Všichni mě odsuzují

Jsi ve věku, kdy se vrstevníci snaží, aby vypadali co nejdospěleji, protože ve skutečnosti ještě dospělí nejsou. K tomu patří i až fanatické odsuzování všeho dětského. S tím se smiř. Prvním krokem k řešení je poznat, čím se lišíš a čím popouzíš vrstevníky, pak se můžeš rozhodnout, jestli ti to stojí za to se přizpůsobit, nevyčnívat a mít klid, nebo zůstat sama sebou. A ono to zdaleka nemusí být jen tím, jak chodíš oblečená a jakou máš propisku, ale jestli se s nimi podílíš na společných aktivitách, jak mluvíš a spousty dalšími věcmi.
Co teď ale s tím, že? Buď si můžeš udělat kolektiv holek stejně založených někde na jízdárně, ve psím útulku, kde budeš chodit venčit, na cvičáku ap. a třídu jen přežívat, nebo se snažit se trochu přizpůsobit. Možná, že z tebe cítí právě odsudek, jak ty se na ně díváš, případně jak se odtahuješ ap. Pokud děláš někde bubáky v koutě, nebavíš se, nebo je kritizuješ, je jasné, že když jsi jiná než oni, tak to schytáš.
Tohle by ti nejlépe řekly kamarádky, případně, až na to bude vhodná situace a budete někde v klidu přátelsky rozmluvat, zeptej se těch, kteří tě trápí, proč to dělají a co proti tobě mají. Možná to vůbec není o propisce a animácích.
Druhá možnost je skupinová psychoterapie u psychologa, kam chodí anonymní lidé, většinou tví vrstevníci a kdy ty pomáháš jim a oni zas tobě. Většinou si tam lidé povídají o tom, co je trápí a ostatní jim na to říkají svůj názor. I tahle skupina by ti mohla pomoci, pokud bys to chtěla podstoupit. Jsou i podobné skupinky v rámci letních soustředění pro mládež, spojené s adrenalinovými sporty. Některým lidem to i dost pomohlo se v sobě vyznat.
Pokud máš pocit, že ses stala nějakým třídním otloukánkem, zkus o tom promluvit s třídní učitelkou, výchovnou poradkyní, s kamarádkami, s maminkou... nenechávej si to pro sebe.
Odpověď na otázku - jak si nic nedělat z posměchu, je opravdu těžká. Cesta je jediná - být natolik si sama sebou jistá a sebevědomá, že si z toho nebudeš dělat hlavu, případně si sama ze sebe budeš umět udělat legraci. A jak být sebevědomá, to řeší mnoho lidí do smrti a nepodaří se jim to. Nejjistější cesta je přes to, něco dokázat, něco, aby sis vážila sama sebe, nějak sama sebe překonat. Až se staneš třeba skvělou jezdkyní na koni nebo veterinářkou, či cokoliv jiného, po čem toužíš, tak to uvidíš sama.

jednou jsem videla jeden serial, kde se stala krivda na jedne holcine, ktera byla prave jina nez ostatni.. vsechny ty super holky ve tride a skolni krasky si ji dobiraly az sikanovaly.. bylo to smutne.. ale me v hlave utkvela jedna veta, kterou pronesla jedna z tech TOP divek asi po dalsich 15ti letech (kdyz uz v serialu nebyla skolacka, ale dospela zena!) rekla: netusila jsem ze z toho jednou vyrosteme! (myslela tim tu prisernou nabubrelost a hloupost, kterou tyhle TOP skolacky oplyvaji) a ver, ze tu litost nad tim, jak byla ve 12ti letech hloupa jsem ji verila.. Vsichni dospejeme, mame deti a spousta veci nam dojde..

Obrn se trpelivosti! Bud sva, vesela divka.. najdi si pratele, kteri budou podobneho razeni jako ty.. a kdyz bude nejhure - ver - ze z toho jednou vyrostete! ja vim, ze je to jen mala utecha a rada nahouby.. lepsi nemam

Libi se mi odpoved predemnou - tam je i rada jak to resit..

Ja chtela jen vyjadrit podporu a nadeji, ze bude lepe! a moc bych si prala, abys mi to uverila a kdyz bude nejhur a budes se citit sama - predstav si ty "krasavice" co ti nici zivot jak asi budou vypadat ony za 10let - z vlastni zkusenosti ti povim, ze ty tridni krasky dopadly temer nejhure! zato nenapadne divky vykvetly jak ruzicky.. neni to pravidlo a vse ma sve vyjimky ale treba ti ta predstava vykouzli usmev na tvari kdyz to bude potreba..

Zdravím, určitě souhlasím s radami "buď svá a nedej se". To je super a drž se toho, protože kdo se chová přirozeně a je svůj, ten je většinou také normální a sympatický. Nepřirozených umělých pozérů je plný svět. Že tě nezajímají kluci a máš ráda zvířata, to je fajn a nevidím na to nic špatného Holt mají někteří tví vrstevníci jen jiné zájmy s tím, jak dorůstají so pubertálního věku.

Ale - první, co na člověku zaujme ať chce, nebo ne, je prostě vzhled a to, co má při sobě. Nepíšeš, kolik je ti let a nechci nijak zpochybňovat tvé oblíbené seriály, ale fakt je v tvém věku nutná propiska s poníky, co nosí děti ve školce? Uvědom si, čím dáváš záminku k posměchu - když přijde velká slečna s propiskou pro mimino, tak si holt většina vrstevníků bude myslet svoje. Znají tě odmalička, a možná jim pořád přijdeš jako to malé dítě.

Časem poznáš,že ty fifleny,které umí jen klábosit s kým spaly,kde byli v kavárně apod.,mají na sobě kilo make upu jsou v drtivé většině IQ tykve a za nic nestojí.Hled si svých zájmů a nevšímej si jejich řečí.V životě to nikam daleko nedotáhnou.Podle toho,co píšeš jsi chytřejší než ony

Ahoj, nic si z nich nedělej, děti umí být škodolibé a vzhledem k tomu, co tady píšeš, to děti stále jsou, buď svá, dělej co tě baví, nenech se nimi nijak vyvést z míry nesnaž se kvůli nim nějak měnit, buď taková, jaká si. Je mi 26 let, máme první minčo a na jp animáky čučím stále, to je koníček, co tě chytne a už nepustí, ( když oni to maj pokaždé tak super zpracovaný že? ) kdyby šlo opravdu do tuhého, kámošky se za tebe postaví.)

Tak hlavu vzhůru