Hypochondrie, úzkost, neuroza...hrůza!

Od: Datum: 05.10.14 10:58 odpovědí: 44 změna: 18.10.14 08:09

Ahoj...je mi 36 let, mám skvělého manžela, syna, pejska, domeček, hledám si novou práci, ale pár měsíců budu doma. Před 7 lety jsem v Řecku spadla ze schodů...a tam se spustil můj problém. Udělalo se mi poté špatně a navzdory negativním lék. vyšetřením jsem byla přesvědčená, že mi něco je. Krvácení do mozku střídala embolie, poraněná páteř apod...bylo to hrozné. Předsvatební cesta, na které jsem nemohla jíst, pít, spát. Doma to polevilo na pár dní, ale v nějaké uzavřené místnosti se ataka vrátila a já si pak udělala kolečko obvodní, neurologie, orl. Vše negativní - výsledek neurovegetativní dysfunkce. Se starostmi se svatbou a s ní samotnou problémy odešly jak mávnutím kouzelného proutku. Měla jsem v té době celkem stresující práci, ale nic zásadního. Po svatbě jsme se jeden večer dohodli, že se začneme pokoušet o miminko...a při milování jsme si prostě nedali pozor. A to spoustilo můj další problém...nespavost...nemohla jsem usnout...hodiny letěly, pak začlo svítat a já ráno chodila jak tělo bez duše. Normální člověk by si asi řekl...no co, doženu to večer. Ale mne začal provádět strach...není to příznak nějaké nemoci, nenabourám auto, jak budu fungovat...bohužel s tímto strachem se zvyšovala i nespavost. Nespala jsem 14 dní...vždy jen tak hodinu, dvě. Sotva jsem fungovala. Pak jsem si zašla k psychiatrovi. Ten se mnou udělal sezení, řekl, že jsem opravdu labilní, ale není to žádná diagnoza...že toho prostě na mně bylo moc jako na extrémně citlivou a vnímavou osobu. A že jsem pěkná, mladá a mám si večer dát vínko a dobře se vyspat. Světe div se, večer jsem si šla lehnout a spala 8 hodin. ten pocit druhý den byl neskutečný. Mezitím mi manžel splnil přání a koupil pejska...byla to ale chyba, jak jsem byla nervní, štenátko to cítilo a bálo se mně. Naštěstí se brzy...jinými starostmi - prodávali jsme byt a kupovali pozemek, moje psychika zlepšila...tím spíš, když jsem od ledna dostala novou práci...u člověka, kterého jsem dobře znala a měla moc ráda. Vše bylo super až do dubna, kdy jsme se přestěhovali zatím do pronájmu. Mamka mi volala, že jí bolí žlučník...bohužel!tušila jsem, že to není žlučník...a to se potvrdilo, když mamka dostala celkovou sepsi a utekla hrobníkovi z lopaty. Měla nádor na děložním čípku...léta zadedbaný, nešlo s tím nic dělat než udržovací léčba. Ale dala jsem to. Měsíc na to jsem otěhotněla a radovala se. Radovala se i mamka, táta, manželova rodina. Stavěli jsem domeček, v bříšku nosili miminko, měli práci Když jsem byla v 10tt moje mamka zkolabovala, vedlejším účinkem léčby jí byl prasklý žaludeční vřed...narodila se tedy potřetí...den poté co jsem jí odvezla do nemocnice a na vlastní oči viděla, jak málem vykrvácela, začala jsem krvácet. Manžel mne vezl do nemocnice a já byla přesvědčená, že jsem potratila. Mimi však mávalo ručičkama, nožičkama a já dostala přísný klid na lůžku. Požádala jsem rodinu, aby to respektovala...a fungovali bratři, s mamkou jsem si volala. Po nějaké době se její stav zlepšil, my jsme dostali zprávu, že čekáme zdravého chlapečka a vše se opět zalilo sluncem. Domeček se blížil do finiše. Ještě jeden debakl proběhl vlivem stresu, to už mi v nemocnici řekli, že příště si mně tam nechají...okamžitě nakázali přestat chodit do práce a držet klidový režim. Měsíc jsem byla doma a pak šla do práce jen nakrátko, načež jsem odešla na mateřskou. Stěhovali jsme se do domečku, ikdyž rozestavěného, a já jsem začala opravdovou přípravu na miminko. Mohla jsem vše, těhotenství bylo naprosto pohodové a třetí trimestr jsem si moc užívala. Vídali jsme se s přáteli, chodili na procházky s pejsky, těšili se na mímo. Mamka byla taky ok, táta rovněž. Miminko si na sebe nechalo počkat, ale v únoru jsem porodila...trvalo to chvilku a narodil se nám náš zázrak. Celá rodina byla štastná a já s nimi a měla jen běžné maminkovské starosti. Když jsem měla nějaký zdravotní problém, zašla jsem prostě k dr. a vyřešila ho a vypustila z hlavy. Na nespavost jsem si ani nevzpomněla. Když byl malému rok, šla jsem na poloviční úvazek do práce a babičky se střídaly u hlídání. Vše super...až do osudného dne, kdy mi mamka oznámila, že táta byl na ct plic (měl chronickou obstrukční bronchitidu). Přeskočím tuto kapitolu...jen krátce...doktoři tátu léčili lékama na bolest zad, zatímco on trpěl...měl metastázy v míše...bylo to hrozné! Po půl roce umřel. Byl to můj nevlastní táta, ale vyrůstala jsem s ním od 4 let.Nesla jsem to opravdu špatně...korunu tomu dodalo, že jsem v listopadu na urologii zjistila, že s malým musím v lednu na operaci. Ta dopadla dobře. Ale z toho stresu jsem začala špinit mimo menstruaci. S hrůzou a brekem jsem letěla na gyndu, kde dr. oznámil, že ok..jen malá cysta. Málem jsem omdlela..já mám cystu! Asi 20 doktorů mne muselo uklidnit, že je to běžná věc...bylo to hrozné odbobí a já opět skončila u psychiatra. Celkem fajn doktorka, co mi trošku pomohla, nemusela jsem brát léky, říkala, že na mne perfektně zabírá psychoterapie. Po půl roce ji ukončila, neb odcházela z kliniky. Řekla, že jsem už v pořádku a nemusím chodit. Byla jsem tak štastná! Prožili jsme krásné léto, podzim...vše ok. Až na mé hypochondrické výkyvy...někde mne píchlo a hned jsem běžela k dr. na gyndu, zda to není od cysty. Vzhledem k tomu, že maminky nemoc byla léta zanedbaná, začala jsem běhat po různých vyšetřeních. Někdy bylo hůř, někdy líp. Pak mne začal zlobit žaludek...a já jsem neustále psala do poradny na netu na gastroentrologii, kde mi dr. psal, že je to psychické, ale že by mi doporučil gastroskopii. Měla jsem takovou hrůzu z toho vyšetření, že jsem se spíš snažila uklidnit sama. No...zase přeskočím...do roku 2012 - podzimu, kdy jednoho dne zazvonil telefon a bratr mi oznámil, že mamka je po operaci střeva. Mamce jsem volala, měla ileus...vše samozřejmě komplikace k té nemoci. Bohužel jsem tušila, že může být zle. Udělalo se mi hůř, nemohla jsem polykat a sama si napsala jednomu lékaři do nemocnice a napsala o mých problémech. Pozval mne na nedělní vyšetření a já se na gastroskopii začala docela těšit, doufala jsem, že mi pomůže. Vše se zdálo ok, za tři týdny mi dr. poslal zprávu, že mám bacila - helicobakter pylori a zánět žaludku...chronický...dostala jsem silná atb, stejně tak manžel a léčili jsme se. Podezření na celiakii se naštěstí nepotvrdilo. Byly to nervy, ale konečně se začalo něco dít. Mamka byla ihned po operaci celkem pozitivní, ale jen chvilku. Doma nemohla fungovat. Měla zavedené vývody z ledvin a ještě z tenkého střeva. Ještě teď se mi kutálí slzy po tváři, když si vzpomenu, jak trpěla. Odvezla jsem jí na onkologii, kde mi celou dobu říkali, že je v pořádku, přestože se její stav zhoršoval. Naposledy mi toto dr. řekla, když jsem tam byla ve středu ledna 2013. Říkala , že je to hodně psychické, ale že mamka by se z toho měla dostat. V sobotu si jí odvezl její bratr - můj strejda dom, že se o ní bude starat než nabere síly. A v úterý mi zavolal, že mamka umřela. Změnila jsem se! Návštěvy na onkologii mi naprosto změnily pohled na život! Mezitím jsem začala chodit k nové psychiatričce , bez které bych toto nedala. Vše s ní bylo zase fajn, začala jsem chodit na cvičení, pak i do práce...neměla jsem čas myslet na nemoci apod. Takže vše super. Teď jsem ale z důvodu krize na trhu práce v našem odvětví musela odejít a zůstala jsem doma. Těšila jsem se. Ale zakročil mi do té radosti zánět močových cest. Vím, pro mnohé banální...ale já neberu jako banalitu nic. Je to dva měsíce. Brala jsem dvoje atb, doktoři mi chtěli dát třetí. Našla jsem si...a zaplatila vyšetření u nejlepšího urologa v čr. Čekám na výsledky a klepu se hrůzou. Už dva měsíce mám tyto problémy, nemůžu pořádně spát a jíst, s manželem spolu nespíme. Jediné, kdy je mi dobře, když jdeme ven s přáteli. Píšu do jedné poradny trpělivému panu dr., který prostě říká, že se musím dát psychicky do kupy, jinak pořád budu pocitovat problémy. Ale stejně mám stopičku krve v moči. Nastudovala jsem si všechny nemoci, hrozně moc moc moc se bojím. Uvědomuju si svoji psychiku, zároveň mám strašný strach..po tom, co jsem viděla u mamky. Opět jsem nastoupila na psychoterapii, budu chodit častěji. Vše mne rozbrečí, jsem hrozně labilní. Za jeden týden jsem vypotřebovala 50 testačních papírků moči, stále stopička krve. Mám hrozný strach, upnula jsem se na to. Ovlivnuje to celý můj život...připadám si jako by před 2 měsíci propadla do hrůzného snu. Píšu neustále doktorům, i tomuhle profesorovi, ten už mi neodepisuje. Strašně se všeho bojím! Bráním se celou dobu antidepresivům, ale nevím. Už jsem v koncích. Chtěli jsme druhé miminko, ale je v nedohlednu. Někdy mi moje hypochondrie přerůstá přes hlavu. Doktorka mi tvrdí, že budu zas ok, že je důležité, že si uvědomuju psychiku a je třeba ještě zahnat paniku. Doporučuje mi vzít si slabý neurol na uklidnění, ale já nenávidím prášky. V úterý večer jdu pro výsledky a klepu se jak osika. Budím se každý den v 5 ráno, bojím se jít vyčurat, aby to nepálilo...víno jsem si včera dala sklenku po dvou měsících...to je fakt úspěch. Bojím se neustále a všeho :( Poraďte mi...


