Zdravím vás,píšu sem proto,že už nevím komu tohle povídat,protože mám pocit,že každý druhý kdo mě zná už toho má plné zuby a proto,že já to ale musím nějak ze sebe dostat. Mám určité psychické problémy,se kterými si nevím už hoodně dlouho rady. Nemám z ničeho radost a když mám,neumím to projevit navenek. Do teď jsem v životě nic nedokázala,měla jsem trochu složitější dětství,ale rodiče se snažili,abych tím netrpěla. V devíti mi zemřel mladší sourozenec,který byl celý život nemocný arodiče se zanedlouho rozešli. V 16-ti matka odjela a já zůstala s otcem. S matkou jsem v kontaktu,ale fyzicky jsme se do teď neviděly. Oba jsou skvělí a nemám jim co vyčítat. Problémy si dělám jen já sama,je to jako bych si nedokázala uvědomit život,sama sebe,nic. Nemám vystudováno,jelikož mě nedošlo,že je to důležité,všechno mi dochází až moc pozdě. Nějakou šťastnou náhodou mám skvělého přítele a normální práci. Z mého okolí vím,že působím stále naštvaně a nešťastně. Stydím se za to,ale vždycky je už pozdě. Nemám ráda tu svoji povahu,neustále se na něco vymlouvám,pořád mi něco vadí, na přítele jsem nepříjemná . On nemá za co si mě vážit, ikdyž mi říká pravý opak,ale já to tak cítím.Bojím se ,nechci oněj takto přijít. Někdy probrečím celou noc a pak bouchnu do stolu a řeknu si a dost,takhle ne,dej se dokupy,buď veselá a hlavně něco dělej,ale vyjde t o doztracena,vydržím tak den a pak jsem to zase já...ustrašená,co zase zvořu a takyže to pak zvořu. A tak je to stále dokola. Chodila jsem kvůli tomu k psychologovi. Obšírněji a s detaily jsme vlastně řešili to samé,bylo fajn to někomu říct,ale ten pocit,že se zase takhle jen lituju a že zas jen hledám,komu si stěžovat jsem měla stejně. Nevím,jak z toho ven. Psycholog mi řekl,že mám nízké sebevědomí a po pár sezeních se se mnou rozloučil,s tím,abych přišla,jestli budu mít problémy. a tak se tám chystám znovu. Jak to všichni děláte,že fungujete,řešíte problémy a žijete a ještě máte koníčky a radost ze života...? Mám pocit,že jsem já a pak moje tělo a potom okolí,které tak nějak plyne kolem mně a kdybych tu nebyla,tak se vůbec nic nestane. Ani nevím,jestli to mám odeslat,jestli se zas jen nelituju,já vím lituju...je mi smutno...achjo... Fajn,teď mě to nakopne a jakmile na to zapomenu tak zas nanovo,ale já už nechci..já chci žít! Chci jen vědět,jestli je tu někdo takový,kdo má stejný problém,ale hlavně jak ho řeší. Vlastně se stydím,že sem píšu,protože všichni se mi snažili pomoci a taky mi to přijde naivní,myslet si ,že mi pomůže někdo na netu,tak si asi říkáte, proč to dělám.Upřímně..já nevím, asi nechci otravovat nikoho,koho mám ráda. Třeba jsem prostě jen hloupější než ostatní,obávám se,že se s tím neumím smířit.
4x
Píšete, že jste dosud nic v životě nedokázala. Nevím, co si představujete pod tím pojmem "něco dokázat". Podle všeho jste ještě mladá. Máte práci, dobrého přítele. To není je věcí šťastné náhody. Práci jste získala proto, že jste dokázala zaměstnavatele zaujmout, zřejmě proto, že ve vás našel to, co hledal a máte ji stále, protože je s vámi spokojený. Ani s vysokou školou to nemusí být jednoduché, vím o tom své
Zrovna tak s přítelem, okouzlila jste ho a zamiloval se do vás a je s vámi stále.
Každý máme nějakou povahu, kterou můžeme do určité míry korigovat a pracovat na sobě. Ale úplně se změnit nemůžeme. Já bych si také někdy přála, abych byla pohotovější, zábavnější, rozhodnější. Také někdy lituju, že jsem něco neudělala, nebo si říkám, že jsem to měla udělat jinak. Také někdy řeknu něco, co druhému ublíží a pak mě to děsně mrzí, ale je pozdě. Tyto pocity jsou do určité míry normální, ale z toho, co píšete, to vypadá, že u vás přetrvávají každý den.
