Jak dávkovat projímadlo?

Tady je každá rada drahá. Když málo jí, tělo si zahušťuje odpad, aby z něho vytáhlo maximum živin a vody a je způsobena zácpa. Než zabere Guttalax, chvíli to trvá, pokud mu nedáte vysokou dávku, která způsobí okamžité podráždění a silný průjem s bolestí břicha. Obecně je doporučena dávka
Dospělí a děti nad 10 let: 10 - 20 kapek večer
Děti 4 - 10 let: 5 - 10 kapek večer

Víc bych nedávala. Raději počkat. Protože za chvíli byste skončila na půl lahvičce Guttalaxu a jeho efekt by se otupil.

Pokud ten člověk trpí zácpami, spíš se zaměřte na prevenci, aby k nim nedocházelo. Kompoty, pektinová vláknina, dostatek tekutin ap. Pokud je to ležící pacient, je to problém, protože ty zácpa trápí. Pokud chodí, rozhýbá se peristaltika i ve střevech snáze, zrychlí se i metabolismus.

Je při vědomí? Je těžce depresivní? Dementní? Případně má psychozu? Pokud ne, tak snad by se s ním dalo nějak domluvit, ne?

Jestli je pět málo, zkuste to mezi těmi 6-7 kapkami přes den a vymyslet fintu, jak ho dostat z postele, aby prošel aspoň chodbu s opěrným chodítkem a doprovodem (telefon, návštěva koupelny, jídlo v jídelně, návštěva a pokud za ním někdo chodí, poproste návštěvy, aby vám s tímhle pomohly). Je zvláštní, že jemu samotnému stav nijak nevadí. Po 10 dnech nevyprazdňování musí být na roztrhnutí bolestmi břicha, tedy pokud není připojen na i.v. výživu.
Můžete se zaměřit na tu nespolupráci a pokusit se navázat s ním nějak kontakt - je to výzva i pro vás, jak se na takového pacienta napojit a navázat na strunu, na kterou slyší a motivovat ho pro spolupráci.
Jak je starý? Co ho trápí? Proč nespolupracuje? Je depresivní? Vzdává život? Ví o tom lékař, že nespolupracuje a nevadí mu ani bolest ze zácpy? Může si vyžádat i psychiatrického konziliáře nebo psychologa na spolupráci, pokud je třeba.
Je to ale výzva i pro vás. Vezměte si židli, sedněte si k němu, ukažte, že jste si na něj našla čas. Pokud se ošetřovatelka zjevuje ve dveřích a jen ho komanduje velitelským tónem, navíc si ještě někdy dá ruce v bok, aby to vypíchla, může být na to alergický.
Sedněte si k němu, věnujte mu svůj čas. Spíš se ptejte – na cokoliv z jeho života, o čem je ochoten mluvit, od počasí, květin, dětí, jídla, na kt. má chuť, až po co ho trápí, štve atd. Podívejte se, co dělá přes den (knihy na nočním stolku, křížovky, rádio, květiny - to bývají dobré konverzační můstky). Dívejte se dobře na jeho obličej, když bude odpovídat i vás poslouchat, jestli na něco bude reagovat, byť jen drobnou mimikou a vnímejte i jeho ruce při tom.
Pokud nemluví vůbec, neznamená, že vás nevnímá. Někdy těžce depresivní nemohou mluvit. Mají obličej tuhý jako maska a mlčí. Komentujte tedy to, co u něj v pokoji děláte, i kdybyste tam jen zalívala květiny, jak je venku atd.