Nejste přihlášen/a.
Dobrý den. V úterý mi zemřela maminka. Chodím druhým dnem městem, zařizuji potřebné, roznáším parte.
Maminka byla učitelka. Dnes jsem si všimla, že na škole nevlaje černý prapor. Rozplakalo mě, že jim nestála ani za ten prapor... Postěžovala jsem si tetě, také učitelce. Prý už se prapor nevyvěšuje.
Ale vyvěšuje. Občas vídám černý prapor na hasičárně, a to i za vysloužilé hasiče. Místní E.on vyvěšuje i za posledního elektrikáře důchodce. Nemocnice, městský úřad...
Začíná mi být po pár hodinách jedno, jestli maminka stála škole za trochu formální úcty. Ale přemýšlím o smyslu a tradici vyvěšování černých praporů a přemýšlím, jestli je vhodné, že zrovna výchovné zařízení tuto tradici vypouští.
Nesuďte mě prosím, že mám při úmrtí maminky i takovéto starosti. Možná právě proto, že jsem velmi rozcitlivělá, se chytám i maličkostí a zbytečností.
Dobrý den,
že Vám umřela maminka, je mi líto.
Já osobně nemám tyhle formální opičárny ráda. Zažila jsem to z druhé strany. K čemu vyvěšený prapor po úmrtí a jiné pocty, když za celou dobu, kdy zemřelý ještě žil a třeba byl nemocný, přišel se za ním podívat a zajímal se o něj za celou dobu tak maximálně jeden člověk.
To je třeba zase věc, ze které se zvedal žaludek mně.
Nemám ráda ani okázalé nošení černé na znamení smutku. Nepotřebuji, aby ostatní věděli o mém truchlení.
Mám stejný názor. Bod dát nemůžu, tak aspoň palec.
Zdravím. Ještě bych dodala, neberte si to tak osobně. Neznamená to, že si Vaší maminky jako člověka nevážili nebo ji neměli rádi. Akorát tam nechtějí vyvěšovat tu vlajku. Mrzí mě, co se Vám přihodilo. O té vlajce ale slyším prvně.
Bimbam, přijměte, prosím, mou upřímnou soustrast. Je to velmi bolestná záležitost a já s vámi cítím. Zastavte se v tom baráku a o prapor požádejte. Tyhle věci jsou jen iniciativou jednoho člověka. Buďte to vy!
Bimbam, fakt, zajděte tam, zastaňte se maminky, když na ni zapomněli!
Děkuji za názory, opravdu mě zajímají. A to v rovině osobní i neosobní, pokud je toto mé vyjádření srozumitelné.
Ani já nemám ráda přílišné oficiality a jejich hranice si umím stanovit. Už někdejší učitelka němčiny mě učila, jak veliký je významový rozdíl mezi modálními slovesy: směti, uměti, moci, museti, míti, chtíti...
Maminka byla v našem malém městě známá, jako učitelka oblíbená. Kolik maminek k nám chodilo, aby si vzala jejich prvňáčka zrovna do své třídy! Z každé třídy pak jistě nejméně jeden chlapec k nám chodíval, i v dospělosti, na mrskut na Červené pondělí, někdy už i se svými syny. Jeden žák ji už nemocnou nedávno vyvezl na statek, by se potěšila. JIní alespoň vzkazovali pozdravení. Některé kolegyně chodily na kus řeči.
Parte jsem samozřejmě předala už včera ráno. Nezlobím se, vím, že prapor nic nezmění. Ale je mi to líto, protože v mém vnímání mi zrovna ten prapor připadá jako vhodný. Jako něco mezi "ani pes neštěkne" a zbytečnou pompou. Ale každý jsme jiný.
Chápu, že Vás to mrzí. Ale pravděpodobně maminka byla již v důchodu delší dobu. Na škole jsou jiné děti, jiné učitelé a podobně. Mladší učitel ji nezná a děti zrovna tak. Zapomene se na bývalé učitelé.
U nás v obci na škole mají skřínku, kam vylepůjí různé udalosti školy. Také zemřela učitelka v 85 letech. Do skřínky dali smuteční parte k tomu kytičku a připsali v kterém období tam učila. Nechyběla její fotografie z doby působení na škole, ale i fotografie její poslední třídy. Ale černý prapor také nevlál na škole. Jen takto uctili její památku.
Nebo nedávno tam bylo oznámení: Tuto školu navštěvoval ( jméno), který se stal významným občanem. Vypsáno co dokázal. Také fotografie nechyběla z dětských let i nynější. Na chodbách mají fotografie skutečně významných lidí, kteří tuto školu navštěvovali. Občas takové lidi pozvou do školy a udělají pro děti rozhovor a děti mohou pokládat otázky.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.