Dokázala jste ještě jednu hodně důležitou věc. Uvědomila jste si, co se děje špatně a že chcete žít jinak. To je důležitý krok. A nezůstalo jen u toho, máte odvahu a vůli to řešit. Vydala jste se k psychologovi, to také chce odhodlání a spousta lidí to nedokáže, plácají se ve svých problémech. Vy už jste cestu z nich našla a za to máte můj obdiv. Potřebujete se naučit mít se ráda, přijmout svoji povahu se vším všudy. Dobrý psycholog by vám měl pomoci, jestli vám ten současný nevyhovuje, hledejte dál. Můžete si také zavolat na linku důvěry, tam by vám měli poskytnout kontakty na psychoterapeuty ve vašem okolí.
3x
Dankko, po přečtení Vašeho příspěvku mám takový zvláštní pocit, že ani nejdu koukat na oblíbený francouzský seriál (jeden z mála dobrých) a musím nějak reagovat, protože si myslím, že čekáte, jaká bude odezva. Hlavně si uvědomte jednu zásadní věc. Každý člověk má svou cenu, to je bez debat. Každý má určitě schopnosti, povahové vlastnosti a dovednosti. Jenom je někdy nedovede správně využívat a nebo dokonce je využívá špatným směrem. Proto máme lidičky obětavé a nebo sobecké, veselé i otravné, chytré i řemeslně zdatné a to bych mohla pokračovat do nekonečna. Ale nejsou snad lidi vyloženě špatní, jenom nedokáži využít těch dobrých vlastností, které nějak povědomě a zbytečně v sobě potlačují. Já se nemohu zbavit dojmu, že Vám chybí ta laskavá mateřská náruč, o kterou jste přišla v době puberty a kterou nenahradí pravidelný kontakt. Víte, vztahy matek a dcer jsou povětšině dosti složité, ale přesto se potřebují. I přes názorové neshody, které časem ustávají a stávají se z nich takové "jiné" kamarádky. Sice si všechno neříkají, ale když se potřebují, jsou vždy přítomny. Zkuste se přestat podceňovat, přestaňte si stále všem na něco stěžovat. Věřte, že každý má nějaké starosti - o tom přeci život je. Ale zase musíte mít svou "vrbu", člověk se někdy na správném místě potřebuje vypovídat. Dostat ze sebe to, co ho trápí. Ale musí se potom oklepat a jít tou životní cestičkou vesele dál. Naučte se radovat i z malinkých úspěchů a šťastných chvilek. Shrňte si svá vítězství i prohry. Nepíšete, kolik je Vám let. Ale předpokládám, že ještě máte spousta času hodně toho v životě dokázat. A i když dosud nebylo všechno dobré (úmrtí sourozence, rozchod rodičů a odjezd matky) - proberte si Vaše výhry. Podle Vás máte skvělé rodiče a skvělého přítele, máte práci - to zase není tak málo. Co by za to někdo dal? Školu si můžete dodělat. Moje starší vnučka si ji dodělává teď se dvěmi malými dětmi. Také ji to tenkrát nedošlo a skončila ve třetím ročníku střední školy. No, to ale není životní tragédie a dá se to přeci napravit. Každý udělá v životě pár volovin, se kterými se zrovna nemůže vytahovat. Ale jak vždycky říkám, když nejde o život, tak ... čert to vem! Děvče zlaté, já jsem si toho v životě také dost prožila. Ale ze všeho jsem se s úspěchem vyhrabala a je ze mne spokojená seniorka, která má ráda lidi a hlavně svou rodinku. Když jdu do nedalekého krámu, je to pro mne hodina. Mám hodně známých a tak z toho nákupu je občas debatní kroužek, protože když někdo chce s něčím poradit a nebo si jen pokecat, nemohu to odmítnout. Vůbec neumím zpívat, ale klidně si s rádiem něco zanotuji - to jde trochu líp. A uvědomte si, že úsměv je zadarmo, nic Vás nestojí. A nemyslíte, že je dobré k pozdravu přidat úsměv? Také si pohekám, když se klouby bouří, ale co mohu čekat v mém věku? Důležité je, že člověk žije, je ještě někomu prospěšný a i když jsem v bytě sama, sama skoro nikdy nejsem. Moje zlatíčka mám blízko, internet je výhra, mobil také funguje, no a navíc jsem objevila tuto skvělou "poradnu". A na to vypovídání je jak dělaná. Takže ještě shrnutí - začněte si vážit sama sebe, najděte si své kladné stránky, navštivte matku a nebo ji pozvěte k sobě, važte si přítele a buďte k němu vlídná a pro něho žádoucí a usměvavá, zamyslete se, co zlepšit ve vztazích na pracoviště (to je také moc důležité - jste tam velkou část dne) a přestaňte se mračit na svět okolo sebe.
