Sportem na deprese?

Určitě to funguje, zejména první měsíce. Doufám, že už jste rozhodnutý. Už dost otázek - zavažte boty a běžte.

Na cestu Vám dám dva citáty ze skvělé knihy Haruki Murakamiho "O čem mluvím, když mluvím o běhání".

"Ze všech návyků, které jsem si doposavad během života osvojil, mi toho běh dal pravděpodobně nejvíc a hodně toho pro mne znamenal. A mám dojem, že těch dvacet a něco let, kdy jsem v něm bez přerušení pokračoval, mě celkem příznivým způsobem posílilo a zformovalo jak po tělesné, tak po duševní stránce."

"Kdykoliv mě někdo bezdůvodně kritizoval (nebo mi to tak aspoň připadalo), kdykoliv jsem čekal, že mě někdo pochopí, a on mě pak nepochopil, uběhl jsem vždycky o něco delší vzdálenost než obvykle. Když běžím na delší vzdálenost než jindy, o to víc se tělesně vyčerpám. A znovu si uvědomím, že jsem jen slabá lidská bytost s omezenými schopnostmi. Pocítím to fyzicky, někde hluboko na samém dně. A vzdálenost, kterou jsem takhle uběhl navíc, mě pak v konečném důsledku třebas nepatrně, ale posílí. Když mám vztek, proč bych si z jeho energie trochu nedopřál? Když je mi něčeho líto, proč bych na sobě tím víc nezapracoval? Takovým způsobem jsem uvažoval a žil. Co se dalo mlčky překousnout, to jsem rovnou spolknul, a pak se to snažil (v co možná pozměněné podobě) ventilovat do literárního kontejneru jakožto součást příběhu."

Záleží na tom, čemu říkáte deprese. Pokud je to "blbá nálada", tak jakákoliv činnost (včetně sportu) pomůže. Pokud za to však může "chemie v mozku", pak pomůže jen odborná pomoc.

Dobré rozhodnutí! Při tělesném pohybu mozek začne produkovat serotonin, hormon štěstí. Mám odzkoušeno, když jsem byla nebo jsem nešťastná, mám bolavou duši, začnu fyzicky pracovat. A pohnu sebou, pracuji rychle s rozmáchými pohyby. Běhat nemohu, tak pohyb řeším takto. Vždycky mi to pomůže a já si říkám, že ne nadarmo se říká, že na blbou náladu je nejlepší práce. A taky si pamatuji, ten báječný pocit, se kterým jsem se vracívala z tělocvicny z basketu. Problém depresí je i v tom, že se postižený neumí nebo se nemůže přinutit k pohybu. Vy to určitě dokážete. Pohněte sebou ve svižném tempu a pod sprchou si uvědomíte, jak je vám fajn. A vydržte! Neříkejte si: Zítra. Dnes prší. Dnes mě bolí nohy. Dnes mi není dobře. Až zítra.

Skvělé rozhodnutí, gratuluji k němu! Jsem nadšena vaším aktivním přístupem a mohu potvrdit, že to skvěle funguje a pomáhá. Kéž by se takhle vybičovali i ostatní lidé s rozladami a smutky! Bohužel, depresivní lidé jsou často natolik bez energie, že je někdy velmi těžké přinutit k pohybu a těžší fyzické práci, ale když se to podaří, sami referují o tom, že toto bylo asi nejpřínosnější z celé léčby a moc jim to pomohlo.

Je báječné, když se cokoliv děje v těle i duši, to dostat nějak pod kontrolu a zkrotit to. Už jen zjištění, že po sportu se vám uleví, což uvidíte sám, vám dává mocný nástroj, abyste nebyl ne-mocný a nevzdal se nadvlády nad svou myslí a tím, co se v ní děje.

Velice pomáhají taky procházky v přírodě, nechat ji na sebe působit, vnímat ji. Pokud budete běhat v parcích a lesích, bude to dvojnásobná dávka se speciálním účinkem. Navíc běhání v přírodě je vzhledem k měkkému terénu šetrnější pro vaše klouby.

Dcera začala běhat a pořídila si čip do boty, který měří uběhnuté km a chytrou aplikaci do telefonu, kde se zaznamenává její výsledek a též pouští hudba do uší, která vychází z jejího tempa (mně, kdybych běhala, by tam asi pořád zněla Enya ) a je s tím moc spokojená. Též je to propojeno s nějakou skupinou, která srovnává výsledky jiných běžců, kteří jsou na tom s vámi na podobné úrovni a navzájem se hecují, i když se neznají. Je to fajn. Letos taky zkusila poprvé půlmaraton a moc se jí to líbilo.

Cyklistika je taky úžasná. Poslední dobou se rozmohlo budování nejrůznějších cyklotras všude možně a nemožně, když prozkoumáte ty kolem vás, určitě budete mile překvapen a potěšen.

K celkové regeneraci a posílení dobré nálady a kondice ještě doporučuji občas zařadit saunu a plavání. I vypotit se v sauně pomůže a protažení v bazénu, zejména v zimě, kdy se nedá moc běhat ani jezdit na kole, je moc fajn. Např. v aquaparku Čestlice v Praze je umělá řeka, to je takové plavání kolem dokola v upravené dráze jako řeka, kde je proud i jeskyně pro odpočinek, moc se mi tam líbilo. Krom toho řada bazenů a vířivek kolem, kde jste někdy úplně sám. Je tam i potápěcí válec, kde je možno zkusit ponor s bombou, případně na potápěče koukat zvenčí.

Kromě sportu můžete své psychice pomoci taky psychoterapií. Na tu si musíte najít dobrého psychologa, který vám sedne. Psychiatr vám napíše prášky, ale psychoterapii ovládá psycholog, takže zkuste si najít nějakého v okolí. Jsou psychologové se smlovou na pojišťovnu, kdy máte nárok na určitý počet hodin podle určité diagnózy na hrazení pojišťovnou nebo soukromí, kde se nemusíte omezovat a vázat.

Držím palce a pište nám tu, co jste podnikl, jak se cítíte, co pomáhá a jak vám to jde. Těším se a jsem zvědavá!

tak ono záleží na tom, proč vám je blbě a jestli obecně vzato rád běháte. ono se říká, že pohyb produkuje "hormon štěstí", takže zahání špatnou náladu a blablabla... no, já mám zkušenost přesně opačnou. jsem sportovní antitalent a jakmile se cítím mizerně, tak jakýkoli pohyb mi náladu ještě zhoršuje. protože vidím, jak mi nejde, jak mám ne úplně ladné a koordinované pohyby, jak i to, co trenér považuje za jednoduché já nejsem s to pobrat... za normálních okolností jsem schopná to nějak přežít, protože prostě každý nemůžeme být pohybová hvězda a pohyb je potřeba. ale jakmile mám depky, je to konečná, to mě pokus o pohyb srazí ještě blíž ke dnu, protože krom problémů, které právě řeším, si plně uvědomuji, jak jsem navíc ještě naprosto nemožná, že ani nezvládám to, co normálním lidem přináší dobrou náladu