Dcera se topí v sebelítosti

A jak se chová pokud je mimo domov? Na táborech, u babičky na prázdninách apod. A jak ve škole?

To nevím přesně, u nás prarodiče nefugují, jsou rozvedeni nebo po smrti. Ale na táborech se chová asi normálně. Akorát mi přijde, že příliš chce být druhými lidmi uznána, je to pro ni naprosto zásadní oproti prospěchu nebo i pověsti. Ve škole se na nějaký čas chytla špatné kamarádky a tak jsem několikrát byla volána k ředitelce- např. "vymalovaly WC, schválně ztrácely žákovskou apod." Nu, třeba dnes u doktorky, když jí potvrdila, že musí jít na odběr krve, tak tam udělala scénu. Během vteřiny ji a jejích slz a řvaní byla plná místnost. Doktorku ta její přehnaná reakce také překvapila. To ale dělá pořád a nedá si to vymluvit, že se všeci kolem ní cítí trapně, vždyť už nemá 7let.

Někdy se to v životě zvrtne, že rodiče jsou pro dítě ti nejhorší na světě a nemůžou dělat absolutně nic. Vypadá to, že vyžaduje vaši pozornost, možná vás i citově vysává a vydírá. Pomohlo by, kdyby mohla vidět jak jsou na tom děti jinde hůř, jak jim chybí láska, hmotné zabezpečení atd. Myslím že měsíc v děcáku by ji vyléčil, ale muselo by to být bez vašeho zavinění, jinak by vše sváděla opět na vás. Možná převýchova u nějakého příbuzného? Nejlépe na vesnici. Škola, práce, spánek. Stále dokola aby přestala myslet na hlouposti. Neznám vaše možnosti, takže nevím jak blíže poradit.

Tady je naprosto jasně vidět, že s vaší dcerou "tříská" puberta. Vám nezbývá nic jiného, než se obrnit trpělivostí, její chování přehlížet, nevšímat si jejich projevů a vydržet. Když nebude mít diváky, přestane jí to bavit.

souhlasím

Přikláním se k nedůslednosti výchovy, pokud všechna vyšetření dopadla negativně. Dcera prostě zkouší, co může a co nemusí, a pokud jednou povolíte, tak budete povolovat pořád. Pokud jste přistoupili od začátku na to, že je holka pohodlná a nechce nic dělat, po letech se těžko odnaučuje. Píšete, že Vás to vyčerpává, ale povolit nesmíte, v tom je právě ta důslednost. Jaké používáte tresty? Na někoho zabere pohrůžka, na někoho pár facek, na někoho zákaz počítače. Nerada to říkám, protože v dnešní době, kdy všichni důležitě žvaní, jak se chudáčci děti nesmí "mlátit", jsem asi za exota, ale pokud jsem rodiče neposlechla, tak po třetím zopakování to šlo s fackama, protože na mě nic jiného neplatilo. za pár let jsem se srovnala.

Píšete taky, že k dcerám přistupujete stejně. To je sice pěkné, ale pokud mají rozdílné povahy, tak Vám to nepomůže. Na každé dítě se musí jinak, byť to jsou sourozenci. U bráchy facky nikdy nepomohly, na něj se zase musí pomalu a klidně, což bylo u mě nemyslitelné.

A velmi důležitá věc - na naučené nahrané oplakávání sama sebe nereagujte! Čím víc na to budete reagovat, tím to bude horší.

Jedni naši známí mají taky takovéhle dítě, kluka. "Mohl bych být vládcem světa, olympionikem, kosmonatutem, jen kdyby se mi chtělo, ale ono se mi nechce, a vy jste ti divní, že to nevidíte, jak jsem dokonalý a jak mocný ve mně dříme potenciál! Až si z toho připadám poněkud dotčeně." Člověk jen zírá. A přitom oni jsou naprosto v pohodě, druhé dítě taky naprosto v pohodě. Stále za něj jen žehlí průšvihy způsobené jeho laxností a neochotou cokoli dělat. Je vážně líný jak veš! A teď už je skutečně problém ho v tom nechat vymáchat, protože plnoletost se blíží a možnosti ohledně škol a vzdělání silně zužují.