Já s vámi samozřejmě naprosto souhlasím,jen mi to nějak nefunguje nevím proč. Tuto otázku řeším s přestávkami už 10 let. Jako malá jsem byla u psychologa,jelikož jsem se všude hrozně styděla a s nikým jsem nechtěla mluvit. Do puberty jsem nebyla skoro schopná jít něco nakoupit,bála jsem se,že něco řeknu špatně,že se nějak ztrapním. To je z té mé nervozity,nebo co to je,takže když se pak přemůžu a jdu do něčeho,dost často se mi stává,že to pak opravdu zkazím a pak mi trvá hrozně dlouho najít zase tu odvahu. jsou různé situace,kolikrát úplně směšné a mně v nich úplně vypne mozek,něco mluvím,ani nevím co,zpětně si to nepamatuji a často je vyřeším špatně. Například,když potkám někoho známého,koho jsem dlouho neviděla,začne mi tlouct srdce,žvatlám rychle nesmysly a nejraději bych utekla. Pak je mi to zase líto,protože toho člověka mám třeba ráda.Nedokážu to ovládat a nevím,jak se na to dopředu připravit
Dankko, to je možná právě ta chyba, že se snažíte na všechno dopředu připravit. Buďte bezprostřední, svá, na nic si nehrajte. Přeci nejste na divadle a nehraje nějakou roli. Nemůžete si každou situaci dopředu připravit, proto Vám lecos ztroskotává a nevychází tak, jak jste si to dopředu připravila. Život je častá improvizace a to je vlastně asi na životě to krásné. Můžete se ve škole naučit základní vědomosti, ale i potom zaměstnání je úplně o něčem jiném a musíte zkoušet, někdy i riskovat a buď se to povede a nebo najdete jiné řešení. Ani lékaři si nemohou všechno připravit. Ale musí znát varianty, jak nemocnému člověku pomoci. Když umíte mít někoho ráda, to je nádherná vlastnost - a s tím je všechno lehčí. Protože Vám ti, které máte ráda, jistě prominou nějaký úlet. Asi jste povaha uzavřenější, každý je jiný. Ale dokázala jste své pocity velice dobře popsat, své problémy si uvědomujete a to je dobře. Teď je třeba hledat ty správné cestičky, jak z toho ven. Já jsem měla v práci řadu let podřízenou kolegyni, která byla úplný můj opak. Velice pečlivá, tichá, když nemusela, tak nepromluvila, ale věděla jsem, že se na ní mohu na sto procent spolehnout. Ale všechno nové jsem jí musela připravit, vymyslet, zařídit - ale nakonec jsem tam jako šéfová byla od toho. Když jsme něco slavili v partě, tak se jenom usmívala, přistrkovala mi skleničky (Lído, vem to za mne) :D, ale když něco utrousila, stálo to za to, bylo to vtipné a trefné. A do toho našeho kolektivu bez výhrad patřila. I dneska, když už ona ,možná víc než 10 let a já tři roky jsem doma, tak se občas zastaví a hodíme řeč. Takže každý člověk patří do společnosti, ať je takový nebo makový. Já jsem už také doma a přesto jsem v kontaktu s mnoha z bývalých spolupracovníků. Jenom dneska jak tak koukám, jsem dostala 4 emaily a to jsou většinou o generaci mladší. Dneska jsem dostala kouzelné video, jedenáctiletá holčina z Dánska hraje na trumpetu sólo s orchestrem, no překrásně, úplně jsem měla husí kůži. Hnedka jsem to přeposlala dalším šesti lidem, ať se také potěší. Jestli budete chtít, hoďte mi na vnitřní poštu email a já Vám to přepošlu. To Vám zaručím, že Vás ty Vaše chmury alespoň na chvíli přejdou. A o tom to je. Když mám splín, najdu si alespoň maličkou radost, čím se potěším a nebo potěším druhé. Zrovna dopékám pro má zlatíčka koláč s rebarborou a jahodami. Tak si ta potěšení pro sebe lépe hledejte a naučte se radovat z maličkostí. Někdy to není lehké, ale dá se to zvládnout. A klidně se zase ozvěte, vždy se najde někdo, kdo Vám podle svých zkušeností a nebo i znalostí životních situací rád pomůže. Mějte se fajn a zkuste se svých problémů pomalu, ale jistě zbavovat. Moc Vám držím palce a hodně štěstí! 
