Jak reagovat na pomluvy?

Dobrý den, zažíváte "radosti" ženského kolektivu. Jediná možnost je tento kolektiv opustit a najít si pracovní kolektiv smíšený. Nebo ženský kolektiv, ale složený z žen s vyšší inteligencí a vzděláním. "Nízkovzdělaný" ženský kolektiv Vás semele a jistě Vám často zvoní v uších (to jste zrovna Vy předmětem jejich hovoru). A také Vás oslovují zdrobnělinou jména? To je faleš, co?

Zdravím!

P.S. Pokud se nezapojíte do těchto "slepičích" řečí, tak budete kolektivem zavržena jako namyšlená.

miaw - nejdříve Vás zavrhnou, potom začnou donášet a vymýšlet si a může to skončit vyhazovem.

Prostě jim tam nesedíte. Nebo se přemoci a táhnout ty hovory o Nově a Blesku s nima. Ale, jenom si nemyslete, že tam něco změníte - to spíše zmení ony Vás.

Dobrý den. Tomu se nevyhnete nikde. Vždycky se někdo takový najde. Také to nemám ráda, ale někteří lidé se v pomluvách přímo vyžívají. Berte to s nadhledem a pokud Vám to opravdu vadí, snažte se takových debat neúčastnit. A když se Vás přímo někdo zeptá na něco, nač odpovídat nechce, buďte diplomat. Řekněte, že se takových debat, kde se pomlouvá někdo, kdo není přítomen, nechcete účastnit, ani se k tomu vyjadřovat. Že nemáte ráda pomlouvačné lidi, protože nadělají najvíce škody a mockrát ublíží bez příčiny. A s hlavou vztyčenou se vzdalte. Buďte prostě sama sebou a nebojte se upřímně říci, co si o věcech myslíte. Dejte najevo, že Vám do očí mohou říci cokoli, ale co řeknou za zády, tím se nehodláte zabývat. Slušně může říci člověk všechno a je na druhých, aby si to přebrali jak se jim hodí. Myslím, že si pak budou dávat lepší pozor na to, co před Vámi řeknou...

Ignorovat to a myslet si své, takového člověka stejně nezměníte a když vám slibí,že už pomlouvat nebude, druhý den stejně začne.

Dobrý den, to je nepříjemný problém.

Moje babička to řešila geniálním způsobem. Jakmile někdo někoho pomlouval, dotáhla tam pomlouvaného s tím, že by si spolu měli něco vyříkat do očí, že mají mezi sebou asi nějaký problém a pak byl klid. Její matka ji v tu chvíli za to vždy nenáviděla, ale pak se uklidnila a hlavně, přestala před ní pomlouvat kamarádky.

Kdybyste chtěla zareagovat tímto způsobem, je možné to odpálkovat ve smyslu: "Copak co si o tom myslím já, ale zajímavé bude hlavně to, co si o tom myslí Lucinka, já jí zatelefonuju, počkej moment a můžete si to vyříkat, to by bylo nejlepší, aby se situace uklidnila, ne?" Chce to být ale trochu osobnost, abyste tohle ustála.

Je ještě možnost to probrat se šéfem, aby do podniku pozval intervenčního pracovního psychologa, případně udělal takové ty firemní dny mimo firmu, kde by lidi museli řešit různé problémy, rozebíral se tam kolektiv a někdy u toho je i psycholog.

Jinak pokud vás to deptá a nechcete stát stranou, jděte pryč. Kolektiv je nejdůležitější v práci, někdy víc než peníze a víc než náplň práce. Nemusí to být přátelé, ale jakmile se tam rozjede nějaká šikana a házení klacků pod nohy, zhnusí vám spolehlivě jakoukoliv práci.

Dobrý den. Buď odejdete, ale riskujete, že v příští práci to bude stejné, nebo to nebudete řešit a dáte všem najevo, že Vás to nezajímá. Vůbec na to nereagujte, neřešte to a pokud možno, bavte se s muži, pokud jsou nějací poblíž...

Není pravda, že pomlouvají jen ženy. 10 let jsem dělala v kolektivu cca 20 mužů a práskali vzájemně na sebe o 106 a ještě vše připepřili. Je ale pravda, že když dotyčný nečekaně vstoupil do jejich barvitého líčení, nezmlkli, ale klíďo pokračovali v barvitém líčení a když se dotyčný ohradil, ještě do něj dloubali, ať nezapírá, že to viděl ten a ten. Nedali pokoj, dokud to nepotvrdil, nebo nezačal práskat na někoho z přítomných. Byla sranda a nikdo se nikdy neurazil, vycházeli mezi sebou vždy v pohodě, ikdyž se před chvílí do krve pohádali. To bohužel ,my ženský neumíme.

Já bych asi reagovala takhle: no to mi neříkej, probůh, kde jsi k tomu přišla, a myslýš, že je to pravda, no to by mně tedy vůbec nenepadlo, no prosím tě, je to vůbec možný, ke mně se to nedoneslo, jak to děláš, že vždycky něco víš? Jinak nic, nepomluvit tu, ani onu, jen se divit a sem tam projevit zájem podobnými otázkami. Budete mít pokoj, dozvíte se všechno o všech a drbat vás budou stejně všechny, ale to vám může být fuk, protože kolektivem nebudete ignorovaná.

Pan Vladimír Menšík to před lety vystihl přesně: Pomluva je hrozná věc, ale člověk s tím nic neudělá. Když o mně někdo roznese, že jsem třeba ukrad kávovou lžičku. Čím víc budu tvrdit, že jsem kávovou lžičku neukrad, tím víc tomu budou lidé věřit a už nikdy nikoho nepřesvědčím, že jsem žádnou kávovou lžičku neukrad.

Myslím, že byste měla být sama sebou. Protože pokud se budete snažit chovat jak oni chtějí, tzn. pomlouvat s nimi ostatní kolegyně, tím si moc nepomůžete. Prokouknou Vás, že k nim stejně nepatříte a jen si na něco jiného hrajete. Musí se to umět. Já to třeba neumím. Nejsem "kam vítr, tam plášť". Nevím, jestli se to dá naučit. Existuje nějaký kurz, "jak zapadnout do každého kolektivu" nebo "jak se přizpůsobit v kolektivu"? Možná by nebylo na škodu si zajít za nějakým koučem nebo psychologem.