Citové vydírání ze strany matky

Od: Datum: 08.12.14 09:46 odpovědí: 27 změna: 06.08.15 22:54

Žiji na vesnici s manželkou a jejími rodiči v rodinném domě.

Matka manželky je ten typ tchýně,který je nechvalně znám.

Tchýně je epileptik,a manželka se o ni stará jak jen může.

Bohužel,to tchýni nestačí,a citově jí vydírá.

Musím říct,že jsem i já z chování a přístupu tchýně někdy na prášky.

Tchýně si zvykla že se manželka tak o ní stará,a ona toho využívá a zesiluje dále nápor na manželku.

Tchýně je "člověk",kterému je všechno jedno,všichni jí ubližují,všichni jsou hloupější než ona,kamarádky(drbny) u jednoty mají vždy pravdu,a svět se musí točit kolem ní.

Moje tchýně se dokáže nakazit jakoukoliv nemocí tak,že jí stačí když si o ní někde přečte článek.

Je to prostě psycho,a já potřebuji radu,jak tchýni usměrnit,jak jí dostat třeba k psychologovi.

Děkuji za příspěvky.


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 08.12.14 10:13
avatar

Jak je vidět, tchyně je takový člověk, kterému se nikdo a nikdy nezavděčí. Udělala bych následující:

Našla bych si bydlení jinde a s manželkou /a dětmi,máte-li je/ se odstěhovala. Proč to tam pořád snášet? Manželka se o matku už nastarala dost. Navíc ta matka má manžela, sama tam nezůstane, dokáže jí pomoci on. Takže napospas stáří a nemoci rozhodně sama nezůstane.

K psychologovi ji nevoďte, odstěhujte se od ní, přestřihněte to pouto. Postaráno o tchyni bude i nadále /manžel/ a až přijedete na návštěvu třeba jednou za 14 dní, uvidíte, jak si budete vzácní. Problémy jsou v tom neustálém každodenním soužití.

Vždycky jsem tvrdila, že "mladí " a "staří" by neměli žít společně, každý má jiné priority, jiné hodnoty, jiný způsob života. Mně se to, bohužel, nepovedlo, ale naše děti jsou obě pryč se svými rodinami. Navštěvujeme se, každou návštěvu si prima užijeme a je nám fajn. Jaga.

Ohodnoceno: 4x
 
Datum: 08.12.14 10:22
avatar

Dobrý den.

To znám z vlastní zkušenosti.Zkuste zajít za psychologem sami a vysvětlete mu vaši situaci.Určitě vám poradí jak na ni.Já osobně bych se v zájmu manželství raději odstěhovala protože dřív nebo později to mezi vámi a manželkou díky stresu může začít jak se říká skřípat.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 08.12.14 10:25

jak jí dostat třeba k psychologovi...k psychologi nemůžete nikoho zatáhnout násilím, to opravdu nejde. Ak psychiatrovi též ne, protože nehrozí ubližení na zdraví (sobě ani jinému člověku). Souhlasím s předchozím příspěvkem, přestěhujte se.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: wamp®
Datum: 08.12.14 10:25
avatar

Na to abyste ji dostali k psychologovi jste "malí páni." Pokud chcete šťastně žít a být spokojeni a volní,odstěhujte se.Tato situace nemá jiné řešení ani východisko.Ona Vás bude neustále obtěžovat svými problémy a jiné to nikdy nebude.Věřte tomu ! Mladí mají bydlet zvlášť,dvě generace v jednom domě nedělají dobrotu.I kdyby byli všichni zlatí.O to víc si budete dražší a milejší...A možná i tchýně to časem pochopí...

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 08.12.14 10:32
avatar

Asi ji těžko předěláte. Nejlepší, co mohu poradit, je odstěhovat se. Pokud máte možnost. A manželka bude souhlasit.

Má ještě manžela, nemusí se nutně plně starat její dcera. Pokud je tchyně dobře zaléčená, a bere pravidelně léky, neflinká to, tak může žít plnohodnotný život.

