Naše pubertální dcera (13let) je odmalička neuvěřitelně sebelítostivá. Vždycky byla, už jako mimino jen řvala a řvala. Už jsem fakt vyčerpaná, tak možná budu teď znít jako zlá máma 
, ale já už si vážně nevím rady. Byli jsme u odborníků (psycholog i školní, PPP) několikrát a všude nám doporučili, že dcera potřebuje více disciplíny. Jenže to je zakletý kruh- když nastolíme více disciplíny, tak se cítí ještě víc ublížená. Má prostě asi pocit, že ona má v sobě královskou krev a tedy se nemusí vůbec učit, natož uklízet. Považuje to za nespravedlnost, že musí za den udělat "dva pohyby". Ve škole přirozeně má na vysvědčení čtyřky a to se s ní učíme apod. Nenašli ji žádnou psychickou úchylku, nic. Strašně ráda se dívá do zrcadla na to, jak pláče. Prostě si libuje v sebelítosti a nemůžeme ji z ní dostat. Mluvíme s ní o tom, o tom, ať se podívá na jiné děti- a jak se má parádně. Jediný způsob by byl, že ji necháme propadat a naprosto vše budeme dělat za ni. Třeba říci, že doma mě mé dcery pomáhají minimálně, ta nesebelítostivá mi ráda občas pomůže sama od sebe, což od té starší fakt nehrozí. Máme ještě mladší dceru, ta je v pohodě a přitom přístup k nim je stejný. S manželem jsme se již shodli, že ta její přehnaná sebelítost prostě musí být nějaká psychická úchylka, protože jinak si to nedokážeme vysvětlit. Už nevím, co s ní a už taky mám ji plný zuby, protože přece každý musí dělat něco pro společnost a pro rodinu a ne být parazit na druhých, co si pořád líže své i vymyšlené rány. S takovým postojem svůj život nezvládne. Psychologové říkali, že je taková pohodlnější. Vidím své neteře a jiné děti a ty nejsou tak výchovně obtížné pro nezvladatelnou sebelítost. Někdy mám chuť se na ni vykašlat, ale ono to prostě nejde. Vyčerpává mě, protože ona neocení, co okolí pro ni dělá, nevidí to, naopak vyjadřuje, jak málo pro ni děláme a že si vůbec dovolujeme něco po ni chtít. Chtěla jen jíst a mít zábavu. Do všech povinností ji musíme 3xkrát nutit, tresty nezabírají. Dá mi zabrat jak za dvě běžné děti, teď je to horší, že ještě přibyla puberta. Máte prosím někdo s tím zkušenost?
4x
Přikláním se k nedůslednosti výchovy, pokud všechna vyšetření dopadla negativně. Dcera prostě zkouší, co může a co nemusí, a pokud jednou povolíte, tak budete povolovat pořád. Pokud jste přistoupili od začátku na to, že je holka pohodlná a nechce nic dělat, po letech se těžko odnaučuje. Píšete, že Vás to vyčerpává, ale povolit nesmíte, v tom je právě ta důslednost. Jaké používáte tresty? Na někoho zabere pohrůžka, na někoho pár facek, na někoho zákaz počítače. Nerada to říkám, protože v dnešní době, kdy všichni důležitě žvaní, jak se chudáčci děti nesmí "mlátit", jsem asi za exota, ale pokud jsem rodiče neposlechla, tak po třetím zopakování to šlo s fackama, protože na mě nic jiného neplatilo. za pár let jsem se srovnala.
Píšete taky, že k dcerám přistupujete stejně. To je sice pěkné, ale pokud mají rozdílné povahy, tak Vám to nepomůže. Na každé dítě se musí jinak, byť to jsou sourozenci. U bráchy facky nikdy nepomohly, na něj se zase musí pomalu a klidně, což bylo u mě nemyslitelné.
A velmi důležitá věc - na naučené nahrané oplakávání sama sebe nereagujte! Čím víc na to budete reagovat, tím to bude horší.