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Od: pt®
Datum: 05.10.14 11:52
avatar

Přečetla jsem si Vaši zpověď, Váš příběh. Prožila jste dost smutných chvil, ale i radostné. Z Vašeho psaní jsem vyčetla, že pokud jste byla časově vytížená, chodila do zaměstnání nebo byla s miminkem po porodu v jednom kole, spala jste a neměla čas myslet na strachy. Vy potřebujete zaměstnast mysl, učte se třeba cizí jazyk, choďte cvičit, jen nějakou aktivitu, třeba doma uklízet, i když máte pořádek, třeba nějakou práci kolem domu, na zahradě, prostě činnost, činnost a činnost. Co byste dělala, když byste vyrůstala v děcáku? Byla bez mámy, bez rodičů, bez domova, bez zázemí, bez prostředků? A takových je spousta lidiček a musí se s tím také poprat. Myslete na druhé, jak jim pomoci, třeba charita, nemyslet jen na sebe, určitě byste se cítila časem užitečná pro druhé až byste viděla, jak jim Vaše přítomnost a zájem, pomáhá překonávat těžkosti, těžkosti jiného druhu než jste prožila Vy sama.

Ohodnoceno: 5x
 
Datum: 05.10.14 13:41
avatar

Pracně jsem se prokousal tou hromadou textu a můj dojem je naprosto stejný. Máš příliš mnoho času k přemýšlení. Máš prostě málo běžných všedních starostí, existenčních, finančních ... Dalo by se říci, že se nudíš. To znamená nějakým způsobem se zaměstnat, abys neměla čas přemýšlet o věcech, které nemůžeš ovlivnit a zbytečně je rozebírat. Zaměstnej ruce i mysl něčím smysluplným. Přinese ti to uspokojení a zbaví tě to podobných myšlenek.

doplněno 05.10.14 16:11:

Martino, ale tahle odpověď není pro tebe a vychází z toho, co tazazelka v dotazu uvedla a co z toho já cítím. Tazatelka má možnost informace doplnit a upřesnit a pak i odpověď může vypadat jinak.

doplněno 05.10.14 16:35:

Určitě můžeš mít pravdu, ale bez opravdu detailní znalosti všech okolností tady mohou zaznívat jenom domněnky.

doplněno 05.10.14 17:51:

Charlotko, díky. To, co jsi doplnila, jsem tak nějak cítil z těch původních informací.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: mirka1
Datum: 05.10.14 14:19

Jak se může paní nudit, vždyt má dítě, manžela, dům, zahradu, tam je práce dost. Možná, že jen sedí a kouká do blba. Moje kamarádka taky pořád se pozorovala, knourala, dokonce si zavolala doktora, že její špatně. Byl to starý praktik známý, přišel, viděl všude bordel, hromada špinavýho nádobí, plotna studená, plná vana špinavýho prádla a ona tam seděla jak boží umučení a brečí. Vůbec jí nelitoval, jen jí řekl, ženská neštastná, takový bordel, děláš něco, kdybys radči místo toho dřepění tady umyla nádobí a uvařila svým dětem a starýmu něco až přijde ze šichty! Takhle s ní nikdo nemluvil, každý jí jen litoval, dostala takový šok, že šla opravdu umýt nádobí a vařit, pomalounku se pouštěla do dalších prací a za nějaký čas bylo po nemoci.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 16:47

ladinpraha: Ladine, já s Vaší odpovědí souhlasím. Jak píšu v odpovědi...sama cítím rozdíl, pokud je můj den naplněný povinostmi a pokud jej proflákám a progoogluju...

Datum: 05.10.14 15:14
avatar

Ladine, v tomhle s tebou nemůžu souhlasit. Znáš mě a nedávno jsem tu založila podobnou otázku, mám také prakticky stálý strach, že se se mnou něco děje, že mám nemoc, za každým píchnutím vidím embolku a mrtvici. ;)

Víc práce ti nepomůže, akorát přispěje k tomu, že budu víc unavená. Už takhle mám dvě práce a čtyřikrát v týdnu po večerech sport, jazyky apod. Paní má ještě dům, manžela, děti, to já nemám. A stejně to nepomůže, i kdybych se usportovala k smrti, stejně ti to pořád hlodá v hlavě.

