Jak správně komunikovat s lidmi?

Od: Datum: 27.10.14 20:46 odpovědí: 7 změna: 28.10.14 10:21

Už delší dobu na sobě pozoruji takový zajímavý sociopatický trend...

Pokaždé, když přijdu do nového kolektivu, seznámím se s novými lidmi, tak se se mnou zpočátku všichni i celkem rádi baví, zajímají se o mě, píšou mi sami od sebe na FB a tak podobně.

Cca do půl roku od doby, co mě poznali, už mi radši nikdo z nich nepíše a v lepším případě se musím ostatním vnucovat, aby mi odepsali, v horším případě mi neodepíšou ani pak.

Zajímá mě, zda je tohle normální vývoj v každém kolektivu a poté, co se lidé navzájem poznají, tak většina z nich už nikomu nepíše a ten FB má jenom otevřený na pozadí a čeká, kdo se vnutí (a já jsem ten jeden z mála "oslovujících"), a nebo spolu většina lidí normálně komunikuje a že se nebaví se mnou, má něco společného s tím, jak s lidmi komunikuji já?

Mám neblahé tušení, že správná je ta druhá možnost.

Připouštím, že jsem odporná emocionální pijavice a pokud zrovna po někom něco konkrétního nechci, co se mi zrovna hodí (většinou mám věcné dotazy týkající se společných povinností), tak se lituji a nebo prezentuji úvahy, které jsou asi zpravidla jen dvojího typu - buď a) přijdou zajímavé zřejmě jenom mně; b) ani mně nepřijdou zajímavé a píšu je jenom proto, aby zrovna řeč nestála...

Jenomže já se jinak se svými blízkými prostě bavit prostě neumím a hádám, že kdybych se nebavil vůbec, tak bych si asi moc nepolepšil.

Předpokládejme tedy, že jsem sociální debil a potřeboval bych něco jako "doučování v mezilidských vztazích". Tak jsem se chtěl zeptat - jak u člověka odhadnout, jak často s ním mám konverzovat, abych nepůsobil příliš odtažitě a zároveň nebyl otravný? Jaký typ témat volit nejčastěji a jak je stavět? Jako dotazy, nebo přicházet se zajímavostmi, o které se jako chci podělit? Mám se spíš vyptávat (zajímat se o druhého), nebo sám něco vykládat (vyprávět)?

Chci být oblíben, ale citově moc neodhadnu, jak se ke komu chovat, abych toho dosáhl, tak se to potřebuji naučit a pak to nějak kontrolovat vědomě... jací odborníci se případně specializují na léčbu individuí, jako jsem já?

Nemám ponětí, jak třeba psychologové nebo psychiatři léčí aspergera a jestli vůbec - zejména, když už jsem dospělý a pak se to blbě diagnostikuje...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 27.10.14 21:30
avatar

A proč komunikujete přes FB? To je úplně umělý svět bez citu. Žijte v realitě, ne virtuálně. Být oblíbený za každou cenu nelze. Někomu je obliba dána do vínku, druhému ne. Vy jste třeba ten druhý případ, proč to měnit? A neustále se kontrolovat, abyste říkal ve společnosti jen patřičné a oblíbené řeči, nelze donekonečna. To je na zblbnutí. Chovejte se spíš tak, jak je pro vás přirozené. Víte-li něco zajímavého, zkuste s tím společnost seznámit a sledujte, koho jste tím zaujal. Pokud to nebude drb o vašem vedoucím, tak možná že se nikdo nechytne. Lidi bývají i dost povrchní, v zaměstnání zvláštně. Málokdy si sednou spolupracovníci v zájmech... Je to uměle vytvořený kolektiv. Možná, pokud byste se pohyboval mezi lidmi, se kterými vás pojí stejné zájmy, bylo by to lepší. A když se budete neustále někoho na něco vyptávat, tak to časem taky asi omrzí. Asi by to chtělo najít nějaký kompromis - občas se vyptat, občas nějaká zajímavost.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 27.10.14 21:39

Jsem ještě na VŠ, takže teoreticky bych měl být mezi lidmi, kteří mají podobné zájmy. Nicméně sociální skupiny částečně střídám cca každý půlrok, jak se mění předměty a rozvrhy a tohle obvykle pozoruji...

