Oslovování se ve vztahu

Pokud považujete za zbytečné říct osobě, kterou fakt milujete...

"Miluji Tě"... Pak zůstanete do smrti sám.

No tak do měsíce si neříkat "miluji tě" není podle mne takový problém... to také nemusí být pravda, ale láskou vzplanete za pár měsíců..

Ano - zeptejte se, jak ji oslovovat... Někdo nesnáší zdrobnělou formu svého jména... Celkem univerzální je "miláčku" - to se nesplete , ale zkuste říct Helence "Leničko" a bude oheň na střeše...

Pokud neřeknete "miluji tě", nemůžete říkat "Lásko moje"...

Z té nejistoty v popisu ale vidím spíše váš vstah jako kamarádský, aktuálně bez opětovaného citu.

Tak nevím, kdo má ten problém, zda vy, nebo ona. Tak ji prostě oslovujte. A jak to bylo ve vašich rodinách?

no, možná se i Váš parner nad tím pozastavit...a neví co s tím..a čeká, kdo s tím přijde první...asi bych to oslování nějak začal,,

Po měsíci chození jsem nikdy neměla potřebu nikomu říkat že ho miluji, přijde mi to dost brzo. Nebo už je to dnes tak nějak zprofanované a je povinné to říkat jaksi "aby se neřeklo"? Já to vždy říkala až ve chvíli kdy jsem to doopravdy cítila.

Ad oslovení - se prostě zeptej, zaveď na to řeč, když tě to zajímá, no ne? Navrhni jí pár romantických pitomůstek, v nejhorším se aspoň zasmějete.

Měla jsem přítele u kterého bylo v rodině zvykem oslovovat se zdrobnělinami - tatínek, maminka, Venoušek, Boženka... na návštěvě to tam znělo jak bych byla v mateřské školce (a to byli všichni dospělí!).

I mně říkal zdrobnělinou, nejdřív mi to přišlo celkem roztomilé, postupem času už spíš infantilní...

Ahoj. Kdyby to nebyl jenom dotaz, bylo by to nějaký divný. Pokud znám jméno, té mnou milované, tak co mi asi brání, říct jí tím jménem? Případně nějakou zdrobnělinou? Je ale pravda, že používání jména, může být někdy problém. Jmenovat jich několik, než se trefíš do toho správnýho, může přivodit problém. Použití jiných zdrobnělin, může být bezpečnější. Podle předmětu otázky jsem spíš očekával téma vykání, nebo onikání. To by bylo taky prdlé.

ddd. To oslování, má jako znamenat, že mluvíš s oslem? Promiň, nešlo odolat.

Chtít někomu po měsíci známosti "vyznávat lásku" (říkat "miluji tě") mi přijde předčasné. A jak oslovovat? Křestním jménem (pro jistotu bez zdrobnělin) ...

Tak koukám, že co člověk to názor

Já jsem takový člověk, že radši dám pusu nebo přítelkyni pohladím, než abych jí říkal že jí mám rád nebo miluju (přijde mi takové lepší, přirozenější vyjádřit to činem, než slovem, které je oproti nějakému dotyku nic).

A na to, jaký tvar jména se jí líbí se jí hned dneska zeptám. I tak mi přijde lepší říkat jí jménem (či jeho zdrobnělinou), než miláčku, broučku - mě se tyhle oslovení příliš nelíbí :P

Zatím děkuju všem za názory.

Co takhle začít jménem a ono to pak přijde samo...

ahoj, na tvém místě bych ji zkusila oslovit nějakou podobou jejího jména, které se ti líbí a uvidíš, jaká bude reakce... jestli jí to bude nepříjemné, měla by to říct... ale musím podotknout, že nechápu, proč se jí na to nezeptáš rovnou, stejně jako nás tady: "Poslyš, nezdá se ti divně, že se nikdy neřekneme jménem?" - a může se z toho rozvinout zajímavá diskuze... lidi, co se mají rádi, by si měli umět popovídat o všem a tohle téma není nic špatného, tak směle do toho!