Velmi nízký práh bolesti

Od: Datum: 02.10.14 19:11 odpovědí: 19 změna: 25.02.15 17:45

Zdravím,
nevím kde začít..jde o to, že si mé okolí myslí, že jsem příliš přecitlivělá, co se vnímání a prožívání bolesti týče. Mám zřejmě abnormálně nízký práh bolesti oproti ostatním nebo nevím...Nejvíce trpím u zubaře, než jsem zjistila, že mám při vrtání zubů nárok na bezplatnou injekci pro umrtvení, zubařka mě přemlouvala, že je to malý kaz a zvládnu to bez umrtvení. Když jsem jí pak na chvíli bolestí omdlela v křesle, tu injekci mi dala, ale neobešlo se to bez poznámek, že tohle ještě nezažila, že to není normální a že jsem divná.
Další bolest, kterou velmi špatně snáším je poranění kůže kdekoliv na těle. Zvláště na rukou mám velmi jemnou kůži, takže se dokážu říznout i o papír. Když se mi stane nějaké nepříjemné poranění, například se říznu při krájení potravy nebo při procházce přírodou zavadím o nějaký trn, okamžitě cítím ostrou pálivou bolest. To poraněné místo mám pak ještě dlouho citlivé, než se úplně zahojí. Dokonce se pak při mytí snažím vyvarovat kontaku s vodou v okolí toho poraněného místa, protože teplá voda většinou tu bolest obnoví. Jako dítě jsem byla celkem dost hyperaktivní, takže jsem často měla odřená kolena a lokty a to bylo pro mě asi nejhorší možné zranění. Hrozně jsem řvala při dezinfekci těch ran. Rodiče mi vždy říkali, že to přece není normální, že to každéjo bolí, ale nikdo takhle nevyvádí, ale já si prostě nemohla pomoct, nešlo být v klidu.
Injekce jsou další kapitola. Když jdu na odběr krve nebo očkování, už den předtím jsem z toho špatná. Pomáhá mi sice se při tom vpichu jehly na to nedívat nebo zavřít oči, ale štve mě přístup personálu. Sestry na mě většinou koukaj jak na exota, že to tak prožívám. Přitom žádné scény nedělám, ani neceknu. Jen je na mě holt vidět, že se toho bojím a odvracím tu hlavu nebo zavřu oči.
Nejhorší zážitek byl pro mě pobyt v nemocnici, kde jsem byla se zánětem slepáku. Už jen napíchlá kanyla v ruce, kterou jsem tam musela mít několik dní byl pro mě horor. O pooperačních bolestech ani nemluvím. Nejradši bych ten zážitek navždy vytěsnila ze své paměti. Přístup sester byl hrozný, většina z nich byla nesympatická, hlavně jedna, která tvrdila, že laparoskopická operace slepáku je dnes běžná záležitost a nikdo kolem toho nedělá takový cirkus. Žádala jsem často o léky na tlumení bolesti a brečela (ale potichu, žádný cirkus jsem nedělala !). Prostě nechápu, jak někdo nemůže pochopit, že někteří lidé mají prostě nízký práh bolesti..
Je tu někdo, kdo má teké nízký práh bolesti? Také vám to okolí neustále vyčítá nebo předhazuje, že to není normální? Jak se s tím vyrovnáváte, hádáte se s těma rejpalama nebo je ignorujete a myslíte si svoje?


Seznam odpovědí:
 
moment čekejte prosím, probíhá přenos dat...
Zobrazení struktury odpovědí v otázce
Skrytí struktury odpovědí v otázce
Zobrazení struktury odpovědí v otázce

 

Odpovědi na otázku:
Datum: 02.10.14 19:28

Vím, že to existuje a že život s tím je obtížnější. Setkal jsem se s tím a rozhodně bych to nezlehčoval, hrozí nebezpečí úrazového šoku kvůli banalitě. Může to být vrozené, může to být příznakem onemocnění. Asi by to chtělo specialistu.

Já mám spíš opačný problém, tak víc neporadím.

