Šikana,kde dělám chybu

Od: Datum: 25.11.14 00:27 odpovědí: 9 změna: 25.11.14 10:32
avatar
Dcera je v šesté třídě a má problém se sikanou od spolužaček. Jakmile mi to dcera sdělila začaly jsme to řešit (učitelka, ředitel...)
Dcera je taková ticha, citlivá, fajn holka s fantazii, je pěkná...
Říkala jsem si, že svou povahou provokuje tzv silnější tipy k tomu,aby s ni.. zametali...
Problém je v tom, že si začínám všímat ze podobný problém má i mladší dcera, která je v druhé třídě. Je velmi přizpůsobovat a to většinou kamarádkám které jsou na ní zle. Poslouchá je a boji se říct svůj názor. Prosí mě,abych ji zapirala...místo aby tě dotyčné řekla že si s ní nechce hrát...
Nevím... mam pocit, že mé holky jsou jiné,nez většina spolužáků. Jenže jako matka si říkám v čem jsem udělala chybu? Jakto, že obě jsou takto neprubojne ve společnosti spolužáků.?Proč se neumí bránit? A jak jim mohu pomoci aby v dospělosti žíly plnohodnotný život a nebyly porad v koute?
Diky
Ps.

Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: ben®
Datum: 25.11.14 00:32
avatar

Dobrý den, netroufám si poradit konkrétně, ale možná dcerám chybí mužský vzor.

Tedy, pokud tam není manžel, partner nebo děda. Ale, to je jen spekulace. Zdravím!

doplněno 25.11.14 00:42:

Nechtěl jsem být moc osobní. Ale, děti přebírají vzorce chování svých rodičů a snad by to chtělo, aby na ně působil někdo, kdo si umí sjednat autoritu, jednat (rázně) s lidma a nenechá si vše líbit. Ale, zřejmě to bude Vaše úloha.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 25.11.14 00:38
avatar
S manželem jsme se rozešli před rokem. Jezdí za ním pravidelně. V době me nemoci u něho bydlely 2,5mesice.
Spíš přemýšlím, jestli jsem od manžela neměla odejít už dřív, protože vůči němu jsem se vymezila právě až před rokem... předtím jsem byla submisivni a on se mnou dost dobře manipuloval.
Jsem také dost labilní...
Nevím, zda nejsem já ten špatný element... ale zas na sobě pracují a spousty věcí jsem na sobě změnila...
Od: kulom
Datum: 25.11.14 00:55

Musí si v kolektivu nabít hubu a případně se porvat. S věkem to bude horší, pokud to bude odkládat a vy to žehlit.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: ria®
Datum: 25.11.14 02:25
avatar

U nás v rodině se vypráví histoka, že brácha byl asi do 4-5 třídy třídním otloukánkem, pak ho rodiče dali na judo a když namlel největšímu "borcovi" ze třídy, tak mu všichni dali pokoj..

Možná zkuste holky zapsat na nějaký bojový sport.. Kromě toho, že se to hodí tím můžou získat vyšší sebevědomí..

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 25.11.14 03:15
avatar

Ten bojový sport ale ve výsledku jakýkoli sport vůbec dost povahu človíčka změní, někdy i k nepoznání...člověk má něco navíc, a zažítky které ostatní nemají jej dokáží povýšit, ale pokud jsou obě dcery takové někde bude problém...

opravdě ale netuším jak moc dítě cítí submisivitu matky,, ale ne nadarmo znám poznamené děcka ze vztahů ktere byly jen proto aby byly protože děti... to taktéž udělá své...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 25.11.14 06:04

Povaha se do značné míry dědí a tak chybu jste neudělala žádnou. Pokud to jde, tak zkuste jinou školu, protože jiné řešení není. Škola vám nepomůže a děti pak mají ještě další důvod k šikaně.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 25.11.14 06:53
avatar

Je zbytečné dumat, kde jste udělala jakou chybu, protože tohle vůbec nemusí být vaše vina a i kdyby byla, už se nic nezmění. Minulost nevrátíte, tak se netrapte tím, co bylo nebo nebylo a měla jste dělat jinak.

