Podvedla jsem ho

Jednou je nikdy, neřeš to. Pokud máš přítele ráda, tak mu to nikdy neříkej a už to neopakuj.

Pokud se ti to líbilo, tak tě to bude lákat furt, zvlášť když to zákazané ovoce s tebou chodí do práce. Radím: Přiznat se. Pravda vítězí a ten kdo se přizná sám tak to sice bolí ale je to lepší než lhát, jsou to falešné ohledy nechat si to pro sebe. Ti co tu radí mlčet, tak beztak jsou nevěrní a promiskuitní a kdo ví co ještě

Neříkat,jen to ne ! Jak říkal doktor Plzák :"Zatloukat,zatloukat,zatloukat !" Někdy je lepší milosrdná lež,než krutá pravda a v tomto případě to platí dvojnásob. Milujete se,plánujete budoucnost,rodinu,děti...Stále by Vám to vyčítal a vztah by zkrachoval...A příště se držte zpátky,pokud někoho miluji,tak mu nezahýbám...

A ted si predstavte, ze se to pritel dozvi az kdyz spolu budou mit deti, dum, atd. Tzn. rozvod, bitva o majetek, bitva o deti, nekolik znicenych zivotu a ztracenych let...

Vůbec vás ženský nechápu! Já na to, že je mi manžel nevěrný přišla před 14 dny úplně náhodou. Přiznal se mi ale o to tu vůbec nejde. Kdybych o tom nevěděla, klidně by se mnou spal dál a já v blažené nevědomosti bych mohla přijít k úrazu (pohlavní choroby) atd. Jak můžete radit někomu ať se nepřiznává? Copak ten druhý nemá právo vědět, že je tu možnost nákazy? Teď při pohledu na něj cítím odpor a při představě, že by se mnou měl dělat to samé co s tou děvkou jsem schopná se pozvracet. Podle mého, když chce chlap nebo žena zahýbat stálému partnerovi tak ať to dělá ale ať se sebere a jde do prdele a neohrožuje na zdraví toho druhého!

Prosím, hlavně si nelžete do kapsy. Nevědomě jste ho svedla, to snad nemyslíte vážně? Sama sebe omlouváte a hrajete si na naivku. A ještě byste si ráda ulevila tím, že tímhle špinavým tajemstvím zničíte nervy svému příteli. Co si s tím asi tak má počít?! Vy chcete jen ulehčit svému svědomí a odpuštění.

Když už jste tohle udělala, budete s tím muset žít, ale netrapte svého přítele a mlčte, prosím. Pokud ho nemilujete, tak odejděte, ale přiznání si nechte od cesty. Jemu byste ublížila a sobě nepomohla. Jen by celý vztah šel do kopru a už by vám nikdy nevěřil.

Možná by vám pomohl i názor odborníků, jestli je přiznání k nevěře morální nebo zbabělé. http://ona.idnes.cz/kdy-a-jak…A141001_112109_vztahy-sex_jup

A ještě dodatek - počítejte s víceméně s tím, že přiznání ukončí váš vztah k příteli. Už starý Plzák nedoporučoval pokračovat ve vztahu a odpouštět, kdy k nevěře došlo před manželstvím, protože vztah už je zkažený na startu.

Zvažte i to, jaké to bude mít pokračování. Příchuť něčeho zakázaného a odpíraného vás bude velice lákat si to zopakovat, s kolegou budete na sebe všude narážet. Uvažte, jestli si rozbijete původní vztah, jestli je ten druhý opravdu tak lákavý partner k životu a stojí za to, protože málokdo v práci je zvědav na nějaké aféry, mohlo by se vám stát, že přijdete i o místo a nebudete mít ani jednoho, ani druhého. Pokud je morálka u vás na pracovišti uvolněná a milenec neudrží jazyk za zuby, mohlo by se vám stát, že klesnete na úroveň firemní štětky, na kterou si každý dělá nárok, protože když dala tomuhle, musí dát i jinému, jinak...atd.