Ohodnoceno: 2x
 
Od: bolistka
Datum: 02.10.14 19:33

Děkuji za názor. Chápu, že lidem kteří mají práh bolesti vysoký nebo v normě, to může připadat nenormální, ale vadí mi to jejich zlehčování situace. Někteří lidé jsou tak netaktní, že po rozhovoru s nimi si připadám jako přecitlivělý blázen. Jenže já nejsem vůbec hysterický typ člověka. Vlastně jsem celkem flegmatik, jen co se týče té bolesti, prostě ji holt prožívám dost intenzivně, i když se snažím se tomu bránit. Přemýšlela jsem o konzultaci s psychologem, jestli za to nemůže třeba nějaký psychický blok, ale ještě jsem se k tomu nedokopala..

Datum: 02.10.14 19:51

To není na psychologa, spíš neurologa. A opakuju, nezlehčuji to. Umí to být nebezpečné.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: boliska
Datum: 02.10.14 20:05

Nevím ale jak by mi s tím na neurologii mohli pomoct.Obávám se aby tam na mě nekoukali ak na blázna a neposlali mě za psychologem nebo rovnou psychiatrem.

Datum: 02.10.14 20:15

Mohli by vyšetřit o co jde. Je-li to vrozený neurologický problém nebo zda jde o případný příznak jiného onemocnění. Klidně tam zavolejte, jestli s tím můžete přijít, pokud se bojíte bagatelizování.

Ale já jako laik vím, jak je to nebezpečné, odborník by mohl taky.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: bolistka
Datum: 02.10.14 20:24

No za zkoušku nic nedám :) snad máte pravdu a dokáží mi tam pomoci

Datum: 02.10.14 19:31
avatar
U zubaře trpím už u otvírání pusy. Vím že je to potřeba takže umrtveni je východisko. Jako dítě jsem u zubaře opravdu trpěl, to žádné injekce nedávali (dětem).
Injekce jsou pro mě horor. Při zlomenine jsem si měsíc měl píchat každý den sám injekci. Nepředstavitelné! Ale muselo, bylo to potřeba.
Tím chci říct, že spousta lidí trpí, něco nemá ráda, ale neříká to. Pokud bych před každým zubarem, injekcí dva týdny každému povídal co prožívám asi by si tukali na hlavu.
Nemysli na to předem a až to přijde tak to zkousni a nemluv o tom příliš často.
Ohodnoceno: 2x
 
Od: bolistka
Datum: 02.10.14 19:42

Já asi chápu jak to myslíš. Já ty pocity strachu také držím v sobě. Dopředu jsem o mých pocitech řekla jen svým blízkým a to jen v případě u té operace slepáku. Návštěvu zubaře nebo očkování/oběr krve s nikým neprobírám. Možná je na mě ta nervozita vidět, ale s nikým to nerozebírám. Přesto si toho pak v ordinaci doktorka nebo sestra všimnou a zasypou mě ironickými poznámkami jako třeba Slečno, vždyť vy jste uplně zelená, snad se nebojíte nebo Ale notak, nesmíte to tak prožívat, tváříte se jako bych vás mučila" a tak. Kdyby to alespoň říkali ze srandy, ale většinou to řeknou tak ironicky, jedovatě a ještě ty pohledy mezi sebou, jako by si řikali To je ale citlivka... To mě ještě víc rohzhodí a pak se cítím strašně

Datum: 02.10.14 20:08
avatar
Při odběru se taky dívám z okna. Když se mě sestra zeptá jestli mi to dělá zle, tak řeknu že ano. Můžu se dívat, ale pak asi modlím... Ještě je ráda že se nekoukám. Přijde mi to běžné, snad nikdy to nerozmazavali. Ještě mi chválí žíly, které jsou jedna radost.
doplněno 02.10.14 20:10: Hodně s nima komunikuju, nejdu vyloženě na porážku bez vydání hlásky. Možná je rozdíl v tom. Ale nějaký údiv z jejich strany tam je. To přehlížím
Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 02.10.14 19:38

Pokusit se odreagovat, řekni si když někdo zemře, má těžký úraz, je válka je to horší, anebo si představ sestřičku, neb lékaře jak si hoví na WC a tlačí a tlačí a nejde to a nekoukej ani nemysli na malou včeličku která pobolívá několik sekund