Je nutno vycházet z toho, co je. Dcery jsou prostě psychicky křehčí, mají snížené sebevědomí, bojí se říkat ne a je nutno s tím trochu popracovat, v rámci možností. Z ovečky vlka neuděláte, ale určitě toto lze aspoň zlepšit.

1) šikanovanou dceru okamžitě přehlaste na jinou školu, aby se trauma neprohlubovalo. Změnit pozici otloukánka ve třídě se jí už pravděpodobně nepodaří, děti na to nezapomenou. Pokud máte možnost, vyberte Waldorfskou školu, kde se děti učí, jak se k sobě chovat, jsou mnohem mírnější a hodně se tam dbá na to, aby se nešikanovaly. Pokud tuto školu nemáte v okolí, věnujte velký důraz tomu, na jakou školu půjde a jaké tam mají programy proti šikaně.

2) velice dobře vám tu radili kolegové, abyste dcery zocelila nějakým sportem. Život je boj, překonávat strach a sebe sama je nutné, pokud má uspět. Měl by to být sport, který jim půjde a bude je bavit. Bojové sporty jsou super, ale pokud by je to nebavilo, není to to pravé. Zvažte i skaut a proberte jejich slabinu po čase s vedoucím, pokud získáte dojem, že je to diskrétní člověk a neroztroubí to mezi ostatními dětmi, aby je k tomu vedl, aby uměly říci ne.

3) Umění zdravého sebeprosazovaní = asertivita, se dá cvičit i v psychologických kurzech a skupinách. A to i mezi dětmi. Můžete tedy využít i odborníky z řad psychoterapeutů. Dcery by mu mohly říct i to, co se vám říct bojí a odreagovat si něco špatného z minulosti, své obavy a strachy. Není to žádné stigma, do života jim to může podstatně více pomoci, než když toto začnou řešit samy třeba ve 30, kdy už vzorce chování jsou natolik zažity, že je těžké je měnit.

4) Přemýšlete, jestli dcery mohou říci ne vám a jestli to respektujete. Jestli jste ta, které vždy mohou hovořit pravdu, byť je jakkoliv hrůzná. Jestli nejste vy nebo někdo jiný v jejich okolí tím, před kým se neodvažují zazlobit, aby neztratily jeho lásku, kdo jim dává vědomě nebo podvědomě najevo, že když nejsou perfektní a dokonalé, nebude je mít tak rád.

Pokud se vyskytne opět situace, kdy dcera bude před něčím couvat, zkuste s ní probrat, čeho se vlastně bojí, že se stane, když řekne ne. Zkuste si s ní tu situaci přehrát, hrejte kamarádku. Vysvětlete jí, že i ten, kdo umí říkat ne a momentálně se nezavděčí, bývá často oblíbenější, než ten, který je vždy dostupný. Pokud je tam nějaký konflikt s kamarádkou, ať si to obě vyříkají do očí před vámi, co jim vadí. Ve stylu, že se obracejí ne na vás, ale jedna na druhou a neříkají soudy (ty jsi blbá...atd.), ale mně tohle vadí, tohle mne trápí, tohle se mi u tebe nelíbí. Tedy nezavrhovat a nesoudit osobu, ale popisovat to, jaký má dopad její chování na tu druhou.

Moc držím palce, je skvělé, že tomu věnujete pozornost už teď, jste určitě skvělá a citlivá máma. Budu ráda, když mi sem třeba i po čase napíšete, co jste podnikla a jak se situace mění.

doplněno 25.11.14 07:13:

Ještě doplněk - pouvažujte pro starší dceru i nad možností šestiletého gymnázia. Pokud byste byla z Prahy, dovedla bych poradit - otevírá se např. v gymnáziu Na Pražačce s výtvarným programem a zahajují tam intenzivním kurzem, kde se děti poznají, což dost pomáhá. Máme s tímto gymnáziem dobrou zkušenost. Vzhledem k výtvarnému zaměření jsou však součástí přijímaček talentové zkoušky kresby.

doplněno 25.11.14 07:39:

K mladší dceři - ona není schopna to ještě verbalizovat, psychoterapie probíhá v tomto věku hrou a abreakcí. Důvěřujte odborníkům.