4x
Jedni naši známí mají taky takovéhle dítě, kluka. "Mohl bych být vládcem světa, olympionikem, kosmonatutem, jen kdyby se mi chtělo, ale ono se mi nechce, a vy jste ti divní, že to nevidíte, jak jsem dokonalý a jak mocný ve mně dříme potenciál! Až si z toho připadám poněkud dotčeně." Člověk jen zírá. A přitom oni jsou naprosto v pohodě, druhé dítě taky naprosto v pohodě. Stále za něj jen žehlí průšvihy způsobené jeho laxností a neochotou cokoli dělat. Je vážně líný jak veš! A teď už je skutečně problém ho v tom nechat vymáchat, protože plnoletost se blíží a možnosti ohledně škol a vzdělání silně zužují.
Já bych asi navrhovala jediné - ať si sáhne na dno. Jakkoli, ať propadne, ať nic nemá, cokoli, aby byla v "beznadějné" situaci, kterou si musí sama vyřešit. Ať má pevně dané povinnosti, a bez nich přijde o veškeré benefity, mobilem a počítačem počínaje, nějakými koníčky či oblíbeným oblečením konče. (Jen si to člověk musí dobře promyslet tak, aby se nestalo, že je najednou televize zakázaná na půl roku dopředu, to pak motivace klesá.) Ráda jí? Fajn, určitě je nějaké zdravé jídlo, které nerada. Když prostě nebude fungovat sama od sebe, tak ať se přiměřenému chování naučí mechanicky, leč účinně. Je to boj :-/
Vzpomínám si na příběh matky, která měla dítě, jež se sebepoškozovalo. Nic nepomáhalo - nože zamčené, žiletky žádné, ale holka si vždycky našla něco, čím vykonala to, co chtěla. Jednou matka ztratila trpělivost a řekla si, že když dcera chce bolest, tak ji má mít - a ztřískala ji. Rázem bylo po problému.
Souhlasím se sargo, dejte jí důvod k nějaké té sebelítosti, ať si nabije hubu a zjistí, co to vlastně neštěstí je. Propadne? Aťsi, za propadnutí trest (něco, co na ni zabere, neberte jí něco, bez čeho se klidně obejde). Pomáhat v domácnosti? Samozřejmě, a co nejvíc, dejte pokyn a stůjte jí "za zadkem", dokud úkol nesplní. U mnoha dětí v tomhle věku nelze dát pokyn ohledně domácích prací a jít si po svém a čekat, že bude splněn (nebyla jsem jiná...).
Vyplácí se dát pokynů a zákazů - aspoň ze začátku - méně, abyste mohla dohlížet na to, jestli pokyn splnila a zákaz neporušila. Pokud to přeženete a nebudete schopná to zkontrolovat a dohlédnout na dodržení, tak je to naprosto bezúčelné. Na druhou stranu, najděte si něco, za co jí pochválit; jakmile udělá sebemenší pokrok nebo něco dobře, chvalte, dejte jí najevo, že jste na ni pyšná.
Pokud to již neděláte, vymezila bych si čas, aspoň jednou za dva dny, kdy budete nějakou chvíli spolu, nejlépe mimo domov a povinnosti - vyjděte si na procházku třeba. Dcera se může uvolnit a prozradit něco, co vůbec netušíte... Její sebelítost je sice iracionální, ale ona tyto pocity opravdu má, a z něčeho mohou pramenit, ačkoliv to dospělého třeba vůbec nenapadne.
3x
Historické záchvaty pláče bych nechala bez povšimnutí, jako kdyby nebyly. Prostě dělat jako kdyby nic. Žádné extra zacházení, žádné dlouhé vysvětlování. Prostě trvat na svém.
2x
Já si myslím, že vaše dcerka patří k manipulátorům a tyranům. Vy si zaměňujete lásku s totální defenzívou. Recept jak vychovávat takovéhle dítě není vůbec snadný. Možná, že by vám pomohlo najít si nějaké odborné články pod heslem - dítě tyran - nebo - malý tyran- nebo něco v tomhle stylu. Případně se zapojit do nějaké diskuze s lidmi se stejným dítětem. 
Tyran možná ne, ale manipulátor (a úspěšný) ano. Jen si ty odkazy vyhledejte, jednání s tyranem je podobné jako s manipulátorem a vyděračem.
Z jednoho pc tři reakce, pod různými nicky... Tipuji, že reakce od "jojojo a nene" je právě od 13ti leté dcery tazatelky a z toho si dovolím vycházet ve své reakci.