Ohodnoceno: 2x
 
Od: bolistka
Datum: 02.10.14 19:46

Já vím, že lidé prodělají daleko horší a bolestivější úrazy, než jsem zatím prodělala já..nevím co bych dělala kdybych měla nějaké opravdu závažné zranění, asi bych to nepřežila.. Ale představit si doktorku při výkonu potřeby jsem ještě nezkusila, děkuji za tip, někdy to vyzkouším :D

Datum: 02.10.14 20:22
avatar

V nemocnicích a u lékaře nemůžete hledat nějaké soucítění s vámi. Sestry mají celkem nabitý program, jsou přetěžované a musejí toho hodně stihnout. Kdyby měly s každým pacientem soucítit, tak ze všeho zblbnou. Nemocniční prostředí je přeci stresující i pro ně. Setkávají se denné s bolestí pacientů a daleko více postižených, než byla ta vaše laparoskopická operace slepého střeva. Tak to prostě je. Možná, že váš nízký práh bolesti je způsobený i strachem. Že máte ze všeho abnormální strach. A ten vás vystresuje natolik, že pak bolest cítíte mnohonásobně více. A víte, u laparoskopické operace slepého střeva vám asi fakt nebudou píchat injekce na utlumení bolesti. A jak se s tímto problémem vyrovnat? Zkuste se tolik nebát. A mimochodem, já mám na rukou možná ne tak jemnou kůži, ale o papír se říznu taky. A jako dítě jsem měla panickou hrůzu z toho, když mi rodiče měli vytáhnout třísku z ruky. Šíleně mě to bolelo. Nyní si ji vytahuji sama a nic mi to nedělá.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: bolistka
Datum: 02.10.14 20:35

Já to chápu, mají dvanáctky, přesčasy, honičku a také naráží na nepříjemné pacienty nebo je buzerují vrchní sestry a doktoři, ale některé sestry jsou abnormálně protivné. Pamatuji si jak jsem jako malá koukala na něměcký seriál Stefanie (seriál z nemocničního prostředí, hlavní postavou empatická zdravotní sestra Stefanie). Ten seriál se s realitou v českých nemocnicí nedá vůbec srovnávat, bohužel :( ...Je možné, že můj strach a úzkost zvyšují v danou chvíli to bolest, jenže jak se mám dostat do pohody, v takovém prostředí, kde se necítím jako pacient, ale jako obtížný hmyz :( Tak na třísku jsem uplně zapomněla, to jsem také nesnášela, jako malá nebo bodnutí vosy/včely

Datum: 02.10.14 20:44
avatar

Všechny sestry nejsou protivné, ale ano, máte pravdu, najdou se. S realitou v nemocnicích nic neuděláte. A seriály a filmy jsou všechno jen fikce, pohádky pro dospělé. Já mám z nemocnice vzpomínku i na vyloženě hodné sestry. A fakt se přestaňte tak příšerně stresovat. Jako já vás chápu, a proto bych nemohla být ani lékařkou, ani sestřičkou. Moje empatie vůči pacientům by mě brzy přivedla do blázince.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 02.10.14 22:00
avatar

To musí být hodně nepříjemné, s tímhle žít - a ještě poslouchat, že si to působíte sama nevhodným postojem, to bych asi vylétla z kůže :-D Holt jste si vytáhla špatný los, s tím těžko něco půjde udělat. Jenom se naučit nebát se za sebe postavit, naučit se vhodnou metodu boje. Od prostého "trhněte si nohou" po patrně praktičtější "znáte tu o princezně na hrášku? Tak to jsem byla já, a teď na mně buďte hodní, prosím". Když mě berou záda, bojím se pak každého pohybu, abych si to nezhoršila, z toho neklidu jsem samozřejmě jenom napjatější a je to horší - a jak se vždycky teoreticky chystám, že budu příště nad věcí :-D Nu což, časem se to lepší. S vámi se to taky zlepší Když lidi předhazují, že to není normální, prostě jim to odkývejte, že ano, není to bohužel normální, konstatujte to jako poněkud nepraktický fakt o vašem těle, a tečka.

Ohodnoceno: 1x
 

 

Od: verusshaaw*
Datum: 02.10.14 22:34

Mně přijde docela normální, že když se bere krev, odvrací se pohled... Nebo je tu snad někdo, koho to baví sledovat?