Je dobře, že dáváte dětem přiklad, jak tohle řešit v životě, že se nedáte. Dopřejte jim taky nadhledu a uklidnění, když se něco děje, aby cítily, že se o vás mohou opřít, že se neděje žádné drama a uklidnily se. Trochu legrace a uvolnění někdy udělá zázrak, i když se jedná o tak vážné situace, jako např. bolestivý zákrok u lékaře, pětka ve škole ap. Drama nikomu neprospěje, jen zhorší situaci a zvýší úzkostnost.

doplněno 25.11.14 07:57:

To je ovšem docela podstatné, že má dcera ADHD, měla jste to zmínit hned. Přeci víte, že děti s ADHD právě těmito problémy s vrstevníky trpí. Patrně jste tedy v péči terapeutů. Pokud ne, podívejte se sem, kdo vám může pomoci http://www.adehade.cz/ - poraďte se s nimi o vhodné škole i postupu. Dyslektické potíže sice dceři ztíží učení, které jí dá nepoměrně víc práce, leč číst se bude muset naučit, takže na tom s ní denně pracujte, protože jen tréninkem a opakovaním v přátelském domácím prostředí, kde o nic nejde, se toto může upravit. Pokud nejste schopna a bere vám to nervy, mohlo by pomoci doučování. Je spoustu webů zaměřených na nabídku doučovatelů, někteří fungují i přes skype, i když pro vaši dceru toto díky metodice výuky asi není nejvhodnější způsob doučování. Najdete mezi nimi i studenty speciální pegagogiky.

Spoustu dyslektiků se naučilo výborně číst, z některých se stali i spisovatelé. Její porucha jí naopak může umožnit jíné a tvůrčí myšlení, někteří dyslektici jsou velice kreativní právě díky tomu, že jejich mozek funguje trošičku jinak.

Sama jste psala, že se učí velmi dobře, takže ani toto nemusí být důvod, jak ji brzdit v intelektuálním rozletu, pokud je jen pomalejší. Může mít po dohodě s pedagogy též individuální plán. Rozhodující je to, aby to, co studuje, ji trochu bavilo a měla chuť kvůli finálnímu výsledku se s tím nějak poprat.

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 25.11.14 07:33
avatar
Díky za odpovědi.
S bojovym sportem by to asi šlo. Holkam se ta možnost líbí. I já jsem před časem začala chodit na kick box a baví mě to.
Sama chodím na psycho terapie a tak se snažím s holkama ty věci taky rozebírat. Problém je v tom,ze mladší dcera o tom moc mluvit nechce.
Jinak na skauta chodí a moc se jim tam líbí. Děti tam jsou k sobě hodné, vnimave... je to jiný svět než venku (ve škole)
Na gymnázium dcera nemůže. Má ADHD a dislekticke potíže.
Právě kvůli dcerine pomalosti se ji spolužačky mj směji... přitom se dcera učí v rámci třídy velmi dobře...
Od: asd*
Datum: 25.11.14 10:32

Jsem taky pro bojový sport - karate, judo atd. Nejde o to umět někoho zmlátit, ale celkově se člověku zvýší sebevědomí i morálka. A už jen vědomí toho že s tím druhým dovedu kdykoliv zamést, tak nějak způsobí to že ten druhý si šikanovat vůbec nedovolí - tu schopnost ubránit se mu vycítí. Stejně tak vycítí slabého a na toho šikanu zaměří. Pokud se věnuješ kick boxu tak to určitě víš sama ;)

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.