Nejste přihlášen/a.
Dobrý večer, už týden mi v hlavě leží jedna (pro ostatní asi pitomost) zvláštní situace. Můj "nejlepší" kamarád (v uvozovkách - nevím co si o tom mám myslet) měl vážný problém v rodině a já se to dozvěděl tak náhodně od známého a že si to mám nechat pro sebe, že to nemá nikomu říct. Následně mi to řekne i kamarádka, "ale pšššt, prej to nemáme nikde říkat" - řekl jim to on, právě ten můj "nejlepší" kamarád. A jak ho "dobře znám", tak večer jsme si volali a zeptal jsem se ho, co je na tom pravdy. On se samozřejmě naštval na ty dva co mi to vyklopili a prý mi to chtěl říct až za týden, kdy jsme se měli vidět na jedné akci. Bere mě jako rodinu, situace je vážná a nechce aby to věděl nikdo jiný. Já se samozřejmě zeptal, proč to říkal teda zrovna jim a on odvětil, že se musel někomu svěřit. Tak jsem mu to odkejval a utěšoval. (Od čeho jsou teda nejlepší kamarádi a svěřování se v hrozných situacích? Opora a tak, nic? )
Poslední dobou asi rok, nebo 2 jsme každý úplně na jiné vlně. Nebo v početnější společnosti se před mnou vyjadřuje (když se s někým baví) v neurčitém zájmenu a když se ho zeptám o čem se baví, tak mi řekne, že je to jedno. Co se týče holek, tak ty řešíme až já nakousnu téma. Pak se dozvídám od našich společných přátel jak to měl s tou, či onou a já nic nevím? Nejde mi o to, aby mi říkal úplně všechno a nebo měl celý jeho život pod palcem. V hlavě mi leží jen to, proč definuje naše přátelství jako nejlepší, přeci to vypadá úplně jinak.Někdy mě vadí, že nás ve společnosti prezentuje jako nejlepší kamarády.
Přemýšlel jsem, že bych mu řekl, že mám v mém okolí lidi takových jako on mnoho a některý ještě s pevnější důvěrou. A nebo to nechat a třeba časem se přátelství samo rozplyne? (známe se od 4 let) a táhne nám na 20.
Ta situace s tím problémem v jeho rodině nastartovala takovou moji otázku, kterou jsem vám tady takhle rozepsal. Strašně mě to mrzí a do toho trápení s jednou holkou.
Chápu tvou situaci, taky by mne mrzelo, pokud by se svěřoval kamarád kde komu kolem a mně ne.
Podle toho, co píšeš, to skoro vypadá, že na tebe v něčem žárlí, nějak se ti snaží vyrovnat v něčem, v čem na tebe nemá. Případně je tam něco skryto, co mu vadí, co nějak v sobě zašlápl a zůstala v něm k tobě hořkost nebo nedůvěra. Jiná možnost je ještě ta, že on tě jako nejlepšího kamaráda necítí, jen tě využívá, když potřebuje.
Nemyslím, že by nějaké vyříkáváni nějak vylepšilo situaci, spíš naopak. Važ se spíš na jiné lidi, kteří se k tobě chovají upřímněji.
Je docela možné, že ty máš jeho za nejlepšího kamaráda, ale on to tak nemá. Někdy se to tak stává, že jsme s někým rádi, ale jenom někdy. V určitých chvílích, v určitých situacích. Máme nějaké hranice, ikdyž neuvědoměle, kam druhého pustíme. Nejlepší kamarád je ten, kdo hranice nemá a také my je vůči němu nemáme. Někdy se dokonce stane, že klidně může jít i o opačné pohlaví, které i milujeme a se kterým třeba i spíme. Pak to je zázrak a veliké štěstí. Je mi to líto, že máš takovou zkušenost. Myslím si, že bys měl sám sebe přesvědčit, že je to tak, jak to je. Neměl bys hledat příčiny, ale vzít to jako fakt. S kamarádem by sis neměl nic vyříkávat, nic řešit. Když jste spolu, je to dobře, když spolu nejste, tak je to taky dobře. Snaž se to vzít jako fakt.
Promiň mi otázku: Ty ho miluješ? Ptám se proto, protože to, co ti na kamarádovi vadí, je normální v mnohem mladším věku. Ve dvaceti jsou vztahy o něčem jiném. Omlouvám se, za tu poslední část, ale nedá mi to.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.