Já bych asi navrhovala jediné - ať si sáhne na dno. Jakkoli, ať propadne, ať nic nemá, cokoli, aby byla v "beznadějné" situaci, kterou si musí sama vyřešit. Ať má pevně dané povinnosti, a bez nich přijde o veškeré benefity, mobilem a počítačem počínaje, nějakými koníčky či oblíbeným oblečením konče. (Jen si to člověk musí dobře promyslet tak, aby se nestalo, že je najednou televize zakázaná na půl roku dopředu, to pak motivace klesá.) Ráda jí? Fajn, určitě je nějaké zdravé jídlo, které nerada. Když prostě nebude fungovat sama od sebe, tak ať se přiměřenému chování naučí mechanicky, leč účinně. Je to boj :-/

Vzpomínám si na příběh matky, která měla dítě, jež se sebepoškozovalo. Nic nepomáhalo - nože zamčené, žiletky žádné, ale holka si vždycky našla něco, čím vykonala to, co chtěla. Jednou matka ztratila trpělivost a řekla si, že když dcera chce bolest, tak ji má mít - a ztřískala ji. Rázem bylo po problému.

Souhlasím se sargo, dejte jí důvod k nějaké té sebelítosti, ať si nabije hubu a zjistí, co to vlastně neštěstí je. Propadne? Aťsi, za propadnutí trest (něco, co na ni zabere, neberte jí něco, bez čeho se klidně obejde). Pomáhat v domácnosti? Samozřejmě, a co nejvíc, dejte pokyn a stůjte jí "za zadkem", dokud úkol nesplní. U mnoha dětí v tomhle věku nelze dát pokyn ohledně domácích prací a jít si po svém a čekat, že bude splněn (nebyla jsem jiná...).

Vyplácí se dát pokynů a zákazů - aspoň ze začátku - méně, abyste mohla dohlížet na to, jestli pokyn splnila a zákaz neporušila. Pokud to přeženete a nebudete schopná to zkontrolovat a dohlédnout na dodržení, tak je to naprosto bezúčelné. Na druhou stranu, najděte si něco, za co jí pochválit; jakmile udělá sebemenší pokrok nebo něco dobře, chvalte, dejte jí najevo, že jste na ni pyšná.

Pokud to již neděláte, vymezila bych si čas, aspoň jednou za dva dny, kdy budete nějakou chvíli spolu, nejlépe mimo domov a povinnosti - vyjděte si na procházku třeba. Dcera se může uvolnit a prozradit něco, co vůbec netušíte... Její sebelítost je sice iracionální, ale ona tyto pocity opravdu má, a z něčeho mohou pramenit, ačkoliv to dospělého třeba vůbec nenapadne.

blbost! žádný tyran!

Vidím to stejně, podle začátku "věty" je vidět, že to nepsala tazatelka.

Tak mě napadá, jaké povinnosti vaše dcerka má kromě toho, že chodí do školy? Do čeho všeho ji musíte nutit? A ona je nejstarší z vašich dětí? Učíte se s ní doma, a přesto nosí ze školy čtverky? Víte puberta dětí je velmi náročné období jak pro to dítě (hormonální výkyvy udělají s psychikou divy), tak pro rodiče. Dceřino chování musí mít nějakou příčinu, a tu hledejte uvnitř vaší rodiny. Nedáváte dcerce k dobrému její sestry, jak jsou ony hodné a tak dále? Když si po sobě neuklidí, tak to tak nechte být, ať si žije klidně ve svinčíku. A když nosí ze školy čtverky, je to tím, že se opravdu neučí a je lenošná, nebo prostě na víc nemá a vy si to nechcete připustit?