Trochu prosím přemýšlejte, než se příště na někoho začnete lepit v práci a brousit si o něj prst. Pokud to považujete za jednorázové selhání a chcete v původním vztahu pokračovat, možná by bylo lepší změnit práci, kde vás to nebude pokoušet, nebo se s milencem dohodněte, že tohle už se opakovat nebude. Pak ovšem budete čelit pravděpodobně tomu, že to na vás bude zkoušet, aby si potvrdil svou moc nad vámi.

No ja nevém, tady je každá rada drahá. Je to čistě na tobě a tvé povaze jak se rozhodneš. Najednu stranu je pravda že zatloukat je nejlepším řešením, ale také tě to může pronásledovat po zbytek života. Pokud se tím budeš trápit a vaše láska je silná, musíš mu říct. V opačném případě mlč.

Vam by se libilo, kdyby vas muz soulozil za kazdym rohem s jinou a vas drzel v blazene nevedomosti? Pochybuji

Proc k tomu tedy tazatelku nabadate? Jeji pritel ma pravo rozhodnout se, zda ji kopne do pozadi, nebo ze sebe udela parohace a odpusti ji to.

"Mlčet - zlato.!"

Přítele asi tak úplně jak myslíte nemilujete, protože v tom případě by vám stačil a nic takového byste neudělala!

Co s tím? Omluvit se mu, přiznat to a nabídnout ukončení vztahu. Nevěřím tomu, že dokážete po zbytek života mlčet, když si to vyčítáte už teď. A ono je lepší přiznání hned, než mu za 5 let říct "hele strašně mě to trápí ale před 5 lety jsem tě podvedla"...

Tohle si musíte vyřešit sama - jste schopná na to zapomenout a nikdy o tom nepromluvit? A co uděláte, když bude váš spolupracovník chtít příště zase a když mu řeknete ne, tak to někde rozkecá? Nebo co když se kolega pochlubí kamarádům a roznese se to všude? Zvažte pro a proti, ale vždycky! Vždycky je lepší, když se to dozví od vás, než když to kolem něj budou všichni vědět a on se to následně dozví z doslechu...

Stejně mu to jednou povíte, staří se napít a půjde to z vás samo. Píšete, že se vám to líbilo, nebude vás to lákat si to zopakovat a ujasnit si, který z nich je ten pravý?

Líbilo se vám to. Tak ukončete vztah, protože TO bude vyhledávat dál a stejně to pak praskne.

Kdybyste přítele opravdu "milovala z celého srdce", nebyla byste ho podvedla. Tak mu aspoň neubližujte svým "přiznáním"! !

Na nevěru musí být dva - o tom žádná. Ale "líbilo se ti to tak přitele nemiluješ" - to je hloupost. Já si rád zasouložim a líbi se mi to i s babou kterou nemiluju a jen se mi líbí.

Doma neříkat, jen bys ublížila a na 99% zničila vztah. Sice by sis ulevila svědomí, ale nadělalo by to jen spoustu zla.

Milenec - jasně říct že to sice bylo fajn, ale byl to úlet který nechceš opakovat a ani nechceš aby se to dozvěděl kdokoliv další.

PS: co víš, třeba tě taky podvedl. Nevěru bych nezlehčoval, ale ani nedramatizoval. Stalo se, holt se s tím musí člověk smířit a žít s výčitkou a s tím že to nikdy nesmí říct.

Co je to za logiku, když někoho miluju, můžu si souložit s kým chci jiným? No pokud má takové názory víc lidí, už se nedivím, že tu máme HIV a Aids. Právě proto, že někoho miluju, tak mě nikdo jiný nezajímá a mám k tomu člověku nějakou úctu.

