Co se děje pri smrti? Co před ni a po ni?

Dobrý den, znám také tuto situaci, tak mám pro Vás pochopení. Jenže, to je asi tak vše, na co jsem schopen odpovědět - Vaše otázky jsou nezodpověditelné, resp. mohou to být jen dohady či přání. Nikdo, kdo by zde mohl toto napsat přesně, není - musel by to být nebožtík.

A, myslím, že současný stav Vaší babičky vyhodnocujete správně. Když jsem byl já v této situaci, tak jsem to neznal - a následovalo rychlé zhoršení a konec. Hodně sil (a zdravit ani nebudu).

Babička je na prahu smrti, cítí to, ví to a smiřuje se s tím, pak přijde konec a velká úleva. Vždy ji říkejte, jak ji máte rád. Já stačila tátu v nemocnici jen obejmout, dát mu pusu a to bylo to poslední, u mámy jsem nestihla nic, ach jo. - pt

Obávám se, že stoprocentní pravdu nezná nikdo, ale až přijde čas, každý se to dozví.

Je mi Vás líto, i babičky. Asi už nějak podvědomě ví, že odchází a podle toho se chová. Snažte se ji trošku povyrazit, neplačte před ní /vím, že je to nesmírně těžké/, vypravujte jí třeba běžné denní zážitky, co jste viděl v obchodě, co dělal pes, když jste byli na procházce apod. Kterou sousedku jste potkali, kdo ji pozdravuje. Trochu ji prostě odpoutat od těch smutných myšlenek.

Snrt k ní vůbec není hodná. Když má někdo metastázy, trpí a trvá to ještě nějakou dobu /jak u koho/, než odejde. Smrt byla milosrdná k mému otci. V 11 dopoledne se mu udělalo nevolno, potil se, byl bledý. Lehl si. Když se to nelepšilo, zavolala jsem doktora. Konstatoval infarkt. V 15 hodin ho vezli do nemocnice. Když to měli 300 m k bráně nemocnice, byl konec. Smrt rychlá, za pár chvil, bez bolesti a bez trápení. Bohužel, přišla velice brzy. Tátovi bylo 49 let. Jaga.

Smrt je absolutní osvobození od životních útrap. Hezky je to vidět na těch novinářích, u kterých stojí s nožem v ruce zamaskovaný džihádista. Jsou klidní a očekávají rychlou smrt.