Nejste přihlášen/a.
Zdravím je mi necelých 20 let, avšak jak jsem zjistil tak jsem workoholik. Pokud bych nepracoval tak bych asi umřel nudou. Zatím bez přátel a kamarádů a vztahů... není na ně čas, nikam nechodím, nic neplánuji, nechávám to tak nějak běžet ten život podle libovůle. Ale v poslední době se mi splašili koně a najednou mi život nějak až moc rychle ubíhá... Připadá mi že se 1 x vyspím a je celý rok v "čudu" . Nemám rád lidi ... asi jsem všechny naskládal do jednoho pytle ... A nedokážu se smířit s tím, že to pěkné je už definíto fuč ... a já ty roky tak promrhal... Pak uplyne pár roků a člověk skape ...
Nepište mi koníčky atd. na to prostě není čas.
Koníčky jsou novodobý vynález, který vznikl po nesmyslném krácení pracovní doby zpovykaných zaměstnanců. Jen se nedejte! Jenom žerou peníze. Naopak, najděte si druhou práci, přes noc. Tak se nestane, že se vyspíte a profrčí zatím celý rok
Ale ne, vážně - o co vám tedy jde? Padla na vás klasická depka konce puberty, kdy čas běží najednou jinak než dřív? Chcete být ujišťován o tom, že je všechno v pořádku, přesvědčován o tom, že se máte změnit, či že se to nějak srovná samo, když budete pokračovat jako dřív? Z toho, co píšete, vám snad ani nevadí, jak na tom jste, víc vám vadí, že to nebude navždy. Po pravdě, nezdá se, že by bylo o co stát.
Skočil jste rovnýma nohama do života. Vítejte ve světě dospělých. Takto, jako vy, totiž žije většina populace, a nemusí to být zrovna pravověrní workoholici. Ale v životě samém jsou jen povinnosti, práce a té zábavy je fakt málo. To pěkné, co vás už nejspíš opouští, je zralé dětství, chcete-li mládí, nebo jak to nazvat. Čas malin nezralých, nebo něco na ten způsob. Podobnými pocity asi prochází většina dvacetiletých. Ale myslet si, že vás už nic hezkého v životě nečeká, by byla pěkná hloupost. Čeká, až zase začne více svítit slunko. Jinak asi na vás taky padla ponurá podzimní nálada kvůli nedostatku slunečního svitu. Jako co máme říkat my, co jsme dvakrát, třikrát tak starší co vy? Že nás už pěkného v životě nečeká? Čeká, chce to se radovat i z maličkostí. Nakonec - malé radosti jsou kolikrát lepší, než jedna velká. Tož asi tak, no.
Mám štěstí že prognoza doktorů je že tu budu max 10 let ... tak to nemá cenu se na někoho upínat citově ... A vzhledem jak ten čas teď letí tak to budu mít za pár...
Není důležité jak dlouho tu budeme, je důležité co za ten vyměřený čas zvládneme. Někdo se dožije třeba 90 a nedokáže nic. Co se týká té nemoci - ze zkušenosti vím, že nic není při správném přístupu tak fatální, jak se zdá na první pohled. Vše má nějakou příčinu, to že ji na první pohled nevidíme ještě neznamená, že neexistuje. Každý by měl mít v životě to "něco", pro co žije. I když člověk nemá moc času, lze si vždy něco takového najít. Jen makat den co den jako robot někde na pásu, k čemu to je? Snaž se toho co nejvíc zkusit a třeba to svoje "něco" časem najdeš.
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.