Samozřejmě oznámení, že pomýšlíte o svém bydlení, může rozpoutat nepředvídatelnou reakci, bude citově vydírat, bude hysterčit, pomlouvat, dokonce se může stát, že nebude schválně brát léky a objeví se i ní e. záchvaty, které svede samozřejmě na Vás. Každopádně, pokud se odstěhujete, budete ti nejhorší.

Pokud je dotyčná spokojená, a neuvědomuje si sama nějaký psychický problém, asi ji nedonutíte jít k odbornému lékaři.

Pokud není možné odstěhování, tak návštěvy Vy osobně omezte na minimum, kontakt slušný a servilní, pokud jste tak již neučinil. S manželkou se domluvit, že bude k matce chodit hlavně ona sama a nebudete večer projednávat všechny matčiny problémy, ale žít svůj rodinný život.

Zvažte pro a proti, co Vám přináší společné soužití, někdy to ani nejde, jste-li starší vše zahodit a začínat znovu na zelené louce.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 10:56
avatar

Ono je to těžké. V životě jsou chvíle, kdy se rodiče starají o děti a pomáhají jim a pak nastane čas, kdy potřebují pomoc rodiče od svých dětí. Ale i taková pomoc by měla mít své hranice. Tuto situaci musí řešit především Vaše žena. Ať si promluví o situaci s otcem. I ten má povinnost se o svojí ženu postarat. Péči o matku by si měli mezi sebe rozdělit tak, aby to vám (mladým) nezasahovalo tolik do života a do vztahu. Takže ať si udělá pořádek s rodiči především Vaše žena a pomáhá své matce jen dle svých možností a schopností. Vy to za ní neřešte, být prostředníkem se nevyplácí a mohlo by se to obrátit proti Vám z obou stran. Když jste se rozhodl žít s rodiči Vaší ženy pod jednou střechou, nezbývá Vám nic jiného, než se smířit s tím, že je tchýně taková jaká je, nebo si najít bydlení zvlášť. Určitě je to psychicky náročné, ale nemoc změní každého člověka a dá se předpokládat, že s přibývajícími lety se bude chování tchýně spíše zhoršovat.

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 08.12.14 11:22

Tchýně ma epilepsii s 3 - 4 záchvaty do měsíce.Léků bere dost,ale není si schopna zapamatovat který a kdy brát.

Léky jí připravuje manželka,a pečuje též o ní.

Nám je 45 let,děti jsou pryč odrostlé,ale manželka je na domek fixovaná

Manželka má ještě sestru,která se s manželem odstěhovala asi před 15 lety.

Vyrůstali tak,že její matka celé dětství tihnula a starala se o její starší sestru,babička převzala roli matky.

Babička si před skonem přála,aby právě ona(manželka se postarala o domek.

Dnes se o tchýni stará dcera(manželka),kterou právě tchyně v jejím dětství odsunula na vedlejší kolej.

Tchyně má 69 a tchán 75.

Tchyně nic neumí a nechce si připustit nic nového(třeba to na nás hraje,čemuž nevěřím).

Od: myse®
Datum: 08.12.14 11:45
avatar

je to hlavně o tom, co chce vaše manželka a jak se k tomu staví... Musíte se dohodnout hlavně vy dva spolu, bez ní to nevyřešíte. Navíc vaše žena chce zůstat v domečku, chápu, že se jí nechce někam do bytu a ještě platit nájem.

Zkuste si se ženou sednout, důkladně situaci probrat problém po problému a říct si jak na to - prostě si stanovit pravidla. Potom je můžete předložit i tchánovcům - jako hotovou věc. Nebylo by od věci je i sepsat, pro případ, že by tchýně tvrdila, že zapomněla.

Léky - dá se koupit krabička s jednotlivými "futrálky" na každý den - i ráno a v poledne a večer - samostatně se otevírající.

Takže může paní nachystat léky na konkrétní dny- aby se nemohla vymlouvat.

Že si nechce připustit nic nového - to je její problém, ne váš. Prostě si bude muset připustit nová pravidla.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: gita65
Datum: 08.12.14 11:23

Musíte si určit pravidla. Má manžela? Tak se musí více starat on. Vy máte svou rodinu, své povinnosti, své zájmy.