Jo, pravda, nevnímám to v momentě, kdy jedu čtvrtý kruháč a plivu krev, to je fakt *smich*, ale s těmito stavy by paní měl pomoci odborník, protože sama je evidentně nezvládá.

doplněno 05.10.14 16:23:

Vím, že nebyla pro mě, jen reaguji na výrok "myslím, že máš moc času k přemýšlení".;)

Vím, že to dost lidí napadne, táta přítele razí ten samý názor. A vůbec si nepřipustí, že mnohé psychické onemocnění na hromadu práce stejně reagovat nebude...

Ohodnoceno: 2x
 
Od: charlotie
Datum: 05.10.14 16:38

Děkuji vám všem za názory ( můžeme si tykat ). Jsem ráda, že se neobjevil nikdo, kdo by mne odsoudil. Vezmu to popořádku. Je pravdou, že vše zveličuji, na druhou stranu není se čemu divit, viděla jsem spoustu utrpení. Ale asi si neuvědomuji i štěstí co mne potkalo v podobě skvělého manžela a syna. V podobě domu, v podobě toho, že se nemusím stresovat, že nemám práci, protože se nám vede celkem dobře. Dostala jsem se do bludného kruhu, teď jako bych žila jen v oparu čekání na výsledek vyšetření. Chudák doktor!Psala jsem mu i email...nezareagoval. Dobře mi tak, budu mít v úterý ostudu.

Teď ke zbytku...nejsem žena, co přestane pečovat o sebe, rodinu, dům a žije doma v bordelu. Naopak. Na úklid a čistotu jsem pedant, nepopírám, že nemám jednou týdně paní na úklid, ale jinak se u nás dá jíst ze země. To zas tak hrozně na tom nejsem. Ale je fakt, že odsouvám do pozadí moje nadšení do cvičení, moje kamarádky, naše společné přátele, různé výlety, dokonce jsme zrušili dovolenou.

Souhlasím s vašimi názory...a takový má i manžel, že jsem časově nevytížená...on musí chodit do práce i s angínou. Ale víte jak já (a špatně se mi svěřuje, doufám, že mne neodsoudíte) trávím svůj den? Odvedu ráno syna do školky...resp. odvezu. Poté se vrátím, sednu k netu, dám si čaj, snídani, dřepím na netu kdy chatuju s kamarádkou, googluju zánět močového měchýře, krev v moči apod., z toho se pak stresuju a píšu doktorovi, celý den zvědavě klikám na otázku, zda už odpověděl. Je to bludný kruh...Pak se neobědvám, jedu pro syna...nechám ho hrát si na počítači či playstationu...udělám doma vše potřebné...a jedu dál v googlu.

Musím přiznat, že když mám den naplánovaný...např. něco musím jet vyřídit, zařídit...tak je mi mnohem lépe, ideální je být celý den bez počítače. Můj manžel už uvažoval o tom, že ho prostě přes den někam zamkne. Bože, já si až teď uvědomuji, co v něm mám, jiný chlap by mne nakopal do zadku! I on chápe mou psychickou nemoc, ale vadí mu, že mi to přerůstá přes hlavu. K psychiatřičce jsem začala chodit po 3 měsících, měla o prázdninách pauzu, protože z kliniky byla odejita. Teď je jinde a já k ní jdu zítra podruhé. Už dlouho se mi nestalo, abych se u ní rozbrečela, ale minule ano. Vím, že tam musím chodit...a že to zase bude chvilku trvat. Ona mne chválí, že na sobě jako na osobnosti hodně pracuju a přijde jí škoda, dávát mi antidepresiva, když jsme to zvládly minule bez. Proto doporučuje jen ten neurol, když je mi ouvej...abych se netrápila. Zatím se držím bez něj. A díky rodině, kterou mám kolem sebe (tchýně mi vlastně nahrazuje maminku). Včera večer jsme vyrazili s kamarádama na véču, já jsem se bála, jak to zvládnu, ale bylo to bezva.

Moc mi pomáháte svými názory, nepíšu jen z plezýru a ještě nikomu jsem se takhle hluboce nesvěřila.

Díky moc!

Datum: 05.10.14 16:46
avatar

Aha, tak v tom případě se Ladinovi hluboce omlouvám, máte opravdu zbytečně volného času na googlování nemocí. Syn chodí do školky, to znamená, že Vy už můžete chodit do práce - co si najít práci aspoň na pár hodin denně, brigádu? Dostanete se z domu, mezi nové lidi, do nového prostředí, a myšlenky na nemoci se odsunou do pozadí. Manžel má pravdu s tím počítačem, je to mor dnešní doby a osobně bych Vám zablokovala všechny možné stránky s nemocemi a podobné. Chatování s kamarádkou je jietě fajn, ale uvědomte si, kolik skutečných přátel Vám zbyde, když na každého vybalíte Vaše domnělé nemoci. Ono stokrát nic umoří i vola, a evidetně to umořilo i dva doktory, kterým jste psala.

Neurol je na nervy, otupí a je relativně návykový. Než začnete jíst prášky, zkuste brigádu anebo nějaký kolektivnější sport, i dopoledne se najdou různé kurzy. Výletům se nevyhýbejte, taky jsem dřepěla doma a měla strach někam jet, protože "co kdyby se mi tam něco stalo, pomoc je daleko a určitě tam umřu". No, je to možný, ale kvůli svým bludným představám nebudu sedět celý život zavřená doma. Co se má stát, stane se.

doplněno 05.10.14 17:04:

Zánět močového měchýře je v dnešní době poměrně banální onemocnění, pokud se léčí dobře a včas. Mikroskopické množství krve v moči může pocházet i od rozházené menstruace.:)

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 16:53

Martino, s těmi výlety máte pravdu...Jednou jsem psychiatřičce svěřoval obavu z nemocí, ona mne pozorně poslouchala a pak mi dala otázku..."máte auto a jezdíte s ním denně"...ano, auto denně používám, jezdím každý den. Ona: " máte rychlé auto, jezdíte rychle?" ...ano, po dálnici to sekám i 170km/h...pořád někam spěchám. Ona: "Aha...a to nemáte strach, že se Vám něco stane, že to se stává denodenně"? V tom měla pravdu...nemám strach! Jak píše Martina, bojím se jet na výlet aby se mi tam něco nestalo, ale přitom sekám dálnici denodenně takovou rychlostí. To je jen taková poznámka. Vzpomněla jsem si na to.

Bohužel, dnes se stále vše upíná k zánět močového měchýře, k mikroskopické krvi v moči a k úterním výsledkům. Mám z toho hrozný strach, který nedokážu ovládnout. Jak mi napsal urolog v poradně...tím prodlužuji hojení a mám samozřejmě psychosomatické příznaky...a z toho je pak bludný kruh. Takže už nevím, co je psychické a co fyzické.

Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 17:21

Marti, upínala jsem se k tomu, že má mikrohematurie (bez přítomnosti bílkoviny dle papírku) je od menzes. Jenže já ji mám po celý cyklus...sice slabě, ale mám...už dva měsíce. Léčila jsem infekci ihned a antibiotiky, 2 týdny seděla doma na zadku v teple, pila vodu, uročaj, jedla léky. Pak mi to přešlo na 14 dní a poté se to vrátilo. Mírněji, ale jo. To mne přivedlo na profesora, ke kterému jsem šla. Protože praktik by mi dával stále atb. Urolog mi nabral všechny testy a uvidíme. Ale mám stach...mikrokrev v moči může zmanenat různé věci :(

Datum: 05.10.14 17:45
avatar

Může, ale taky nemusí. Může jít o počíteční močové kamínky, případné oslabení a infekci ledvin, a to všechno se dá v pohodě zvládnout:). Atb nic moc nevyřeší, vymlátí všechno i s imunitou, takže zkuste třeba ostropestřec, lichořeřišnici, tinktury přímo na ledviny.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 05.10.14 14:10
avatar

Mám podobný pocit, jako odpovědi přede mnou, ale na druhou stranu vím, jak dokáží být psychické obtíže náročné a vkrást se člověku do duše, ať proti tomu dělá cokoliv.

