Ahoj.Trpím sociální fobií asi od čtvrté třídy 
.Ve čtvrté třídě se mi klepala ruka a taky sem se bavila jen s jednou holkou.Ale časem se to začalo zhoršovat když jdu ráno do školy bolí mě břicho,potí se mi ruka tak se stidim i přihlásit,špatně komunikuji,mění se mi hlas na takovou tichej a sladkej :D nevím jak bych to popsala,v autobuse jsem neklidná a klepu se.Př:když učitelka třeba chce něco u stolu podepsat a já cítím že za chvíli na mě přijde řada potí se mi ruka a červená hrozně se za to stidim.Nemůžu se ani v klidu v jídelně najíst .Ve čtvrtek a v pátek sem nešla se strachem do jídelny a táta to včera zjistil na internetu.Křičel že se špatně učim a nechodim do jídelny,dal mi do obličeje facky a tři rány pěstí (do nohy) měla sem pocit že mě zabije.Dal mi domácí vězení a domácí práce.Rozbrečela sem se a byla sem v depresích (sem i ted) měla sem v ruce nůž a řízla se stejně mi netekla krev (škrábnutí).Brečela sem půl hodiny a byla na prášky.Nevím jak mám sociální fobii zvládat ale jak vidím nikdo z rodiny mi nepomůže.A nikdo se mě nesnaží pochopit.Mohli se mě aspon zeptat proč nechci chodit do jídelny a ne mě hned mlátit a křičet!Nemá smysl žít s tou hnusnou nemocí se nedostanu ani na střední .
3x
Můžu se zeptat, kolik Ti je? Tvoji nemoc naprosto chápu, znám lidi se sociální fobií - potkala jsem je na psychiatrické klinice. Neříkám, hned letět do Bohnic. Ale pokud Ti nepomůže rodina (zkusila jsi to říct třeba mamce, tetě, babičce, někomu "klidnějšímu"? ), není nic špatného na tom, svěřit se ve škole. Samozřejmě, pokud to půjde. Ovšem svěřit se někomu dospělému asi bude nutné. Nenechala bych to nechat ležet s tím, že jsi prostě přecitlivělá a až se trochu otrkáš, bude to lepší - i když i to je samozřejmě možnost. Ale já osobně bych Ti poradila s někým o tom mluvit. To je naprostý základ, bez kterého nejde nic řešit. Sedni na to s někým, komu důvěřuješ, řekni mu, jak se cítíš a popros ho o pomoc. Psychiatr či psycholog je také jen druh lékaře a nemáš se vůbec za co stydět, pokud ho potřebuješ. Já sama jsem jejich pomoc využívala přes půl roku (zní to dlouze, ale tyto problémy většinou nejde vyřešit jednou, dvěma návštěvami) . Držím palce 
.
Jak píše Jancaak, stacionáře jsou jedním z řešení. Já sama jsem právě ten půl rok do jednoho docházela, je pro mladé od 13 do 23 let, ale měli jsme tam i mladší, i starší lidi. Je to Denní stacionář pro adolescenty patřící do VFN Ke Karlovu, najdeš ho i na facebooku. Moc bych ho doporučila, ale nechce se mi o něm rozepisovat takto veřejně. Takže kdybys měla zájem o nějaké info nebo kontakt, napiš mi do vnitřní pošty .
0x
taky existují denní stacionáře pro tento typ úzkostné neurózy. Buď bydíš doma a docházíš na denní program. Pokud bydlíš daleko, tak je možnost ubytování přímo v psychiatrické léčebně. Doporučení dává psychiatr, možná i jiný lékař -- obvoďák?
něco takového, programy jsou velmi úspěšné pcp.lf3.cuni.cz/...
Zajdi a svěř se osobě ke které máš důvěru --- třídní učitel, oblíbený učitel, školní výchovný poradce, školní psycholog/žka...
doplněno 05.10.14 16:47:Sociální úzkost je méně závažná forma. Sociální fóbie je těžší. Někdy i na částečný invalidní důchod -- viz poslední odkaz na článek "Dva roky jsem nevylezl z bytu"
články s odpovědmi odborníků ohledně soc. fóbie:
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.