Také semnou bydlí syn s rodinou. Já dole, syn v patře. Jsem invalidní. Já pohlídám vnoučata, když jsou nemocná, nebo příjdou dříve ze školy, jinak jsou nahoře. Pračka mi vypere a snacha mi jen pověsí. Nakupuji si sama, jezdím na elektickém vozíku. Když potřebuji větší nákup, sepíšu si, předám soupis a když jedou nakoupit, tak mi to přivezou. Když něco potřebuji co sama nemůžu, tak poprosím a není problém. Když chtějí do divadla, nebo jít jednou za čas k přátelům, tak poprosí o hlídání. Do jejich domácnosti, výchovy se nepletu, ony se nepletou co dělám já. Rodiče vychovávají, babička trochu rozmazluje. Vše je v rovině. Někdy si něco uvařím já, někdy snacha. Vždy se domluvíme. O víkendu někdy ani o sobě nevíme. Jen se ráno přijdou zeptat, zda jsem v pořádku, něco nepotřebuji. Pak se vidíme až u oběda. Takto nám to vyhovuje. Jen když přijede druhý syn, dcera s rodinou, tak jsme pohromadě u mne dole. Jinak si žijeme každý podle sebe. Přitom se snachou mám krásný vztah, také by mi udělala vše, co bych chtěla. Ale nechtěla bych být na obtíž a nechci i já, abych neměla pro sebe chvilku času, klidu. Když někam jedou na víkend, tak je mobil. Nechci je omezovat, nebo být sama omezována. Vše je jen na domluvě.

Když by to u Vás nepomohlo, tak jak doporučují ostatní, odstěhovat se. Vím, je to těžké a někdy to ani nejde se sebrat a ostěhovat se. Nájem je drahý, dojíždění do práce atd. Musíte si s rodiči promluvit a nastavit jasná pravidla. Vy máte svou domácnost mi máme svou ! Hotovo, šmitec. Rádi pomůžeme, ale vše má hranice únosnosti.

doplněno 08.12.14 11:33:

Na léky může přeci dohlédnou také její manžel. Přenechat více odpovědnosti na tchánovi. Jinak Vaše manželka skončí někde na psychiatrii, nebo utečete Vy. Nenechte se zničit ! Možná manželka nebude chtít změnit pravidla. Ale musíte si s ní rozumně promluvit. Vysvětlete ji, co Vám vadí. Né, že pomáhá mamince, ale, že její maminka ji zneužívá, vydírá, nemáte na sebe tolik času.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: oooo
Datum: 08.12.14 12:03

Buďte rád,že nemáte nic horšího.Jsou daleko horší situace.Jsou děti,které se musí starat o podobnou matku a navíc je nepohyblivá,takže peklo.Když je na hlavu i na tělo neschopná.Utéct od ní nemožno,protože není soběstačná.Vaše tchýně alespoň se dokáže o sebe postarat a je pohyblivá.Takže "jen"zbývá poslouchat její kecy

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 08.12.14 12:29
avatar

Na rozdíl od ostatních rádců to vidím jako dočasně neřešitelný problém, který bude jednoho nepříliš vzdáleného dne vyřešen skonem tchýně. Padoucnice zase není taková sranda. Zadání na mě působí tak, že tlakem na manželku kvůli stěhování a snahou dostat tchýni k psychologovi byste v rodinném soužití nasekal víc škody než užitku. Nedej bože, aby se pak zdravotní stav tchýně zhoršil; můžete hádat, kdo bude na vině na věčné časy a nikdy jinak.Snažte se příliš si útlak ze strany tchýně nepřipouštět, to je vše, i když samozřejmě chápu, že to není zrovna jednoduché. *kafe*

Ohodnoceno: 3x
 
Od: gita65
Datum: 08.12.14 14:01

janplinto: Padoucnice není sranda,to máte pravdu. Ale není záchvat, jako záchvat je několik typů. Od pouhého začervenání až po záchvat granmal. Ale i přesto lidé s tím dokáží žít, aniž by kolem sebe měli 24 hodin služku. Navíc je tam ještě její manžel. Psycholog zde nepomůže. Nevím, proč je to podle Vás, dočasně neřešitelný problém. Právě nyní je to ještě řešitelné. Je tam tchán, paní je pohyblivá a pamět také ještě není špatná. Naopak, tak třeba za 25 let ( to je reálné), to bude neřešitelný problém. Paní třeba bude ležák, pamět nebude sloužit. Pečovat o ní budou muset nepřetržitě. Tak proč aspon ted, dokud má kolem sebe manžela, si trochu neulevit? Žít aspon trochu svým životem? Neříkám odmítnout pomoc, ale donutit babičku a jejího manžela, aby se o sebe více postarali. Aby zaměstnali trochu svůj mozek. Nejsou nemohoucí, jen staří.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 13:02