Liduška má pravdu. Měla jsem v životě takové těžké období a když už jsem měla pocit, že se z toho nevyhrabu, naučila jsem se každý den si udělat aspoň jednu malou radost. Někomu to může připadat nicotné, ale pro mě má cenu, když uvidím krásný keř růží; když zavoní posečená tráva; když se můžu pomazlit s cizím psem; když někomu s něčím pomůžu; když někomu něco pochválím... Tohle mi pomáhá a pak taky dlouhé procházky venku za městem, kráčím ostrým tempem třeba 3 hodiny a všechnu úzkost a splín "vychodím". Tím, jak musím dýchat, přestanu se stresem dusit. Chodím sama, vyhovuje mi to, že nemusím s nikým mluvit a urovnám si svoje starosti v hlavě.
2x
Tvůj příběh je dost smutný, ale dívím se, že za vším tím neuděláš tlustou čáru a nezačneš znovu nevracej se co bylo kdysi. Vím lehko se to píše hůř se to dělá. Dřív jsem byla taky taková nic mě nebavilo nic se mi nechtělo dělat atd. ale vystudovala jsem a našla jsem si svého manžela a ten mě drží nad vodou díky němu jsem začala uplně nový život a jsem konečně šťastná. Když je mi smutno tak jdeme na večeři buď s dětmi nebo sami a o všem si popovídáme a hned je to lepší. Zkus začít znovu a přemýšlej jen nad těmi krásnými věcmi co tě budou čekat. Zajdi k doktorovi určitě ti trochu taky ve tvém stavu pomůže. Jinak píšeš, že se jen lituješ občas je zapotřebí se politovat, ale nesmí se to přehánět. Taky občas slyším ty jsi ale chudák, ale mě tahle věta rozesměje nevím proč. Asi jsem ti moc nepomohla, ale jestli tohle dočteš tak úsměv na rty a hurá do nového dne s úsměvem 
0x
Docela chápu Tvou situaci, prožívala jsem něco podobného a nejen já. Myslím, že není v Tvých silách vyřešit to sama. Taky si myslím, že jsi narazila na psychologa, který nebyl pro Tebe vhodný. Nejde jen o to si s ním povídat, ale hlavně o to, aby odkryl hlubší příčiny Tvých problémů, kterých by mohlo být jak vidím dost a dost. Takže chce to PSYCHOTERAPEUTA, ke kterému budeš docházet na SYSTEMATICKOU INDIVIDUÁLNÍ PSYCHOTERAPII. Je fajn, že se psychologů nebojíš, to je základ úspěchu 
Zkus se podívat třeba na www.znamylekar.cz , jestli by se Ti tam někdo nezamlouval - ale jak říkám - systematickou individuální psychoterapii. Já fandím psychoanalýze, ta mi prakticky zachránila život 
Kdybys náhodou nevybrala dobře, chce to zkoušet s psychology i dál, asi není snadné natrefit na toho, kdo člověku sedí. Já to štěstí nakonec měla, a neumím si bez tohoto zásahu svůj život představit. Funguju díky tomu správnému rozhodnutí už dalších 10 šťastných let
Držím palce, je super, že to nevzdáváš
Moc děkuji za odpověď. Jak je to s psychoterapií,musím si ji hradit sama? A to se opět můžu klasicky objednat,nebo to musím nějak řešit třeba s lékařem? Jak je to prosím. Jsem strašně ráda,že slyším,že měl někdo něco podobného a hlavně že je to řešitelné. Opravdu,díky. Až z toho mám" knedlík v krku". A jakým způsobem to u vás probíhalo?
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.