Nejste přihlášen/a.
Dobrý den, zkusím to zkráceně
Bydleli jsme dlouho s rodiči manžela, kde jsme zrenovali půdní vestavbu. Z minulého manželství mám 3 kluky a s mým nynějším manželem máme dcerku. Ted loni v létě jsme začali mít s rodiči velké problémy, hádky atd a všechno to vyústilo si vzít hypotéku a koupit si svoje bydlení aby jsme měli klid. Odstěhovali jsme se hodně daleko, do jinýho kraje. Ono to všechno dopadlo tak, že za všechno můžu já, já jsem ta potvora atd protože manžel je neposlouchal a hájil mě, protože si byl vědom toho, že to co říkali, pravda nebyla. Házeli na mě špínu odevšad, ale to je jedno. Ted já tam mám zákaz a smí tam jen můj manžel s dětmi s tím, že to co tam ještě máme, musí odstěhovat sám. Včerá jsme tam zase jeli s tím, že já jsem byla u naších přátel. Jel tam s děckama sám, to by tak nevadilo. Asi za dvě hodiny přijel s tím, že jim řekl, že jede za mnou, že bude obědvat u naších známých a že mě nenechá samotnou. Moc ráda jsem to slyšela, že se nebojí říct, že s ním jezdím do Vlčic. Jenže já jsem se dneska dozvěděla, že to vlastně vůbec neřekl, že řekl, že jede pryč prý někam do obchodu. Člověk mu fakt moc důvěřoval a ted je mi z toho nanic. Akorát mi tím dokázal, že se jich pořád bojí. Navíc oni valí pořád moje dva syny, kteří tam smí chodit, ten nejstarší tam taky nesmí, a to proto, že dostal od mé mamky telefon, tak ty dva mladší syny jeho máti valí proti tomu nejstaršímu, že mu nemají dávat cukrovinky co dostali od nich. Ted toho prostředního chtějí i na prázdniny. Maminky co myslíte, mám ho tam dávat? Když dělají rozbroje mezi bratrama? Navíc u toho byl i můj manžel a neřekl prý na to vůbec nic. Je těžký se o tomto všem bavit s manželem, protože se o tom nechce bavit, protože ví, že mám pravdu. Jinak je mezi náma krásnej vztah, co jsme sami, tak bych řekla, že prožíváme "líbánky"... ale ted je tu to ALE. díky moc. Iva
Opravdu jen málo kde není ALE. Popisujete tady klasické neshody mezi příbuznými. Bohužel píšete pouze o druhé straně a o sobě nic, proč vás špiní nepíšete. Manžel v tom bruslí a nechce si dělat zle. Ani doma a ani u vás. Snažil se udělat pro váš vztah maximum a odstěhovali jste se. Co bude dál ukáže čas a asi to zůstane na manželovi co bude s touto problematikou dělat a jak se dají rodiče ovlivnit. Nepíšete co jste provedla, že jste na pranýři. Když se říká A, musí být i B.
jeho rodiče jsou na velké hospodářství a jak jsme se tam nastěhovali, tak jsme museli jenom makat, okolo dětí jsem byla, až zbyl čas a to i někdy to ne, bylo to tak, že když jsem dělala venku, nestíhala jsem doma, neměla jsem vyžehlený, děti měli sem tam díru na ponožce nebo teplákách, pak mi to bylo vyčtený. Naopak když jsem byla doma a dělala jsem, pak mi bylo vyčítaný, že nestíhám venku. Manžel ke všemu chodil do práce a přitom jsme stavěli. Co jsme žili tam, byl na operaci žlučníku a kýly, kterou si tam přivodil. Co jsem udělala já? Udělala jsem to, že jsem svýmu manželovi otevřela oči, řekla jsem mu, že nemůžeme takhle dřít a nemít čas na naše děti. Že nám rychle vyrostou před očima a jejich dětsví si neužijem. Tak jsme se postavili. Byli jsme tam jen jako pracovní síla. Nebyli jsme s děckama nikdy na výletě, v kině, na dovolené...jenom práce. Pak se mi narodila dcera a já jsem přestala pracovat venku. Manžel byl na všechno sám a byl strhanej jak borůvkovej keř a do schodů chodil jak 70tiletý pán. Tím, že jsem přetala dělat, začaly na mě pomluvy a začalo se to stupňovat takovýho rázu, že jsme to nevydržely. A začalo to tím, že jsem nesměla pozvat na své 30 narozeniny moji rodinu, protože rodiče mého manžela ji nemuseli. Ona je prostě z města a rodiče manžela z vesnice. A tím začalo naše peklo. Snažili se i přesto, že máme dceru o to, aby mě manžel vyhodil, aby mi vzal dceru a když nepodléhla, tak mu řekli, že mu určitě hrozím tím, že jestli se semnou rozvede a vyhodí mě, že ublížím své dceři...stačí?
já svého manžela miluju nadevše na světě, nikdy bych mu neublížila...vyšlo to z dětí co se tam dělo, třeba je to malinko jinak...
Ani se nedivím že se nechcete pachtit po polích a dřít. Pokud nepochopí, že ten druhý má jiný smysl života a že chce žít jinak tak holt bude mít do budoucna smůlu. Neustupujte uzurpátorům a jděte si za svým. Mají hospodářství? Vy jste jim ho nevymyslela. Tito lidé nikdy nepochopí, že by to mohlo být i jinak. Honit se za mamonem je nemoc, za kterou nemůžou. Neustupujte a buďte tvrdá a neústupná. Snad někdy pochopí.
Řekla bych, že i manžel si manipulaci ze stran své rodiny celkem slušně uvědomuje a proto přistoupil na odchod.Ale je to život Váš a Vašeho muže. On ani vy nemůžete žít žívot jeho rodičů.Už tak si myslím, že kolotoč kolem 4 dětí musí být slušný, k čemu by Vám pak byl udřený manžel.Určitě si ho važte je to slušný člověk dokáže se postarat o rodinu, jen by neměl tolik podléhat tlaku jeho rodičů. A holčičku jste určitě chtěli oba tak se tím netrapte jsou horší věci.
No, je to těžká věc. Můžeš být ráda, že se manžel postavil za tebe a spolu jste odešli. Na druhou stranu, vždyt je to jeho máma, táta, nemůže se jich nadobro zříct. Má je pořád rád - taky bys úplně neodstavila svoje rodiče.
nechala bych to pomaličku "vykysat", občas bych manžela pouštěla i s dětmi k nim (ale bud všechny nebo žádné) a sama si udělala bezva den a užila si to. Ale at tam nejezdí každý víkend, at si uděláte taky jeden společný všichni dohromady.
Manželovi se nedivím, spousta chlapů se konfliktu vyhne za každou cenu (co na tom že tu i tam zalže - pro klid).
Netrap se a nehroť situaci, bud vždy ty ta klidná dobrá a milující manželka, myslím si, že on dobře ví, kde je mu dobře a proto se tam vrací.
Čas vše napraví, uvidíš, situace se sklidní a budete v pohodě všichni (a nebo třeba nezklidní a kontakt ustane), hlavně se netrap a nikam situaci netlač. Řiď se heslem "NETLAČ ŘEKU, TEČE SAMA" - funguje to
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.