Určitě bych, kromě zaměstnání těla i duše, jak radí přede mnou, nenechávala psychoterapii, ani když je Vám lépe. Berte ji jako běžnou součást Vašeho života - ten, co nemá nohu, si také nasadí protézu nebo vezme berli. Pokud se ale obejdete bez prášků, vynechala bych je, popř. nechala bych si je v záloze na OPRAVDU TY NEJTĚŽŠÍ stavy - ale na to musíte být disciplinovaná, to posuďte sama.

Nepomůže Vám ve Vašem boji to, že máte dítě, které je na Vás závislé celou svou existencí? Opravdu takhle dle vlastního popisu vypadáte jako roztřepaný uzlíček strachů a nervozity, a dítě potřebuje oporu - člověka, který ho světem provede a bude ho opatrovat a chránit svou vlastní silou a stabilitou. Nevím, jak fungujete těchto ohledech, ale pokud víte, že i tam pokulháváte, tak je to dost pádný důvod se vzchopit a na své vlastní strachy zapomenout. Prohození rolí toho, kdo oporu poskytuje a toho, kdo ji dostává, mezi rodičem a dítětem může dítě silně poznamenat.

doplněno 05.10.14 17:21:

Dle Vaší odpovědi cítím, že máte jakýs takýs nadhled nad sebou, víte, co je špatně. To je moc dobře. Měla bych pro Vás experiment, zkuste vydržet 14 dní bez internetu. Nezlepší se něco? Zamkněte počítač do skříně, klíč dejte manželovi, aby Vám ho vrátil za dva nebo tři týdny, pokud se neudržíte. Ona ta dnešní dostupnost různých informací, hlavně z medicíny, někomu vyloženě neprospívá ;)

Nezapomeňte, že tělo vnímá stres, a z něj onemocní. Jojo, taky jsem si před pár lety ťukala na čelo, ale vypozorovala jsem, že virózy chytám pravidelně dva dny poté, co mám nějaký stres. Minulou sobotu jsem padla poté, co jsem ve čtvrtek měla pocit, že do pátka "se nedožiju" - dva týdny v nové a docela náročné práci, počáteční nadšení vystřídal nedostatek spánku, ozvaly se nesmyslné problémy ohledně jednoho projektu z minulého zaměstnání, které jsem musela akutně řešit a v pátek jsem to dodělala tím, že jsem šla odpoledne do druhého (příležitostného - hlídání dětí) zaměstnání a kluk zlobil jako nikdy dřív... No, jinak než virózou to skončit nemohlo. Je to nekonečný kruh, jakmile budete v psychické pohodě, budete méně nemocná. Konkrétně močák je docela citlivý na stresové situace.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 20:05

Naufrago a martinka to vystihly přesně.Ani nevíte jak mi to pomáhá...až jsem dojata.Zadne nesmyslné facebook plkani a říkani...neřeš to brouku.Ne,přečetli jste si všichni můj příběh a poradili,dekuji vám.Myslite,ze byste tu se mnou zůstali dal?Nejspis to budu potřebovat! Zitra rano jdu k psychousce a začínáme s uzamknutim internetu.V úterý vecer jdu na urologii.

Od: uska®
Datum: 05.10.14 18:22

Zarazila mne tato vaše věta

jedu pro syna...nechám ho hrát si na počítači či playstationu...udělám doma vše potřebné...a jedu dál v googlu.

Když už nechodíte do práce, tak proč domácí povinnosti si neděláte dopoledne, zrušte paní na úklid, to musíte zvládnout sama a hlavně odpoledne synovi vymyslete denně nějakou aktivitu nebo může z něj být závislák na PC jako je to u vás. Školka nenahradí mámu, společné chvíle prospějí vám i synovi. Takto za den vám mnoho času na přemýšlení o blbostech nezbude.

Ohodnoceno: 1x
 
Datum: 05.10.14 18:25
avatar

Souhlas, pokud paní nepracuje, tak někdo další na úklid je zcela zbytečný. A posadit syna přes telku nebo počítač, aby sama měla klid, to se může za pár let dost vymstít.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 18:59

Ale tak...ano, syn má počítač, ale omezeně...zase jsem to nemyslela tak. Jdeme se psem, na kolo, nakoupit a tak. Ale vím, že bych se mu měla věnovat víc. Takže se nemohu obhájit.

Představte si..stydím se za to , co napíšu, ale prostě musím...teď jsem jak opařená. Někdy se mi stává, že mi uniká vzduch z pochvy. Předpokládám,že se to stává léta a věnuji tomu pozornost nyní. No a tak jsem si JÁ IDIOT!najela na net..a našla nemoc...rektovaginální píštěl...projevující se manifestací větrů přes pochvu. Od té doby se stále sleduji...neustále vstávám, sedám..pochva prdí, k tomu mám předmenstruační syndrom...a asi před půl hodkou se mi zmocnila panika...že můžu mít píštěl. Je to hrozné. Manžel už se na mně zas divně dívá. Zase jsem psala nejen dr. na netu, ale také svému kamarádu gynekologovi...ten už mi asi neodepíše, minule už mi napsal, že jsem hypochondr a ať se jdu léčit.Někde se dočtu, že vaginální větry jsou normální...hlavně při sexu, ten já bohužel teď nemám...ale prostě nějak tak z toho šílím...ten strach je hrozný, dala bych všechny peníze i luxusní kabelky za to být v pohodě...

Datum: 05.10.14 19:02
avatar

Ještě napíšu, že by měl manžel zakročit. Opravdu sebrat počítač, pokud to bude nutné, někam zamknout, zablokovat přístup na tyto stránky. Hlavně by ale měl něco dělat, ne jen koukat.

doplněno 05.10.14 19:58:

Charlotko, jste na velmi dobré cestě:). Především si uvědomujete, že máte problém, a jste přístupná řešení, to je dost důležité:) Co takhle se synem najít nějaký zájmový kroužek, kam s ním můžete chodit? Třeba první hudební a taneční krůčky, cvičení maminek s dětmi apod.?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 19:55

marti,to je to co prave s manželem probirame...je to sice trapné,ale je to tak.Budeme vypínat internet a zapne si jen on ...ja jen na určenou dobu...na maily a to v době kdy on je doma :-/

Datum: 05.10.14 20:20
avatar

Zatím vás tady nikdo velice neodsoudil, Charlotko, tak já tedy budu první. Začněte něco pořádného dělat a nevysedávejte pořád u internetu. Vy jste totiž na něm už závislá. A jak můžete posadit malé dítě, které ještě ani do školy nechodí k počítači? U něho tu závislost totiž vybudujete také. Kdybyste nebrouzdala internetem a nečetla si o nemocích, tak se nebudete tak pozorovat. Už v knížce od J.Klapka Jerome - Tři muži ve člunu - je přeci kapitola o hypochondrii jednoho z hlavních představitelů. Tak dlouho si četl v knize o nemocích, až zjistil, že veškeré nemoci má, kromě jediné. Neměl horečku omladnic. Z toho logicky vyplývá, že čtete-li si příznaky chorob, většinou si je u sebe pak najdete.

Nuda, to je cesta kolikrát do pekel. Já to slovo neznám. K počítači večer sedám až po celodenní dvanáctihodiné práci. A mám ho jako relax, pokud u něho tedy nepracuji. Ale vy u něho sedíte zřejmě pořád. A chybí mi čas - na všechno, co bych chtěla stihnout a nestíhám. A vy se jen pozorujete, odkud odevšad vám uniká vzduch.

