemeslo a těžká práce. Ale když se na ni necítíte – co se pokusit přejít na cukrařinu? Ta je i pro jemněji založené lidi ... ÚP by s rekvalifikací nepomohl?

joezifku-Zatím jsem se nikde nedočetl kolik je vám roků,jste sám,máte rodinu? Napište něco víc.

Peťulo, Džouzífkovi je 20. Celý život před sebou, tolik možností, tolik naděje.

ale v tomhle věku si člověk ještě může dovolit "plýtvat" životem. Horší to bude tak v 60-ti, kdy mu "zubatá" začne pomalu šlapat na paty. Ale třeba se do té doby "vzpamatuje".

Každé řemeslo, pokud ho člověk ovládá je dobrá volba.

To že máš špatné období chápu. Stává se. Hlavně na podzim-zimu je takových více. na kamarády se nemůže člověk spolehnout ani kdybych jich měl na každém prstu deset. Člověk se zpovídá jen sám sobě a možná na konci cesty bohu. Takže vše co děláš, neděláš, chceš dělat je pouze na tobě a pro tebe. Chce to myslet pozitivně. Usměj se. S novou prací může začít nový život, než živoření doma. Hodně štěstí.

Zkus být mezi lidmi méně otevřený a méně mluvit o sobě, nebudeš tak zranitelný a možná tě budou mít lidi i raději.

A neumírej, všechno se dá řešit. Určitě bych zkusil to dopisování na Seznamce.

Človíčku, byl jsem krátce na Ukrajině a mám dojem, že po pár dnech takovéto chmury rychle přejdou i toho kdo má v Česku jakékoliv depky