Pro dceru - je dobře, že sis přečetla, co maminku trápí a měla by ses přestat šprajcovat a začít rodiče respektovat. Pokud potřebuješ něco na vzbuzení své sebelítosti, zapoj se do domácích prací a snaž se být užitečná. Můžeš u toho klidně i plakat, když to máš za potřebí...Zamysli se nad svým chováním alespoň a zkus se chovat jako rozumné děvče a ne jako rozmazlené děcko.
Pro maminku – v první řadě bych se zaměřila na to, zda nemá dcera problémy. Někdy se děti takto chovají, protože třeba mají pocit, že se jim nedostává patřičné pozornosti, že jsou třeba sourozenci více protěžovány ze strany rodičů a snaží na sebe upoutat pozornost třeba právě šprajcem atd. Snažit se dceři porozumět, aby k Vám měla důvěru. Nevím, jak k sobě máte blízko, ale pokud dcera žije s pocitem, že jí okolí nechápe a jen ji každý "péruje" je třeba se naučit s ní komunikovat a dávat ji také najevo, že ji máte rádi, že vám na ni záleží, že o ni máte starost. Pokud je to na místě, je třeba i občas pochválit, aby nežila s pocitem, že stejně dělá všechno špatně, tak už je to jedno, jestli se bude učit víc, nebo ne, jestli uklidí, nebo ne...Pokud by toto vše selhalo a nepomohlo, ve výchově opravdu zkuste přitvrdit, obrňte se trpělivostí a buďte důsledná. Dejte dceři najevo, že trpělivost dojde jednou každému. Zaúkolujte dceru, ať si zvykne mít své povinnosti a nenudí se. Pokud neposlechne, zákaz pc, Tv, mobilu, žádná zábava, jen povinnosti. Ať se cítí ublíženě, když si nedá říci po dobrém. Přece si ji nenecháte přerůst přes hlavu? Když selže veškerá snaha, pár na zadek by mohlo zabrat. Tím nenabádám k týrání dětí, ale někdy je plácnutí v pravý čas (když to dítě neočekává) účinnější, než dlouhé rozhovory..
Je to někdy s dětmi boj, snad každý rodič to zažil, ale mnohdy si děti k rodičům dovolí tolik, kolik jim dovolí nebo tolerují rodiče. Děti všechno ocení až v pozdějším věku, nebo až když samy mají děti.. Nezbývá nic jiného, než to vydržet. Tak přeji pevné nervy.
1x
Vaše pubertální dcera je parádně vyčuraná a hraje Vám na city. Jste na ni hodní, mírní, řešíte to domluvami, ona buď "vypne", případně vymačká pár neupřímných slz a má zase na chvíli od Vás pokoj.
Co má na tom, když se dívá do zrcadla, jak bulí? Oči rudé jako králík, nos jako rajče, pokřivená ústa, opuchlý obličej. Když jsem občas bulila jako malá a nevěděla proč, dostala jsem na zadek, abych prý věděla, proč brečím. A rodiče jsem zlé neměla. Musela jsem přiměřeně věku pomáhat doma - úklid, nádobí, luxování apod., musela jsem se učit dobře. Což mi problémy nedělalo.
Myslím, že jste příliš měkcí ve výchově. Dala bych dívce na zadek, ať má důvod pobulit si u zrcadla. Potom utře nádobí, oškrábe brambory k večeři, půjde se učit, následně ji vyzkoušíte, jak se připravila.
Nechci Vám radit, abyste ji týrali, to ne, ale co ze čtyřkařky bude? Kam ji dál vezmou? A když nebude mít vzdělání, nebude mít práci, nebo jen nějakou mizerně ohodnocenou, která ji ani nebude bavit. Je ve věku, kdy by se už měla nad sebou zamyslet a zapnout. Pokud bude jen bulit a neučit se, vězte, že ve 30 budete mít doma opuchlou holku od breku, která nebude mít práci, peníze, ani nápadníka a nezbavíte se jí. Každý má své děti rád, ale Vy jí prokazujete medvědí službu. Chce to prostě režim, povinnosti. Vím, o čem mluvím. A asi jen proto, že mě rodiče dobře vedli, jsem se dožila v pohodě důchodu. Přála bych jí totéž. Jaga.