Ano,i arogance a umíněnost jsou nešvary tchýně.

Já jsem silný člověk a ledcos dokážu vydržet,ale svou manželku budu bránit přede všemi nešvary.

S těmi léky to je tak,že manželka nachystá léky na dva týdny dopředu,ale i přes to,že má každou krabičku detailně popsanou,se musí tchýně stále ptát zda má vzít vše či po jednom.

Je nevděčná,a vše bere jako samozřejmost.

Je dost nahluchlá,a dokáže si dosazovat dle svého úsudku.

Má čím dál horší paměť.

Nerada poslouchá pravdu,a pokud se jí někdo snaží něco vysvětlit,tak buďto řekne to její "a co mám z teho",a uteče z dosahu vysvětlení pryč,aby nemusela poslouchat co nechce.

Manželku mám moc rád,a chci jí pomoct,proto mne moc mrzí a bolí vše,co musí ze strany její matky vytrpět.

Od: pt®
Datum: 08.12.14 14:31
avatar

"lantros7", nezlobte se, ale dělá se mi z Vašeho psaní špatně. Takže celý život bydlíte s tchánem a s tchýní a nikdy Vám to nevadilo. Dokud byla soběstačná a nechala Vás v domě bydlet, a myslím, že i pomáhala s dětmi, tak nyní, když už nemůže, tak Vám vadí? Mně by bylo hanba takové věci napsat. Je vidět, že tchýni i tchánovi už je nějaký ten ten pátek a lepší to nebude, spíše to půjde se zdravím k horšímu a oni budou potřebovat vaši pomoc. Co na to říká manželka? Myslím, že jste jen trochu přetaženi. Děti máte odrostlé, tak si občas udělejte víkendy pro sebe a jeďte na výlet a přijdete na jiné myšlenky, odpočinete si. Jen neodkopněte rodiče, mohlo by se vám to oběma vrátit. - pt

Ohodnoceno: 2x
 
Datum: 08.12.14 13:22
avatar

ono se lehko řekne "vykašlat se na tchyni" - ale těžko se to udělá (ze strany dětí). V tom naprosto souhlasím s příspěvky "0000" a "janplinto". Pokud máte rodiče rád, tak jednoduše to udělat prostě NEJDE, zvlášť, pokud už není maminka moc soběstačná. Jak víte, jací budete vy, až budete staří !

A řekla bych, že více dětí se stará o své rodiče, kteří jsou na tom i daleko hůře a vydrží to - prostě si jejích "keců" nevšímejte.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: honzajs122
Datum: 08.12.14 14:49

Víte, jak se Vaší manželce tato péče vrátí? Až jí bude tolik co tchýni, pocuchané nervy, srdeční problémy a nedej bože, ještě něco horšího. Ano péče může být poskytována, ale nesmí být zneužívána.
Mám takových případů několik, z rodiny. Jinak, než útěkem to řešit nejde. Je to zlé, možná sobecké a zřejmě i nevděčné, ale někde musí být hranice sebeobětování ...

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 15:09
avatar

- nepřeju Vám nic zlého - jenom aby i Vaše děti měly stejný názor, až zestárnete.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: honzajs122
Datum: 09.12.14 12:50

culdabulda: a jak to chcete řešit? Starali jsme se o babičku, 4 roky ležák, byl jsem v té době na střední škole a každou velkou přestávku jsem utíkal ze školy zkontrolovat babičku, žádný prázdniny, staral jsme se dopoledne o babičku. Máma to odnesla 3x bypassem a to byla babička láskyplný člověk a nic nechtěla a nikoho psychicky netýrala
Tchýně se starala o vlastní matku, ta byla trochu víc uzurpátor a zkoušela to i psychicky, ale dalo se to zvládnou. Zajímavé bylo, že co jsme udělali my, bylo super, co dcera, nic moc ...Nicméně zátěž obrovská pro všechny, tchýně to odnesla rakovinou ...