Začněte se trochu více věnovat dítěti a neokládejte ho k počítači. A pokud byste si odpustila i tu paní na výpomoc v domácnosti a zvládla udělat všechno sama, tak samou prací ani nebudete mít čas myslit na to, kde vás pálí či píchá. A vůbec vás nebudu litovat, tak jak to tu dělají poradci nade mnou. V životě má hodně lidi dost trápení, nejste jediná. Protože to je asi to, co vy chcete. Aby vás lidi litovali.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: charlotka*
Datum: 05.10.14 22:39

eulalie, děkuji za názor. Máte dítě? Ano nebo ne? Asi jsem to špatně vysvětlila...a tak se sebe sama zastanu ve dvou věcech, v ostatním s Vámi souhlasím...můj syn nesedí celé odpoledne u internetu. Nechám ho tam hodinu ( a to ikdyž negoogluju), je mu 5,5...tablet má od 3 let, hraje si na něm logické hry, učí anglická slovíčka...střílečky ho nebaví. Na playstationu si hraje golf a tenis. Dvakrát týdně s ním chodím na tenis, jednou na pohybovky. Učím se s ním logopedii i angličtinu. V 5 letech umí počítat a psát tiskace, takže fakt to není takový ten obézní chlapeček sedící celé odpolko u stříleček. Každé odpoledne spolu chodíme se psem na procházku. Dostane včas svačinu, pití, ovoce :-D Takže ne, není to na úkor mého syna. To bych si nikdy neodpustila. Na druhou stranu je fakt, že nesezení u internetu byť omezenou dobu by mi přineslo další čas na aktivity s mým špuntem.

A za druhé. Nepřišla jsem na tento server z důvodu, aby mne nikdo litoval. To je to poslední, o co stojím. A tak se ani nestalo, nebo jsem tedy ani slovo lítosti nezaznamenala.

Nicméně pobavila jsem se nad uvedenou knihou, asi si ji přečtu

Hezký večer!

doplněno 05.10.14 22:41:

A samozřejmě...ráda bych šla do práce hned! Ale do konce roku to nejde, syna čeká ještě jedna operace s měsíční rekonvalescencí, takže do práce nastupovat nechci. Na druhou stranu proti brigádě nic nemám, manžel bude stěhovat firmu, tak asi půjdu makat rukama a pomoct mu. Ale s tím internetem...s tím máte všichni pravdu!

Datum: 06.10.14 12:10
avatar

Charlotko, děti mám. A asi taky jiný život než vy. Co si sama neudělám, to nemám... Proto mě ty vaše starosti připadají takové s prominutím malicherné. Ale knížku Tři muže ve člunu o psu nemluvě si přečtěte, je to švanda od začátku do konce.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: charlotka*
Datum: 07.10.14 09:18

eulalie, nechtěla jsem se Vás dotknout...jen jsem se ptala. A máte pravdu...někomu mé starosti mohou připadat malicherné...ale ony jsou fakt moc nepříjemné...co bych dala za to být v pořádku. Na jednu stranu vím, že nejsem sama kdo má problémy s močovým měchýřem a že si to způsobuji částečně svou psychikou, na stranu druhou jsem viděla tolik hrozných věcí...

Včera jsem byla u psychiatričky a ta mi říkala, že nemám v podstatě danou diagnozu. Jsem citlivý úzkostlivý člověk, navíc puntíčkář a mám chorobný strach ze zanedbání čehokoliv. Příliš se věnuji svému zdravotnímu stavu a co je kámen úrazu je prostě internet. Když si to vezmu zpětně několik let, vždy jsem taková byla. Pamatuji si, jak jsem si našla pihu pod vlasama a psala jsem dokonce primářovi na Bulovku, zda to nemůže být nic vážného...popisovala do detailu a několik nocí z toho měla děsivé sny. Kožní mi řekla, že to nic není, za týden jsem to měla venku a bylo to ok. Pak jsem si nadávala, že jsem se tak stresovala. Ten můj strach pak ovládne vše, je středobod vesmíru a ostatní věci dělám spíš jen tak automaticky. Nejsem prý klasický hypochondr ani depkař, ale prostě lítám někde mezi. A proto to prý není zatím na léky, vzhledem k tomu, že psychoterapie minule byla úspěšná v kombinaci s nástupem do práce a dnem plným povinností.

Dnes jdu pro výsledky až večer, tak mám takový napjatý den...říkám manželovi, že z toho šílím...a on kroutí hlavou a už začíná být naštvaný, že neřeším nic jiného a že mi nic není. Tak uvidíme co výsledky.

Hezký den!

Datum: 07.10.14 10:07
avatar

Važte si toho, jakého máte muže a jakou v něm máte oporu.. Co by za to spousta jiných dala. Když to tak čtu, tak si říkám, že v takovém vztahu bych opravdu dlouho nevydržela... V dobrém a zlém to ano.. ale má to nějaké meze a určitě ho to také musí vyčerpávat.. jako kolovrátek, stále dokola.. ono to omrzí.

Vzpamatujte se, dokud není pozdě. Radujte se, dokud jste zdravá a užívejte si života. I Váš syn musí vnímat Vaše starosti a může to poznamenat jeho vývoj.

Líbí se mi ten nápad, jak tu psali ostatní - zamknou někam počítač - alespoň na 14 dní a uvidíte, jestli pocítíte nějakou změnu. Nevyhledávala bych ani zprávy v televizi. Jste velmi citlivý člověk, těžko vstřebáváte vlastní starosti, natož ještě ostatních.

Ušetřený čas bych věnovala trávením volných chvil se synem. Buď sama nebo s kamarádkou, bych naplánovala různé celodenní výlety. Má být krásný podzim, svítit sluníčko - využila bych toho a dobila se energií než přijde pochmurný podzim a zima, kdy se obvykle deprese díky absenci sluníčka, dostavují ve větší míře.

Např. je období, kdy se sklízí dýně - vyražte někam na dýňobraní, aqaparku, dinoparku, muzea lega, dětského koutku, v Praze je královstí železnic nebo třeba v Šestajovicích je řemeslná dílna kde si děti mohou vyrobit svíčky, mýdla, pastelky z vosku, mají tam mini zoo, podobná je ve Stratově - dílny s řemeslnou výrobou které si lze prohlédnout a v některých také něco vyrobit, je období posvícení... Tolik míst kam vyrazit, vidět a zažít.. Neseďte doma. Poohlédněte se po okolí. Pokud si užijete den plný zábavy, nebudete myslet na chmury...


Ohodnoceno: 0x
 
Od: uska®
Datum: 07.10.14 12:43

Charlotko, jak to, že nemáte zamčený počítač a dopoledne zde píšete? Takže vaše odhodlání je jen mlácení prázdné slámy a manžel také není důsledný. Zamknout počítač platí teď hned a ne později, snad zítra nebo v nedohlednu. Pokud se z toho chcete dostat, tak ani počítač nemusí být zamknutý, jen jej vlastní vůlí nespustíte. Ale jak je vidět, tento váš stav vám vyhovuje.

