Život bez tatínka

Anik, vy vůbec nepíšete, co s otcem je. Je tolik věcí o kterých se dítěti nedá říci. Třeba: ditě se narodilo po znásilnění, otec je na ulici jako bezdomovec, je v psychiatrické léčebně, byl to opilec, který ženu mlátil, byl to děvkař, který má AIDS nebo vůbec o těhotnou ženu neměl zájem anebo trval na potratu. Copak můžeme vědět?! Paní zvolila tuto cestu, protože je schůdnější, než ta, na které by otec v chlapcových snech byl hrdinou, jehož bídu maminka zavinila. Zapomněl by, s jakou láskou, obtížně, třeba bez výživného, ho mamka vychovávala a jak se od ní on odvrací a obviňuje ji. Tohle všechno je těžká fabulace. Já vím. Ale, co když je něco z toho pravdivé. Něco je asi pravda, protože kdyby to byl slušný člověk, snažil by se o kontakt se synem. Takhle, tvrzením, že nežije, mu matka zajistila důstojnost. Aniku, věřím, že máte tolik rozumu, že uznáte, že tohle všecko je zodpovědnost maminky chlapce. Její rozhodnutí, do kterého vám vůbec nic není. A neuděláte nic, čím byste její postup zmařila a chlapci způsobila šok a zničila jeho důvěru v matku!

Nikdo nevíme, co se v rodině událo a proč matka dítěti tvrdí zrovna tohle. A tím pádem je velmi ošemetné a velmi troufalé tvrdit, že "já bych to nikdy neudělala".

Úplně s jejím podáním nesouhlasím, ale třeba ho matka chrání. Před čím, to ví jen ona.

Myslím, že to zde ještě nikdo nenapsal, ale je též možná varianta, že se matka zařekla a chtěla syna jenom pro sebe. Už když se nechala oplodnit, tak věděla, že se o dítě nebude s nikým dělit. Tomu by nasvědčovalo, že možná otce neuvedla rodném listě dítěte a též nepožaduje žádné výživné. To jsou ale jenom moje dohady.

Další možnost je ta, že se matka mstí tomu otci. Ona ho tak silně nenávidí od té doby, co otěhotněla, že se zařekla, a synovi třeba pravdu ani neřekne. Jenom pod tlakem. Pokud tu pravdu víte Vy, je jenom otázkou času, kdy se chlapec pravdu dozví od někoho jiného A pokud zdědí její povahu, nebo se i naučí řešit situace stejným způsobem, jako matka, jak již tady někdo píše, vztah mezi nimi /matka a syn/ může být v budoucnu nenávratně poškozen. Ale protože nevíme, co této situaci předcházelo, jsou toto jenom doměnky. Matka si neuvědomuje, že škodí nejvíce tomu, koho má nejraději - svému synovi. Škodí prarodičům, otci svému dítěti. Zároveň otravuje neustálým strachem i sama sebe. Je to neustálý stres, který člověka ovlivňuje, ale ten člověk si to neuvědomuje, myslí, že dělá dobře. Ona se ve skutečnosti mstí, otravuje svůj život. Jak se říká, všechny činy, které dnes uděláš, se ti později vrátí. Nebo se v šedesáti obrátía bude hodnotit svoje činy a zjistí, jakou zrůdnost udělala

V dnešní době by rodina měla držet pohromadě. Je moc dobré, mít co nejširší rodinu. Kromě toho, život je tak krátký a co se zamešká v dětském věku, tak nikdy nedohoníte, vztahy a vzpomínky se svými nejbližšími.

Babka z OV má pravdu, další možnosti. Můžeme jenom spekulovat.

Meě to tedy připadá krajně nevhodné věšet děcku na nos bulíky, obzvláště, když je mu už 10 let.

Ahoj. Já bych dítěti také nelhala..Počkala bych, až bude ve věku, kdy bude schopno přijmout a pochopit pravdu a bude si vše umět urovnat v hlavě.. Každé dítě je ale jiné. Některému lze říci opatrně o těchto věcech, než jde do školy, jinému třeba až ve věku pozdějším. Maminka jistě ale ví, proč se uchyluje ke lži raději, než k pravdě. Třeba podle jejího názoru syn ještě není dostatečně zralý na to, aby od ní pravdu slyšel..Je to jen její věc ale. Každý může mít na stejnou věc různý názor..

Hlavně by se neměl pravdu dozvědět od nikoho jiného, než od mámy.

Jednou se dítě určitě zeptá a kde je pohřbený a časem určitě ta lež praskne a nedivil bych se kdyby to pak hodně pokazilo jejich vztah, když mu takhle celý život lhala o tátovi ať je jakýkoli, určitě to šlo říct i jinak, že tady táta není

jestli se dozví pravdu od někoho jiného, než od matky, bude ji do smrti nenávidět (bez ohledu, jestli byl tata gauner...)

Nemyslím si, že dítě je v deseti letech tak naivní, abych mu musel lhát.

Drsná pravda je v mnohém lepší, než "milosrdná" lež. Lež bude vždy lží a to dítě to dříve, či později

zjistí. Pak bude špatný ten, který mu lhal.

Osobně se držím hesla... "NELHAT.!" No, má to i jiné důvody... pravda. Třeba to, že si už zítra nemusím pamatovat to, co jsem komu nalhal.. Tak radši nelžu. Mám tím jednodušší život.

Připadá mi celkem nemístné takto odstavit dítě od otce. Samozřejmě netuším, jaké měli vztahy. Osobně si nedokážu představit svůj život bez svých dětí. Nevím pro co bych pak žil.

Ovšem, pokud není ze strany otce zájem, pak je to španě.

Také nenávidím lhaní, ale možná syn není tak vyspělý, aby pochopil, že otec o něj nemá zájem. Co je pro syna lepší, ví jen máma. Jak synovi má vysvětlit, že táta se na něj nepřijde podívat, že jej nezajímá. To věčné dětské PROČ ...? V takovém případě je asi lepší lež, že táta neexistuje než aby každý víkend stál u okna a čekal.

Také bych mu řekla pravdu. V 10 letech už jistě nevěří na Ježíška, že? Tak proč mu stejně jako o tom Ježíškovi neříct pravdu o jeho otci? Stává se to, jistě má ve třídě víc spolužáků, kteří nežijí v úplných rodinách. A určitě kvůli tomu nejsou o nic horší.

Nedržela bych se úporně otcova úmrtí, dost se sama divím, že třeba právě teď o Dušičkách nechtěl jít chlapec s věnečkem na jeho hrob. Už je dost starý na to, aby chtěl setrvat chvíli u otcova hrobu. Jednou ale určitě chtít bude a jak potom bude matka před ním vypadat? Když mu lhala v jedné věci, nebude jí pak kluk věřit v ničem. Není to žádná tragédie, nejsou bez táty první ani poslední.

Jednou by pro hocha byla daleko větší rána, až by ho potkala nějaká drbna sousedka z okolí a otevřela mu oči tím, že jeho táta je třeba v kriminále. Nebo nějaký spolužák, který je s ním ve při a chce mu hodně ublížit. Bylo by to pro něj daleko, daleko horší, než když si ho matka posadí k sobě, obejme ho a citlivě mu všechno vysvětlí. Zodpoví jeho otázky...

Přeji matce, aby to všechno nenásilně a rozumně vyřešila dřív, než dojde k nějakému pro hocha nemilému zážitku. Už je dost starý, aby pochopil a zbytečným lhaním by si k němu matka mohla zavřít vrátka třeba i navždy. A to by byla škoda pro ni i pro něho. Nemyslíte? Jaga.