To nevím přesně, u nás prarodiče nefugují, jsou rozvedeni nebo po smrti. Ale na táborech se chová asi normálně. Akorát mi přijde, že příliš chce být druhými lidmi uznána, je to pro ni naprosto zásadní oproti prospěchu nebo i pověsti. Ve škole se na nějaký čas chytla špatné kamarádky a tak jsem několikrát byla volána k ředitelce- např. "vymalovaly WC, schválně ztrácely žákovskou apod." Nu, třeba dnes u doktorky, když jí potvrdila, že musí jít na odběr krve, tak tam udělala scénu. Během vteřiny ji a jejích slz a řvaní byla plná místnost. Doktorku ta její přehnaná reakce také překvapila. To ale dělá pořád a nedá si to vymluvit, že se všeci kolem ní cítí trapně, vždyť už nemá 7let.
Někdy se to v životě zvrtne, že rodiče jsou pro dítě ti nejhorší na světě a nemůžou dělat absolutně nic. Vypadá to, že vyžaduje vaši pozornost, možná vás i citově vysává a vydírá. Pomohlo by, kdyby mohla vidět jak jsou na tom děti jinde hůř, jak jim chybí láska, hmotné zabezpečení atd. Myslím že měsíc v děcáku by ji vyléčil, ale muselo by to být bez vašeho zavinění, jinak by vše sváděla opět na vás. Možná převýchova u nějakého příbuzného? Nejlépe na vesnici. Škola, práce, spánek. Stále dokola aby přestala myslet na hlouposti. Neznám vaše možnosti, takže nevím jak blíže poradit.
0x
Tak mě napadá, jaké povinnosti vaše dcerka má kromě toho, že chodí do školy? Do čeho všeho ji musíte nutit? A ona je nejstarší z vašich dětí? Učíte se s ní doma, a přesto nosí ze školy čtverky? Víte puberta dětí je velmi náročné období jak pro to dítě (hormonální výkyvy udělají s psychikou divy), tak pro rodiče. Dceřino chování musí mít nějakou příčinu, a tu hledejte uvnitř vaší rodiny. Nedáváte dcerce k dobrému její sestry, jak jsou ony hodné a tak dále? Když si po sobě neuklidí, tak to tak nechte být, ať si žije klidně ve svinčíku. A když nosí ze školy čtverky, je to tím, že se opravdu neučí a je lenošná, nebo prostě na víc nemá a vy si to nechcete připustit?
0x
Teď budu mluvit ze své zkušenosti s 10letým synem. Vím, že dcera je starší, ale snad bude něco platit i u Vás.
Jak zde všichni píšou důslednost. Pohlídat si, že to udělala.
Alespoň ze začátku ji nepřetěžovat ať to bez problémů zvladne.
Zkuste s ní víc být, poznat co má ráda, společně vyrazit nakupovat, či ke kadeřníkovi.
Pokud děláte nějakou práci, (u toho 10ti letého to funguje) dělejte ji tak aby na vás nebylo znát jak vás to nebaví a naopak pokud ji má dělat ona tak ji nějakým způsobem namotivovat, třeba onou kadeřnicí.
Mamka kecá, v si mslíte, že je tu důležitý nick?
Myslela jsem, že se tu má hlavně něco vyřešit!
Nemám ráda kdž o mě mluvíte jako o tyranovi!
Byla jsem sama šikanována a manipulovali se mnou!
(( nemůže pochopit že jsem v pubertě!
k tomu se mnou ted máma moc nemluví...
neodpovídá a já se bolím rozvodu! Proč se do takových situací pletou vtěrkové, jako vy!
Máma nemůže pochopit, že jsi v pubertě? Puberta je nějaká nemoc? A ty se jí divíš, že s tebou teď moc nemluví? Chceš, aby se k tobě chovala jako k dospělé, je tedy na čase, aby ses tak začala chovat i ty. Svět není spravedlivý, bohužel.
Samozřejmě, chudinka největší, nikdo tě nechápe, protože nikdo z nás nikdy nebyl v pubertě, to jen ty sama samotinká jediná
Vtěrkové se pletou? Odpovídáme na dotaz tvé mámy, takže se nauč aspoň znát význam slov. Šikanovaný je taky kdekdo, taky jsem byla šikanovaná, ale to mi nedává právo chovat se jako rozmazlený blbeček.