Promiňte, nedivila bych se manželovi, kdyby si našel kamarádku s výhodami, nejste pro něj oporou, ale zátěž. A takto vztah nelze dlouho udržet. Pak teprve si můžete říci - aha, mám sakra problém.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: yv*
Datum: 06.10.14 09:57

Ahoj, je velice přirozené, a myslím, že každý dobrý psycholog to ví, že jak je člověk zavřený sám doma, má čas se pozorovat a najde na sobě nemocí jak smetí. Je to můj případ na mateřské, kamarádky, mojí tety...aj. Je to z pocitu zodpovědnosti, který máme k okolí, k dítěti..Musím vydržet, být tu, nesmí se mi nic stát...Já to měla stejně jako ty, úplně, a jednou mi moje nejlepší kamarádka řekla, že jsem na nejlepší cestě rakovinu dostat, ať s tím něco dělám a tak jsem šla. Udělala jsem kolečko po doktorech, z opakovaného(co dva měsíce) zánětu močových cest se po důkladném vyšetření (odebrání moče přímo z moč. měchýře- nic moc happy, ale jde to zvládnout bez problémů) ukázalo, že antibiotika byla na špatný druh bakterie a po přeléčení koňskou dávkou mám klid. Vím, proč se mi stalo a naučila jsem se s tím žít, že si musím dávat bacha na pitný režim, neprochladit se aj. To jsem byla svobodná, bezdětná.

Po letech, úplně stejně jako tobě, se mi začaly objevovat různé nemoci a já byla pořád nahromadě. Žila jsem s dvěma dětmi sama, manžel pracoval daleko, jezdil jen na víkendy a návalem povinností jsem se hroutila. Psychika byla přetažená, manžel ode mě odešel, vše se seběhlo dohromady, tak jsem se jednou vztekla na sebe, jaká jsem máčka potentěná a přes psychiatra a alergologa opět vyřešila skutečné zdravotní obtíže a od té doby jím léky, ale jsem v klidu a zdravá. Život si užívám, tenkrát jsem se bála si objednat zájezd, jestli budu zdravá...

Neurol je návykový. Neberu ho, nebrala jsem ho a kamoška doktorka mi řekla, co nejmíň. Zvládám to bez, mám jiné prášky, funkční, vracím se ke sportu, ten mě vždycky držel. Bez léků to nezvládneš. Vykašli se na hrdinství a udělej vše proto, aby ti bylo líp. Klidně jez léky, jím je taky a život se mi vyléčil spolu se mnou. Totéž přeji i tobě. Pro období doma radím podle sebe. Udělej si každý den ráno časový harmonogram(zhruba) toho, co máš za den udělat. Od ustlat postele, přes umýt podlahu apod. až po nakoupit. Nezdá se to, ale je to jen psychologie. Vyplníš den smysluplně a večer budeš jasně vědět, co jsi celý den dělala. Já po splnění bod- přesadit kytky -škrtnu a je mi hned lépe, že jsem něco udělala. Čti nabídky práce, připravuj se samostudiem na další profesi, čti zákoník práce, ať víš, na co máš nárok a na co ne. Zdravě se na sebe naštvi a bojuj!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 06.10.14 19:55

Dekuji vám všem za názory.Pisu z počítače,na kterém jsem na chvilku.Rano jsem byla u psychoterapeutky,budu chodit každé pondělí.Vsichni mate pravdu a ja si to samozřejmě uvědomuji.Potrebuji nakopnout,abych se probrala.Nebude to hned,ale pracuju na tom.Zitra jdu pro výsledky,bojím se.Pak snad napisu.Krasny vecer!

Datum: 07.10.14 21:31

,,Jak vidím,tak vy si své mládí probojíte a co pak? Ten váš muž si nakonec najde jinou a budete sama.Třeba i bez dětí..Tak se nakopněte ,nepozorujte se.Protože tohle je obyčejná hypochodrie,,vím--těžko se jí zbavuje a bere člověku život..i vašim dětem.Budou jen pořád vystrašení,a to chcete? vím také,že vás asi nic nebaví .jen se šťárat ve svém postavení.Tak si najděte nějakou zálibu konečně ..která vás tak zaujme,že zapomenete i va vaše zbytečné sebelitování a kontrolobat se.Vy totiž nepotřebujete chlácholení,,ale práci povinost a zlobte se či ne ,,čím víc vás bude někdo litovat nedělá Ok,,ale naopak.A práci u které musíte myslet ,jako by jste jezdila autem soustředit se ,ale asi máte hodně času a tak to tak vypadá.Asi tak můj názor...litování zbytečné tak se držte a začne něco dělat .Atˇneskončíte u Chochološka. Přěčtěte si knihu,,,,,,Tři muži ve člunu,,,,,Tam se asi poznáte.Jinak za chvíli nevylezete z baráku!

Ohodnoceno: 0x
 
Od: honzajs122
Datum: 06.10.14 10:38

Sakra ženská, začni něco dělat. Máš dobrého manžela, dítě...sociální jistoty a ty si to sama ničíš.

Vím o čem mluvím, i když jsem neměl strach z nemoci, těžce jsem se hroutil ze vztahu. Ale řeším to sportem a je to podstatně lepší jak prášky. Jednoduše, jak radili ti nade mnou, musíš se něčím zaměstnat. Neděláíš to kvůli sobě, DĚLÁŠ TO PRO TY DVA, CO JSOU TI NEJBLIŽŠÍ !

hmm, navíc tu musíš nějakou chvíli být, už kvůli dítěti. Drž se !

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 09.10.14 18:04

Děkuji za názory. Bohužel, bez počítače nemohu být 24 hod denně, mám emaily, rodinu z Austrálie a hlavně bývalou práci, pro kterou ještě dokončuji projekt. Takže jsme vymezili s manželem hodinu denně a jen v době, kdy je doma. Bohužel..zatím jsem nenapravitelná, takže blíž k pc nemůžu. A máte pravdu, není zamčený, je prostě tu a já na něj přes den nesahám. Ikdyž je to přemáhání. Vím, že manžel mne miluje a já jeho, ale už na něm vidím, jak je naštvaný...opravdu nám to zasahuje do vztahu. To spustila to ta cystitida. U doktora jsme opět došly ke stejnému závěru...stopička krve v moči, negativní kultivace...fakt už nevím co dál...

Od: nikc®
Datum: 09.10.14 21:30

Zdravím. Napadlo mě, co byste dělala, kdybyste na toho psychoterapeuta neměla? Znám jednoho dobrýho a ten stojí 1000 Kč na 5O min. Nemůžu k němu, protože na něj už nemám. Jiný, levnější, co by mi vyhovoval, mě odmítl kvůli tomu, že jsem mluvila hezky o tom drahém a kvůli tomu, že nemám kartu od předešlého psychologa, který už neordinuje. Přitom měl soukromou praxi. Může si vybírat psycholog pacienta? Přišel tak o peníze. Já taky trávím čas u počítače, ale nemocemi se raději nezabývám. S moč. měchýřem mívám taky často problémy. Na zprávy taky moc nekoukám, protože jsem taky ovlivnitelná. Máte štěstí, že máte trpělivého a hodného manžela. Myslela jsem, že takoví muži snad ani neexistují... Já hledám chlapa po seznamkách a když někomu řeknu o nějaké nemoci nebo stačí i viroza, tak se už neozvou. Jako by to nebylo normální.. Chtějí se sejít hned, někteří i o půlnoci napoprvé i přesto, že jsem nemocná. Seznamky jsou plné mužů, kteří chtějí hned a rychle. Ani do druhého dne nechtějí čekat. Jsou asi ovlivněný jednou reklamou. Samozřejmě jsem nikdy hned a rychle nešla. Jinak Vám radím to, co ostatní tady. Nějakou činnost dělejte. Máte dítě, tak s dítětem buďte co nejvíc. Mějte se! Zdravím.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 09.10.14 22:27

nikco, já zdravím Vás. Teď seriozně...psychoterapeuta k životu potřebuju. Vím, že každý si zažil něco, ale pokud jste četla celý můj příspěvek, tak je jasné, že s mojí povahou to bez psychoterapie nejde. Nevím, proč je zobecnělá představa, že tyto služby se platí. Chodím na kliniku, kde je psychoterapie hrazena pojišťovnou. K psychologům nechodím, to je pro mne slabý odvar, potřebuju lékaře...tedy psychiatra. Ta moje je mladá - mladší než já, krásná, milá, něžná. Nevím odkud jste, pokud z Prahy, kontaktujte mne přes zprávu, dám Vám ráda kontakt. Pomohla i mé kamarádce, která měla deprese ze smrti maminky a následné péče o tatínka...a také z její práce.