Takže si nedovedu představit opravdu psychické vydírání, jak to chcete řešit?

A děti? žijeme ve vzájemné úctě prarodiče, rodiče i děti ...to si přejte někomu jinému

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.12.14 13:52
avatar

- upřímně řečeno - nevím, jak tyto situace "správně" (tak, aby to vyhovovalo oběma stranám) řešit.!

Můj brácha (sám invalida) se staral o naši matku až do jejích 90let, bydlela s nimi v rodinném baráku, který rodiče pro nás doslova "vydřeli" . Matka byla taky autoritativní a panovačná, ale na druhou stranu nesmírně obětavá a vděčíme jí oba za krásné dětství a mládí. Sice nebyla moc pohyblivá (silná arthroza), ale snažila se do poslední chvíle si co nejvíce udělat sama.

Ale jejích "keců" jsme si nesměli moc všímat, ostatně vyrůstali jsme vždy tak trochu v opozici proti ní, takže jsme byli zvyklí se jí bránit - a švagrová je taky panovačná, takže se z toho nehroutila. Já jsem v baráku nebydlela - vdala jsem se pryč a jsem si vědoma, že to brácha "vyžral" ! za mne. Ovšem, kdybych na baráku zůstala já, starala bych se o matku stejně jako brácha, nic jiného by nepřipadalo v úvahu.

Píšu sem vlastně proto, že mi vadí kategorické rady, že je nutno staré rodiče odstřihnout ! a bez milosti si žít svůj vlastní život a nemyslím, že je to tak jednoduché, zvláště, pokud se vám rodiče obětovali, i když s nimi někdy není už lehké soužití. Pokud nejsou rodiče vyloženě "ležáci", tak to pořád nějak jde, ale znám dost lidí, kteří se o své ležáky starali až do smrti.

Nepíšu za sebe - nemám děti a kromě partnera (který už taky není mladý) nemám nikoho, kdo by se o mne ve stáří postaral, takže já nikomu blízkému na obtíž nebudu. Ale co bude, nevím (zatím to pořád jde, i když je mi taky už 69 let a arthroza se fest hlásí). Tak zdravím.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 17:36
avatar

Myslím, že doufat v pomoc psychologa není správné. Psycholog často pomůže pozvednout sebevědomí nesmělým, bázlivým, těm, co jsou na dně. Ale u tchýně se jedná o autoritativní povahu. Ta by si psychologova slova k srdci nebrala.

O tchánovi se zmiňujete minimálně. Obávám se, že je to typ, co ho život s touto ženou poznamenal a utíká se možná do hospody, možná do garáže, k holubům... Vaše tchýně by podle mě potřebovala, aby její muž nebo případně i Vy bouchl do stolu a řekl - matko, takhle už dál ne! Nic jiného na podobné povahy neplatí. Někdy ani toto ne.

Doporučila bych Vám, abyste manželku hned počátkem roku poslal alespoň na tři týdny do lázní, nebo alespoň ke kamarádce či k dětem. A aby alespoň na týden přijela její sestra. Sám uvidíte, jestli se něco změní. Jestli tchán a druhá dcera základní péči zvládají, čí přehnanou péči tchýně vyžaduje. Když se situace zklidní, bude to fajn. Nebo se pozná, že to bez Vaší ženy nepůjde.

O sebeobětování se v péči o rodiče vím z poslední doby opravdu hodně. Netroufám si proto radit ani přestěhování, ani pokračování v této péči. Ale v každém případě začněte uvažovat o příspěvku na péči, i ten minimální se hodí a na minimálním se věštšinou začíná. Také se začněte poptávat na ústav (domov důchodců, pečovatelský dům...), kam by eventuálně mohli odejít oba rodiče spolu. Takové ústavy, kde spolu manželé dožívají, existují. A opět z nedávno posbíraných informací vím, že čekací doba do těch průměrných je jednak velmi dlouhá, jednak se paradoxně mnohem lépe umístí lidé ještě soběstační. To proto, že do pokojů nejblíže sesternám se stěhují ti, co už v ústavu jsou dlouho a stali se naprosto nesoběstačnými. Slovem průměrný pak myslím opravdu průměrnou péči i cenu. Nikoli ústavy, kde dožívají rodiče milionářů, ani "ústavy", kam je hanba vkročit.

