Chci házet hrnky na zeď

Máte zajímavé choutky ! Já, když dostanu chuť na pivo, tak si zajdu. Nakupte v bazaru nějaké levné hrníčky, najděte si otřískanou zeď a vyzkoušejte, co to s vámi udělá ! Možná vás to pak přejde. Pokud ne, tak psychiatři vám neutečou.

Švihnout a pořádně nějakým obyčejným a někde kde nebude vidět rozbitá omítka.Já měla touhu sprejeřit.A po prvním spreji už to přešlo.Zkuste to, jestli to nepomůže ,tak psychologa.Cesmína

Abych nebudila pohoršení -stříkala jsem na našem starým přístřešku a nic ošklivýho to nebylo.

Já bych to asi nejdřív zkusil. Potom bude totiž nutně následovat uklízení střepů, oprava malby, nebo omítky a když to nutkání i po tom všem bude přetrvávat, pak bych se teprve zamýšlel nad tím, jestli to je na doktora. Teď momentálně v tom nic špatného nevidím. Nehledě na to, že je to rozhodně lepší, než vtíravé nutkání něco polykat, poškozovat se, nebo ublížit někomu druhému

Tohle jsem měl jeden čas taky. Měl jsem v práci pěkný 1/4 litrový puntíkatý hrnek,a hroznou chuť s ním švihnout o železné zábradlí. Bylo to naprosto iracionální. Ale vždycky zvítězila nějaká ta vrchnější vrstva vědomí, takže hrnek mám dosud a už mě ani nějak moc neláká ho rozšvihat. A taky jsem to nechtěl uklízet, to byla asi nejsilnější brzda.

Já měla chuť, když jsem byla dítě, několik let, kousat kovovou lžíci. Asi bych, být Vámi, zašla k psychologovi než rozbijete hrnky.

Kupte si na doma elektronické šipky na zed´ . Ty lepší, kde je několik her a hrát můžete i sama . Jsou to rány a vybijete chut´ něčím silně mrštit na zed´ a to házením šipek. Jestli to nezabere, tak máte doma šipky))

Ještě se zeptám, s těma hrnkama co byste nejraději praštila, jsou to vaše hrnky, nebo to cítíte i když v práci vidíte hrnek nadřízené?

Já mám občas nutkání přizabít našeho drzého teenagera a abych to fakt neudělala, tak pěkně vezmu talíř a vší silou s ním křápnu o zem. Neskutečně se mi uleví, než to uklidím, úplně se uklidním a synátor dosud žije. Takže to prostě zkuste a majzněte tím hrnkem, vždyť to není nic špatného, pokud to není starožitný porcelán po prababičce.

No, na jednu stranu je dobré, držet svoje emoce na uzdě, ale na druhou stranu, když jsem podlehl vtíravému nutkání praštit o zem s milencem mojí ženy, nesmírně se mi v té chvíli ulevilo. Navíc jsem došel i k poznání, že není pravdivé rčení, že z cizího krev neteče... Takže všechno má svá pro i proti...

No vidíš to. Mám doma /u sebe a dole u babičky/ asi 20 opotřebovaných hrnků. Už se mi nelíbí, slouží nám spoustu let, jsou okoukané a trochu po obvodu otřískané. Přitom mám 3 balení nových. Ale znáš šetrného českého človíčka, je mi líto vyhazovat a měnit.

Jsem ochotná Ti ty mírně otřískané dát, abys mohla popustit uzdu svým choutkám.

Jinak je to vážně spíš na psychiatra. Já měla nezvladatelnou chuť nejednou praštit o zeď malým rozcapeným a nevychovaným cikánem. Byl to spratek, jak měl vypadat a neustále vydíral a řval jako protržený. Měla jsem ho ve třídě. Naštěstí jsem se ovládla. Jinak bych dneska nepsala z domova, ale z Mírova.

Tak záleží na Tobě. Ale tomu doktorovi asi neunikneš. Jaga.