Kdyd jo, já jsem taky mamce neříkala at o tom vykládá každému, který se náhodou koukne na internet!
Moje máma je ted ve steru hlavně díky vašim komentům!
Bojím se rozvodu! (((((((((((((
Děvenko, bojíš se rozvodu a děláš všechno proto, abys rodiče rozvedla co nejdřív? Kdybys nebyla zaslepená jen sama sebou, tak by Ti možná došlo, že Tvé chování možná vyvolává, přinejmenším zhoršuje, krizi mezi rodičema. A to si piš, že se to mezi nimi bude jen zhoršovat, když se budeš pořád tak hnusně chovat. Určitě se denně spolu hádají, čí je to vina, že se tak nemožně chováš, neposloucháš, nepomáháš, nikoho Ti není líto, s nikým nemáš soucit, kromě sebe. Hádají se, a možná i zraňují navzájem - vzájemným obviňováním kdo za to může a nakonec za to můžeš Ty, která si tak nepřeješ, aby se rozvedli! Zkus to obráceně. Neztěžuj jim to, poslouchej, pomáhej, uč se, buď prostě hodná holka a udělej konečně něco pro rodiče, aby spolu měli klidné a pohodové večery, místo hádání, kdy místo lásky roste neláska, vzdor a chuť odejít. Já Ti věřím, že to zvládneš a nebudeš už rodičům přidělávat starosti. Chceš přece, aby zůstali spolu?
Děkuji MOC všem za vaše rady a zkušenosti! Ano,dcerka se dostala k PC, když jsem musela odběhnout a sama mi říkala, že viděla to "Poradte.cz". Ale to je vlastně dobře, že si uvědomila, jak její sebelítost na nás působí. V každé radě vidím kus pravdy a musím říct, že vychovávat puberťáky je někdy fakt na antidepresíva a že není dítě jako dítě. Má sestra je na své pubertální dcery sama a přesto jsou pořádkumilovné a učí se na vyznamenání, hubatost téměř neznají. Chybu musíme hledat především ve stylu naší výchovy a taky se smířit s tím, že hold geny jsou geny. Ještě jednou díky moc, že jste tak ochotně a přesně poradili! )
0x
Mám podobný problém s již dospělým synem. Už žije s přítelkyní a mají svou domácnost. Jeho mladší bratr ještě studuje 3. rokem je mu 18let a žije s námi ještě doma. Starší má pocit, že se měl hůř, že jsme ho s pásovým oparem posílali do školy a mladší doma marodí, že nemusí doma tolik pomáhat, přitom pomáhá stejně jako starší, ale když starší není doma, tak to prostě nevidí... Prostě se neustále lituje a já trápím,protože mudruji, jestli ho opravdu nešidíme. Přiznám se, že někdy se ani netěším na jeho příjezd, protože následuje sondování situace doma a když vidí, že je pohoda, tak se prostě postará, aby nebyla. ačne hledat mouchy a chyby a musí se to samozřejmě řešit, aby si dokázal, že on na tom byl hůř ... Prostě je naštvaný, že domácnost funguje i bez něj. Někdy mám pocit, že by byl rád, kdybychom se všichni doma hádali a řešili blbiny, aby se ukázalo, že s ním byl doma klid. Hrozně nás to mrzí :-/
0x
katka@nevychova.cz
Pro maminku. Úžasné rady pro všechny věkové kategorie poradí osobně skvělá psycholožka. Spojte se s ní, čeká na dotazy.
Blešíku, obrovský potlesk.
Na nevýchovu.cz jsem během víc jak roku, odkazovala, bez odezvy, několikrát. Jsem šťastná, že mgr.Katku Královou a její nevýchovu objevil ještě někdo. nevychova.cz/...Její pozorování, návody a vlastně její způsob řešení problémů s dětmi. je úžasný! 
nevychova.cz/...
Neneseme odpovědnost za správnost informací a za škodu vzniklou jejich využitím. Jednotlivé odpovědi vyjadřují názory jejich autorů a nemusí se shodovat s názorem provozovatele poradny Poradte.cz.
Používáním poradny vyjadřujete souhlas s personifikovanou reklamou, která pomáhá financovat tento server, děkujeme.