Pokud se situace za pomoci tchána a švagrové nijak nezmění, počítejte s tím, se už tak zesílený tlak na manželku se bude ještě více stupňovat. A už to nebudou jen rozmary a sekýrování, už to bude opravdu nemohoucí stáří.

Hodně sil!

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 18:01
avatar

Kdybyste měl do cca pěti let od svatby (a přistěhování se do baráku rodičů Vaší ženy), tak bych radila "Seberte všechny síly k odstěhování se do vlastního, prchněte, je-li Vám manželství milé". Ale nyní již máte za sebou pravděpodobně cca 20 let manželství v jejich domě a ženu máte stále rád, manželství Vám to nezabilo, k čemuž gratuluju a zároveň konstatuju, že podle mého názoru už teď utéct opravdu není slušné. (Léta jste bydleli bez nájmu a Vaše děti měly zahrádku a pěkné prostředí k vyrůstání, Vy možná zdarma garáž atd.., ta volba a zvážení výhod a nevýhod se má udělat co nejdřív po svatbě). A navíc Vaše žena by asi jinde byla nešťastná. Ale stanovit pravidla neslušné není a je to i velice potřebné. Klidně i s tím bouchnutím do stolu a klidně i s křikem, pokud to tchýně bez křiku nepochopí, že se jí někdo postavil, že už toho jejího vydírání máte tak akorát. A v těch pravidlech může být cokoli, na čem budete schopen se se svou ženou shodnout - třeba že každá domácnost tráví večery sama odděleně a rodiče Vám mají dát večer pokoj, pokud tedy jeden z nich neupadne zrovna ze schodů či do komatu...Psycholog panovačnou tchýni nezmění, musí se bouchnout do stolu a říct třeba "tohle poslouchat nebudu, takovýhle kraviny", vím o čem mluvím...

Ohodnoceno: 3x
 
Datum: 08.12.14 18:24
avatar

Pokud tam žijete delší dobu, útěk nic nevyřeší, naopak ještě otočí manželku proti Vám.

Jste snad ale chlap, takže pomyslně bouchněte do stolu a tchyni řekněte naplno do očí pravdu tak, aby před ní nemohla utéct - klidně zavřete všechny dveře a zastupte cestu. Že nebude Vaši manželku ani zneužívat, ani citově vydírat, a tím méně organizovat vás život. Pokud to nešlo v rukavičkách, tak se asi zvýšenéu hlasu nevyhnete.

Zároveň by bylo fajn sbalit manželku a odjet na týden pryč.

doplněno 09.12.14 12:25:

V tom případě jste za manželkou měl stát Vy a nenechat tchýni, aby Vaši paní po návratu nějak deptala a vyčítala.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 08.12.14 21:41

S tím boucháním do stolu to nebude tak jednoduché.

Pokud bych měl něčím takovým začít,pak by byla již výše nastalá situace,kdy tchýně uteče,aby nemusela poslouchat co nechce slyšet.

Přijde až po uklidnění,kdy začne různým jednáním popichovat.

Tchán je inu takový,kam ho postavím,tam ho najdu.

Každý den si nenechá tchán ujít dvouhodinovou procházku po lese,a je dost nekomunikativní,a stejně jako tchýně bez zájmů a zálib.

Nastíněná situace již zde též proběhla,kdy zde působila sestra manželky,zatím co manželka byla na týden pryč

Sestra si s problémy které tchýně má nedokázala poradit,a spíš se jím vyhýbala.

Výsledek byl jen ten,že to manželka po návratu od své matky schytala psychyckým deptáním a výčitkami.

Manželka je hodně tolerantní,a snaží se i přes tyto úklady žít(přežívat).

