Alergie nebo něco jiného?

Myslím, že by měl opravdu zajít na tu alergologii, protože jestli se příznaky nemírní, je pravděpodobnější, že má alergii na něco jiného.

Navíc, nějak se to musí léčit, takže oni musí napřed zjistit, na co to má, aby navrhli např. nějakou biologickou léčbu na míru. Psa bych se rozhodně ještě nezbavovala.

Já bych právě taky nechtěla. Je to hrozná představa... je tu s námi 7 let a dáme ho pryč, protože někdo v rodině onemocní a hned je to jeho vina? Je to hrozná představa. Jenže já bráchu nedonutím, že? Takže aspoň nějaké rady nebo tipy ("tohleto to může být/tohle to nemůže být"), abych měla nějaké argumenty ho tam dostat. Protože jinak se na to vykašle a radši asi bude dál nemocnej nebo nevím

...ale moje návrhy jsou přecházeny mávnutím ruky a "Jo, někdy"...

To je ten problém. Musí na alergologii, jinak to asi s mámou nehne a psa dá pryč tak či tak... težko říct.

Když mi bylo asi osm nebo deset, měla jsem několik měsíců problémy s očima - slzely a hnisaly. Doktorka mi neustále předepisovala takové ty běžné neškodné oční kapky (nevzpomínám si teď na název, snad Oftalmo-něco) a borovou vodu, ale žádná změna. V létě to bylo utrpení, ze sluníčka. Jednou ji napadlo se zeptat, jestli nemáme kočku; když máma řekla, že ano, rezolutně prohlásila "Tak s kočkou pryč!" a bylo vyřešeno. Naštěstí se máma nedala a jiná doktorka za nějakou dobu diagnostikovala chronický zánět spojivek.

Také si nemyslím, že by se alergie mohla projevovat, pokud je bratr v jiném místě, než pes, navíc tak daleko.

Nemáte někoho, ke komu byste mohli psat dát třeba na měsíc? Kdybyste to udělali, a bratr by samozřejmě byl nemocný pořád, tak by to byl dobrý důkaz toho, že psem to není. (Pokud by osud nezatahal za nějaké zpropadené nitky a nezměnilo se to, kvůli čemu je bratr opravdu nemocný...)

Bohužel, nejde ho dát k někomu jinému. Teta má malé děti a neoplocený pozemek, a bojím se, že by jim mohl utéct. Babička bydlí s námi, takže k ní také ne.