Teď budu mluvit ze své zkušenosti s 10letým synem. Vím, že dcera je starší, ale snad bude něco platit i u Vás.
Jak zde všichni píšou důslednost. Pohlídat si, že to udělala.
Alespoň ze začátku ji nepřetěžovat ať to bez problémů zvladne.
Zkuste s ní víc být, poznat co má ráda, společně vyrazit nakupovat, či ke kadeřníkovi.
Pokud děláte nějakou práci, (u toho 10ti letého to funguje) dělejte ji tak aby na vás nebylo znát jak vás to nebaví a naopak pokud ji má dělat ona tak ji nějakým způsobem namotivovat, třeba onou kadeřnicí.

Mamka kecá, v si mslíte, že je tu důležitý nick?

Myslela jsem, že se tu má hlavně něco vyřešit!

Nemám ráda kdž o mě mluvíte jako o tyranovi!

Byla jsem sama šikanována a manipulovali se mnou!

(( nemůže pochopit že jsem v pubertě!

k tomu se mnou ted máma moc nemluví...

neodpovídá a já se bolím rozvodu! Proč se do takových situací pletou vtěrkové, jako vy!

Samozřejmě, chudinka největší, nikdo tě nechápe, protože nikdo z nás nikdy nebyl v pubertě, to jen ty sama samotinká jediná

Vtěrkové se pletou? Odpovídáme na dotaz tvé mámy, takže se nauč aspoň znát význam slov. Šikanovaný je taky kdekdo, taky jsem byla šikanovaná, ale to mi nedává právo chovat se jako rozmazlený blbeček.

Kdyd jo, já jsem taky mamce neříkala at o tom vykládá každému, který se náhodou koukne na internet!

Moje máma je ted ve steru hlavně díky vašim komentům!

Bojím se rozvodu! (((((((((((((

Máma nemůže pochopit, že jsi v pubertě? Puberta je nějaká nemoc? A ty se jí divíš, že s tebou teď moc nemluví? Chceš, aby se k tobě chovala jako k dospělé, je tedy na čase, aby ses tak začala chovat i ty. Svět není spravedlivý, bohužel.

Děkuji MOC všem za vaše rady a zkušenosti! Ano,dcerka se dostala k PC, když jsem musela odběhnout a sama mi říkala, že viděla to "Poradte.cz". Ale to je vlastně dobře, že si uvědomila, jak její sebelítost na nás působí. V každé radě vidím kus pravdy a musím říct, že vychovávat puberťáky je někdy fakt na antidepresíva a že není dítě jako dítě. Má sestra je na své pubertální dcery sama a přesto jsou pořádkumilovné a učí se na vyznamenání, hubatost téměř neznají. Chybu musíme hledat především ve stylu naší výchovy a taky se smířit s tím, že hold geny jsou geny. Ještě jednou díky moc, že jste tak ochotně a přesně poradili! )

Mám podobný problém s již dospělým synem. Už žije s přítelkyní a mají svou domácnost. Jeho mladší bratr ještě studuje 3. rokem je mu 18let a žije s námi ještě doma. Starší má pocit, že se měl hůř, že jsme ho s pásovým oparem posílali do školy a mladší doma marodí, že nemusí doma tolik pomáhat, přitom pomáhá stejně jako starší, ale když starší není doma, tak to prostě nevidí... Prostě se neustále lituje a já trápím,protože mudruji, jestli ho opravdu nešidíme. Přiznám se, že někdy se ani netěším na jeho příjezd, protože následuje sondování situace doma a když vidí, že je pohoda, tak se prostě postará, aby nebyla. ačne hledat mouchy a chyby a musí se to samozřejmě řešit, aby si dokázal, že on na tom byl hůř ... Prostě je naštvaný, že domácnost funguje i bez něj. Někdy mám pocit, že by byl rád, kdybychom se všichni doma hádali a řešili blbiny, aby se ukázalo, že s ním byl doma klid. Hrozně nás to mrzí :-/

Zcela souhlasím .

možná je rozmazlená, protože jste jí od malička ustupovali, aby "neřvala" .