Já tuto situaci naprosto chápu, to je blesk, spontánní, možná neovlivnitelné, tělo zradí, člověk to v daný moment neustojí (spousta lidí to zažije, blikne jim nedělej to, dej si bacha a přesto konají, bez ohledu na následky, tím nemyslím jen sex, ale cokoli jiného, např. dej si bacha při scházení schodů, jsou strmé, a přesto sjedu a mám rozšvihlou nohu o dřevařskou pilu, proletím střechou při ořezávání stromů, těch dalších pádů ... .
Jak to řešit je jen a jen na vás, z toho se musíte dostat sama.
Pokud to chápete jako úlet. tak si to nechat pro sebe. Takových věcí se děje, kolik lidí se ukájí jinde (a kdo se k tomu přizná), každý máme svá tajemství a ...

A já to nechápu, když někoho miluju, nikdo jiný mě nezajímá. Tělo může chtít, ale cit a rozum mluví jinak. Přece člověk není otrokem svých pudů. Ujedou jen lidi, kteří nemilují a kteří současný vztah neberou moc vážně aneb lidi, kteří jsou promiskuitní.

Je mi zle z tech lidi, kteri zde radi zatloukat. Opravdu jsou vsichni tak bezpaterni zoufalci bez spetky hrdosti?

Vas pritel ma pravo vedet, s kym ma tu cest, a melo by mu byt umozneno rozhodnout se, zda s vami chce zustat.

Pokud by se mi pritelkyne k necemu takovemu priznala (jeste pred tim, nez by se mnou mela nechraneny styk), pak bych ji to odpustil, ale urcite bych se s ni rozesel, protoze jen hlupak zustane ve vztahu s nevernou osobou. Nicmene do budoucna bych se nebranil kamaradskemu vtahu.

Pokud by mi to rekla az po sexu, asi by se dockala dosti agresivni reakce. A opravnene, protoze tim ohrozila me zdravi. Tezko rict, zda bych se udrzel a zachoval klid.

No a v pripade, ze bych se to dozvedel z jineho zdroje, nejspis by byla odejita skrz zavrene dvere, nebo okno. Zranit city je jedna vec, to se da odpustit. Ohrozit me zdravi, to uz se odpustit neda... a kdybych se diky tomu nakazil pohlavni chorobou? Nevahal bych ani vterinu a ze zbytku zivota ji udelal peklo.

Co mate delat?

Mlčet.

A jestli v tom chcete pokracovat,rozejdete se s pritelem a netahejte ho za nos.

Amadee,kolik vam je let,ze si jste jisty,pokud to z kontextu dobre chapu,ze byste nepodvedl?

Dost na to abych vedel, ze mam hrdost a svedomi.

Sám na sobě vidíš, že přiznat nevěru znamená zničit vztah který by bez přiznání fungoval dál. Moc neříkej že nikdy nezahneš, tohle má příroda velice dobře ošetřené - prostě ti vypne mozek a je to ani nevíš jak. Až ti mozek potom zase naskočí, tak ti teprve dojde jaká to byla blbost a že jsi to vůbec nechtěl. Že milenec byl jen úlet a rád máš partnera. Když mu nic neřekneš a nějak se s tim srovnáš tak vztah funguje normálně dál. Ale pokud se přiznáš, tak vztah končí a ublížíš tím partnerovi, sobě i celému okolí. Hrdost a svědomí je fajn, ale tady to je hrdost za každou cenu. Na co ti bude když tím přijdeš o partnera?

Takovy vztah funguje jen na zaklade lzi a pretvarky, ktera se vsi pravdpodobnosti nebude fungovat vecne. A kdyz se na takovou vec prijde po letech, byvaji ty konce daleko tvrdsi, nez kdyz se to udela hned.

Kazdy clovek ma pravo udelat blbost, ale musi potom nest jeji nasledky se vsim vsudy. Pokud se tedy partnerovi nechcete priznavat a dat mu moznost vyberu, tak se s nim rozejdete rovnou a nic mu nerikejte. Tyto moznosti jsou daleko moralnejsi a lepsi, nez nasazovat parohy a zatloukat.