Teď ještě ke mně. Samozřejmě každý jeden příspěvek zde je pravdivý. Možná to tak nevypadá, ale posilují mne a čerpám z nich. Někdy jsou chvíle, kdy si ze sebe dokážu udělat legraci, nadlehčit problém.

V mém manželovi mám opravdu štěstí, stejně tak v synovi. Trávíme spolu veškerý volný čas a oni jsou moje všechno. Stejně tak můj malý terapeut...fenka jack russel. Mám i kamarádky, které poslední dobou zanedbávám. Ta nejbližší...mi předevčírem napsala, že ať se nezlobím, ale že si myslí, že bych měla vyrazit mezi lidi. Že řeším každou hovadinu a vše nafukuju. Trošku jsem se zastyděla. Příští týden s ní jdu na kafčo.

Nechci, aby mne někdo litoval, ale pomáhá mi, když někdo reaguje, že vidím, že mi někdo má zájem poradit. Mám objednanou výše zmíněnou knihu. A Neurol jsem vyhodila do koše...

Od: nikc®
Datum: 09.10.14 23:01

Tak já chodila na tu psychoterapii k psychiatrovi. Máte pravdu, že psycholog je slabý odvar. Já Vám nemůžu napsat zprávu do vnitřní pošty, když nejste zaregistrovaná... Vy mě ano?

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 10.10.14 16:26

nikco, už jsem zaregistrovaná, ozvi se

Datum: 10.10.14 21:21
avatar

Charlotko, jestliže chodíte k psychiatrovi a berete léky (Neurol), tak asi také víte, že jen tak ho vyhodit do koše není možné. Náhlé vysazení léku proti úzkosti není dobré řešení...a málokterý psychiatr by toto doporučil. Léky se vysazují postupným snižováním dávek...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 10.10.14 22:11

eulalie, dobrý večer. Neurol jsem dostala před rokem a půl od lékařky, když moje maminka byla hodně nemocná a já měla silné úzkosti. Dala mi to jako záchranu, měla jsem jej v šuplíku a vzala kdysi jen jeden, když mi bylo ouvej. Od té doby ležel v lékárničce a nyní už byl prošlý. Takže letěl do koše (obrazně řečeno aneb použitelné léčivo zpět do lékárny).

Datum: 09.10.14 22:57

Dle mého názoru se váš život nijak neliší od těch ostatních. Každý zažívá nemoc a úmrtí v rodině, kde kdo onemocní tím, či oním, každý se asi bojí, ale musí se naučit ovládat a ty nepříjemné skutečnosti zprcovat. To je život.

Jestli se bojíte, měla byste se bát toho strachu a tím ho popřít. Myslete na to, že špatná psychika tělu nepřidá a člověk se má radovat dokud může z docela malých a běžných věcí. Pitvat se v tom co by, kdyby nemá vůbec žádný smysl.

Ohodnoceno: 1x
 
Od: charlotka*
Datum: 10.10.14 16:26

magdaleno,moc děkuji za odpověď, máte pravdu! díky moc! dnes jsem strávila dopoledne s kamarádkou a dětmi v dětském klubu a bylo to moc fajn!

Datum: 10.10.14 22:25
avatar

Milá CHarlotte, přemýšlela jsem o vašem životě, mám tak ve vašich letech dvě prima dcery. Jedna je maminkou tří dětí a před 6 lety ovdověla, co ta vydržela a nikdy se tomu nepodala. taky má dům ,zahradu , dva psy . Ještě pomáhá s firmou své rozvedené sestry. Obě jsou bez manžela a přesto se vzorně starají o své děti, jejich aktivity, žádná paní na úklid . Stihnou toho hodně a přesto co v životě zažily , jsou veselé , velmi o sebe dbají a mají optimismus na rozdávání. K životu nepatří jen vše dobré , taky nemoce , zklamání ale přesto je život jedinečný a krásný.Myslete na syna v čem vyrůstá, pořidte mu sourozence a odhodte strach a bázeň, život je moc krátký...

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 12.10.14 10:45

korino, i Vám děkuji za odpověď. Vaše dcery jsou moc silné, až jsem se zastyděla. Máte pravdu, že bych se sebou měla něco dělat. Teď si pořád říkám, že pokud mne přejdou zdravotní problémy, půjdu hluboce do sebe. Bohužel se zdraví zatím nelepší. Snažím se na to nemyslet...no povím pravdu...jde to pomalu. Nicméně omezení počítače pomáhá. Jak psal někdo výše, opravdu si musím vždy naplánovat den a mít jej naplněný činnostmi a povinnostmi. Nedá se nic dělat. Máte štěstí, že máte tak skvělé dcery!

Datum: 10.10.14 22:46

Tak vidíte, že to jde a mám z vás radost. Člověk si kolikrát neuvědomuje, že by moh být šťastný a nic mu v tom nebrání, jen on sám. A pak je třeba už pozdě, pak nemůže to, či ono, co před tím bylo samozřejmostí o kterou nestál. Nenechte si utéct život mezi prsty, žijte ho teď a naplno. Před spánkem myslete na něco hezkého, co jste prožila, může to být úplná blbost, ale zanechalo to ve vás příjemný pocit. Já mám třeba takovou vzpomínku, léto, spali jsme na chatě, je tak 8 ráno, manžel odjel na nákup. Já sedím v křesle na trávníku, čtu knížku, je ješte chladno, sluníčko příjemně hřeje a bosýma nohama si brouzdám v trávě s rosou. Spojení toho krásného tepla a chladé trávy bylo tak úžasné, že jsem přestala číst a jen tak koukala do nebe na mráčky, do vzdálené krajiny, poslouchala ptáky. Ta tráva byla tenkrát mladá, na jaře vysetá, tak jemná. Už nikdy to nebylo takové, jako ten den, ale pocit toho neskutečného blaha mi zůstal navždy.

Chmury přijdou v životě na každého, jak se říká, každý den není svátek. Když se člověk večer nad tím dnem zamyslí, i v tom černém pátku najde něco pozitivního. A na to je potřeba se soustředit, na tu prťavou jiskřičku a ostatní vymazat z paměti a usnout s vědomím, že zítra bude ještě líp, než dnes.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: ruze®
Datum: 11.10.14 08:48
avatar

Rovněž souhlasím s ladinem.Moc času na přemýšlení .My jsme s mužem už sami,děti jsou z domu,máme jen kočku,ale já nemám vůbec čas si sednout k PC a napsat tak dlouhý text.Do práce,nákupy,vaření,úklid,zajet k dceři za vnoučaty,zajet k mamce a rodičům muže na pokec,protože i rodiče si chtějí poklábosit,zajít ke kamarádkám,zajít s mužem na pivo,do kina,na večeři,podniknout celodenní výlet po horách nebo na kolech...atd., atd.prostě užívat života a nepřemýšlet pořád nad nemocemi,snažit se pomoci si raději trochu sama a k doktorům chodit jenom v nejnutnějším případě a popř. na preventivky pro klid duše a to jsme o dost starší,než paní charlotka.