Stěhovat se rozhodně nechce,a matka ji již nastínila,že do domova ani jinam nechce,že se radši oběsí.

Tchýně již měla kvůli jejím záchvatům dost ůrazů,z čehož některé nebyli vůbec pěkné(většinou se jednalo o záchvat na kole).

Záchvaty jsou takové,že upadne,a má křeče.

 

Datum: 08.12.14 23:40
avatar

U tchýně se podle mě začíná projevovat stařecká demence, možná vyvolaná i dlouhodobou konzumací prášků na epilepsii. Zužují se jí obzory, není schopná přijmout jakékoliv nové informace. Nedokáže objektivně zhodnotit svoje chování. Bude se fixovat na stále užší rozsah vjemů a lidí. Je těžké radit, jak z toho ven. Opustit ji nedokážete, tak možná počkejte až se ještě zhorší a potom si na ni vyžádejte příspěvek ze sociálky. Btw. nemáte v tom domě oddělené bydlení, kde by šlo v případě potřeby zamčít dveře a fertig? Možná by se tak dalo tchýni naučit, že v určitý čas prostě Vaši manželku po ruce mít nebude a že se i sama bude muset trochu snažit. A tento čas prodlužovat. Jste chlap, nastavte si pravidla ať je vidět kdo ve Vaší rodině nosí kalhoty. Teď nemá tchýně důvod něco dělat nebo měnit, snažit se, když jí Vaše žena doslova utírá zadek.

Osobně obdivuji, že jste dokázali žít jako 2 generace v jednom domě a nerozejít se, to je černá můra všech vztahů.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 09.12.14 14:09

Z vlastní zkušenosti vím, že s narušenou osobností se žít nedá. Moje matka mi celý život škodila. Měla ráda jen sestru, mě ne. Když jsem se vdala, chtěla být pořád u nás. Jíst, spát v teple a ušetřené peníze dávala sestře. Moje děti od ní v životě neviděly jediný pomeranč. Jen "dárky" z popelnic. Často jsem ji od nás musela vyhodit, její chování ke mně a k dětem bývalo neúnosné. Bydleli jsme v domě, který patřil manželovi, ale se chovala, jako kdyby bylo všechno její. Takový člověk si nenechá nic vysvětlit. Pořád se vracela, chamtivost jí nenechala, aby už zůstala u sebe doma. Nepotřebovala žádnou pomoc. Já jsem s ní velmi trpěla. To, že má Vaše tchyně epilepsii, neznamená, že si může všechno dovolit.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: phantom
Datum: 06.08.15 20:23

Zdravím , chtěl jsem se zeptat , zda se tento problém již nějak vyřešil , či nikoliv a popřípadě jakým způsobem . Mám stejný problém se svojí mámou , která je psychicky nemocná a svým způsobem života způsobuje peklo . Dostat ji k doktorovi nelze a stejně nutí , aby doktoři skákali jak ona píská . Vysvětlit jí její nezdravé chování , také nelze , odmítá to . Není dne , abych se s ní nepohádal . Už jsem uvažoval o tom , že vycestuji natrvalo pryč . Děkuji .

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 06.08.15 22:54
avatar

Tak s touto tchýni bych já nežila ani za nic na světě, takže má rada zní pryč od ní a pokud možno co nejdál.. Já třeba nemam od svých 19 let tátu, který zemřel nečekaně ve vteřine na infarkt, takže mám už jen mámu, který je naprosto skvělá a kolikrát mě i napadlo, že by s náma bydlela v domě, ale manžel byl vždy proti a vím, že kdybych chtěla, tak si to prosadím, ale.. Kolikrát máma byla u nás a tak nějak mi mluvila byť i v dobrém do toho a onoho a mě to začalo lézt na nervy a najednou jsem si představila, že bych tohle měla denně a absolutně jsem to zamítla a manželovi dala za pravdu.. Moje máma je skvělej člověk a i manžel říká, že má báječnou tchýni, ale souhlasím s tím co psala Jaga, že to nedělá dobrotu a to zdůrazňuji, že mám skvělou mámu a i přesto to píšu a natož pokud bych měla takovou potvoru jako máte doma vy..-)Pryč od ní, odstějujte se, toť má rada..

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.