Máte pravdu, někomu je obliba dána do vínku. Druhý na ni musí pracovat. Proč? Protože chci být oblíbený. Protože mé cíle, pokud jsou alespoň trochu realizovatelné, budou oblíbenost vyžadovat. Protože být neoblíbený podivín, terč posměchu či pohrdání nebo alespoň ignorance a asociál mimo dění, co se musí trapně doprošovat o každou informaci, jejíž včasná znalost je pro každého trochu společenského člověka samozřejmostí... to jsem si vyzkoušel už několikrát a už delší dobu mě to nebaví. Tak proto...

Datum: 27.10.14 21:58
avatar

Aha. Ale to, co jsem napsala, platí i pro VŠ. A znáte pořekadlo: "Netlačit na pilu"? Když za každou cenu něco chcete - vy tu oblíbenost, tak ji mít nebudete. Z psychologického hlediska - sdružují se lidi podobného naturelu, smýšlení, jednání, inteligence. Kdo se odlišuje, stačí být trošku více inteligentnější s Aspergovým syndromem, toho stádo nemilosrdně vyhodí ze svého středu - viz šikana na školách apod.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 27.10.14 22:52

Závislost intenzity touhy na pravděpodobnosti úspěchu je diskutabilní, nicméně to pořekadlo se týká spíš toho, jak moc tu touhu projevujeme. Nenosím na čele cedulku s nápisem "chci být oblíbený", jen si poslední dobou říkám, že bych se měl asi povznést nad svého Aspergera a naučit se chovat lidem trochu citlivěji. :)

Vždyť to nemůže být zas tak obtížné, pokud člověk není vyloženě retardovaný. Nebo se mýlím?

Datum: 27.10.14 23:15
avatar

Jistě. Všechno je jen ve vašich rukách. A podle toho, jak píšete, mně přijde, že ne každý člověk vám může dobře rozumět. Každý není empatický . A člověk s Aspergovým syndromem už vůbec nee . Mám takový dojem, že i A. Einstein trpěl tímto syndromem. Ve fyzice byl geniální, v mezilidských vztazích mu to trošku haprovalo, no.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 27.10.14 23:28

Ano, kdybych byl geniální jako A. Einstein, možná bych si otevřel fyziku a tohle neřešil. Ale to určitě nejsem, tak si nemohu dovolit, aby mi to v mezilidských vztazích "haprovalo". Tedy alespoň, pokud nechci svůj život směřovat od asociála-studenta přes asociála-zaměstance k asociálovi-důchodci, nebo v horším případě k asociálovi-bezdomovci přes asociála-alkáče/fetku...

Datum: 28.10.14 10:21
avatar

Já si myslím, že nějaké obecné pravidlo nenajdete. Záleží na tom, s kým mluvíte. Na úplně stejný hovor jeden zareaguje jako na těžkou snobárnu a druhý se zaraduje, že potkal zdvořilého člověka. Jeden je rád, že potkal lidového člověka a druhý, že potkal hrubiána. ;) To, co píšete, to se vztahuje i na vás. I vy jste "kolektiv" a nikomu neodpovídáte. A ten nikdo se trápí stejnými otázkami jako vy. Povídat si, to není až zas tak snadné, protože nemáme znalosti o protějšku, nemáme společné vzpomínky. Přátelství se musí pěstovat jako kytička. Musí se udržovat stálým setkáváním a stálou výměnou informací, kdy stejně pozorně posloucháme, jako mluvíme. Občas se stane, že někoho potkáme a máme pocit, že se známe celý život. Když se neuvidíme dlouhou dobu a sejdeme se, navážeme hovor, jakoby jsme se rozešli před chvílí. Já tomu říkám, že máme stejnou krevní skupinu. Ale toto je poměrně vzácné. ;) Jestli ale opravdu chcete poradit, kupte si http://knihy.heureka.cz/jak-z…a-lidi-carnegie-dale/recenze/ a nechejte si ji doma. Je dobře občas do ní, v průběhu let, nahlédnout. http://knihy.abz.cz/prodej/ja…vat-pratele-a-pusobit-na-lidi

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.