Toho zubaře bych já vysvětlila tak, že jste hrozně nervózní z toho, co bude následovat, proto omdléváte. Nicméně pokud jste omdlela bolestí, pak nevím...

A jen tak mimochodem (sice to Váš problém nevyřeší, ale uklidní Vás to...): Já mám naopak prah bolesti docela vysoký, ve 14 jsem si sama píchla náušnici, mám všudepo těle jizvy, kdysi jsem si i na tělo vyrývaly různé nápisy, apod. Ale naopak jsem šíleně přecitlivělá na psychickou bolest, a to je milionkrát horší, tím jsem si jistá. A nemusí to být ani psychická bolest doslova, stačí, když na mě někdo zvýší hlas (opravdu jen zvýší a k tomu třeba dodá něco peprného... někdo by se tomu třeba jen zasmál.. nepřeháním) a už mám na krajíčku. Přes tohle jsem zase pro změnu šíleně vnímavá já, a když na Váš křičí učitelka nebo si z Vás někdo dělá legraci a Vy se rozpláčete... to není moc požitek.

Takže to zkuste brát tak, že zkrátka má každý něco, s čím se potýká. U Vás je to tohle.

Ohodnoceno: 0x
 
Od: mmm*
Datum: 03.10.14 01:00

Nevím kolik vám je, ale zažívala jsem kdysi něco podobnýho. Ty injekce a odběry jsem začala dávat až tak kolem osmnácti, protože jsem měla nějaký problémy se št. žlázou, byla jsem dlouho v nemocnici a tam ta krev byla na denním pořádku. Zvykla jsem si a je to teď ok. U zubaře jsem už taky omdlela a ve finále i pozvracela. Takže jsem pak vyloženě hledala zubařku, která by pochopila, že potřebuju nejen injekci na umrtvení, ale i pochopení pro to, že jsem prostě cíťa. Vše jsem narovinu řekla, že to prostě racionálně nemůžu ovládnout a jejich přístupem se teď už ani zubaře nebojím.

Nejhorší zážitek byl cca před 10 lety na očním. Nebudu vám psát co přesně mi dělali, ale řezali mi oko / spodní víčko zevnitř / jen v místním znecitlivění a to jsem omdlela 3x . Bohužel mi stačilo už jen to, že to bylo nepříjemný a ten pocit co mi dělají. Od té doby mám problém ten, že mi víc vadí ten pocit nepříjemnosti než bolesti a už na mě jdou mdloby. V současné době to řeším tak, že když vím, že mi někde budou něco dělat, tak předem říkám jak na tom jsem, aby se nelekli.

Takže hlavu vzhůru, ono to časem možná přejde .

Ohodnoceno: 0x
 
Od: dada
Datum: 25.02.15 17:24

Všechny zde zdravím a chci říct,ať se tím nikdo netrápí,práh bolesti existuje a docela se divím,že to všichni lékaři nevědí.Já sama,být u takového,bych mu to vysvětlila,aby se přestal divit.Hodně jsem si o tom přečetla kvuli mé matce na netu.Buďte všichni fit.

Ohodnoceno: 0x
 
Datum: 25.02.15 17:45
avatar

Bolístko já budu váš opak, všichni po stejné operaci berou hrstě léků od bolesti, já tvrdím, že mě nic nebolí tolik abych to musela léčit. O všech zákrocích chci vědět maximum a nejraděj je vidět na vlastní oči. Vyjímkou je zubař, bolí jen to, že tam musím jít na preventivku. Mám ale jiný problém a rovněž jsem za raritu a lékaři nevěřícně kroutí hlavou, mám velmi nízkou tělesnou teplotu, mám-li 36C je to horečka a nutně potřebuji léky, klesla jsem tak hluboko, že paralen nosím tajně v kabelce a nemusím-li tak jsem to při hospitalizaci sestrám co létaly s teploměrem ani neříkala, dvě z nich mě přesvědčovaly, že jsou špatné teploměry. Já vám věřím, rejpali ignorujte.

Ohodnoceno: 0x
 

 

 

 

 

Přihlásit se k odběru odpovědí z této otázky:

Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz

 
Copyright © 2004-2016 Poradna Poradte.cz. Všechna práva na poradně Poradte.cz vyhrazena.