Partneru muzes mi za zivot nespocet. Hrdost a svedomi mame jen po jednom kusu. Pokud se to provali jinak, nejspis prijdete nejen o partnera, ale i o zuby.

PS: Omlouvám se za chyby v textu, blbne mi klávesnice.

myslím, pokud by jste milovala přitele z celého srdce, tak by vás ani nenapadlo ho podvést...

neříkal bych to...ale váš milenec je problém...asi bych změnil práci...jinak se to bude opakovat. bude vás mít v hrsti každý den..

,,pokud je váš přítel velký cíťa...jako že podle toho co píšete je...velmi mu to ublíží...

Jasně že neříkat...v tom případě bude partner v klidu,když nic neví.Horší to bude s tebou jak se s tím popereš,protože to ti z hlavy nevyšumí za den ani za týden.Ten pocit tam bude hlodat ještě pěknou řadu týdnů a zvlášť když se ti to líbilo.Nooo a ještě když je to kolega z práce...

Jak tady většina čtenářů radí NEŘÍKAT-tak tím se řiďte.Ale protože si zřejmě nejste jistá recidivou tak nepokoušejte osud a raději se s přítelem rozejděte a pokud chcete aby vás partner dál bral jako kamarádku tak mu důvod rozvodu uveďte jiný než vaše nevěra.

Vyrovnejte se s tím sama před sebou a slibte si, že se to už nebude opakovat. Pokud toho nejste schopna, tak se pod nějakou záminkou se svým přítelem rozejděte.

Pokud svého přítele doopravdy miluješ tak mu to ŘEKNI. . .léž má krátké nohy a daleko sní nedojdeš pravda se stejnak jednou ukáže . když mu to řekneš co nejdříve víc se ti uleví . a kdyby tě vážně miloval tak zůstane i když mu to řekneš aspoň uvidí že nedokážeš před nim žít ve lžích ... Lidé co k sobě cítí lásku by neměli před sebou mít tajemství...

Asi přítele moc nemilujete když š****e s jiným

Pokud jste nechytla muziku, triplíka, neb AIDS tak se o nic nejedná

pokud je to jen takové podvedení, bez citové angažovanosti (jaké běžně praktikují muži), tak na to zapomeňte, neopakujte to, a příteli nic neříkejte - byla by to blbost.

- pokud jste citově zainteresovaná, líbilo se Vám to, a se známým se ještě navíc setkáváte v práci, tak to s přítelem stejně nedopadne dobře a je to vlastně jedno, jestli mu to řeknete nebo ne - stejně už tato příhoda váš vztah naruší.

Potvrzuji, co říkáá caldabulda, a proto ji či jemu, dávám bodík..

Takové praktiky provozují hlavně ženy.Bez citové angažovanosti.

neříkej, ale budeš-li v tom pokračovat s tím v práci nebo i jiným, tak s přítelem nebuď, rozejdi se aniž by se to dověděl.

...a pokračovat budeš. ahoj

Mopet, tazatelka už nenapíše. Jednoduše se chtěla vypovídat a podle mne si první odpovědi i četla, ale pak to vypustila z hlavy. Tak velké dilema to pro ni určitě nebylo, zrovna tak, jako tak hodně nemiluje svého přítele. Podle mne ho nemiluje ani dost málo, protože by jí svádět kolegu nenapadlo ani ve snu. A navíc, ona to podruhé vyzkouší znovu buďto s tímhle, nebo s jiným, ono se jí to líbilo a líbit bude dál. Otázka, jestli to má jít vytroubit svému příteli není vůbec na místě. Nějaké tříminutové muchlování u počítače nestojí za roztržku, vždyť k žádné nevěře zatím nedošlo. Pokud v tom ovšem nehodlá pokračovat. A to ona, podle toho co píše, určitě bude. Měla by si to ujasnit v hlavě a nezačínala prozatím s nikým trvalý vztah, není na to vůbec připravená. Chudák její stálý přítel.