Ohodnoceno: 0x
 

 

Od: charlotka*
Datum: 12.10.14 10:54

Děkuji vám všem za odpovědi. Jak jsem už předeslala, v každé je kouska pravdy. Snažím se eliminovat počítač na minimum. Snažím se nemyslet na své zdravotní problémy, dodržovat vše co mi lékař řekl. Ale jsem z těch problémů už unavená, bohužel tu stále jsou a s tím mi mé obavy z možné chronicity. Nemohu takhle žít naplno, byť bych sebevíc chtěla. Proto se snažím na to nemyslet, neb lékař mi naznačil velkou spojitost s psychikou, která prodlužuje hojení sliznic. Také mi není do zpěvu, že jsem se manžela už dva měsíce nedotkla, chtěla bych se s ním milovat, mazlit...ale připadám si už i nepřitažlivá :( Chtěla bych se radovat ze života. Zánět močáku nám zkřížil všechny plány, byli jsme v pohodě, snažili se o miminko, užívali léta. Až první týden v srpnu přišel na první pohled nevinný zánět močáku, který mne už neopustil. Šla jsem k nejlepšímu urologovi v ČR a už mne to stálo 7 tisíc. Musím pevně doufat, že podpora imunity zabere.Moc dobře vím, že když tomu nebudu věřit, je veškerá snaha marná. Vím, jak je mocná psychika. Proto se snažím, proto chodím k psychoterapeutce, proto se zde svěřuji. Není to pro mně jednoduchý, ale i toto je jistá forma terapie.Jo..a hledám práci!

Datum: 12.10.14 20:28
avatar

Charlotko, já si myslím, že kdybyste musela řešit existenční problémy, kdy byste v ruce obracela každou korunu, než ji vydáte a přemýšlela, za co nakoupíte dárky na Vánoce, tak byste možná ani na ty hypochondrické myšlenky neměla čas. Je vám 36 let, ale myslíte jak stará bába jen na nemoci. Máte na to jít k "nejlepšímu urologovi v ČR a stálo vás to už sedm tisíc". Považte, že v České republice spousta lidí, co na to jít k nejlepšími urologovi prostě nemá finance. Jedno nechápu, chodíte k psychoterapeutovi, ale ovoce to žádné nepřináší. Proč? Proč ta vaše hypochondrie neustoupila ani o píď? Zvýšená fyzická aktivita by vám možná prospěla. Zaměstnat se fyzicky doma - vyhodit služku na úklid, více se věnovat synovi, uvařit či upéci doma něco dobrého, upravovat zahradu - to je mimochodem velmi dobrý způsob terapie. Je mi jasné, že se své psychické poruchy - hypochondrie asi hned tak nezbavíte, nakonec i zde na poradně neustále píšete o svém zdravotním stavu, tudíž se svým zdravotním stavem neustále zabýváte, z čehož plyne, že se té své poruchy nechcete zbavit. Pokud budete neustále poradnu bombardovat svým strachem z nemoci, tak v sobě ten strach stále živíte a nikam dopředu v léčbě nepostoupíte, i kdybyste měla toho nejlepšího psychoterapeuta pod Sluncem. Ale kdybyste třeba celé odpoledne strávila na zahradě (no předpokládám, že nějakou máte, když žijete v domku), kdybyste dělala fyzickou činnost na té zahradě, tak možná že na chvíli na ty svoje nemoce zapomenete. Kdybych vám tu napsala svoji náplň dne, tak byste se asi hodně divila, že to dokážu všechno stihnout. Podotýkám, že mám malé dítě a muže, co mi v ničem nepomáhá a není pro v ničem oporou. Takže asi tak, no.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: charlotka*
Datum: 13.10.14 08:50

Zdravím Vás Eulalie. Z Vašich odpovědí cítím to, že ve Vás není zášť, ale myslíte si, že jsem bohatá panička, co se nudí a vymýšlí si nemoci. Prosím, přečtěte si můj původní příspěvek o tom, co spustilo moje problémy. To ad1. Ad2...já nemám diagnostikovánu hypochondrii, ale úzkost...to je rozdíl. Já si nevymýšlím nemoci, ale zveličuji a somatizuji zdravotní problémy. To je zas rozdíl. Ano, rozhodil mne zánět močáku, ale když máte už 3. měsíc zdravotní problémy, přehazují si Vás doktoři a píšou atb pilule jak na běžícím pásu...a Vy máte všech 5 pohromadě, tak Vás to prostě stresuje a jdete k odborníkovi. Vybrala jsem si toho nejlepšího, protože vím, že jen tak někdo mne neuklidní. Ad3. zahradu máme, o víkendu jsme jí zazimovali, doma normálně funguju...uklízím, hraju si se synem, chodíme na oběd, nakoupit apod. Přiznávám, že mi jde pomaleji zapojovat se do běžných činností a také přiznávám to, že bylo období, kdy jsem se čemukoliv vyhýbala a středobodem vesmíru byly mé močové cesty. Dost mi tato diskuze pomohla. Každého názoru si cením. A ještě ad4. Nejsme bohatí, také víme co je otáčet každou korunu, od miminka jsem musela odcházet do práce, protože prostě peníze nebyly, když manžel začal podnikat. To, že se máme lehce možná nadprůměrně jsou léta tvrdé dřiny mého manžela i mé. Léta odříkání. Teď se nám zrovna výdaj za urologa nehodil a světe div se...vybrala jsem si kvůli tomu kontokorent. Jenže já jsem taková, zdraví nade vše. Ad5. Jak jsem již uvedla výše, psychoterapie mi pomáhala a byla jsem ok. Bohužel, má lékařka celé prázdniny neordinovala, neb na minulé klinice skončila a na novou nastoupila až v řijnu. Tj., jdu k ní potřetí. Nevím, zda jste někdy chodila na takovou terapii (vím, že nemáte čas, ale o tom to není, chodila jsem tam ikdyž jsem byla hodně vytížená a nestálo mne to ani korunu), ale to je dlouhodobá záležitost, není to jak spolknout ibalgin. To celé co jsem napsala není nic proti Vám ani Vašemu názoru. Vesměs máte pravdu až na maličkosti, které jsem objasnila. A děkuji, že se mi věnujete. Hezké podzimní dny!

Od: hurite
Datum: 18.10.14 08:09

Máte velký, velký problém! Přesně jako vy jsem se chovala pět let manželství. Sledovala jsem se, visela na netu, s manželem jsem se dohodla na "ordinančních hodinách" co se týká internetu. Stále jsem si hledala nemoci a neustále s tím zatěžovala okolí, jak to děláte vy. V jednom příspěvku padlo slovo " kolovrátek", tak mne nazýval zoufalý manžel. Před dvěma lety jsem se rozvedla a přišla o dceru, kterou má v péči on. A víte proč? Protože jsem byla tak zaujatá sama sebou, že jsem na úspěch u soudu neměla. Neměla jsem ani práci. Musím říct, že mi vás není líto, protože vy si stejně jako já z těch rad nic nevezmete, dokud u vás nedojde k životní katastrofě a věřte mi, ta vás může brzy potkat. Tak, jako mne kdysi varoval můj otec, který to viděl, varuji i já vás. Jsem v péči psychiatrů už nějaký čas, vím o psychických nemocech strašně moc, ale už dobrý rok si nic o nich nečtu. Pobolívá mne hrudník, když se nadechuji, to by mohla být rakovina plic, že? Když si budete hledat problémy zdravotní, unikne vám skutečný život. Pak - po rozvodu - vám nezbyde než si zažádat o invalidní důchod, abyste byla jakž takž zajištěná a velmi rychle si hledat práci, abyste měla na jídlo. A to vás pobolívání přejde. Přečtěte si rady všech, co vám zde věnovali energii, jsou to dobré rady. Mně odepisovat nemusíte, už se sem nevrátím, jakékoliv další písmeno pro vás by bylo házením hrachu na zeď. To vše co píšu, je varování. Držím palce.

Ohodnoceno: 1x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.